Co mi přineslo WebExpo 2010 – část 2

Abych pokračovala v načatém popisu Agilní sekce WebExpa kterou jsem pořádala:

Hodně speakerů se zaměřovalo na proces učení, protože bez učení se nemůžete zlepšit, a nechcete-li se učit, nemá smysl dělat retrospektivu, být iterativní, v podstatě ani být agilní. Yves říkal, že na to, abyste byli v něčem opravdu dobří, potřebujete 10 000 hodin tréningu. Ani sportovci se nestanou hvězdami přes noc. Musí se učit a zkoušet to znovu a znovu. A retrospektiva je ideálním nástrojem na učení se.

Když máte stabilní tým, ve kterém vše funguje a retrospektiva začíná být nudná, vezměte na Vaši retrospektivu managera či externího zákazníka. Třeba zjistíte, že z jejich pohledu už to tak skvěle nefunguje, a že se stále máte co učit a v čem se zlepšovat.

Máte-li problém, že ne všichni se do retrospektivy zapojují, zařiďte, ať všichni musí promluvit během prvních 5minut retrospektivy. Bude pro mě pak snazší se zapojit.

Mějte respekt k těm, co tam nejsou, vždycky bude někdo chybět a příště to můžete být i Vy.

A poslední dobrá rada k retrospektivě, jedním z dobrých nápadů je říct něco dobrého o kolegovi. Může to být to snazší, než chválit sám sebe a přinese to retrospektivě nový rozměr.

Co mi přineslo WebExpo 2010 – část 1

WebExpo 2010 mělo letos oproti minulým ročníkům sekci zaměřenou na agilní metody. Když bych měla hodnotit úspěch agilní sekce, kterou jsem po programové stránce celou organizovala, myslím, že splnila má očekávání. Úroveň přednášejících byla dobrá, přednášky zajímavé a témata různorodá. Lidí přišlo hodně, něco mezi 60-100 účastníky. Tedy se zdá, že agilní metody zajímají hodně firem. Nemá smysl opakovat, co bylo na WebExpu řečeno, ale ráda bych se podělila o pár zajímavých myšlenek, které přednášky přinesly mě osobně.

Panel Discussion at WebExpo 2010 - Andrea, Lubos, Paul, Alex, Maria, Pierluigi (from the right)

Davis Hussaman mi mluvil z duše, když říkal, že Scrum není dogma. Není to žádné náboženství, které byste měli slepě následovat bez toho, aniž byste pochopili smysl Vašeho počínání. Lidé ve spoustě firem “chtějí Scrum“ ale málo z nich přemýšlí, proč ho vlastě chtějí a co je jejich cílem. A to nemluvíme ani o tom, že cíl se často někam posouvá a mění a možná právě proto jsou iterativní metody úspěšnější než ty klasické, kde všichni očekávají, že to co si jednou rozmyslíte tak bude navěky věků.

Další zajímavou myšlenkou bylo, že co neznáte, Vás bolí nejvíce. A jsme zase zpět u toho proč je vlastně Scrum iterativní. Abychom se pravidelně zastavili, udělali reflexi, něco se naučili, něco změnili, zrevidovali, jestli je cíl ještě stále tam kde si myslíme, a co se nám to vlastně děje. Protože víte-li že nestihnete projekt dodat včas již v polovině projektu, máte pořád ještě spoustu možností to napravit (přidat resourcy, omezit funkcionalitu, vyjednávat, … ). Ale zjistíte-li to až těsně před odevzdáním, máte jen velmi omezené možnosti s tím cokoli udělat.

Víte co je nejčastější metodologie řízení projektů? ‘Hope methodology‘. Všichni do jednoho nakonec jen doufají, že projekt bude úspěšný a že to nějak stihnou.

A nečekejte, že někde najdete best practices jak zavádět agilní metody. Best practices fungují na jednoduché situace jako je pečení dortu. Ale proces zavádění agilních metod je komplexní a komplikovaný. Jediné co Vám pomůže je mít vizi a jasný cíl a tuto vizi sdílet s celým týmem či firmou. Ale taková vize většině firem chybí a možná přesahuje rámec jejich myšlení. A tak se raději zaměřují na jednotlivé praktiky. Je to jako již zmíněné náboženství, kde se vize vytratila…

Ostatně když nevíte, kam směřujete, je snadné minout cíl i kdyby Váš iterativní proces byl sebelepší.

Ještě jedna větu jsem si poznamenala: Lidé nechtějí špatné produkty včas. Tedy jestli si říkáte, že dodržíte termín za každou cenu, a že to zákazník ocení, nemusí to tak být. Zákazník bude většinou radši, když dostane to, co potřebuje, i kdyby to mělo být o pár dní později. Zvláště když tuto skutečnost ví s předstihem.