Tag: product owner

Agile Coaching ve Vietnamu

Není nad to spojit zábavu a práci. To dělám už několik let. Ale plně se mi to podařilo až teď, kdy jsem dostala šanci strávit dva týdny s týmy v Saigonu. První překvapení bylo, hned jak jsem ještě před odletem napsala na Facebook Agile Vietnam. Hned několik lidí odpovědělo v podstatě do minuty. Na tak aktivní skupinu člověk obvykle nenarazí. Např. na odpověď z Filipín čekám dodnes. Další překvapení byl Saigon. Pocit jak z Bangkoku před deseti lety. Takže i po této stránce příjemné překvapení. A to nemluvím o širokém výběru jídel, což se třeba o Indonésii tolik říct nedá.

Komunita

A abych se nenudila, domluvila jsem si hned na sobotu po příletu večer sraz s místními. Že si chtějí povídat o startupu. Byla to taková nesourodá skupina lidí, co by se chtěli dostat někam dál, scházejí se takhle každý týden. Asi čtyři z nich byli schopni konverzace v angličtině, zbytku to obvykle organizátor překládal. Z tónu řeči často nešlo ani poznat v jakém jazyce zrovna mluví. A to jsem si říkala, že mě mé cestování vycvičilo. Tak kupříkladu než mi došlo co je to “bilbo“ trvalo mi to docela dlouho… a ejhle, ve výslovnosti organizátora to znamenalo “people“. No dvě hodiny jsem zvládla, schopnost porozumět si se lepšila, a tak jsem cestou zpět už byla i schopna konverzovat se slečnou co mě vezla na motorce do hotelu. No legrace. Říkala jsem si, že jestli takhle budou mluvit a rozumět mé týmy, tak to že tedy nevím.

V neděli byl Barcamp. Monstr akce. 3600 registrovaných někde na universitě. Taková unconference. Ráno přijdete, registrujete se, a kdo chce, vypíše přednášku. A lidé hlasují, na kterou by rádi přišli. A prvních asi 60 přednášek dostane přiřazené místnosti a časy a celá akce se rozběhne. Téma zcela libovolné. Já mluvila o agilních metodách a jejich aplikaci ve firmách, co funguje a na co si dát naopak pozor, jedna Britka o tom že se chystají na podzim přivést Broadway show do Saigonu a jak to bude úžasné představení. Positivní na tom bylo, že úroveň angličtiny stoupla a tak jsem si i s několika návštěvníky popovídala.

Office

Office je daleko za městem. Asi 50 min taxíkem. Nic moc. Alespoň mám čas psát blog. Podle názvu by člověk očekával Pražský Chodov Park. Ale to jsem se asi zmýlila. Moc fancy to zvenku nevypadá. Kolem prázdné stavební parcely a naproti staveniště. Před pár lety tu asi měl někdo velké plány. Ostraha dole v budově se usmívá, ale ani slovo anglicky neumí. Nu což, naložila mě do výtahu, kde se mě ujali dva zaměstnanci a vzali mě na recepci. Recepční taky moc angličtiny nepobrala, ale naštěstí od té doby se to už jen zlepšuje. Týmy mluví na Vietnam vysloveně dobře. Naštěstí. Jinak nevím, jak bychom si ten agile vysvětlovali. A den začíná. Představení, Standupy, Backlog, prostě jako jakýkoli jiný tým. Tedy zdánlivě. Trochu působí dojmem, že to co se řekne, udělají a ještě to pochválí. Alespoň někteří. Ani nevím, jestli jim mám věřit, že se jim to opravdu líbí nebo ne. Asi tak napůl. Na druhou stranu je příjemné, že po dlouhé době nenarážím na v Čechách tak obvyklý odpor typu a to nejde, protože my jsme taková a onaká firma. Takže fajn. Opravdu to zkouší. Na druhou stranu, to co v Čechách je naprosto jasná výmluva, tady je i uvěřitelné. Že totiž oni opravdu nevědí jak. Takže asi potřebují pro začátek daleko detailnější rady jak to dělat a proč, včetně velice konkrétních detailních příkladů na každou situaci. Výrazně vyšší úroveň detailu.

Taky jsou občas pomalejší. Řeknete, co mají udělat, nic. Zeptáte se, jestli tomu rozumí, jo rozumí. Počkáte. Když se nic neděje, zeptáte se, jestli potřebují nějaké další informace, a když ne, zase je po chvíli pobídnete, aby to udělali. A pak, najednou z ničeho nic, se ty věci začnou dít. Zapojí se celý tým a dělají to, co jsme chtěli. Asi za tím stojí i jazyková bariéra, ne všichni třeba úplně rozumí. Příkladem byl třeba první rozpad jednotlivých User Stories na tasky. Nakonec jim to šlo. Tak já prostě nevím. Třeba na něco čekali, ale na co, to ví jen oni sami. A někdy taky ne. Ano, zítra přijdu na standup. Ano, rozumím tomu. Jojo. Zítra ráno. A ráno? No já nevěděl, že tam mám jít. Takže ještě jednou.
Obecně se dá říct, že většině z nich chybí nějaký nadhled. Logické uvažování. Když mám task, co obsahuje A a B a je moc velký,  řekli jsme ,že ho rozdělíme. A co se stane? Škrtne se B a zůstane jen A. Takže i rozdělení jedné věci na dvě je někdy náročný úkol. Vše se musí detailně ukazovat na příkladech a vysvětlovat. Ukazovat. Ale když už to pochopí, je spoleh na to, že to budou tak dělat. Jen to pochopení je často náročné. Asi je to příjemnější než typický český boj proti čemukoli novému. Taky se občas bránili, ale síla takového protestu byla výrazně nižší. Příčinou toho všeho je určitě i schopnost porozumět angličtině, vyjádřit efektivně myšlenku v cizím jazyce. Pochopit, o čem mluvíme. Ostatně občas z obou stran. Ale těch pár výrazů se za chvíli naučíte. Tak například “ktm“ popřípadě “ktmizšn“ je customer a customization. A taky ta změna co po nich s agilními metodami chceme je pro ně výrazně větší. Ale kdo ví. Prostě je to legrace.

Když se zamyslím, co bylo nejtěžší, tak pochopení agilní kultury, vstřebání agilního mindsetu. Oni do teď jeli striktní hierarchií. Kdo komu reportuje. A teď najednou máme Scrum a tam se SM nereportuje?? A kdo ty lidi tedy řídí? Nebo jiný příklad. Nakreslíte někoho do týmu s architekty a on najednou přestane pracovat v týmu a jen rozděluje práci. A když se zeptáte proč, tak on je přeci architekt, tak přeci nebude dělat běžnou práci, kterou zvládne kde kdo, no to je snad jasný, ne? Je to pod jeho úroveň. Tohle změnit bude trvat asi hodně dlouho. Ale i za dva týdny se hodně lepšili a mnohé začalo fungovat jinak. Jsou šikovní. A hlavně třeba například na rozdíl od Indů mají velmi positivní přístup. Chtějí, snaží se, neschovávají se za procesy. Nevymlouvají se.

Dalším místním koloritem je, že ve 12:00 zhasnou, a v těch svých kancelářských židlích se uloží na hodinu k spánku. Někteří s takovou tou škraboškou na oči, jako se dává v letadlech. Některé jsem po pauze musela budit v zasedačce na stole. Někdy prý spí i v chodbě na zemi. No jiný kraj…

A výsledek, za dva týdny porozuměli Scrumu, naučili se definovat na základě highlevel požadavků PO jasné a konkrétní User Stories, mají výstavní tabuli a hodně zapracovali na kvalitě výstupu Sprintu. A dokonce byli schopni udělat pěknou retrospektivu. Teď už to jen udržet. Ale to oni zvládnou.

Starting Scrum Workshop

Někdy v polovině mého pobytu v Saigonu jsme spolu s místní agilní komunitou naplánovali odpolední free workshop Starting Scrum. První problém byl, jestli seženeme marshmallow. A po chvíli hledání v supermarketu se to podařilo. Globalizace doveze všechno všude. Špagety už takovým problémem nebyly. Tak nezbývalo než počkat, jestli hru pochopí a jestli se jim bude líbit. Dorazilo asi 55 lidí. Zdaleka ne všichni byli ze světa sw vývoje. Část tvořili místní expati kteří vítají každou příležitost se potkat, popovídat si anglicky a něco nového se dozvědět. Většina ale místní. Byli tam Scrum Masteři z firem co Scrum aplikovali, ale i lidi, co o tom do teď neslyšeli. Pět týmů, relativně volné zadání, postavte vysokou věž. Po každé iteraci demo. Bylo super, že to zvládli. A stejně jako kterýkoli tým kdekoli na světě se každou iterací zlepšovali. Na závěr jsme dělali retrospektivu a příjemným překvapením bylo, že se na tomto cvičení hodně naučili. Sami si přišli na to, co bylo potřeba. Hry tedy fungují kdekoliv, což je určitě dobré zjištění.

Na závěr

Docela se mi práce v Asii zalíbila. Vždycky se mi tu líbilo, ale dokud tu člověk nemá práci, tak nevíte. Takže jestli máte nějaké týmy ve světě, a chcete je rychle naučit agile, ozvěte se 🙂

Co když zákazníka zajímá jen termín dodání?

I tak můžete být v pohodě agilní a implementovat Scrum principy. Scrum není jen pro projekty, ve kterých je zákazník ochoten se stát aktivní součástí vašeho týmu. Scrum proces vás učí, jak si najít řešení na problémy které máte, sami v rámci vašeho týmu. Dobře fungující samoorganizující týmy nečekají, až jim někdo problém vyřeší, ale samy se ujmou iniciativy. V ruce máte Roli Product Ownera, Backlog, Burndown a schopnost bez obav a hlasitě upozorňovat na to, jaká je realita. A to jak obchodníkovi, tak managerům.

Pro příklad řekněme, že váš obchodník domluvil se zákazníkem dodávku informačního systému, aniž by cokoliv konzultoval s týmem, od zákazníka přišlo velice vágní zadání a tým vlastně neví, co má dělat. Obchodník navíc slíbil dodání systému za 3 měsíce a na straně zákazníka se nikdo netváří, že by chtěl s týmem jakkoli komunikovat. Nasnadě je potom zatažení obchodníka do týmu a prezentování funkcionality jemu, protože v reálu on je zákazníkem týmu, a protože je zároveň zaměstnancem firmy, měl by v tomto kontextu hrát roli Product Ownera a riziko úspěchu vzít na sebe. Jak ho přesvědčit? Tak například, že to je pěkné, že ty jako obchodník chceš všechno tohle do května, ale my jako tým jsme měli za poslední Sprinty rychlost 20 a tedy stihneme do daného termínu jen přibližně polovinu zadané funkcionality. A buď budeme pracovat jako tým, a dodáme zákazníkovi maximální hodnotu, nebo ty funkce vezmeme např. podle abecedy. A v květnu se stejně ukáže, že jsme to nestihli, a on se ten projekt nějak už prodlouží, jako vždycky. I když se mu ze začátku nechce, tým by měl pokračovat ve zvaní jeho i ostatních managerů firmy na Sprint Review a neustále upozorňovat na vzniklý problém. Asi to není příjemné, ale bývá to pro firmu lepší než čekat, až se na to na konci přijde. Problém, o kterém víte včas, můžete řešit. A od toho manažeři ve firmách jsou.

Pakliže z nějakého důvodu není vhodné z toho, kdo obchod domluvil udělat Product Ownera, tým ze svého středu postaví v roli Product Ownera někoho jiného. Už jen tím, že taková role vznikne, se často hodně změní. Najednou to nejsou jen vývojáři a testeři, kdo si stěžují, ale někdo v roli Product Ownera, kdo má na starosti primárně blaho zákazníka a business value. Cílem Product Ownera v takovém projektu je co nejrychleji získat background a pochopit kontext, který potřebuje pro řízení funkcionality pro daného zákazníka. V ideálním případě takový Product Owner naváže se zákazníkem vazbu a po čase je schopen od něj na neformálních setkáních potřebnou zpětnou vazbu získat. Je to o dobré komunikaci, schopnosti dobře naslouchat a vyjednávat.

V lepším případě máte sice Product Ownera, ale ten je od týmu daleko, někdy oddělen časovou zónou, někdy jen kontextem, a na nic jiného než termín dodání mu čas nezbývá. Takové týmy potom staví někoho v roli Product Owner Proxy, což je člověk s technickým backgroundem, který ale rozumí business pohledu a je schopen vzniklou díru mezi Product Ownerem a týmem vyplnit. Na globálních projektech s virtuálními distribuovanými týmy je to obvyklé řešení.

Ať již máte u vás podobné případy nebo ne, Agile a Scrum identifikuje problémy včas, a tak i kdyby to, že nestíháte nikdo zákazníkovi říci nechtěl, a jednání o změně kontraktu bylo příliš rizikové, pořád je lepší o problému vědět a mít možnost se rozhodnout, co s takovým projektem budeme dělat. Agile nám dává pomocí transparentní komunikace a jiného systému práce a odhadů velice relevantní informace o tom, co je tým schopen, v jaké kvalitě a rychlosti dodat.

Je Scrum jen pro male firmy?

Jak se poslední dobou pohybuji ve větších firmách, setkávám se často s názorem, že Scrum je jen pro malé firmy. Tak se pojďme podívat, co se tím v reálu myslí. V korporátech se často objevuje pojem “ideální Scrum“, čímž je míněno prostředí kde je jeden tým, jeden Scrum Master, jeden Product Owner a žádné závislosti. Všichni plně alokovaní, pracují na něčem, co ideálně vytváříme od nuly a co s ničím dalším nesouvisí. Takové jednoduché. A druhým dechem dodávají, že to my v naší organizaci nemáme, my máme ty velké integrační projekty a na nás se agilní metody nehodí. No ostatně každý důvod se hodí, když se chceme bránit změně. Začínala jsem se učit Scrum ve velké korporaci, která měla několik divizí, IT v řádu jednotek tisíců, outsourcing/offshoring a distribuované týmy. A viděla, co se stalo po transformaci na agile a Scrum. Výrazný nárůst efektivity, kvality, zastupitelnosti. A to vše ve velice komplexním prostředí mnoha souvisejících produktů a specifických technologií napojených na vlastní HW. Nebyly to žádné malé internetové projektíky. Proto tomuto argumentu českých firem moc nerozumím.

Ale pojďme se podívat, proč by v prostředí velké korporace mohl být Scrum a agilní metody prospěšné. Takovéhle velké firmy často dokonvergují k zajímavé organizační struktuře. Mají oddělené IT a business. Moc spolu nemluví, moc se nemají rádi. Business dává velice volně definované požadavky – slovy IT neví, co chce – a to IT má na jejich řešení málo kapacit a nestíhá. Všechno je pozdě. A ještě často dodá něco jiného. Takové firmy se snaží tuto nefunkčnost různě házet jeden na druhého. Ti co se na to dokáží dívat s nadhledem, často říkají “Máme velký problém v IT, který ale neleží v IT.“

Jak je business hodně daleko a nemá obvykle příliš motivaci se do projektů zapojovat, tak se týmy obklopí armádou business analytiků, kteří se snaží požadavky businessu dodefinovat a interpretovat IT světu tak, aby pro ně byly srozumitelné. A protože oni za úspěšnost projektu nenesou žádnou zodpovědnost, tak požadavky nijak neořezávají, ba právě naopak. Oni jen plní přání businessu. A rozmýšlí, jak by se taková věc mohla chovat. A tak IT roste a roste a překvapivě pořád nestíhá tu spoustu požadavků businessu zpracovávat. A kdyby mohlo, sedí ve všech budovách a kancelářích po celém městě.

Agilní metody a Scrum proces se snaží organizovat týmy po produktech, ne po technologiích. Základní výhodou potom je, že to co se dělá, není rozhodováno IT nebo analytiky, ale businessem který u každé funkcionality zvažuje, jestli se jim vyplatí do ní investovat energii týmu/peníze. U každé funkcionality se zamyslí nad tím jaký má očekávaný přínos a jakou “pokutu“ bychom ev. platili za její absenci a jestli nám to celé stojí za to. Na to se hodí koncept User Stories (určitě si vzpomenete na zkratku INVEST která je v tomto kontextu docela výstižná). Tohle je tedy kromě lepší komunikace mezi IT a businessem, vyšší motivací a vyšší zastupitelností asi hlavním důvodem pro vyzkoušení agilního přístupu. Říká se, že firmy, které takto řídí svojí funkcionalitu, mohou ušetřit až 80% effortu. Určitě to neplatí plošně, ale podívejte se kolem sebe. Kolik funkcionality se opravdu použije a vyplatí? Kolik toho všeho na čem pracujete, by šlo zjednodušit, kdybychom rozuměli tomu, proč to vůbec děláme. A co by šlo v konečném důsledku úplně nahradit…

Řekněme tedy, že jste mi uvěřili, že by to mohlo mít smysl. Co dál? Jak zformovat stabilní tým v prostředí stovky integrovaných systémů, kde se IT skládá z mnoha isolovaných úzkých specialistů a systémy tvoří chobotnici vzájemně provázaných funkcionalit s množstvím legacy kódu, kterému již nikdo nerozumí? Kupodivu to jde snáze než byste si mysleli. V reálu obvykle dojdete k tomu, že tím, že se začnete na systémy dívat z pohledu businessu, uděláte v podstatě vertikální strukturu proti současné horizontální. Je to jiný pohled. Některé produkty spojíte, jiné rozdělíte, ale ve finále se vždy přijde na to, že systém jde relativně snadno rozřezat na funkční logické produkty, kde je možné stanovit Product Ownera, který má zodpovědnost za návratnost a úspěšnost produktu. Není na to sám, pomáhají mu ostatní kolegové z businessu, business analytici a IT architekti jako doposud, ale je tu někdo, kdo je stabilně zodpovědný za produktovou linii. Dělá jen to co má smysl. Co se vyplatí v dlouhodobém horizontu. To je první část úkolu. Druhá část sestává z definování stabilních Scrum týmů. I to není tak složité, jak by se mohlo zdát. Tým musím obsahovat znalosti klíčových technologií, systémů a architektury. Ale když to zkusíte, zjistíte, že vaše současná chobotnice složená z nenahraditelných a nezastupitelných částeček jde obvykle rozdělit na týmy o cca 7-10 lidech, které jsou schopny většinu práce na nově definovaném produktu udělat sami. Co zbyde, si buď objednají zvenku, nebo se naučí. Větší produkty budou implementovat skupiny 1-4 stabilních týmů, menší projekty se dají sdružit pod jednoho Product Ownera, který má jeden takový tým. Zní to jako utopie, ale zkuste to. Zatím jsem nepotkala firmu, ve které by to nešlo.

Co je na tom nejtěžší? Uvěřit, že i v takto složité a komplexní firmě je to možné. Uvěřit, že by nám taková změna mohla výrazně pomoct. Začít budovat kulturu zodpovědnosti, posílit důvěru, a podpořit transparentní komunikaci v rámci celého systému. Zní to jako fráze, ale funguje to. Je to těžká a zdlouhavé práce. Příjemné je, že jakmile začnete, vaše snaha velice rychle přinese své ovoce a lidem se po prvotní vlně odporu nový proces zalíbí. V ten moment začne být vaše snaha o změnu nakažlivá a vy máte o kousek práce míň.

Motivace

Jak efektivně motivovat zaměstnance? Je to jedna z nejčastějších otázek které dostávám hned po tom jak implementovat Scrum. Dobrý Scrum Master by měl umět tým motivovat. Být dobrým koučem. Takže jak na to? Určitě nepotřebujete žádný budget. To že peníze nejsou motivačním faktorem ale demotivačním – tedy ať přidáváte jakkoli, radost z vyšší mzdy či prémie vydrží tak týden. Pak zajdete na večeři, jedete na dovolenou a zas je to všechno jako dřív. Čím více dostanete, tím dříve si přijdete pro další. Ale dostáváte-li méně, než byste vzhledem k tomu co děláte měli, nebo než nutně potřebujete, za poměrně krátkou chvíli jste silně demotivováni. Takže řekněme, že plat je fér. Co ty nejlepší lidi vlastně v týmu drží a neodejdou ani za lepší plat jinam? Obava ze změny? Možná. Ale to nestačí. Dobrý kolektiv, smysluplná práce, pocit že to co děláte je potřeba, a že to má význam. A že to děláte dobře.

Tohle všechno samozřejmě není primární starostí Scrum Mastera. Má kolem sebe pár pomocníků.
Začněme tím co je starostí Product Ownera. Dodávat vaší práci smysl. Product Owner je vlastníkem produktu, potažmo product backlogu a ten musí tým nadchnout, aby ve svém počínání viděl smysl. Customer demo vám v tom jistě pomůže. Pochvala od zákazníka nikdy není k zahození. Pocit, že to co píšete někoho opravdu zajímá. A že to potřebuje. Takže by se dalo říct že Scrum proces vám s motivací také výrazně pomůže. Jestli tahle složka motivace nefunguje, jako Scrum Master to budete nejdříve muset spravit. Jinak práce bude těžko někoho bavit a těžko z kohokoli v týmu dostanete nějaké větší nasazení. Naopak uslyšíte samé výmluvy na okolí.

Takže produktu rozumíme, dává nám smysl, práce tým baví. Co zbývá? Scrum Master pomáhá odstraňovat překážky, tu šílenou práci co vás dřív obtěžovala… Občas pomůže moderovat diskusi, řeší problémy. To ale není vše. Měl by i lidi rozvíjet…

A tady začíná problém. Ve Scrumu by se dalo často říct, že tým je tak dobrý jak dobrého má Scrum Mastera. Scrum Master musí být v jistém smyslu i dobrý manager. Takový, co jednotlivým lidem v týmu věří, že dokáží být výjimeční a pomáhá jim stanovovat si takové cíle, aby byly náročné ale splnitelné. Aby tým pracoval nejlépe, jak umí. Špatný Scrum Master si jen stěžuje, že jednotliví členové nemají potřebné skilly, a že by se to museli učit. A na to že není čas. Dobrý Scrum Master ví, že tým to dokáže. Z hloubi duše jim věří a tým to někde uvnitř pozná. Aniž by taková informace byla kdy vyřčena nahlas. Jen tým pracující pod takovým Scrum Masterem může být ve skutečnosti úspěšný.

Na závěr doporučím jeden článek. Není sice o Scrumu, ale myslím, že dobrý Scrum Master musí vytvářet takový “pygmalion”.

Několik důvodů proč rozdělit User Story

Důvodů proč rozdělit UserStory může být hned několik.
Ten nejčastější je, že je moc velká a nevejde se do Sprintu. A protože základem Scrum procesu je pravidlo že tým vybere co během Sprintu dokončí a to na konci prezentuje zákazníkovi na customer demu, takovým UserStory které by dokončit nešly se musíme vyvarovat. Jak UserStory dělit? Po menších funkcionalitách. Nikdo neříká že takto rozdělěnou UserStory si zákazník musí nutně chtít koupit, ale jen že mu musí přinášet hodnotu. A ta je třeba i v tom, že si představí, co vlastně od dané funkčnosti chce. Tedy např. pakliže chce fakturace, asi si nekoupí jen readonly seznam faktur, ale bude je chtít i vytvářet a tisknout a filtrovat… ale jako mezivýsledek po prvním Sprintu mu hodnotu přinese i jen obyčejný seznam.

Druhým důvodem je různá priorita jednotlivých funkčních celků. Ono je to jedno spojeno s druhým. Když je UserStory moc velká, tak se obvykle Product Owner ptá, co jí dělá tak náročnou a komplexní. A přijde se obvykle na to, že udělat seznam faktur je snadné, ale tým ještě nikdy nedělal print preview a daná komponenta ho neumí a tedy je to pro ně náročné. Ono ale obvykle ne všechno je nutné a ne všechno stojí za tu cenu, kterou to má. A může se stát, že možnost print preview pro zákazníka vlastně nemá takovou priorotu a že ji odloží, na čas, či úplně.

Scrum vám umožňuje funkcionalitu řídit. Tím že složité celky musíte rozpadnout na menší kusy aby je tým stihnul v rámci Sprintu vás nutí přemýšlet o tom, jestli opravdu všechny drobné funkcionality potřebujete a jestli estimate odpovídá ceně, kterou jsme ochotni za očekávanou business value dané funkcionality v UserStory zaplatit.

Kdo píše User Story? A kdo tasky?

A jako pokračování v mém miniseriálu o agilních metodách, Scrum procesu a konkrétně User Stories je odpověď na otázku kdo píše User Story?

Tak jako obvykle, navrhnout User Story může kdokoliv. Libovolný člen týmu, vývojář, tester. Nicméně Scrum zavádí roli Product Ownera, který je za celý backlog a User Story v něm zodpovědný. A proto je Product Owner ten, kdo User Story nakonec do backlogu akceptuje, a přiřadí jí v závislosti na business value prioritu. Product Owner je tedy ve Scrumu často ten, co User Story definuje, následně je ale diskutuje jak s produktovým týmem tak se Scrum týmem který jednotlivé User Story ohodnocuje.

A kdy se mají jednotlivé User Story rozdělit na tasky/úlohy? Idealně během planningu, maximálně první den Sprintu. Když to uděláte později či vůbec, riskujete, že většina členů týmu nebude vědět, z čeho se jednotlivé User Story sestávají, co nám jako týmu ještě chybí dokončit a jak jsme daleko.

Co je task? Task neboli úloha je nějaká jednotlivost, která se musí udělat, aby User Story přinášela očekávanou hodnotu. Tedy pro User Story “jako manažer, chci mít evidenci zaměstnanců, abych měl rychlý přehled o všech lidech ve firmě i detailu konkrétních pracovníků.” to může být např. založení tabulky a číselníků, zobrazení dat z db na obrazovku v browsu, filtrace, zobrazení jedné detailní položky zaměstnance, grafický design obrazovek, test. Každá úloha by neměla být delší, než řekněme dva dny a kratší než půl den už je možná zbytečný detail, nicméně může mít smysl si i takovou úlohu zaznamenat, abychom na ni nezapomněli. V průměru by každá úloha měla být tak asi na den práce, což nám pak usnadňuje denní standup meeting, kde je pak snazší definovat, co opravdu dokončíme.

Na začátku jsme psala, že za User Story je zodpovědný Product Owner, potom za rozpad těchto User Story na tasky / úlohy je naopak zodpovědný tým a jsou tu jen pro interní potřeby týmu. Aby všichni věděli jak daleko ještě jsou od cíle a to i bez složitého ohodnocování jednotlivých úloh a kreslení Sprint Burndownu. Vše je pak na první pohled vidět z tabule – Scrum Boardu.

Proč píšeme User Story?

Proč v agilních a Scrum týmech píšeme User Story a proč nestačí jen tasky s popisem co se má udělat? K čemu je, že se držíme formátu „Jako Uživatel, chci Funkcionalitu abych dostal Business Value“? Není to zbytečné pořád dokola opakovat slovíčka ‘Jako’, ‘chci’ a ‘abych’? Může se to tak zdát. Pojďme se na to ale podívat od začátku.

User Story vám říká nejen, co chcete dělat, ale i pro koho a hlavně proč. User Story má vytvářet obrázek, popisuje příběh. Lidský mozek vnímá obrázky a příběhy daleko snadněji než technický popis v bodech. Zkuste si teď porovnat jeden příklad z praxe:

1. US: „Kontaktní formulář“ (jaký jste si představili?)
2. US: „Jako administrátor chci kontaktní formulář, abych se včas dozvěděl o chybách systému“.

Jsem si téměř jistá, že když jste to četli, šlo o dvě různé věci. Myslíte si, že je to z kontextu firmy a produktu jasné? Ne vždy. Většinou je to jasné pouze Product Ownerům, ti mají v hlavách obrázky, jak přesně se má systém chovat a jak má vypadat. Ti jsou součástí příběhu zákazníka, ale v User Stories jde o to, aby ten obrázek, co mají v hlavě, sdělili ostatním tak, aby ho ani oni nikdy nezapomněli. A aby se i oni stali jeho součástí.

User Story by měla být jednoznačně popsatelná, vytvářet obrázek, nezávislá, přinášet hodnotu, a také malá. Je-li User Story příliš velká je většinou těžké říct co je jejím obsahem a co už ne, a je tak pro tým neuchopitelná. A jak se pozná, že je User Story hotová? Od toho jsou tu akceptační kritéria.

User Story můžete samozřejmě dělit na menší User Story, pořád ale musí přinášet nějakou hodnotu. Nejsou to technologické aspekty problému. Díváme se na ní z pohledu businessu, z pohledu uživatelů. Techlologie přichází na řadu až při rozpadu User Stories na jednotlivé tásky.

A na závěr tu mám pár příkladů pro elektronickou půjčovnu domácích zvířat:

Jako rodič si chci půjčit zvíře aby moje děti věděli, jaké to je se o nějaké zvíře starat, než si ho koupíme.

Jako rodič si chci přečíst maximum informací o bezpečnosti a vhodnosti jednotlivých zvířat abych si mohl vybrat vhodné zvíře pro své dítě.

Jako příbuzný chci mít možnost koupit upomínkový předmět s fotkou půjčeného zvířete, abych měl pro děti dárek.

Jako dítě si chci vybrat z obrázků, které zvíře si půjčíme, aby se mi líbilo.

Jako dítě chci mít přístup k deníku svého zvířere, abych věděl co se s ním stalo když jsme ho vrátili.
A tak dál…

Jednotlivé User Stories mají různou hodnotu, různou náročnost. Ne všechny jsou kritické pro produkt, ne všechny se vyplatí implementovat. Ale o tom zase příště. Děkuji Daniele a Vojtovi za příklad 🙂

Pozvánka na konferenci Agile Prague 2011

Jak asi jako čtenáři tohoto blogu víte, pořádám v září konferenci zaměřenou na agilní metody. A protože jsem přes víkend napsala takovou pěknou pozvánku, přišlo mi škoda se o ni s vámi nepodělit. 🙂

Konference Agile Prague 2011

První mezinárodní konference zaměřená na agilní metody řízení proběhne ve dnech 29. – 30. září v Praze v konferenčním centru CITY na Pankráci. Přijďte se dozvědět něco nového. Buďte s námi agilní.

Co si představíte pod slovem Agilní? Dynamický, flexibilní, rychlý, mít schopnost reagovat na změnu, komunikovat se zákazníkem, ptát se po jeho potřebách. Pracovat jen na tom, co přináší hodnotu. V krátkých cyklech. Učit se, zlepšovat se, měnit sebe i svoje procesy… Je to pro vás něco nového? Nebo se již staly agilní metody nedílnou součástí nejen vašich projektů, ale i života? Ať již odpovíte na tuto otázku jakkoliv, konference Agile Prague je událostí, kterou byste rozhodně neměli minout.

Konference proběhne ve dvou dnech a dvou paralelně běžících sekcích, během nichž se vám představí 28 přednášejících z různých koutů světa, kteří se s vámi podělí o své zkušenosti s agilními metodami, Scrum Procesem, Extrémním programováním či Kanbanem.

Přemýšlíte, pro koho je konference vhodná? Pro vývojáře, testery, team leadery, managery, ředitele, majitele firem. Pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco nového. Pro všechny, kteří chtějí být efektivnější, flexibilnější, mít spokojené zákazníky, a v neposlední řadě chtějí, aby práce byla i zábava.

Začínáte? Říkáte si, co to vlastně ty agilní metody jsou, a jestli by vám to nemohlo něco přinést u vás ve firmě? Přijďte si poslechnout zkušenosti z firem, které v posledním roce na agilní metody přešly. V praktických case-studies se s vámi podělí o své zkušenosti. Co očekávali, co se jim povedlo, ale i co bylo těžší, než si mysleli, či co se jim stále nedaří. Zajímá vás, proč firma LMC začala se Scrum procesem a jak se změnili jako celá firma? Proč se rozhodli být agilní? Ondřej Mysliveček se s Vámi podělí o své zkušenosti z této změny. Nebo chcete vědět, jak se mění velká korporace jako T-Mobile, a co je k takové změně vedlo? Jindřich Otčenášek má s touto změnou čerstvé zkušenosti.

Jste součástí agilního týmu? Popovídejte si s  J. B. Rainsbergerem (Canada) a určitě nevynechte jeho key-note přednášku, kterou uvádí slovy: “Každý měsíc se mě někdo ptá, jak přesvědčím svého managera, aby mi dovolili refactoring”. Pokračovat můžete přednáškou představující praktický úvod do Kanbanu, který uvede Joakim Sundén (Švédsko), poslechnout si, jak naložit s agilními metodami v oblasti UX, kde se o zkušenosti z Keria podělí Petr Douša, či se jít podívat na přednášku Tomáše Perglera jak se Scrumem naložili v Seznam.cz, nebo Pavla Teichmana na jeho zkušenosti z Pojišťovny DIRECT.

Pracujete pro státní instituce a nevíte jak, a jestli vůbec je možné agilní metody použít? Využijte jedinečnou možnost si poslechnout, jak s prostředím Evropské Komise, která si s ničím nezadá s českými státními institucemi, naložil Andrej Zachar (Simpleway) a  Sjerk Van Riel z Belgie, nebo jak Pat Guariglia z USA nasadil Agile a Scrum do New York State Government Agency.

Jste Scrum Master nebo Product Owner? Nevynechte možnost poslechnout si zkušenosti jiných Scrum Masterů a Product Ownerů. Poslechněte si, proč Alan Bustamante považuje Agile jako “nejlepší způsob jak získat ze softwarových projektů nejvyšší hodnotu“, nebo si zahrajte na Scrum a postavte si s Thorstenem Kalninem letiště z Lega.

Vedete více týmů? Chtěli byste, aby byly efektivnější a motivovanější? Přijďte si poslechnout přednášku, kde Ola Ellnestam (Švédsko) bude mluvit o tom, co to znamená být agilní, Andrea Provaglio (Itálie) vysvětlí jak docílit samoorganizujícího (self-organized) se týmu a Chris Matts (Velká Británie) se zaměří na business analýzu v agilních týmech. Nakonec vám Alan Brown (Španělsko) z IBM poradí jak odolat tlaku na dokončení všeho ještě rychleji a levněji než doposud.

Vlastníte nebo řídíte firmu? Vidíte, jak se svět zrychluje, je dynamičtější a klade na Vás čím dál tím vyšší nároky? Máte strach, že neudržíte krok s konkurencí? Přijďte se podívat, co vám agilní metody mohou přinést, jak agilní metody komunikovat, jak je nasadit. Začít můžete hned na naší první key-note přednášce – Christopher Avery (USA) – Your Agile Leadership Gift. Určitě budete souhlasit, že komunikace je čím dál tím důležitější. A to jak v rámci týmu, tak i externě se zákazníkem, businessem či managery. Jak v praxi komunikovat si vyzkoušíte na interaktivní přednášce Zuzany Šochové a Eduarda Kunce.

Jste Agilní? A jen se chcete posunout trochu dál? Něco se dozvědět? Máte pocit, že Vám možná něco uteklo, nebo že potřebujete pár nových nápadů? Zapojte se do open-space diskuse, podělte se s námi o krátký lightning talk, nebo volně diskutujte s přednášejícími i účastníky v příjemných prostorách konferenčního centra na Pankráci.

Jsme rádi, že v rámci aktivit Agilní Asociace spolu s partnery můžeme agilní komunitě v Čechách přinést akci světového formátu. Akci, která pomůže širokému spektru firem být úspěšnější, akci, na kterou se budete těšit zase příští rok.

Těšíme se na setkání s Vámi.

Tým Agile Prague Conference

http://agileprague.com

Kdo je to Scrum Master? A kdo Product Owner?

Chcete vědět co je podstatou role ScrumMaster a ProductOwner v rámci Scrum procesu? Tady je stručné shrnutí těchto rolí.

SCRUM MASTER role

ScrumMaster především:

  • pomáhá týmu dosáhnout jeho cílů
  • odstraňuje problémy
  • motivuje tým k lepším výsledkům
  • chrání tým před vnějšími vlivy, které by ho mohly odvádět od soustředěné práce na definovaném cíli

Není to teamleader v klasickém slova smyslu, ale pracuje jako mezičlánek mezi týmem a jakýmkoli rušivým elementem zvenku.

Stará se o to aby Scrum proces byl efektivní a fungoval, má na starosti jeho dodržování, ale zároveň i možnost ho změnit je-li to třeba.

ScrumMaster by měl upřednostňovat koučovací principy, podporovat tým a jednotlivce v jejich rozvoji, být komunikativní, vnímavý a utlumovat případné konflikty v rámci týmu.
ScrumMaster role
ScrumMaster je ten, kdo se stará aby se “kola týmu točila” a který “zametá cestičku”, aby se týmu dobře šlo a pracovalo. ScrumMaster je součástí týmu a měl by být týmu kdykoli k dispozici. Sedí proto v jedné místnosti s týmem.

Funguje-li ScrumMaster dobře, nedá se jeho pozice chápat jako vícenáklad. To že rozpohybuje tým a zajistí tak vyšší efektivitu, kvalitu a motivaci v celkovém rozsahu ušetří vice peněz než ScrumMaster teoreticky stojí.

PRODUCT OWNER role

ProductOwner je vlastníkem produktu. Má na starosti definování vize projektu a její transparentní komunikaci týmu, zákazníkům, firmě. ProductOwner definuje priority, rozhoduje, na které funkcionalitě se bude pracovat dříve, na které později a na které vůbec. Má na starosti Business Value, a také ROI produktu.

ProductOwner je týmu pravidelně a podle potřeby k dispozici, ale na rozdíl od ScrumMastera už s týmem nesedí v jedné místnosti. Tráví dostatek času se zákazníky, aby vstřebal jejich prostředí a dokázal se vždy správně rozhodnout kde je pravá hodnota pro zákazníka.
Product Owner role
ProductOwner neřídí jednotlivé členy týmu ani tým, nemá možnost jim přikazovat, co musí dokončit, jen stanovuje, co se má dělat a v jakém pořadí (priority).

Primárním cílem ProductOwnera je tedy porozumění produktu, zákazníkovi a definice, komunikace, a jasné vysvětlení cíle, kam jdeme, proč a jak. A to jak týmu, tak managementu a zákazníkům. Cíl musí být pro všechny stejný, jazyk, kterým ho komunikuje, bude však odlišný.

Role by neměla být kombinována s rolí ScrumMastera.

Ne – certifikační kurz na Scrum proces?

Krize je pomalu za námi, firmy začínají zase investovat do vývoje nových funkcionalit a produktů a přemýšlí jak být rychlejší, flexibilnější, efektivnější. Jak být lepší než konkurence. A najdou agilní metody a Scrum proces. Ty organizovanější přijdou na to, že potřebují certifikaci, aby jim to opravdu šlo. Co je tedy certifikace v podání Scrum Aliance? Ty, co by čekali nějakou zkoušku či test, musím zklamat. Nic takového certifikace neobsahuje.

Na trhu jsou obecně k dispozici dva kurzy – Certified Scrum Master kurz CSM a Certified Scrum Product Owner kurz CSPO. Oba jsou velmi drahé. Důvodem je to, že takový kurz smí školit jen Certifikovaný trenér, a těch je vzhledem k procesu definovanému Scrum Aliancí relativně málo, a to i v celosvětovém měřítku. Důvodem je starost Scrum Aliance o kvalitu trenérů. Neříkám, že tito trenéři nejsou dobří, jen říkám, že i skvělého (necertifikovaného) trenéra z USA/EU seženete za polovic.

Absolvovala jsem CSPO, a určitě jsem se hodně dozvěděla. A určitě to mělo nějaký přínos. Očekávat ale, že tím že necháte přecertifikovat Scrum Mastera a Product Ownera zajistíte, že budou schopni zavést Scrum, je poněkud přehnané. Oba certifikační kurzy jsou jen dvoudenní kurzy, kde se účastníci něco dozvědí. O certifikaci jejich opravdových znalostí a schopností však nemůže být ani zmínka.

Máte-li pocit, že nevíte na koho z necertifikovaných trenérů a koučů se obrátit, a chtěli byste raději někoho z USA/EU, ráda vám někoho doporučím. Za stejný budget dostanete víc, než certifikací. A nakonec trváte-li na certifikaci, i mezi těmito trenéry jsou velké rozdíly.

No a pro ty, co nesměřují ani k certifikaci, ani nemíří do ciziny, můžu nabídnout své zcela obyčejné české kurzy Scrum procesu a agilních metod, na kterých se dozvíte vše, co potřebujete vědět o agilních metodách a Scrum procesu 🙂