Pozice, platy a zpětná vazba v Agilní firmě

Tím, jak se firmy stávají více Agilní a týmově orientované, přestává systém pozic dávat smysl. Pozice totiž lidi škatulkují a uzavírají do konkrétního znalostního sila. A my chceme cross-functional týmy, lidi, kteří se dokáží na věci podívat out of the box. A tak firmy často přicházejí s tím, že pozice prostě nemají. Když se nad tím zamyslíte, dává to perfektně smysl. I v softwarovém světě, když máte analytika, developera a testera, máte spoustu problémů s tím, že developer přeci nemůže napsat test, a musí počkat až mu někdo řekne, co má vlastně implementovat. Ale když spolupracujete jako tým, záleží daleko víc na tom, jaké máte schopnosti a znalosti, než jak se jmenuje vaše pozice. Zkuste to, změňte pozice na SW Engineer a uvidíte co se stane. Časem lidé ze svých škatulek vykouknou a začnou se zajímat o práci okolo. Jak dodáme lepší hodnotu zákazníkovi. Jak máme pracovat, aby nám to lépe šlo? Hele, je tu workshop o kvalitě kódu. Půjdu se podívat. Protože se mě to jako toho, kdo s kódem pracuje, týká. Je tu diskuse o tom, jak dělat UX, zapojím se, protože mě to stejně vždycky zajímalo, a něco se dozvím. Některým aktivitám se věnuji víc, jiným míň. Je to podobné americkým universitám, kde si student sám skládá program studia. Prostě mu věříme, že je dostatečně inteligentní, aby se sám za sebe rozhodl, čemu se bude věnovat a co bude nejlepší pro život. Proč to pak nejsme ochotni udělat ve firmách, a věřit zaměstnancům, že se dokáží rozhodnout, čím má smysl se zabývat a čím ne, co firmě jako takové pomůže, a co bude zbytečné?

Takže když už jste zrušili pozice, co platy? Ty přeci máme na pozice navázané. Ano, takový systém mají firmy často. Musíte být manager, abychom vám přidali, no tak budete manager, ale protože vlastně lidi řídit neumíte a ani nechcete, tak nebudete mít podřízené. Nedávno jsem v jedné takové firmě byla. Jen jeden z 5 managerů měl podřízené, ostatní byli zkušení lidé, o které firma nechtěla přijít. Byla ochotna jim zaplatit víc, protože jí přinášeli hodnotu, ale nemohla. Tak to vyřešili kreativně a pravidlo obešli. Bez ohledu na to, jaké máte pozice, oddělte od nich platy. Jsou to dvě věci, které spolu nemají moc nic společného. Umožní vám to výjimečné lidi výjimečně ocenit. A jak je ocenit, když na to není tabulka? Dejte jim transparentní pravidelnou zpětnou vazbu, jak je firma vidí. Jak jsou přínosní tím, co dělají svým kolegům, jak týmy hodnotí zákazníci a stakeholdeři, a jak je produkt, na kterém pracují, úspěšný jako celek. Na začátku věty jsem zmínila transparentní a pravidelnou zpětnou vazbu. Tedy ne za zavřenými dveřmi jednou ročně. Pravidelná zpětná vazba je užitečná, protože nutí lidi se zamyslet co uděláme příště jinak, co změníme. Nekritizujte, ale nabídněte pomocnou ruku, pomůže lidem být úspěšnými.

Být transparentní…

Být transparentní je jednou z nejtěžších částí Agilního světa. Všichni o tom mluví, ale pak se zeptáte týmu a Product Ownera, jestli zákazníci můžou vidět Backlog. A odpovědí je hrůza v očích. Ne, to by pak věděli, co děláme. A mluvili by nám do toho. Ono být transparentní má totiž dva předpoklady.

Za prvé musíte mít dobrou vizi. Vědět, co děláte, proč to děláte, pro koho. To vám dodá sebevědomí a autenticitu. Musíte vědět, kdo jste a kdo nejste. Musíte si vybrat, a to je vždy těžké. Říct NE nápadu, který by “taky mohl být zajímavý“. Říct NE zákazníkům, kteří mají jinou vizi než vy. Prostě to, že něco chtějí, ještě není důvod, proč byste to měli dělat. Spousta firem prodělává na custom vývoji. A přitom je to snadné, prostě ho buď dobře prodejte, anebo ho nedělejte. Já dneska stejně jako spousta mých kolegů až na výjimky nenabízím půldny, nevyplatí se. Půlden vám se vším cestováním stejně zabere celý den, a většinou je málo pro to, abychom něco opravdu udělali a změnili. Jeden můj kolega, co mění velké korporace, to popsal pěkně. Manageři většinou chtějí 1h overview. A my jim ho nedáme. Proč? Za hodinu si myslí, že už to pochopili a že se o to dál už nemusí zajímat. A tak jim ty všechny implementace Agilu, transformace Agile a podobně prostě krachují. Místo toho jim nabízí 3 denní workshop, kde je v cross-functional týmech nechává Agilu porozumět, aby pak jejich cesta byla úspěšná. Někteří řeknou NE a jdou jinam. Jiní to akceptují a podaří se jim Agilními se stát. Ne jako jednotlivcům, ale jako organizacím. Když nevíte, kdo jste a kdo nejste, nikdy se nemůžete plně otevřít světu, protože ty nápady všech lidí kolem by vás prostě smetly.

Za druhé, musíte mít vzájemnou důvěru. Jinak nejste ochotni se otevřít a ukázat své slabiny. Obalujete se brněním a bojíte se momentu, kdy přijde zpětná vazba. Co když se jim to nebude líbit? Co když budou chtít něco dalšího? Co když to použijí proti mně? A tak se uzavíráte víc a víc do sebe, na review radši nikoho nezvete, backlogy uzavíráte do toolů, aby k nim nikdo nemohl, míst toho aby byly vidět na zdi pro kohokoli kdo jde kolem, a o tom co děláte radši nemluvíte, protože co kdyby se to někdo dozvěděl a zakázal by vám to, nebo to řekl konkurenci.

Vize je motorem Agility, transpatentnost je enablerem. Jedno bez druhého nestačí. Začít je snadné, začněte o věcech mluvit, začněte je ukazovat, udělejte je dostupné pro všechny bez ptaní a bez hledání. Změníte tak organizaci k lepšímu víc, než když budete přemýšlet o omezeních, procesech a potajmu politikařit.