Nastal čas zase zhodnotit, co vše Vám může přinést MBA program. Business knowhow, kontakty, titul… Ale také i zajímavý pohled na změnu. Na to jak dělat prezentaci, jak přednášet. A jak ne. Doposud byli všichni lektoři ze Sheffield Hallam nudní patroni přednášející suchou teorii. SWOT, PESEL, Porter desetkrát jinak. Teoretické frameworky, jejichž použití v praxi bylo diskutabilní. Nemám jim to za zlé. Přecijen jsme na akademické půdě. Některé přinesly nové nápady a pohledy na věc, některé neuchopitelné, jiné jasné. Po roce a půl musím zhodnotit formu assignmentů jako velmi vhodnou. Critically evaluate… Nutí totiž tyto teoretické frameworky použít v praxi a zamyslet se nad jejich smyslem, což je často přínosné. Čeští lektoři naopak přináší osobní zkušenosti z praxe, takže vše tvoří konzistentní celek.
Poslední modul byl jiný. Také hýřil teorií, ale taknějak lidštěji. Donutilo mě to zamyslet se nad tím, jak se dá přednášet a co můžete lidem dát, když změníte formu prezentace. A jak moc velký je rozdíl, když čtete a neprezentujete. Představte si dvě prezentace. Jednu, kde lektorka čte (a jako Angličanka umí číst velmi rychle i v angličtině). Bez ohledu na obsah, je to zcela k ničemu. Přestanete vnímat po pár větách. Nejde to zastavit, rozlišit myšlenky, je to nekončící monotónní proud slov. Na druhé straně přednášky, kvůli kterým toto píšu. John Darwin z Sheffield Hallam University. Vynikající řečník. Začne videem o tučňácích. Příběhem, ve kterém je v pár minutách vše co potřebujete vědět o změně. Jak na ní. Co nevynechat a na co se zaměřit. Vše ve formě příběhu. Nedá se zapomenout. Zůstává někde v paměti. Doporučuji. Jmenuje se to Our Iceberg Is Melting. Je v něm vše. Vše co je třeba znát. Někdy uprostřed, kdy už jsou všichni unavení, začínal přednášku spotem Columbia Business School. How to manage… Just for fun…
Udělat z pohledu informací zajímavou přednášku, plnou teorie a dat je snažší. Ne lehké. Musíte tomu rozumět, mít dostatek znalostí. Ale udělat přednášku tak že vám informace uvíznou v paměti jen tak mimoděk, aniž byste zaznamenali, že se učíte teorii, to není jen tak. Vyprávět příběh či pohádku vyžaduje možná více invence a kreativity. A odvahy. Ale výsledek je řádově lepší. Nevím, jestli je možné každou přednášku proložit videem, vtipem, hudbou. Ale rozhodně se o to příště pokusím.
Jestli se také rádi učíte z příkladů, teorie vás nudí, připadá vám neuchopitelná a máte radši příběhy, zkusím doporučit dvě knihy, co jsem v poslední době četla. Jedna pojednává o změně tradičního pohledu na řízení fabriky. Ředitel co musí změnit styl myšlení a řízení výroby dřív, než mu fabriku zavřou. Vše se mu hroutí a on neví kam dál. Eliyahu M. Goldratt – The Goal. Vynikající kniha. Příběh co říká vše a je samozřejmě v obecné rovině přenositelný na jakoukoliv oblast.
Druhým objevem je FISH! Vypráví příběh jak změnit ”toxic energy dump” na místo, kde každý rád pracuje. Vychází z úspěšného modelu rybího trhu v Seattlu. Příběh, který musíte prožít, abyste pochopili hlavní principy FISH! Philosophy – Play, Choose Your Attitude, Make Their Day, Be There. Vše je na Vás, a je jen Vaše rozhodnutí, jak se k tomu postavíte.
