Agilní praktiky XP – Kolektivní vlastnictví kódu

Chcete-li mít tým potažmo SW firmu opravdu efektivní, musíte se řídit pravidlem, že nikdo nevlastní kód ani jeho část. Narážíte-li na námitky vývojářů že to nejde, neboť jen oni opravdu rozumí dané části aplikace a ostatní by jim to jen zkazili, není to nikterak neobvyklé. Stačí věřit tomu, že to jde a mít schopnost zavést týmové metody spolupráce. Třeba Scrum proces nebo agilní metody řízení softwaru 🙂

Agilní praktiky XP – Kolektivní vlastnictví kódu

Abyste mi věřili, že to je možné i ve velmi složitých prostředích kritických na jakoukoli chybu, přikládám následující case study.

Case Study – “NENAHRADITELNÝ JAMES”

Prostředí
Mezinárodní firma operující v life critical oblasti, přes 50% světového trhu v daném sektoru. Vývojová centra v několika zemích.

Projekt
Migrace všech aplikací na novou platformu pro divizi A. Přes 60 aplikací, čtyři odlišné architektury. Několik sdílených knihoven a klíčových oblastí.
Současně s migrací probíhal vývoj nových funkcionalit v rámci původních aplikací na originální platformě.

Původní stav
Každá sdílená oblast měla jednoho vlastníka (skupinu vlastníků), který oblasti skvěle rozuměl, a nikdo jiný nebyl oprávněn oblast měnit.

Nejvíce kritická situace nastala v klíčové knihovně využívané všemi 60 aplikacemi. Tu měl na starosti James, který ji před mnoha lety navrhl, vymyslel, naimplementoval a celou dobu dělal všechny potřebné změny pro jednotlivé aplikační týmy.

Vzhledem k jeho unikátním znalostem a komplexitě problému bylo řešení v lokálním měřítku optimální, a jeho kapacita stačila požadavkům okolí.

Koncový stav
Po startu migrace, začal být velmi rychle James zahlcený požadavky na změnu knihovny, která byla sdílená přes nové i staré aplikace a v rámci migrace se musela výrazně měnit. Nepomohlo ani to, že některé týmy navrhovaly přímo konkrétní implementaci řešení, kterou stačilo zrevidovat a použít. Čekací doba na změnu kritickou pro migrační projekty byla několik měsíců, což ohrožovalo projekt jako celek.

Řešením byla změna přístupu k této sdílené knihovně a odstranění unikátního postavení Jamese, který už nadále nemohl knihovnu vlastnit a být jejím výhradním přispěvovatelem. Z knihovny se stal sdílený kód, ke kterému měly přístup všechny týmy. Nebyly zpočátku sice tak efektivní jako James, ale průchodnost systému jako celku se odblokovala. Změny samozřejmě probíhaly za Jamesova dohledu a podléhaly revizi Jamese i týmu architektů, aby se předešlo problémům s kvalitou.

Podobné oblasti jsou ve všech větších firmách s komplexnějším prostředím a udělat z nich sdílený kód obvykle pomůže systému jako celku.