Změna není zas tak složitá, jak by se mohla zdát. V podstatě stačí jen začít. Začít dělat věci jinak. Být agilní. Co na tom je, že. Problém je, že bez toho, aniž byste změně věřili, nestane se. A věřit jí často začnete až když s novým způsobem fungování získáte dobrou zkušenost. Je to typický problém toho, co bylo dřív, slepice nebo vejce. Jak máme Agilu věřit, když jsme ho nikde nezažili. A jak ho máme zažít, když bez toho, abychom mu věřili to nikdo nezkusí. Existuje z toho několik cest. První, najít firmu ve které Agile funguje a získat tam zkušenosti, které pak dokážete aplikovat kdekoli jinde, protože už budete vědět, jak takový Agile má fungovat. Problém je, že v takové firmě se často nenaučíte jak organizace a jejich kulturu měnit. Takže pak často v klasickém prostředí narazíte. Druhý pohled je podívat se na teorii o change managementu, protože ve finále Agile je o změně fungování, mindsetu a kultury. Takže jak každou změnu začít? Guru change managementu John Kotter ve svých osmi krocích k úspěšné změně říká, že každá změna musí začít tím, že vytvoříte pocit urgence, nutnosti změny. Proč už nemůžeme věci dělat tak, jako všechny ty roky doteď? Co se stane, když se nezměníme a budeme v zaběhnutých kolejích pokračovat? A jestli takový pocit naléhavosti nedokážete v ostatních vzbudit, je vlastně úplně jedno, co je učíte a co jim vysvětlujete. Neudělají to a nezmění se. Budou pro to mít různé více či méně úsměvné důvody, ale dříve či později vás vytlačí pryč jako blázna, který jim nutí věci co nikdo k ničemu nepotřebuje. Agile nikdy neměl být váš cíl. Agile je jen cesta, jak některých vašich strategických cílů např. flexibilita, vyšší hodnota, kvalita, spokojenost zákazníků apod. dosáhnout. Vzpomeňte si na to, až se budete někde snažit změnit fungování týmu nebo organizace. Bez dostatečně silného důvodu pro změnu se žádná změna nestane. Proto by každá Agilní transformace měla začínat otázkou proč se vlastně vůbec chceme měnit. A dokud nevznikne pocit naléhavosti změny, vlastně nemá ani cenu se změnou začínat.
Tag: mindset
Stát se agilní
Když jsem kdysi dávno začínala se Scrumem, brala jsem ho čistě jako proces. A jako nutné zlo. Tři role, pár meetingů a backlog. Být ScrumMasterem mě nijak nelákalo. Neměla jsem pocit, že takhle pracovat potřebujeme, ba právě naopak. Mysleli jsem si, že jsme nejlepší na světě. Výborný tým, lepší, než mají zákazníci. A pak přišlo to překvapení. Tenhle děsně nudný a nesmyslný proces, rozuměj Scrum, nám pomohl. Stalo se něco, co nikdo nečekal, a my viděli pozitivní změnu. Někde tam jsem se poprvé začala opravdu zajímat o to, co je Scrum a Agile doopravdy a jak je možné že funguje. Když se na své začátky podívám, moc dobrým ScumMasterem jsem tenkrát nebyla. Nebyla to teorie, ale pozitivní zkušenost, co mě nasměrovalo na cestu agilu a opravdovému Scrumu. Začala jsem číst různé blogy, jezdit na konference, a zapojila jsem se do globální agilní komunity a zjistila, že je to skvělá skupina lidí, kteří mi vždycky když něco potřebuji pomůžou. Někde tam vznikla potřeba dát to, co jsem se naučila, zpět do lokálního prostředí. Začali jsme pořádat pravidelná agilní setkání, a hlavně Agile Prague Confernece, která přivážela špičky agilního světa do Prahy. Dnes, když mezinárodním konferencím úplně doba nepřeje, pořádáme každý měsíc Agile100 virtuální konferenci. V kostce se za ta léta ze mě stal největší Agilní nadšenec široko daleko. Ač se to zdá dávno, stále si ještě pamatuji spoustu nepochopení, špatně aplikovaných věcí a chyb, které jsme na naší agilní cestě dělali. Mám je posbírané a dnes je učím na svých kurzech, abych vám ostatním pomohla vaši agilní cestu zkrátit a zefektivnit. Spoustu jsem jich popsala na blogu a ve svých knihách. Agilní metody řízení projektů se věnují základům a praktické implementaci, Skvělý ScrumMaster (Great ScrumMaster: #ScrumMasterWay) pak roli ScrumMastera a poslední kniha The Agile Leader, která vyjde v prosinci v Americe, se dívá na agilní organizace, jejich kulturu a role leaderů v agilním světě. Když se ohlédnu, a zamyslím se, co bych doporučila těm co začínají, je to zkušenost. Zkuste si Scrum na něčem menším, abyste na vlastní kůži zjistili, jak funguje a že vám může přinést mnohdy až nečekané výsledky. Neberte věci jako dogma, ale zajímejte se, co o tom říkají ostatní, a proč fungují tak jak fungují. Buďte zvědaví a ptejte se. Jednou z nejlepších metafor na roli ScrumMastera je antropolog, který se zajímá o kulturu (culture anthropologist). Trvalo mi dlouho, než jsem se od takzvaného asistenta týmu, či maminky dostala až k antropologii. Ale zatím to považuji za nejlepší vzor pro ScrumMastera. Nejtěžší je začít. Tak s tím moc neotálejte a zkuste to. Mně se to vždy osvědčilo.
Flat organizace
Flat organizace, tedy organizace s plochou organizační strukturou, jsou často skloňované spolu s termínem agilní organizace a business agility. Lidé jim ale většinou nerozumí a ptají se, jak může organizace fungovat, když nemá managery, kteří rozhodují. Na bázi self-organizace. Samoorganizující se týmy jsou hlavní stavební jednotkou. Flat organizace jsou ale obvykle v tomto konceptu ještě o krok či dva dál a aplikují nejen koncept self-organized týmů (samostatně se rozhodují, jak budou pracovat na svých úlohách) ale i self-managed (samostatně řídí své procesy a kontrolují svůj progress), ale i self-designing (samostatně sestavují týmy v rámci organizace), nebo self-governing (samostatně nastavují směr). Jak už jsem zmínila několikrát, agilní organizace není jako tanker s centrálním rozhodováním a řízením. Je jako flotila malých lodiček s autonomním řízením, směřujících k jednomu cíli a smyslu existence organizace. Jsou dynamičtější v reakci na změnu a kreativnější a inovativnější v hledání řešení. Nejsou ovšem zdaleka rychlejší. Ale o rychlost v komplexním světě až tak nejde. Rychlost je dobrá ve světě, kde víte, co máte udělat, dokážete to naplánovat, a podle toho plánu dodat. Současná dynamika businessu velkým plánům moc nepřeje, a tak spousta firem, které se z ničeho nic ocitli v komplexním světě, který se mění tak rychle, že veškeré plány se velice rychle ukazují zastaralé a pomalé, experimentuje s agilem, který svým principem inspect and adapt reaguje na komplexní a nepředvídatelné VUCA prostředí daleko lépe než klasické metody řízení organizace.
Co tedy taková flat organizace potřebuje? Agilní mindset na úrovni organizace, kulturu postavenou na otevřenosti a spolupráci a takzvaný evolutionary purpose. Tedy cíl, který je spoluvlastněn a spoluvytvářen celou organizací, vizi, která spojuje a motivuje, smysl existence, kterému všichni věří a jsou ochotni mu něco obětovat. Tým se od skupiny jednotlivců liší tím, že si věří navzájem, dokáže si říct věci do očí tak jak jsou, převzít zodpovědnost, ale hlavně, že má jeden cíl, za kterým všichni jdou. S agilní flat organizací je to stejné, jen ve větším. Důvěra, otevřenost a respekt musí fungovat ve větším celku. Cíl, za kterým jdou musí být silnější, aby je dokázal spojit a dal jim energii překonat každodenní překážky. Nepotřebujete orgchart, nepotřebujete pozice, oddělení ani management. Potřebujete leadership, tedy ochotu lidí v organizaci se zapojit a dát do toho maximum.
Co tedy lidem nejvíce brání to zkusit? Asi za vším stojí nedostatek zkušeností, byť jen s malým self-organized týmem. Proto je to, co tu teď píšu, stále ještě pro většinu lidí nestravitelné. Když takovou zkušenost máte, je to obava že to, co fungovalo u pěti až sedmi lidí v týmu, nebude fungovat ve velkém. Tak se pojďme podívat. Co třeba Haier. Firma, která eliminovala dvanáct tisíc lidí ve středním managementu a vytvořila tisíce ‘micro-enterprises’ tedy minifirem, z nichž každá je zaměřená na dodání hodnoty konkrétním uživatelům. Zhang Ruimin na loňském Drucker foru říkal, že firmy, které se nedokážou přetransformovat na eco-systém, nepřežijí. A takových organizací jako Haier je spousta. Stačí jen zapojit Google, chtít je najít a být otevřeni inspiraci.
Jak na Open Space – část 5
V předchozích příspěvcích jsem se věnovala tématům co je to Open Space, jak začít a skončit, jaké má role, a kde všude by se dal formát Open Space použít. Tak se teď pojďme podívat, jak začít. Nebát se. To, co z Open Space vzejde, ještě není nutně to, co se musí přesně takhle implementovat. Je to jen začátek, co jedna skupina navrhuje. K implementaci ještě vede dlouhá cesta, kdy je třeba o nápadu přesvědčit ostatní. Tedy, nemusí být až tak dlouhá, ale to, co jsem chtěla zdůraznit je to, že co skupina lidí navrhne, není automaticky rozhodnutí. Někdy trvá následná změna jednotky minut, kdy se všech na konci zeptáte na to jak to vidí a když všichni souhlasí, změnu uděláte. Někdy finální implementace trvá měsíce, protože nápad musí projít právníci, finance, či jiná oddělení a domyslet konkrétní podobu. A někdy se nápad nikdy nestane, protože se neukáže z pohledu organizace jako praktický. I to se může stát.
Je to formát, který staví na kreativitě a dívá se na věci jinak, takže z něj často vzniknou zajímavé návrhy, které by standardně nikoho nenapadly. Je to formát postavený na dobrovolnosti, takže má nadšené lidi již od začátku a nemusí se potýkat s demotivací. Je to formát, který staví na diversitě a umožňuje lidem zaměřit se na tu část problému, která jim připadá nejzajímavější a tu společně zkusit o kousek posunout. Pravidla jsou pro lidi s agilním mindsetem jednoduchá a ničím neobvyklá. V agilní organizaci se nad takovým stylem práce nikdo nepozastaví a workshop poběží v podstatě sám. V tradiční organizaci, kde mají lidé pořád pocit, že na to, aby se něco stalo, musíte mít reporting a centrální řízení, vzbudí obvykle takový formát pozdvižení a někdo z managementu ho radši ‘včas’ zastaví. Ještě by zaměstnanci vymysleli něco, co my nechceme a co pak? Je lepší je k ničemu nepustit. Takže přestože je facilitace jednoduchá a workshop samotný nemůže špatně skončit, na některé organizace a managery působí jako červený hadr na býka. Je to ve finále advanced technika agilního světa. Možná podle reakce na takový Open Space poznáte, jestli jste agilní nebo zase až tak moc ne. Představte si podobnou konverzaci ve vaší organizaci:
„Chtěli bychom zorganizovat půldenní workshop na téma, jak zlepšit [xxx]. [xxx] je náš největší problém, stojí nás měsíčně [yyy] času/peněz a zatím se nám ho nedaří zlepšit. Chtěli bychom pozvat všechny členy týmů, aby se společně v rámci Open Space zamysleli, co bychom s tím mohli udělat.“
Jaká asi bude reakce vašeho okolí?
[0]: „Žádné změna v této oblasti nepřipadá v úvahu. Stačí když budete dělat to co máte (je v procesech).“
[1]: „Kolik to bude stát? Nemůžeme tomu věnovat půl den, musíme pracovat na dodávce.“
[2]: „Nemůžete přeci pozvat všechny. Jestli se tomu opravdu chcete věnovat, udělejte malou skupinku a té to dejte na starosti.“
[3]: „Opravdu je účast dobrovolná? A co když …?“
[4]: „Dejte mi vědět, jak to dopadlo.“
[5]: „Můžu také přijít?“
Je to jednoduchý test. Počet bodů, které jste v průměru získali ukazuje nakolik agilní jako organizace jste.
Nula znamená, že vaše organizace na podobné agilní praktiky není ready a je hluboko v tradičním mindsetu. Začala bych s něčím menším, na čem organizaci ukážete že selforganizace a decentralizovaný styl práce funguje.
Trojka vám dává šanci to zkusit, ale budete muset hodně vysvětlovat a ujišťovat. Když se vám první takový workshop povede prodat v rámci organizace, máte většinou vyhráno a čas od času takový nástroj můžete použít.
Pětka je znamením, že jste na vaší agilní cestě došli tak daleko, že už se nad Agilem nikdo nepozastavuje a přešel vám do krve. Agile je to co nejen děláte, ale žijete. Open Space workshopy se stanou běžnou součástí vašeho firemního života a začnou je organizovat i ostatní lidé v rámci firmy, kdykoli budou řešit problém, kde je potřeba kreativita a zapojení větší skupiny lidí.
Agilní Leadership bude silné téma nejbližších let
Agilní přístup zažívá v posledních letech boom, v USA a západní Evropě je to už dlouhodobý trend, u nás je situace pomalejší a tento boom k nám přichází se zpožděním. S tím, jak se Agilní metody dostali do mainstreamu, objevují se nové výzvy. Pro další level adopce Agilních metod, je třeba i změna leadershipu a mindsetu na management úrovni. Ale to je aplikovatelné na jakoukoli výraznější změnu. Pokud se totiž zaměříme pouze na dobré zvládnutí procesu, a na konkrétní praktiky, moc daleko se ze změnou kultury a mindsetu nedostaneme. Praktiky a procesy jsou dobrým začátkem, změna přístupu je to, co změnu úspěšně dokončí a udělá udržitelnou dlouhodobě.
Primárním fokusem při nasazení Scrumu a Agilu je zaměření se na týmy, čehož výsledkem je že tyto týmy fungují sami o sobě dobře a ve svém lokálním prostoru jsou funkční a efektivní. Mají energii a nadšení. Dodávají funkční produkt po malých kouskách a mají z toho radost. Bohužel se jim ale moc nedaří dosáhnout větší efektivity v rámci celé firmy a často jsou to de facto takové osamocené ostrůvky uvnitř firmy, které věci dělají jinak a zajímavě, ale firma selhává ve své schopnosti si byť jen představit jak takovou změnu aplikovat na organizační úrovni. Možná si myslíte, že vás se to netýká. Ale pokud jste na vyšší managerské pozici, podívejte se, nakolik jsou týmy zapojené do fungování celé firmy nebo nakolik jsou uzavřené v rámci své dílčí činnosti. Zaměřte se na to, jak vám rostou z týmu leadeři a jak se seniorní zaměstnanci posouvají v rámci firmy, přicházejí s inovativními nápady a přebírají zodpovědnost.
Tato situace popisuje aktuálně asi největší výzvu, o které se v poslední době mluví. Není to nic převratného, je na čase upravit fokus a ze zaměření na procesy a fungování týmů ale zahrnout mezi zásadní priority i změnu leadershipu. Když to neuděláte firma se rozděluje na dvě části které se sobě více a více vzdalují. Jedna, která staví na hodnotách transparentní komunikace, otevřenosti, důvěry a selforganized týmů, a druhá která stále věří v hierarchii, fixní procesy a individuální zodpovědnost. Čím více se týmy mindsetem vzdalují managementu a zbytku firmy, tím méně akceschopná je firma jako celek. Manageři tento rozdíl vnímají a roste u nich obava, že se v dlouhodobém horizontu stanou méně efektivními leadery, jejichž schopnost řídit Agilní organizaci bude velice nízká.
Pro dosažení maximálního impaktu Agilní transformace je potřeba se od začátku věnovat vychovávání leaderů, kteří pomohou firmě růst, dělat rychlá efektivní rozhodnutí a udržovat si konkurenční náskok před ostatními. Moderní Agilní leadership již nestaví na modelu „leader-follower“, tj. jeden rozhoduje a druhý vykonává úkoly. V dnešní době, kdy většina zaměstnanců spadá do kategorie creative-workers, a firmy hledají inovace a kreativní nápady, jak zůstat konkurenceschopní je výrazně efektivnější model „leader-leader“ kde hlavním cílem leaderů je pomoct ostatním stát se úspěšnými leadery. Je to jediná cesta jak dostat z Agilní transformace maximum pro organizaci jako celek.
Jestli vás to zaujalo, přijďte se podívat na můj Certified Agile Leadership kurz, který pravidelně pořádám na různých místech po světě, ale i několikrát do roka v Praze.
Kultura Agilní firmy
Kultura je těžko definovatelná. Je to něco nehmotného. Když funguje, ani o ní nevíte. Když nefunguje, spolehlivě vám podrazí nohy. Nedá se snadno změřit, ale dobrá kultura je kritická pro úspěšnost firmy. Můžeme se přít, co bylo první – jestli slepice nebo vejce – tedy jestli kultura jen následuje organizaci, nebo definuje organizaci, ale ve finále to není důležité. Kultura odráží to, v co věříme, je to filosofie, to jací jsme. Když se dostatek lidí stane Agilními, kultura se změní a celá organizace se stane Agilní. Zní to jednoduše, ale v praxi to tak snadné není.
Já jsem hledala dobrou definici kultury roky, a překvapivě jsem ji našla na Certified Agile Leadership kurzu (CAL) Michalela Sahoty v San Jose v Californii. Myslím, že se mu podařilo zviditelnit klíčové prvky kultury firmy. Použila jsem jeho model jako inspiraci.
Kultura je sestavená ze dvou částí. Mindsetu a struktury.
Já jsem vždy upřednostňovala mindset před strukturou. Mindset vám umožní kulturu změnit. Dobrý mindset generuje natolik silnou energii, která i hory přenáší, když je třeba. Struktura často naopak změně brání. Takže čím začít? Strukturou nebo mindsetem? Já osobně preferuji mindset. Je to těžší, ale v dlouhodobém horizontu to skvěle funguje a přináší výsledky. Definujte jasný cíl, kam a proč se chcete dostat. Něco, za čím půjdete, něco, co vás každý den spolehlivě dostane z postele. Něco, čemu v hloubi duše věříte a jste ochotni za to bojovat. Něco, co vás přinutí spolupracovat s ostatními a vytvořit to společně. Něco, co sami nezvládnete. A až úspěšně změníte mindset, jste obvykle připraveni změnit i strukturu. Vlastně to dělá celou změnu kultury snazší. Stačí začít u sebe. Ostatní vás budou následovat.
Agilní a Scrum Transformace
Agilní transformace většinou není vůbec snadná. Agile je jednoduchá filosofie, která do našeho života vrací selský rozum. Scrum jako takový má jen pár pravidel, rolí a artefaktů. Ale to pravé, co dělá Scrum Scrumem, je skryto v pochopení mindsetu, který je jednoduchý když o něm čtete, ale zdaleka není snadný aplikovat. Proto doporučujeme pro start balíček Agilního Coachingu, kdy vás zkušený coach provede tím, co to je opravdový Scrum a ušetří vám spoustu energie a času, kdy se to budete snažit bez zkušenosti pochopit a aplikovat sami.
Technický Scrum
Proto firmy často začínají takzvaným ‘Technickým Scrumem‘. A hned v začátku upozorním, že Technický Scrum není Scrum. Jak ho poznáte? Poměrně snadno. Je to procesní implementace všeho, o čem se ve Scrum Guideu píše, často až dogmatická. Ale když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Těmto implementacím totiž chybí mindset. A tak je to pouze zdánlivě správně, tedy můžeme si odškrtnout, že máme v kalendáři naplánované všechny meetingy, které Scrum definuje, requirementy přejmenujeme na Backlog a máme tři role, ale často je vykonávané stejně jako předchozí pozice. Předstíráme změnu, ale v hloubi duše se zuby nehty snažíme dělat vše jako doposud. Řeší se tu individuální zodpovědnost, efektivita, reporting, přesné odhady. Kreslí se burndowny a mikromanaguje se. Většinou to není nijak příjemný stav. Meetingy jsou zbytečnými dlouhotrvajícími statusy a Sprinty jen otravným přerušováním práce, která se stejně musí všechna udělat. Prostě ‘dělají‘ Scrum, protože to tak někdo rozhodl. Není to Scrum, ale v některých organizacích je to nutný první krok ke změně.
Scrum Mindset
Když to nevzdáte, po čase přijdete na to, že pravý Scrum je o spolupráci a self-organizaci a začnou vám fungovat týmy, které se samy zlepšují a hledají lepší cestu, jak dodat hodnotu. Bude to kreativní a inovativní prostředí, kde nebudete jen ‘dělat‘ Scrum ale ‘žít‘ Scrum. Scrum se stane vaší nedílnou součástí, přejde vám do morku kostí a stane se součástí vaší DNA. První krok je obvykle ‘Týmový Scrum‘, kde se vám podaří postavit tým spolupracujících lidí, co mají jeden společný cíl. Je to kousek organizace, který přitahuje pozornost. Je lepší než jiné části, má větší energii. Vystupuje z běžného průměru. Často působí takovou silou, že nabaluje ostatní části. Týmy, které zkouší být taky takové, produkty které udělají ze zákazníka centrální bod a místo optimalizace rychlosti práce jednotlivců na technických úlohách začínáme optimalizovat dodanou business hodnotu. V momentě, kdy se na tento styl práce nabalí kritické množství týmů a produktů, vzniká takzvaný ‘Organizational Scrum‘ a mění se to, jak celá firma funguje, počínaje portfolio managementem, prioritizací, zapojením zákazníka, a konče prací s lidmi.
Abyste uspěli, potřebujete jen dvě věci. Dostatečný důvod se změnit a kuráž. Obojí je těžší, než se zdá, ale z mé zkušenosti výsledek rozhodně stojí za to.
