Month: March 2012

Agile Riga Day

Rok se s rokem sešel, a tak jsem se zase objevila na Agile Riga Day, příjemné jednodenní konferenci v Lotyšsku. Letos se organizátorům podařilo zdvojnásobit počet účastníků, a rozrostli se na tři tracky. K tomu jsem ještě měla jednodenní workshop, “Starting Scrum“, takový den plný her, simulací a diskuzí. Bylo zajímavé, že slečny převládaly, ostatně i na konferenci den poté jich bylo výrazně více, než bývá v Evropě zvykem. Ale přeci jen méně než na Agile India. Překvapilo mě i to, jak rádi si analytici, kterých jsem na workshopy několik měla, hráli. U nás mám s analytiky spíše opačnou zkušenost.

Riga a vlastně i Lotyšsko má jedno další specifikum. Je hodně navázané na Skandinávii, takže mám pocit, že jsem byla jedním z mála lidí co nebyli z pobaltsko-skandinávské oblasti. Převládali Švédové, Norové, Estonci. O čem se hovořilo? O tom jak psát dobrý kód, jak dělat refactoring, jak naložit se starým legacy kódem, jestli dělat test driven development, nebo pair programming… výborný workshop na toto téma vedl Johannes Brodwall – Extreme Startup. Moc se mi to líbilo. Už dlouho jsem neviděla na konferenci pair programming v praxi. Bylo zajímavé to sledovat.

Hodně se diskutovaly odhady. Vlastně, začali jsme s tím tématem už den před konferencí v místním baru. K pochopení základního problému s odhady je nutné si uvědomit rozpor mez i tím, co odhady jsou – tedy nepřesná predikce budoucnosti – nijak exaktně přesná být z principu věci ani nemůže, od toho je to odhad. A jistá představa managerů některých firem, že odhad musí být naprosto přesný. A když k tomu dodáme nepříjemný pocit členů některých týmů, že jsou tlačeni do něčeho, co není možné dodat – tedy do stoprocentně přesného odhadu, máme tu problém, který se dá dlouho do noci vášnivě diskutovat. Obzvláště když jeden z diskutujících má ráno na dané téma keynote kde v podstatě říká, že odhady v bodech jsou stejně tak špatné, a nepřesné, že zrovna tak můžeme každý Sprint jen počítat dokončené a nedokončené User Story a odhady nedělat vůbec. Příště o tom třeba napíšu víc.

Dalším tématem, které mě zaujalo, byla myšlenka, že na to, abyste změnili svět, třeba na agilní, je třeba si uvědomit že “nemusíte systém řídit, stačí s ním umět tančit“. Možná že to je jedna z věcí, které musí umět každý Scrum Master, a asi nejen on. Nestačí vědět, jak okolní svět funguje, musíte vyvinout něco, co se bude chovat jako virus. A takový virus potom do okolního, neagilního, světa pustit.

Abych to shrnula, myslím, že všechny praktické sessions pro programátory a testery se osvědčili, a že mám zase pár dalších kontaktů a nápadů na konferenci do Prahy – AgilePrague, která bude 3-4. září, 2012.

Konference Agile India 2012

Kolik z vás navštívilo konferenci zaměřenou na agilní metody v zahraničí, a kolik z vás v Indii? Cestuji ráda, takže se to zdálo být jako dobrý nápad. Navíc, chystala jsem se do blízké oblasti na dovolenou, tak proč ne 🙂

Jestli byste čekali, že Bangalore – Mekka IT outsourcingu – bude podobné moderním asijským městům jako Singapore, Kuala nebo Bangkok, tak to ani nápad. Žádná wifi, přelidněné město, všude smetiště a špína. Prostě Indie. Říkala jsem si tedy, že na konferenci uvidím ty IT odborníky, kterých má být Bangalore plné, a že třeba pochopím, proč si velké firmy vybrali pro outsourcing zrovna Indii. Myslím však, že to ani firmy samy nechápou. Jistě, je tu nízká cena. Ale ta je draze vykoupená nízkou kvalitou služeb a ohromným overheadem spojeným s řízením takto distribuovaného projektu.

Takže o čem se přednášelo? Základy, které i v zemích kde se s agilními metodami začíná už dávno znají. Tedy nic, co by stálo za zmínku. Témata, která se řešila, už byla zajímavější. Třeba že Indie je země s nejvyšším indexem “vzdálenosti od zákazníka” – tedy laicky řečeno, na zákazníka kašlou. A taky distribuované týmy a kulturní rozdíly. Zajímavé bylo, že Indové jsou přesvědčeni, že zákazník, když s nimi chce spolupracovat, se jim musí plně přizpůsobit. Třeba není vhodné od nich očekávat, že vám řeknou, jak se věci mají. Budou kývat hlavami, a to, že projekt má problém, se nedozvíte. Když na to jeden ze speakerů narazil, dostal udivenou odpověď z publika, že to je přeci v pořádku, oni si to mezi sebou poví, ale někomu cizímu, to přeci neřeknou. Další z legračních situací popisoval jiný speaker. Proškolili indickou firmu na Scrum, vše se zdálo být v pohodě, ale jen do té chvíle, než představili nové role. A kdy nový Scrum Master říká že se mu Scrum líbí, že mu rozumí, ale jestli si může dál říkat project manager, že by tím že je teď jen Scrum Master utrpěl jeho status a jak by pak před kolegy a rodinou doma vypadal…

Jak tedy chcete v tomto kastovním systému zavádět agilní metody založené na týmové spolupráci, zapojení zákazníka a transparentní komunikaci? Jak chcete dosáhnout self-organized týmu? Těžko. Někdo to na konferenci pěkně shrnul na twitteru: “Outsorcing v Indii je levná možnost jak nechat zkrachovat svůj produkt”. A asi s ním musím souhlasit. Ostatně většina firem už na to přišla také a tak Indii svěřuje v podstatě dva typy projektů. Výběhový SW, který sice musí udržovat, ale nejradši by se ho zbavili, a testování. Ostatně spousta firem netestuje vůbec, tak proč to nedat levně do Indie. I to má však jeden háček. Tím prvním můžete současné klienty odradit a přijít tak o více peněz, než by se z ceny outsourcingu původně zdálo. A co se kvality týče, jak chcete nechat testovat produkt lidem, kteří žijí v souvislém smetišti. Tester musí být precizní, vidět i drobné nesrovnalosti… A to lidé v Indii obvykle nevidí. Prostředí deformuje. Ostatně i mě po třech týdnech v Indii přišlo, že je tam uklizeno víc, než když jsme přijela… Na všechno si člověk zvykne.

Asi nejlepší byla přednáška o distribuovaných týmech kde Alexey Krivitsky pěkně popisoval jak se s takovým prostředím vypořádat. Doufám, že se nám podaří ho nalákat na konferenci do Prahy – AgilePrague, která bude 3-4. září, 2012.