Příběh MBA

Nastal čas zase zhodnotit, co vše Vám může přinést MBA program. Business knowhow, kontakty, titul… Ale také i zajímavý pohled na změnu. Na to jak dělat prezentaci, jak přednášet. A jak ne. Doposud byli všichni lektoři ze Sheffield Hallam nudní patroni přednášející suchou teorii. SWOT, PESEL, Porter desetkrát jinak. Teoretické frameworky, jejichž použití v praxi bylo diskutabilní. Nemám jim to za zlé. Přecijen jsme na akademické půdě. Některé přinesly nové nápady a pohledy na věc, některé neuchopitelné, jiné jasné. Po roce a půl musím zhodnotit formu assignmentů jako velmi vhodnou. Critically evaluate… Nutí totiž tyto teoretické frameworky použít v praxi a zamyslet se nad jejich smyslem, což je často přínosné. Čeští lektoři naopak přináší osobní zkušenosti z praxe, takže vše tvoří konzistentní celek.

Poslední modul byl jiný. Také hýřil teorií, ale taknějak lidštěji. Donutilo mě to zamyslet se nad tím, jak se dá přednášet a co můžete lidem dát, když změníte formu prezentace. A jak moc velký je rozdíl, když čtete a neprezentujete. Představte si dvě prezentace. Jednu, kde lektorka čte (a jako Angličanka umí číst velmi rychle i v angličtině). Bez ohledu na obsah, je to zcela k ničemu. Přestanete vnímat po pár větách. Nejde to zastavit, rozlišit myšlenky, je to nekončící monotónní proud slov. Na druhé straně přednášky, kvůli kterým toto píšu. John Darwin z Sheffield Hallam University. Vynikající řečník. Začne videem o tučňácích. Příběhem, ve kterém je v pár minutách vše co potřebujete vědět o změně. Jak na ní. Co nevynechat a na co se zaměřit. Vše ve formě příběhu. Nedá se zapomenout. Zůstává někde v paměti. Doporučuji. Jmenuje se to Our Iceberg Is Melting. Je v něm vše. Vše co je třeba znát. Někdy uprostřed, kdy už jsou všichni unavení, začínal přednášku spotem Columbia Business School. How to manage… Just for fun…

Udělat z pohledu informací zajímavou přednášku, plnou teorie a dat je snažší. Ne lehké. Musíte tomu rozumět, mít dostatek znalostí. Ale udělat přednášku tak že vám informace uvíznou v paměti jen tak mimoděk, aniž byste zaznamenali, že se učíte teorii, to není jen tak. Vyprávět příběh či pohádku vyžaduje možná více invence a kreativity. A odvahy. Ale výsledek je řádově lepší. Nevím, jestli je možné každou přednášku proložit videem, vtipem, hudbou. Ale rozhodně se o to příště pokusím.

Jestli se také rádi učíte z příkladů, teorie vás nudí, připadá vám neuchopitelná a máte radši příběhy, zkusím doporučit dvě knihy, co jsem v poslední době četla. Jedna pojednává o změně tradičního pohledu na řízení fabriky. Ředitel co musí změnit styl myšlení a řízení výroby dřív, než mu fabriku zavřou. Vše se mu hroutí a on neví kam dál. Eliyahu M. Goldratt – The Goal. Vynikající kniha. Příběh co říká vše a je samozřejmě v obecné rovině přenositelný na jakoukoliv oblast.

Druhým objevem je FISH! Vypráví příběh jak změnit ”toxic energy dump” na místo, kde každý rád pracuje. Vychází z úspěšného modelu rybího trhu v Seattlu. Příběh, který musíte prožít, abyste pochopili hlavní principy FISH! Philosophy Play, Choose Your Attitude, Make Their Day, Be There. Vše je na Vás, a je jen Vaše rozhodnutí, jak se k tomu postavíte.

Studium MBA

K čemu je dobré MBA? Rozhodně nečekejte, že se Vám po absolvování zvýší plat na dvojnásobek a stane se z Vás ředitel. Tyto doby, kdy stačilo zamávat titulem, jsou už za námi. Takže proč jít ve 30+ ještě něco studovat? Po skončení university by mě to ani ve snu nenapadlo. Asi to bude pro každého jiné. Třeba se budete v práci nudit a nebude Vám už moc přinášet. Žádné náměty k zamyšlení, žádné challenge, jen rutina. Donekonečna dělat to samé. Vždyť jste se v tom osvědčili a jste v tom, co děláte, dobří.

Dalším motivem může být rozšíření obzorů, pro mě osobně vystoupení z IT světa a profilování se trochu bokem. A v neposlední řadě kontakty. Seznámení s lidmi z různých oborů. Možnost vidět svět i jejich očima. Zkušenost k nezaplacení.

Co se dá od studia čekat? Nečekejte čistou praxi, přeci jen, MBA je to vysokoškolský titul. Asi budete psát hodně prací v angličtině. Požadavky na práce budou záviset na tom, se kterou universitou (Británie/USA/…) bude Vaše škola spolupracovat a kde bude akreditovaná. Britové budou asi více formální. Hodně dají na formu. Co dál? Dostane se Vám kvalitní souhrn všemožných frameworků jak co řešit a analyzovat, obzvláště pan Porter je oblíben, když já osobně považuji jeho nástroje za těžko uchopitelné. Použijete je ve Vaší práci a nakonec v ideálním případě pochopíte a zužitkujete v jisté formě v praxi. Musím nakonec přiznat, že to funguje.

V neposlední řadě se můžete setkat se spoustou externistů z českých firem, a to jak na teoretičtěji zaměřených přednáškách tak na workshopech a diskuzích blízko praxi. Super. Myslím, že by to jedno bez druhého nemělo smysl. Ale asi to záleží na škole.

A nakonec, kterou školu vybrat? Záleží na Vašem rozpočtu a samozřejmě schopnostech. Asi je dobré se podívat u jaké zahraniční university je škola akreditovaná. A projít si žebříček Top 10 nebo Top 100 MBA škol na světě. Pěkné čtení. Chcete-li studovat dálkově v Čechách, zase na to zapomeňte. Ale to neznamená, že by byly špatné. Pracovat budete povětšinou třeba zase v Čechách, takže možná více nakonec využijete to, že škola je schopná zajistit na část přednášek i kvalitní lidi v české praxe. Přijímací proces na britskou MBA z Top 10 bude velmi náročný (GMAT, TOEFL, eseje, doporučení,…), studium bude denní a nebude možné ho kombinovat s prací.

Asi na závěr prozradím, že studuji na Masarykově ústavu, MBA program britské Sheffield Hallam University. A zatím můžu doporučit.