Příběh MBA

Nastal čas zase zhodnotit, co vše Vám může přinést MBA program. Business knowhow, kontakty, titul… Ale také i zajímavý pohled na změnu. Na to jak dělat prezentaci, jak přednášet. A jak ne. Doposud byli všichni lektoři ze Sheffield Hallam nudní patroni přednášející suchou teorii. SWOT, PESEL, Porter desetkrát jinak. Teoretické frameworky, jejichž použití v praxi bylo diskutabilní. Nemám jim to za zlé. Přecijen jsme na akademické půdě. Některé přinesly nové nápady a pohledy na věc, některé neuchopitelné, jiné jasné. Po roce a půl musím zhodnotit formu assignmentů jako velmi vhodnou. Critically evaluate… Nutí totiž tyto teoretické frameworky použít v praxi a zamyslet se nad jejich smyslem, což je často přínosné. Čeští lektoři naopak přináší osobní zkušenosti z praxe, takže vše tvoří konzistentní celek.

Poslední modul byl jiný. Také hýřil teorií, ale taknějak lidštěji. Donutilo mě to zamyslet se nad tím, jak se dá přednášet a co můžete lidem dát, když změníte formu prezentace. A jak moc velký je rozdíl, když čtete a neprezentujete. Představte si dvě prezentace. Jednu, kde lektorka čte (a jako Angličanka umí číst velmi rychle i v angličtině). Bez ohledu na obsah, je to zcela k ničemu. Přestanete vnímat po pár větách. Nejde to zastavit, rozlišit myšlenky, je to nekončící monotónní proud slov. Na druhé straně přednášky, kvůli kterým toto píšu. John Darwin z Sheffield Hallam University. Vynikající řečník. Začne videem o tučňácích. Příběhem, ve kterém je v pár minutách vše co potřebujete vědět o změně. Jak na ní. Co nevynechat a na co se zaměřit. Vše ve formě příběhu. Nedá se zapomenout. Zůstává někde v paměti. Doporučuji. Jmenuje se to Our Iceberg Is Melting. Je v něm vše. Vše co je třeba znát. Někdy uprostřed, kdy už jsou všichni unavení, začínal přednášku spotem Columbia Business School. How to manage… Just for fun…

Udělat z pohledu informací zajímavou přednášku, plnou teorie a dat je snažší. Ne lehké. Musíte tomu rozumět, mít dostatek znalostí. Ale udělat přednášku tak že vám informace uvíznou v paměti jen tak mimoděk, aniž byste zaznamenali, že se učíte teorii, to není jen tak. Vyprávět příběh či pohádku vyžaduje možná více invence a kreativity. A odvahy. Ale výsledek je řádově lepší. Nevím, jestli je možné každou přednášku proložit videem, vtipem, hudbou. Ale rozhodně se o to příště pokusím.

Jestli se také rádi učíte z příkladů, teorie vás nudí, připadá vám neuchopitelná a máte radši příběhy, zkusím doporučit dvě knihy, co jsem v poslední době četla. Jedna pojednává o změně tradičního pohledu na řízení fabriky. Ředitel co musí změnit styl myšlení a řízení výroby dřív, než mu fabriku zavřou. Vše se mu hroutí a on neví kam dál. Eliyahu M. Goldratt – The Goal. Vynikající kniha. Příběh co říká vše a je samozřejmě v obecné rovině přenositelný na jakoukoliv oblast.

Druhým objevem je FISH! Vypráví příběh jak změnit ”toxic energy dump” na místo, kde každý rád pracuje. Vychází z úspěšného modelu rybího trhu v Seattlu. Příběh, který musíte prožít, abyste pochopili hlavní principy FISH! Philosophy Play, Choose Your Attitude, Make Their Day, Be There. Vše je na Vás, a je jen Vaše rozhodnutí, jak se k tomu postavíte.

Jak fungují organizace?

Narazila jsem na jeden velmi zajímavý článek který bych Vám ráda doporučila k přečtení. James G. March na jedné ze svých přednášek v Mexicu (1982) o organizacích a o tom, co je dělá funkčními uváděl velmi pěkný příklad (On Leadership: A Short Course – Google Books ). Použil příhodu s autonehodou ve Spojených Státech a různé vzorce chování kolemjdoucích v různých státech, aby Vás donutil zamyslet se nad tím, co v organizaci máte a co byste chtěli mít. Velmi zajímavé čtení, navíc doplněné anketou.

Kde byste chtěli pracovat Vy? V ‘Iowě’?

GoogleDocs, Backlog a Burndown Graf

O tom k čemu využít Burndown graf už jsme psala v minulém příspěvku. Template pro Microsoft Excel je k dispozici také. Nicméně takový Excel se špatně sdílí mezi distribuovanými týmy. Jednou z možností je použití nějakého komplexního online systému, ale to s sebou obvykle nese další výdaje na licence a často i omezení Vašeho procesu.

Dobrým řešením je použít GoogleDocs. Tady je jako public příklad, jak by mohl Burndown vypadat (http://spreadsheets.google.com/ccc?key=p8oML5C9M–uwofmhl1npew).

První list obsahuje Produkt Backlog. Každý Sprint se zaloguje kolik bodů se udělalo, a kolik ještě zbývá.

Tyto hodnoty je následně nutné přenést do oranžově orámované části. Zbytek už se dopočítá automaticky.

Velocity Graf je prvním ze série grafů. Červená oblast zobrazuje počet bodů, které by tým měl stihnout za jeden dané Sprinty. Modrá křivka odpovídá aktuálním výsledkům.

Dalším grafem je tradiční Burndown Graf, který modře zobrazuje, kolik bodů ještě zbývá, oranžově kolik se již dokončilo a červeně případné změny bodového hodnocení (viz řádky 10, 11 v Backlogu).

Poslední graf zobrazuje Burndown z pohledu očekávaného dokončení projektu. Modrá křivka zobrazuje aktuální počet bodů, co zbývá dokončit, červená je potom projekcí ukončení projektu. Obecně se dá říct, že pokud je modrá a červená křivka uvnitř oranžové a zelené oblasti, očekávaný konec projektu je stále v rámci projekt bufferu a vše je v pořádku.