Jaké to je když vám vyjde kniha

První pocit? Překvapení. Přijde tlustý balíček se třemi autorskými výtisky. Jen tak, z ničeho nic. Jeeeee už je to tady! Ta je pěkná 🙂 a pak se vám začne honit hlavou, jak to celé bylo. Já v podstatě knihu psala v nejrůznějších koutech světa. Doma prostě nebyl čas se zastavit a přemýšlet. Proto tak ráda cestuju. Je to osvěžující. Kde to celé začalo? Já myslím, že v Indii. Seděli jsme u bazénu při konferenci a říkali si, že by bylo fajn napsat knihu. A vymysleli osnovu. A pak osnova pak dlouho ležela u ledu… A pak jsme začali pomalu psát. Kousek po kousku. Ale jak říkám doma mi to moc nešlo. Psát knihu je děsně práce. Trvá to nekonečně dlouho. Pořád to není hotové.

A tak jsem se rozhodla s tím pohnout a první rozumně velký kus jsem napsala v Indonésii. Bangka Island. Každý den po odpoledním ponoru, až do večeře. Jsou tam úžasné soft korály. Jedny z nejhezčích na světě. To je stejně můj sen, pracovat někde pod palmičkou. Pak bylo po dovolené. Pak další části vznikaly v letadlech a při čekání na letištích do Kalifornie – v San Fransicsu je úžasně, taky je tam moře. Pak cestou do Kieva, Rigy, Barcelony, Talinu, Kodaně, Krakova, Moskvy, New Yorku, v Las Vegas – nic jsem v casinech nevyhrála. Škoda, pár miliónů by se mi ke splnění snu sedět pod palmičku hodilo.

Další velký kus jsem napsala na Filipínách. Zase potápění. Odpolední dvě hodinky po ponorech na Moalboalu, pak v thajské restauraci na pláži v Boholu a finální části v Coronu, kde mají Japonské vraky plné podmořského života. Nádhera. Ale pořád to tak nějak nebylo hotové. Už mi to začínalo vadit, nemám ráda dlouho nekonečnou práci… a tak jsem poslední kusy dopsala ve Vietnamu v Saigonu nebo Ho Chi Minh City chcete-li. Hodina taxíkem do práce, hodina zpět do hotelu. Tam jsem ve finále četla i celou knihu ještě jednou v rámci finálního review. To si teprve uvědomíte, kolik jste toho napsali. To už bylo povzbudivé. Skoro hotovo. A jsem moc ráda, že jsem na knihu nebyla sama. Vždycky je daleko větší zábava s někým spolupracovat.

A pak nastal ten největší problém, kde sehnat vydavatele. Nakonec to šlo celkem snadno. A tak děkujeme nakladatelství Computer Press za vydání naší knihy “Agilní metody řízení projektů“ a doufáme, že se vám bude líbit. Co se dočtete?

„Snažili jsme se čtivou formou popsat všechna možná zákoutí a nástrahy, které vás při přechodu na Agilní metody mohou potkat. Kniha nepopisuje jen teorii, co to Agilní metody jsou, jak funguje Scrum Proces a Kanban, a jak by jednotlivé artefakty těchto procesů měly správně vypadat, ale primárně se snaží vysvětlit filozofii Agilního přístupu a zaměřit se na vysvětlení, proč jednotlivé metody fungují. Součástí textu jsou praktické příklady a doporučení co dělat a čeho se naopak vyvarovat.

Kniha se zabývá Agilními metodikami vývoje software v různých typech společností, od malých firem až po nadnárodní korporace. V první části knihy jsou popsány základní stavební prvky Agilního vývoje, od vlastní definice procesu až po ukázky z praxe. Čtenář se dozví všechny potřebné informace k adopci Agilních metodik, kulturní odlišnosti Agilních firem a další základní stavební kameny nutné pro úspěšnou adopci Agilních principů. Kniha dále obsahuje podrobný popis rolí, které se typicky vyskytují v Agilně řízených firmách. Vedle těchto popisů obsahuje kniha i “kuchařky”, resp. doporučené postupy adopce agilního řízení pro různé velikosti a typy firem.“

Dejte nám prosím vědět, jak se vám kniha líbila, co vás zaujalo, nebo co byste viděli příště raději jinak. Hezké čtení. Naší knihu Agilní metody řízení projektů můžete získat zde.

Proč firmy přechází na agilní metody a Scrum?

Co vede v současnosti firmy k zavádění agilních metod? Já jsem si vždycky myslela, že to bude efektivita, týmová spolupráce a větší zastupitelnost, že firmy nebudou se svým současným procesem spokojeni… Možná. Ale za poslední rok jsem narazila spíše na firmy, které říkaly, že jejich současné procesy jsou dobré, lidi práce baví, výsledek je kvalitní a efektivní jsou dost, i zákazník je s výsledkem spokojený.

rychlé procesy jsou agilní

Ptáte se, kde je tedy problém? Také mě to zajímalo a tak jsem se zeptala. A zjistila, že doposud jim jejich striktní těžké procesy vyhovovaly, ale teď se svět změnil. Všechno je rychlejší, dynamičtější, každý očekává všechno hned. Nikdo nechce čekat rok, rok a půl, než dostane funkcionalitu, kterou potřebuje. Ostatně podívejte se, jaký jsme měli před rokem mobilní telefon a jaký máte dneska. Můj super nový iPhone4 už je skoro zastaralý a to ho nemám ani půl roku. Trh zrychlil. A tak nemáte komfort toho vše si do detailu rozmyslet, předat, zaprotokolovat, udělat analýzu, popsat UML diagramy, rozmyslet třídy, rozkreslit chování, popsat GUI, nakódovat, otestovat, opravit, předat, upravit aby se to dalo používat, opravit … a mít čas si v klidu užít dobrý pocit ze skvěle odvedené práce.

Firmy se v podstatě dělí na dvě skupiny, jedna chce agilní metody protože jejich zákazníci chtějí funkcionalitu hned, ikdyž po menších kouscích, tak googlují a najdou Scrum. Druzí mají strach, že jejich konkurence bude po krizi, kdy nikdo moc do vývoje neinvestoval, rychlejší a tak zase googlují a najdou Scrum. Někeří jsou tak daleko, že Scrum s plánem releasu je moc svazuje a přijdou na to, že chtějí radši Kanban a že funkcionalitu nepotřebují plánovat dopředu ani na úrovni backlogu. Ale to už je jiná story.

Není to pěkné vidět konzervativní velké korporace z bankovního světa, pojišťovny, telekomunikační operátory, velké mezinárodní společnosti jak najednou říkají my chceme přejít na agilní metody? Na druhou stranu, tyto velké korporáty jsou většinou v přechodu na agilní metody a Scrum proces úspěšnější než malé firmičky. Nevzdají se tak snadno. Není to jejich první změna. A vědí, že žádná změna není snadná, a žádná změna není zadarmo. Že je bude stát spoustu úsilí firmu změnit.

Mám je ráda, je s nimi legrace, nutí mě to přemýšlet, ale hlavně, na konci je odměna ve formě fungujícího agilního týmu. Což je zdaleka nejlepší motivace, kterou agilní kouč může dostat.

GoogleDocs, Backlog a Burndown Graf

O tom k čemu využít Burndown graf už jsme psala v minulém příspěvku. Template pro Microsoft Excel je k dispozici také. Nicméně takový Excel se špatně sdílí mezi distribuovanými týmy. Jednou z možností je použití nějakého komplexního online systému, ale to s sebou obvykle nese další výdaje na licence a často i omezení Vašeho procesu.

Dobrým řešením je použít GoogleDocs. Tady je jako public příklad, jak by mohl Burndown vypadat (http://spreadsheets.google.com/ccc?key=p8oML5C9M–uwofmhl1npew).

První list obsahuje Produkt Backlog. Každý Sprint se zaloguje kolik bodů se udělalo, a kolik ještě zbývá.

Tyto hodnoty je následně nutné přenést do oranžově orámované části. Zbytek už se dopočítá automaticky.

Velocity Graf je prvním ze série grafů. Červená oblast zobrazuje počet bodů, které by tým měl stihnout za jeden dané Sprinty. Modrá křivka odpovídá aktuálním výsledkům.

Dalším grafem je tradiční Burndown Graf, který modře zobrazuje, kolik bodů ještě zbývá, oranžově kolik se již dokončilo a červeně případné změny bodového hodnocení (viz řádky 10, 11 v Backlogu).

Poslední graf zobrazuje Burndown z pohledu očekávaného dokončení projektu. Modrá křivka zobrazuje aktuální počet bodů, co zbývá dokončit, červená je potom projekcí ukončení projektu. Obecně se dá říct, že pokud je modrá a červená křivka uvnitř oranžové a zelené oblasti, očekávaný konec projektu je stále v rámci projekt bufferu a vše je v pořádku.

Burndown graf

Burndown graf je výborným pomocníkem při vizualizaci výsledků. Na internetu najdete spoustu odkazů jak takový burndown může vypadat, spousta aplikací pro Scrum proces vám je budou přímo generovat. Nicméně obyčejný Microsoft Excel vám udělá stejně dobrou a možná i lepší službu. Výhodou je že se data zpracujete a zobrazíte sami, tedy máte výstup plně pod kontrolou. V tom úplně nejjednodušším případě kdy máte backlog definovaný v Excelu spolu s výsledky jednotlivých Sprintů (třeba takto) je již vcelku snadné data zobrazit.

Důležité jsou v podstatě dva grafy. Jedním je tzv. Velocity plan, tedy plán jak rychle bude tým postupovat. Obvykle vezmete v úvahu, že na začátku se tým učí a pak už pracuje konstantní rychlostí. Je dobré zahrnout do plánu i masivní dovolené (např. Vánoce) a plán tomu pro daný Sprint uzpůsobit.

velocity plan

Druhým grafem je Projekt Burndown graf, který kombinuje aktuální stav s odhady a vizualizuje předpokládaný konec projektu.

Vytiskněte každý sprint tyto dva grafy a vystavte je na veřejné místo, ať všichni na první pohled vidí jak se projektu a týmům daří.

Podívejte se na příklad toho, jak by takový burndown mohl vypadat.