Agile HR je v dnešním světě nutností

S tím, jak se mění organizace a agilita začíná být novým normálem, vytváří se výrazný tlak i na změnu HR a Agile HR se stává více a více skloňovaným pojmem. Takže o čem taková změna je? O kultuře. Když se podíváme na Competing Values framework, který velmi jednoduchým způsobem popisuje kulturu jako vztah mezi kontrolou a kreativitou versus konkurencí a spoluprací. Tradiční organizace jsou založeny na silné kontrole a soutěživosti, mají pevné procesy, hierarchii a posilují soutěživost na individuální i organizační úrovni, zatímco agilní organizace se více přiklánějí ke spolupráci a kreativitě a posouvají zaměření od jednotlivců k týmům a network strukturám, které jako takové mají vyšší úroveň autonomie, flexibility, pocitu vlastnictví a preferují partnerství před soutěžením s konkurencí.

culture2

Čím více se organizace posouvá k agilitě, tím více ji klasické procesy a praktiky brzdí. A tak od určitého okamžiku nezbývá, než se zastavit a udělat si jednoduchý assessment. Kde jsme teď? Jaká je naše kultura? Kde chceme být za třeba rok? To samozřejmě není jen na HR, ale HR může takový proces facilitovat a pomoct organizaci si uvědomit, kam míří. A potom se podívat na jednotlivé praktiky a procesy.

culture1

Jak nabíráme lidi, jak s nimi v rámci performance review pracujeme. Chceme kulturu posunout ke spolupráci, ale dáváme lidem individuální cíle? Chceme posílit flexibilitu a kreativitu ale lidi držíme na úzce definovaných pozicích, a jasně definovaných úkolech. Takže jestli z pozice HR chcete organizaci na její agilní cestě podpořit, udělejte si review toho, jak jednotlivé praktiky a procesy očekávanou změnu kultury posilují, nebo naopak brzdí. Žádné praktiky nejsou samy o sobě špatné. Jen pomáhají vytvořit jisté chování a přístup. Mikromanagement a jasně definované drobné úkoly často vedou k rychlejšímu zpracování, a posilují sebevědomí jednotlivců kteří na drobných úlohách snadněji dosáhnou úspěchu, ale zabíjí jakoukoli kreativitu. Vždy je to něco za něco.

Zajímá vás něco víc a Agile HR? Stáhněte si knihu a začněte číst. Doporučte ji svému HR. Doufám, že se vám bude líbit.

Facilitace velkých workshopů: World Café

World Café je dalším formátem, který můžete použít při facilitaci větších workshopů v agilní organizaci. Je to skvělý nástroj pro škálování konverzace a využití kreativity systému. Staví na principech self-organizace a cross-functionality, tedy nic, co by v agilní organizaci bylo neobvyklé. V podstatě na tom nic není. Lidé sedí v malých skupinkách kolem stolů, jako v kavárně, odtud ostatně máme ten název, a diskutují o tématu. K dispozici je obvykle spousta barevných fixek, post-its a flipchart, aby účastníci mohli zajímavé body z diskuze zapsat, nebo nakreslit. Po každém kole diskuse se účastníci náhodně zamíchají do nových týmů a pokračují v konverzaci.

World Café začíná vysvětlením celého formátu. Potom facilitátor připomene očekávání od konkrétního World Café workshopu, aby všichni věděli, co je cílem. World Café je skvělý nástroj k popsání možností řešení nějakého komplexního problému, který zahrnuje hodně týmů.  Poprvé jsem se World Café účastnila na XP2011, kde jsme jako zástupci agilních komunit hledali vizi ALE – Agile Lean Europe network, později jsem tento formát využila mnohokrát ve velkých firmách, abychom si udělali představu o procesech, které se v reálu používají, a jak se liší od těch oficiálních popsaných, co chceme od nových prostor v organizaci, nebo jak zlepšit mezi-týmovou spolupráci. Nejde ani tak o nástroj pro rychlé rozhodování, ale pomáhá velkým a různorodým skupinám přemýšlet o současném stavu, naslouchat hlasům systému a získat povědomí o tom, jaké jsou různé perspektivy. A to se hodí v podstatě kdekoliv.

World Cafe

Na začátku poprosíme účastníky, aby vytvořili co nejrůznorodější týmy s různými rolemi, zkušenostmi a znalostmi, aby pokryly co nejvíce perspektiv. Obvykle se diskuse vede ve třech (nebo více) 20-ti minutových konverzacích na dané téma, kde každé kolo konverzace ovlivňuje otázka. Otázky se netýkají tří různých témat, ale místo toho se dívají na stejné téma ze tří různých úhlů, aby pomohly lidem prozkoumat danou oblast z různých perspektiv a zapojit kreativitu celého systému. V každém kole skupinka vybere jednoho člověka, který ve skupině zůstane, a vysvětlí na začátku dalšího kola novým účastníkům podstatu předchozí konverzace. Užitečným artefaktem je vizuální facilitace na flipchartu. Zbytek lidí si náhodně zvolí jiný stůl pro konverzaci, přičemž má na paměti rozmanitost a cross-funkcionalitu skupin. Na konci posledního kola všechny skupiny prezentují své výsledky ostatním a vyvěsí summary na flipchartech, aby bylo vidět k čemu došli. Tady World Café končí. Cílem není věci vyřešit, ale zvýšit transparentnost o dané situaci či oblasti. Jako follow-up můžete pokračovat jakoukoli facilitační technikou konvergující k výběru řešení nebo akčních kroků, ale to už je nový workshop.

Kde se dá použít Open Space – část 4

V předchozích příspěvcích jsem se věnovala tématům co je to Open Space, jaké má role a jak by se měl takový Open Space workshop začít a skončit. Pojďme se tedy podívat, kde byste tento formát mohli použít. Open Space se často používá na konferencích (např. Agile Prague Conference ho již několik let intenzivně využívá), aby posunuli zážitek z přednášek a workshopů do konkrétní roviny a dali tak prostor každému prodiskutovat jeho konkrétní problém, nebo se nechat inspirovat tím, co zajímá ostatní. Asi největší skupina, kterou jsem viděla, bylo cca 1200 lidí, běžně se obzvláště ve firmách, které takový formát využívají pravidelně, účastní něco kolem stovky lidí. Ale počet lidí tady není limitem. O konferencích, kde je takový formát běžný, teď ale mluvit nechci. Takže kde jinde se tento formát používá? V podstatě kdekoli, kde jsme ready na opravdovou samoorganizaci a potřebujeme dát dohromady větší skupinu lidí. Je to nástroj, který staví na takzvaném emergent leadershipu, tedy tomu, že když vás něco zajímá, tak se za to postavíte, převezmete zodpovědnost a zkusíte kolem sebe zformovat skupinu lidí, které dané téma také zajímá. V Agilní organizaci se používá poměrně často. Na inovace, řešení konkrétních problémů, jako například jak změnit systém ohodnocování, jak by měly vypadat nové prostory, jak zlepšit kvalitu, přístup k zákazníkům, nebo třeba jako forma Backlog Refinementu nebo celofiremní Retrospektivy.

OpenSpace

Poprvé jsem se ho účastnila kdysi dávno, někdy v roce 2003, kdy naši zákazníci chtěli změnit styl práce. Bylo to ještě pár let před Agilem, prostě jen chtěli investovat sto dní do lepšího stylu práce. Jmenovalo se to 100 dní improvementů, kdy týmy po dobu 100 dní pracovaly na zlepšení procesů, infrastruktury, automatizaci apod. A úplně první byl Open Space, kde jsme všichni brainstormovali, co by nám mohlo v dalším vývoji produktů pomoci, a jak bychom mohli nejlépe investovat výše zmíněných sto dní do improvementů tak, aby se nám to vrátilo. Pár let na to jsem pomocí formátu Open Space facilitovala workshopy na celkovou změnu HR, zlepšení development nástrojů, co udělat pro růst lidí a redesign prostor. Jedním z mých oblíbených workshopů facilitovaných formátem Open Space je overal retrospektiva, kde týmy, které spolupracují na jednom produktu, takto v menších skupinkách vymyslí, jak by mohly zlepšit spolupráci mezi týmy.

 

Mini kniha Agilní HR – Jak změnit Human Resources v agilní organizaci

Agile HRNedávno jsem napsala několik blogů na téma Agilního HR, které měly velice dobrou odezvu. Spousta lidi se ptala, evidentně je to téma, které lidi dneska zajímá. A to mě nakonec přimělo příspěvky zkompilovat do většího celku, trochu je uspořádat a dopsat pár dalších kousků, aby vše dávalo pohromadě smysl. A tak vznikla malá publikace „Agilní HR aneb Jak změnit Human Resources v agilní organizaci“, která je zdarma ke stažení na stránkách Leanpub.

Agile je dnes velmi skloňovaný pojem, a to nejen v rámci IT. Aby se organizace opravdu stala agilní, je potřeba, aby i HR fungovalo na stejné vlně. Navíc agilní HR je u nás stále ještě docela opomíjené téma, a to byla i část motivace, proč jsem takovou knihu chtěla sepsat. Navíc tématu Agilního HR se u nás nikdo konzistentně nevěnuje, a tak vidíte ve firmách spoustu paskvilů, které nejenže Agilní transformaci nepomáhají, ale naopak jí často škodí. Nečekám, že vše, co v knize píšu, budete hned aplikovat. Spousta věcí je inspirací pro příští roky. Ale mělo by vám to ukázat, jakým směrem se ubírat v oblasti nabírání lidí, ohodnocování, rozvoji zaměstnanců, systému a struktuře pozic a kariérního řádu. Zkratky neexistují a pokud realizujete změnu firemní kultury a myslíte to s Agilitou vážně, i HR se musí změnit více než kosmeticky.

sochova.com AgileHR BookTouhle mini knihou jsem chtěla popsat takový malý základ, jak s Agilním HR začít a o čem to celé je. Snad to bude přínosné. Je ke stažení zdarma, ale Leanpub umožňuje autorům udělat takový malý sociální experiment, a umožnit kupujícím si cenu zvolit. Takže tady je deal, když pár lidí zaplatí, budu to brát jako potvrzení, že lidi téma zajímá a že si ho cení a dopíšu další kapitolu 🙂 Ty následující se týkají dalších sekcí v kapitole Tipy, Praktiky, Doporučení. Ať tak či tak, dejte vědět, co by vás ještě zajímalo a o co mám případně knihu v příští verzi rozšířit. Je to taková agilní kniha psaná agilně. Když je dobrý feedback, kniha se bude rozšiřovat. Když není feedback žádný, zůstane zapomenuta jako pěkný experiment 🙂

Stáhněte si knihu a začněte číst. Doporučte ji svému HR. Doufám, že se vám bude líbit.

A kdybyste si na dané téma chtěli poslechnout přednášku, můj talk HR Goes Agile bude k vidění namátkou třeba na Agile2019 ve Washingtonu, Agile Prague a Agile Austria v Grazu kde můžete přijít i na jednodenní stejnojmenný workshop.

Agile HR: Úvaha o platech a pozicích

Abych odpověděla na jeden dotaz, co přišel z LinkedIn v návaznosti na předchozí článek. Platy a pozice spolu ve firmě postavené na cross-týmové spolupráci nemají nic společného.

Pozice obecně nejsou potřeba, protože všichni jsou součástí nějakého týmu, jak jde čas, týmy se v závislosti na iniciativách a prioritách mění, a leaderem iniciativy se dynamicky stává ten, kdo se pro danou iniciativu nejvíce hodí. Proto nemluvíme o managementu, který je většinou daný fixně pozicí, ale leadershipu, který je o přístupu. Leaderem může být každý. Je to jen na vás a tom, jestli do toho chcete dát nadšení, energii a zodpovědnost.

Obecně nutnou podmínkou, aby vám to fungovalo, je porozumění a existence nějakého vyššího smyslu existence firmy (tzv. evolutionary purpose), abychom věděli, kam směřujeme a které iniciativy vizi firmy podporují a transparentní kultura založená na spolupráci a samoorganizaci.

Platy pak odpovídají více výsledkům než zásluhám z minulých let, či odsezené pozici. Jen tak pro zajímavost, v USA se teď začíná měnit struktura platů. Když děláte stejnou práci – třeba pracujete ve stejném týmu – máte mít stejný plat, bez ohledu na věk… Samozřejmě, když dokážete transparentně obhájit, že váš přínos je větší než ostatních, tak nikdo větší plat rozporovat nebude. Je to taková menší revoluce :), která nemá s Agilem nic společného, ale snaží se zamezit nižšímu ohodnocovaní žen. Ale filosoficky to dává v agilním světě smysl. V rychle měnícím se světě se buď udržíte mentálně na špičce, a pak nikdo vyšší plat nerozporuje, anebo vás ti, co právě vyšli ze školy strčí do rukávu, a pak není k vyššímu platu žádný důvod.

careerpath

Chce to jistou sebedůvěru. Spousta zaměstnanců si zvykla na svá teplá místa, kde vlastně nemusí moc nic dělat ani nikomu nic dokazovat a plat běží a pozice se automaticky co dva tři roky zvedne a s ní další plat. Zkuste si chvíli představit, že zaměstnanci nejste a každý den musíte obhájit to, že vaše práce přináší firmě hodnotu. Ať už business hodnotu, investice do lidí okolo vás, nebo přímo peníze.

Jak začít? Máte dvě možnosti. První: půjdete tvrdou cestou – všem nabídnete dvě možnosti. Zůstanu ve firmě, protože věřím, že to má smysl, myslím, že mě to bude mě to bavit, a že mám znalosti a zkušenosti, které firma potřebuje (k tomu je třeba mít silný smysl a vizi organizace – tzv. evolutionary purpose) a věřím, že mě za to firma férově ohodnotí. To je typický startup mindset. Anebo vezmu balíček x platů a půjdu jinam.

Druhá cesta je inkrementální a pozvolná. Nejdříve musíte odpojit platy od pozic a pozice pomalounku polehounku přestat používat. Ostatně když se z nich trojčlenkou nepočítá plat, nikdo je ve firmě postavené na cross-functional týmech nepotřebuje. Tým spolupracuje a pozice se stávají zbytečné. Až se na ně zapomene, tak je odstraníte úplně. To, co vám bude chybět, je kvalitní peer-to-peer feedback. Ten ale s pozicemi nemá nic společného. Nicméně, až se ho jako firma naučíte, bude dobrým vstupem pro výše zmíněné platy.

Jestli musíte něco měnit? Nemusíte. Klidně si nechte to, co máte. Měňte jen věci, které změnu potřebují. Ale kdybyste se do toho chtěli pustit, třeba vám tato úvaha pomůže.

Agile HR: Jak hodnotíte zaměstnance?

A jako pokračování Agile HR série se pojďme podívat na hodnocení zaměstnanců, takzvaná performace reviews. V klasických organizacích, kdy manageři určovali, co zaměstnanci dělají, to bylo snadné: Zadám úkol, zkontroluji úkol. Navíc vzhledem k tomu, že svět se zase až tolik neměnil, stačilo plnění úkolů vyhodnocovat ročně. Z tohoto světa vychází klasická KPIs a roční bonusy. V agilní organizaci je ale vymyslet smysluplné roční KPIs docela oříšek, protože většina z takto definovaných cílů se v průběhu roku několikrát změní. Druhým problémem je menší fokus na jednotlivce ve prospěch týmu. To je druhá oblast, ve které klasická performance reviews selhávají.

measures

Takže co s tím? První, obvykle poměrně snadná změna, je postavit cíle pro týmy, nikoli jednotlivce a tím je směřovat jako celek. Tým už se o své členy postará sám. Ostatně ne nadarmo jsme investovali spoustu energie z nich udělat agilní tým, kde si jednotliví členové věří, jsou otevření, přebírají zodpovědnost, který je jedním slovem self-organized. Scrum na formování takového týmu má speciální roli ScrumMastera. Takže na tom není nic složitého, stačí dělat pravidelné retrospektivy a pro okořenění můžete použít některé praktiky Management 3.0 například Kudo cards. Feedback od kolegů, kteří s vámi pracují je daleko efektivnější než feedback od managera, co toho o vašem fungování zas tak moc neví.

Jedna z oblíbených agilních praktik hodnocení v rámci týmu je založená na našem vztahu k penězům. Dejte každému určitou sumu s tím, že ji můžou jakkoli rozdělit členům týmu, ale nesmí si ji nechat. Tým získá okamžitou zpětnou vazbu o tom, jak si koho jednotliví členové váží, a koho přínos naopak nevidí. Nedostat nic je ostrá zpětná vazba, a tak tuto praktiku používejte až v týmech, o kterých si myslíte, že jsou v performingu. Když ji použijete na tým ve Formingu, nebo Stormingu, obvykle se nestačíte divit a výsledek se blíží katastrofě 🙂

Agilní metody řízení projektů – 6. Agile v HR.

Šestý díl mé video minisérie “Agilní metody řízeni projektů“ se věnuje modernímu HR (Human Resources). Zde se dozvíte, jak na moderní HR a personalistiku, což v mém pojetí znamená Agilní HR. Podíváme se, jak se mění přístup k pozicím, náborům nových zaměstnanců a performance review.

Další díl: 7. Agile v marketingu.
Předchozí díl: 5. Agile v IT.

Pozice, platy a zpětná vazba v Agilní firmě

Tím, jak se firmy stávají více Agilní a týmově orientované, přestává systém pozic dávat smysl. Pozice totiž lidi škatulkují a uzavírají do konkrétního znalostního sila. A my chceme cross-functional týmy, lidi, kteří se dokáží na věci podívat out of the box. A tak firmy často přicházejí s tím, že pozice prostě nemají. Když se nad tím zamyslíte, dává to perfektně smysl. I v softwarovém světě, když máte analytika, developera a testera, máte spoustu problémů s tím, že developer přeci nemůže napsat test, a musí počkat až mu někdo řekne, co má vlastně implementovat. Ale když spolupracujete jako tým, záleží daleko víc na tom, jaké máte schopnosti a znalosti, než jak se jmenuje vaše pozice. Zkuste to, změňte pozice na SW Engineer a uvidíte co se stane. Časem lidé ze svých škatulek vykouknou a začnou se zajímat o práci okolo. Jak dodáme lepší hodnotu zákazníkovi. Jak máme pracovat, aby nám to lépe šlo? Hele, je tu workshop o kvalitě kódu. Půjdu se podívat. Protože se mě to jako toho, kdo s kódem pracuje, týká. Je tu diskuse o tom, jak dělat UX, zapojím se, protože mě to stejně vždycky zajímalo, a něco se dozvím. Některým aktivitám se věnuji víc, jiným míň. Je to podobné americkým universitám, kde si student sám skládá program studia. Prostě mu věříme, že je dostatečně inteligentní, aby se sám za sebe rozhodl, čemu se bude věnovat a co bude nejlepší pro život. Proč to pak nejsme ochotni udělat ve firmách, a věřit zaměstnancům, že se dokáží rozhodnout, čím má smysl se zabývat a čím ne, co firmě jako takové pomůže, a co bude zbytečné?

Takže když už jste zrušili pozice, co platy? Ty přeci máme na pozice navázané. Ano, takový systém mají firmy často. Musíte být manager, abychom vám přidali, no tak budete manager, ale protože vlastně lidi řídit neumíte a ani nechcete, tak nebudete mít podřízené. Nedávno jsem v jedné takové firmě byla. Jen jeden z 5 managerů měl podřízené, ostatní byli zkušení lidé, o které firma nechtěla přijít. Byla ochotna jim zaplatit víc, protože jí přinášeli hodnotu, ale nemohla. Tak to vyřešili kreativně a pravidlo obešli. Bez ohledu na to, jaké máte pozice, oddělte od nich platy. Jsou to dvě věci, které spolu nemají moc nic společného. Umožní vám to výjimečné lidi výjimečně ocenit. A jak je ocenit, když na to není tabulka? Dejte jim transparentní pravidelnou zpětnou vazbu, jak je firma vidí. Jak jsou přínosní tím, co dělají svým kolegům, jak týmy hodnotí zákazníci a stakeholdeři, a jak je produkt, na kterém pracují, úspěšný jako celek. Na začátku věty jsem zmínila transparentní a pravidelnou zpětnou vazbu. Tedy ne za zavřenými dveřmi jednou ročně. Pravidelná zpětná vazba je užitečná, protože nutí lidi se zamyslet co uděláme příště jinak, co změníme. Nekritizujte, ale nabídněte pomocnou ruku, pomůže lidem být úspěšnými.

Jak hledat ScrumMastera

ScrumMasterů je na trhu málo. O to méně je těch dobrých. Takže tady je pár tipů, kde lovit dobré ScrumMastery.

Zájem

Hledejte někoho, kdo má jiskru, kdo Agile a Scrum bere jako koníček. Ideálním místem jsou konference. Třeba AgilePrague Conference  je ideálním místem 🙂 Hledejte někoho, kdo se o Scrum opravdu zajímá, kdo čte knihy, píše blogy, nebo navštěvuje pravidelně Agilní setkání.

Přístup

Výborný ScrumMaster je Servant Leader. Někdo, kdo pomáhá ostatním stát se lepším, někdo kdo z ostatních lidí dělá leadery. Někdo, kdo „MY“ dokáže upřednostnit před „JÁ“. Není to asistent týmu ani maminka. Umí postavit dobře fungující tým, je dobrým koučem a facilitátorem, ví, jak se zavádí změna, umí stavět komunity v rámci organizace.

Znalosti

Ty se, i když by náhodou něco nevěděl, naučí. Ostatně vždy ho můžete poslat na Certified ScrumMaster kurz, nebo mu doporučit knihu The Great ScrumMaster: ScrumMasterWay :). Já se většinou na interview ptám, co je to Scrum, co je cílem ScrumMastera, a proč je to důležitá role. Ale na to většinou stejně nepřijde dobrá odpověď, a tak radši přejdeme k simulaci nějaké situace např: „Představte si, že jsme tým, který včera absolvoval školení o Scrumu. Moc se nám to ale nezdá a myslíme si, že to tedy rozhodně není pro nás. Co jako Scrum Master budete dělat“. Když si slepě vede svou, neprošel testem, protože neumí naslouchat, když začne koučovací otázkou, většinou uspěje.

Pokračovat můžeme složitějším příkladem, třeba otázkou na nějaký problém, co nejde nijak dobře vyřešit, např. „Tým má 2 dny do konce Sprintu a nic dokončeného. Tým je v pohodě a říká, že to stihne. Co uděláte?“ Jestli začne řešit za tým co mají dělat a převezme za ně zodpovědnost za dodání, není to správná odpověď. Když jim pomůže rozsah problému vidět a přijít na něco, co by s tím sami mohli dělat, vede to k větší self-organizaci a tedy správným směrem.

Na závěr můžete dát poslední case z venku týmu: „Přišel za vámi Product Owner, že neví, jak má prioritizovat Backlog o 3500 položkách. Co uděláte?“ Jediná rozumná odpověď je zkusit zjistit, jestli vize existuje a pomoct mu to postavit spolu s týmem znovu a pořádně. 3500 věcí je moc a Backlog bez Vize nemá smysl.

A tak bych mohla pokračovat. Ani nejde o správné odpovědi, ale o to, jak dokáže reagovat na překvapení, jak se v dané situaci chová, jestli vnímá signály, co mu dáváte nebo si jen mele svou, jak zareaguje když mu vysvětlíte, proč to není tak, ale jinak. Musí vás to bavit. A kandidáta také. Když se urazí, asi to není dobrý match pro vaši firmu.

Zapadne?

Poslední je asi rychlý check jestli zapadne do firmy. Ideální je den v týmu. Tým dá zpětnou vazbu, jak se mu ScrumMaster líbí a ScrumMaster si udělá představu do čeho jde. Některé firmy nabídnou jen oběd s týmem, jiné třeba jen procházku po prostorách. I ta je dobrá. Divili byste se, kolik se toho dozvíte za 10minutovou procházku po firmě.

Takže šťastnou ruku při výběru.

Agilní HR

Ještě před pár lety byl software na okraji zájmu. Business přeci žádný software nepotřebuje. A s výjimkou pár výstředních developerů, které firmy zavíraly někam do sklepa, IT nebylo v kurzu. Pak ale přišel internet a celá digitalizace a dnes si bez IT svět neumíme představit. IT projekty se stávají komplexnější a s trochou nadsázky se nedá najít firma, která by IT nepotřebovala jako nedílnou součást svého businessu. IT se dneska stává hlavním motorem businessu a úspěchu firem. A protože v IT světě převládají Agilní přístupy, začínají se tyto metody šířit i do jiných částí firmy jako je marketing, sales, business, ale také management a HR. Všichni potřebují efektivně pracovat v dnešním komplexním, neustále se měnícím světě, být flexibilní a dynamičtí.

Jak už jsem psala, pokud chcete opravdu změnit firemní kulturu a firmu posunout směrem k Agilní firmě – vybudovat Organizaci 3.0, nemůžete se zastavit na hranici IT oddělení. Je potřeba, aby i ostatní oddělení fungovala na stejné vlně. A to včetně včetně HR (tedy Human Resources). Zdánlivě to není velká změna, i v Agilní organizaci musí HR pomáhat s hledáním a najímáním zaměstnanců, vzděláváním, rozvojem lidí, atd. – ale najednou se nezaměřujeme na jednotlivce a jejich specializaci. HR musí umět najímat zaměstnance do týmů, schopnost týmové spolupráce, ochota učit se nové věci, a mindset je daleko důležitější než konkrétní znalost. Prostě musí zapadnout do firemní kultury. Do pohovorů často zapojujeme tým, a klasická individuální KPIs nahrazujeme týmovými cíli.

Mění se vlastně celý systém, kdy Agilní HR je tu pro své zákazníky. Tedy zaměstnance (všech úrovní) a ty vtahuje do svého fungování. A může HR použít třeba Scrum? No jasně, přestanou být operativními personalisty, a začne firmu pomáhat strategicky formovat. Jako vždy to začíná vizí. Čeho chceme dosáhnout, co nám to jako firmě přinese, kdo jsou klíčoví zákazníci, jaké máme persony. Jako součást visioning workshopů si stejně jako u produktu spolu s klíčovými stakeholdery postavíme Backlog – třeba formou Impact Mappingu nebo Story Mappingu, a uděláme ho transparentní pro celou organizaci. Tohle je klíčové a málo lidí to dělá. Typická konverzace se vyvíjí následovně. To je pěkný Backlog, je z něj vidět co děláte, a co se chystáte dělat. Můžeme ho dát někam, aby k němu měli přístup všichni a mohli se na něj kdykoli podívat? A vy máte i online Scrum Board, to je super. Můžete nám ho také ukázat? Reakce, jak sami tušíte, je většinou odmítavá. V lepším případě říkají, že tam je moc detailů, a že by to lidi stejně nezajímalo, ale že se nad tím zamyslí. V horším případě se dozvíte ostré NE, protože je to přeci tajné. Ale suma sumárum je za tím asi obava, že kdyby lidi věděli, co děláme, moc by nám do toho kafrali. Ale není to právě to, co chceme? Dostat feedback co nejdříve. Ne,až když je to celé hotovo, a je na něj vlastně pozdě.