Jak už jsem psala v minulém příspěvku, User Story musí vytvářet obrázek, být nezávislá, popsatelná, přinášet hodnotu, ohodnotitelná, malá a testovatelná – tedy v originále: Independent, Negotiable, Valuable, Estimatable, Small, Testable requirement (zkráceně “INVEST”). Tedy něco, do čeho chcete investovat úsilí a potažmo peníze. Po té co se pokusíte User Story takto definovat, často zjistíte, že potřebujete ještě něco co je širší, co vám drží globální kontext a jednotlivé User Story pohromadě.
K dispozici jsou dva koncepty. První se na User Story dívá jako na entitu, která jde v podstatě donekonečna škálovat a zavádí tak pojem Super User Story – např. Jedu na výlet do Evropy – nebo jen do Německa – nebo jen do Berlína – nebo chci navštívit Berlínské Egyptské museum. Je to takový strom vnořených User Story. Samozřejmě že když to takto rozdrobíme, budou se nám jednotlivé User Story (listy toho stromu) samostatně jen velice špatně prodávat jako super zájezd. Ale na druhou stranu, asi si umíte představit zájezd jen s památkami bez jídla a zájezd all inclusive. A s vaším produktem je to podobné. Také obvykle existuje funkcionalita, kterou můžete oželet a která vlastně není tak prioritní.
Druhý koncept zavádí pojem Epics, kde Epics je něco co jednotlivé User Story zastřešuje – tedy taková souhrnná Super User Story. Epics se ovšem již nepíše ve formátu ‘jako uživatel, chci funkcionalitu, abych dostal business value‘, ale zároveň se jako takový nedá naplánovat do sprintu a ani nechat reálně týmem ohodnotit. Na to je v něm skrytá moc velká dávka nejistoty.
Obě varianty jsou v podstatě podobné, a pomáhají vám udělat si představu o backlogu, ujasnit si co má jakou prioritu a kde je jaká přidaná hodnota.