Tag: duvera

Online prostředí v Agilu

Základním stavebním kamenem agilního prostředí je spolupráce jak v rámci týmu, tak se zákazníky a stakeholdery.  A to není v dnešním často distribuovaném prostředí snadné. Práce na dálku přináší specifické komunikační bariéry, kde nedostatek osobních setkání často vede k nedorozuměním. Příčinou je obvykle to, že se lidé neznají a pak daleko častěji řeší problémy raději sami, než aby se zeptali kolegů na radu. Taková prostředí pak mají nízkou kreativitu a lidé se nerozvíjejí a nerostou. Asynchronní práce přes několik časových pásem a kulturní rozdíly různých prostředí tomu samozřejmě nijak nepomáhají. A tak se stává, že bez ohledu na nástroje, které týmovou spolupráci ve virtuálním světě umožňují, přestáváme spolupracovat a vracíme se k individuální práci jednotlivců. Distribuované prostředí nesmí znamenat ztrátu týmové kultury. Věnujte proto pozornost vztahům mezi lidmi, vytvořte prostor pro neformální interakce, kde se lidé můžou navzájem poznat. Kreativita není lineární proces, nevzniká v izolaci, ale ve spolupráci s ostatními. A bez inovací v dnešním světě dlouho nepřežijete.

Takže jaké nástroje vám můžou v online prostředí pomoct?

Google Drive nabízí poměrně komplexní sadu nástrojů pro spolupráci ať už pro sdílení a psaní dokumentů, spreadsheetů, prezentací, kalendářů a mailů.

Mural nebo Miro nabízí praktickou společnou plochu, kde můžete brainstormovat User Story v rámci  Backlog Refinementů, facilitovat týmovou Retrospektivu, nebo libovolnou diskuzi.

Trello implementuje Kanbanovou tabuli, kde vidíte aktuální workflow a stav práce.

Slack je dnes daleko populárnější než posílání emailů. Je to dobrý komunikační kanál pro sdílení informací v rámci týmu. V různých kanálech pak mohou probíhat diskuse na různá témata. Vše je transparentní pro všechny, ale podle konkrétní potřeby si můžete určitá témata filtrovat.

Zoom, Google Meet nebo Teams jsou dobré nástroje pro komunikaci. V klasickém světě jste lidi posadili do jedné místnosti, aby komunikovali a spolupracovali, ve virtuálním světě vytváříte společný virtuální prostor, kde probíhá v průběhu dne veškerá komunikace a spolupráce v rámci týmu. Nepodceňujte sílu obrazového vjemu. Je daleko těžší spolupracovat s někým koho nevidíte než s někým, kdo je face to face, chcete-li, nebo video to video.

Distribuované týmy by měly minimalizovat manuální procesy. Automatizované testování je snad již dnes běžné, a jestli ne, nástroje jako Selenium, Cypress nebo Jenkins pro rychlou validaci kódu a CI/CD platformy jako GitLab nebo CircleCI pro flexibilní nasazení jsou dobrým začátkem.

Agilita a práce na dálku nejsou protiklady. Ve virtuální světě se vlastně pro agilní týmy nic moc nemění, jen nástroje – z lepítek k Muralu a Miru, z místnosti do virtuálního video prostoru. To, co je těžké udržet jsou vztahy, důvěra a spolupráce a nenechat lidi sklouznout k individuální práci. Individualismus zabíjí kulturu i inovace. A to asi v dnešním dynamicky se měnícím světě nechcete.

Být transparentní…

Být transparentní je jednou z nejtěžších částí Agilního světa. Všichni o tom mluví, ale pak se zeptáte týmu a Product Ownera, jestli zákazníci můžou vidět Backlog. A odpovědí je hrůza v očích. Ne, to by pak věděli, co děláme. A mluvili by nám do toho. Ono být transparentní má totiž dva předpoklady.

Za prvé musíte mít dobrou vizi. Vědět, co děláte, proč to děláte, pro koho. To vám dodá sebevědomí a autenticitu. Musíte vědět, kdo jste a kdo nejste. Musíte si vybrat, a to je vždy těžké. Říct NE nápadu, který by “taky mohl být zajímavý“. Říct NE zákazníkům, kteří mají jinou vizi než vy. Prostě to, že něco chtějí, ještě není důvod, proč byste to měli dělat. Spousta firem prodělává na custom vývoji. A přitom je to snadné, prostě ho buď dobře prodejte, anebo ho nedělejte. Já dneska stejně jako spousta mých kolegů až na výjimky nenabízím půldny, nevyplatí se. Půlden vám se vším cestováním stejně zabere celý den, a většinou je málo pro to, abychom něco opravdu udělali a změnili. Jeden můj kolega, co mění velké korporace, to popsal pěkně. Manageři většinou chtějí 1h overview. A my jim ho nedáme. Proč? Za hodinu si myslí, že už to pochopili a že se o to dál už nemusí zajímat. A tak jim ty všechny implementace Agilu, transformace Agile a podobně prostě krachují. Místo toho jim nabízí 3 denní workshop, kde je v cross-functional týmech nechává Agilu porozumět, aby pak jejich cesta byla úspěšná. Někteří řeknou NE a jdou jinam. Jiní to akceptují a podaří se jim Agilními se stát. Ne jako jednotlivcům, ale jako organizacím. Když nevíte, kdo jste a kdo nejste, nikdy se nemůžete plně otevřít světu, protože ty nápady všech lidí kolem by vás prostě smetly.

Za druhé, musíte mít vzájemnou důvěru. Jinak nejste ochotni se otevřít a ukázat své slabiny. Obalujete se brněním a bojíte se momentu, kdy přijde zpětná vazba. Co když se jim to nebude líbit? Co když budou chtít něco dalšího? Co když to použijí proti mně? A tak se uzavíráte víc a víc do sebe, na review radši nikoho nezvete, backlogy uzavíráte do toolů, aby k nim nikdo nemohl, míst toho aby byly vidět na zdi pro kohokoli kdo jde kolem, a o tom co děláte radši nemluvíte, protože co kdyby se to někdo dozvěděl a zakázal by vám to, nebo to řekl konkurenci.

Vize je motorem Agility, transpatentnost je enablerem. Jedno bez druhého nestačí. Začít je snadné, začněte o věcech mluvit, začněte je ukazovat, udělejte je dostupné pro všechny bez ptaní a bez hledání. Změníte tak organizaci k lepšímu víc, než když budete přemýšlet o omezeních, procesech a potajmu politikařit.