Business Agility – Jak začít

Jedna z častých otázek je, jak máme začít. Co mám dělat, když zbytek organizace agile vlastně ani nezajímá, berou ho jako pár praktik a změně se brání, tým stále pracuje více jako jednotlivci, hodnota se ztrácí v tlaku na dodání co nejvíce funkcionality. Osobně si myslím, že úspěch je daný mixem několika věcí.

Věřit tomu co dělám a být konzistentní

Víte sami za sebe jak by to mělo správně vypadat a proč? Tedy jste konzistentní, věříte tomu co říkáte a také se podle toho chováte? Dám vám příklad. Často vidím ty, kteří se (sami) nazývaní agilními kouči, tedy byste čekali, že agilitu budou ve firmách aktivně doporučovat a podporovat ji kde to jen jde, jak vůbec nejsou konzistentní: „Agile ano, ale tady to nejde, musíme mít projektové managery.“,  nebo „ScrumMastera by tady nikdo neschválil, tak necháme nějakého developera ať roli ScrumMastera na tak 10% zastává a je to.“ a tak bych mohla pokračovat…

Mám pocit, že to začíná tím, že vlastně sami agilní být nikdy nechtěli. Jen je donutily okolnosti. Takoví ‘Agilní koučové’ se vyznačují tím, že hledají důvody proč to nejde a proč je potřeba, aby firma zůstala tradiční. Tváří se, že jim je to líto, ale vlastně jim to nevadí. Často je poznáte podle toho, že hlasitě obhajují, že agile může skvěle fungovat s tradičním způsobem práce a pořádají přednášky na téma hybridního agilu. Nikdy totiž agile nepochopili a tedy ani nemůžou být úspěšní v jeho implementaci. Maximum, co můžete čekat je, že vás naučí pár více či méně užitečných praktik jako je třeba velocity, estimates, a burndown chart. Nemějte jim to za zlé. Učí vás ‘agilní’ projektový management, tedy něco, co změnu jen předstírá a nedá se tedy od toho očekávat příliš úspěchu v komplexním VUCA světě.

Nespěchat, netlačit moc na pilu a mít trpělivost

Druhou kategorií  tvoří ti, co sice když začínali, chtěli Scrum a agile, ale vyhořeli a vzdali to. Těch je mi líto a snažím se jim pomoct. Chtějí, často i hodně znají, jen nevědí jak a protože se jim nedaří s molochem tradičních organizací pohnout, časem to vzdají a na první pohled je nerozeznáte od první skupiny. Dobrá zpráva je, že na druhý pohled je v nich chuť věci měnit a zlepšovat. Když zapomenou na každodenní trápení a strasti, rozzáří se a šli by do toho znovu. Potřebují podporu, mentoring, coaching. Mít pocit, že v tom nejsou sami. Ale hlavně, aby do té deprese vůbec nespadli, potřebují trpělivost. Vědět, že taková agilní změna trvá třeba i roky a nejde udělat skokově. A že to není o praktikách ani nástrojích, ale o změně uvažování.

Jak začít

Ve světě business agility, tedy když mluvíme o změně fungování organizací, to není ani o frameworcích ani o žádných best practices, ale o změně kultury. A žádná změna kultury se nestane jen tak. Potřebujete v organizaci vzbudit pocit, že změna je nutná, nevyhnutelná. Otec change managementu John Kotter tomu říká „create a sense of urgency“ tedy „Vyvolání vědomí naléhavosti“. Jinými slovy, dokud organizace změnu nepovažuje za potřebnou, nic se nezmění. Tam je vždy potřeba začít.

Druhým bodem je začít budovat v rámci organizace zkušenost s agilním fungováním. Najděte tým, co je ochoten to zkusit a pomozte jim. Většina úspěšných transformací začala odspodu. Když budete mít dostatek týmů co jsou ochotny experimentovat s jiným přístupem, začne se vám to nabalovat samo, jako sněhová koule. Zapojte všechny, agile není jen pro IT. Experimentovat s jiným stylem práce může i marketing, sales, executive tým, nebo board of directores. Ale nezapomeňte, že cílem není být agilní, ale dokázat něco, co byste bez agilu nedokázali – ať už kratší time to market, vyšší spokojenost zákazníků, flexibilitu, reakci na změnu, kreativitu a inovace, … to už záleží na kontextu vašeho businessu.

Třetím bodem je ukazovat v rámci vaší organizace, že agile funguje. A tím nemyslím, že máte retrospektivu a backlog, ale že přináší výsledky. Cílem nikdy nebylo být agilní, proto ani nemá cenu agilitu měřit. Podstatné je, měřit co agilita přináší businessově. Dělejte osvětu, pište zkušenosti do firemních časopisů, zvěte lidi napříč organizací ať se přijdou podívat. Úspěch je nakažlivý.

EmergenceChcete-li organizaci změnit, musíte být optimističtí a změně věřit. Jak se tak říká, abyste mohli někoho zapálit, musíte sami hořet. Kde tedy hledat inspiraci a dobíjet energii? Já chodím na konference a meetupy. Namátkou doporučím virtuální konferenci Agile 100 která každý měsíc přináší zajímavé přednášky a diskuse z agilního světa a pravidelný meetup který v rámci Agilní Asociace pořádáme každý měsíc. A když se chcete podívat na business agility z celosvětového pohledu, nedávno se mi dostal do ruky druhý díl magazínu Emergence. A je to moc zajímavé čtení. Takže jestli vás zajímají zajímavé pohledy z firem, které agilní mindset vstřebaly, nezapomeňte si ho objednat.

Jinými slovy, najděte si kamarády z agilních firem. Z prostředí, kde agile není jen zástěrka, ale opravdu funguje. Dodá vám to energii a sebevědomí, že když to jde jinde, půjde to i u vás. Hodně štěstí.

Jak na Open Space – část 5

V předchozích příspěvcích jsem se věnovala tématům co je to Open Space, jak začít a skončit, jaké má role, a kde všude by se dal formát Open Space použít. Tak se teď pojďme podívat, jak začít. Nebát se. To, co z Open Space vzejde, ještě není nutně to, co se musí přesně takhle implementovat. Je to jen začátek, co jedna skupina navrhuje. K implementaci ještě vede dlouhá cesta, kdy je třeba o nápadu přesvědčit ostatní. Tedy, nemusí být až tak dlouhá, ale to, co jsem chtěla zdůraznit je to, že co skupina lidí navrhne, není automaticky rozhodnutí. Někdy trvá následná změna jednotky minut, kdy se všech na konci zeptáte na to jak to vidí a když všichni souhlasí, změnu uděláte. Někdy finální implementace trvá měsíce, protože nápad musí projít právníci, finance, či jiná oddělení a domyslet konkrétní podobu. A někdy se nápad nikdy nestane, protože se neukáže z pohledu organizace jako praktický. I to se může stát.

OpenSpace

Je to formát, který staví na kreativitě a dívá se na věci jinak, takže z něj často vzniknou zajímavé návrhy, které by standardně nikoho nenapadly. Je to formát postavený na dobrovolnosti, takže má nadšené lidi již od začátku a nemusí se potýkat s demotivací. Je to formát, který staví na diversitě a umožňuje lidem zaměřit se na tu část problému, která jim připadá nejzajímavější a tu společně zkusit o kousek posunout. Pravidla jsou pro lidi s agilním mindsetem jednoduchá a ničím neobvyklá. V agilní organizaci se nad takovým stylem práce nikdo nepozastaví a workshop poběží v podstatě sám. V tradiční organizaci, kde mají lidé pořád pocit, že na to, aby se něco stalo, musíte mít reporting a centrální řízení, vzbudí obvykle takový formát pozdvižení a někdo z managementu ho radši ‘včas’ zastaví. Ještě by zaměstnanci vymysleli něco, co my nechceme a co pak? Je lepší je k ničemu nepustit. Takže přestože je facilitace jednoduchá a workshop samotný nemůže špatně skončit, na některé organizace a managery působí jako červený hadr na býka. Je to ve finále advanced technika agilního světa. Možná podle reakce na takový Open Space poznáte, jestli jste agilní nebo zase až tak moc ne. Představte si podobnou konverzaci ve vaší organizaci:

„Chtěli bychom zorganizovat půldenní workshop na téma, jak zlepšit [xxx]. [xxx] je náš největší problém, stojí nás měsíčně [yyy] času/peněz a zatím se nám ho nedaří zlepšit. Chtěli bychom pozvat všechny členy týmů, aby se společně v rámci Open Space zamysleli, co bychom s tím mohli udělat.“

Jaká asi bude reakce vašeho okolí?

[0]: „Žádné změna v této oblasti nepřipadá v úvahu. Stačí když budete dělat to co máte (je v procesech).“

[1]: „Kolik to bude stát? Nemůžeme tomu věnovat půl den, musíme pracovat na dodávce.“

[2]: „Nemůžete přeci pozvat všechny. Jestli se tomu opravdu chcete věnovat, udělejte malou skupinku a té to dejte na starosti.“

[3]: „Opravdu je účast dobrovolná? A co když …?“

[4]: „Dejte mi vědět, jak to dopadlo.“

[5]: „Můžu také přijít?“

Je to jednoduchý test. Počet bodů, které jste v průměru získali ukazuje nakolik agilní jako organizace jste.

Nula znamená, že vaše organizace na podobné agilní praktiky není ready a je hluboko v tradičním mindsetu. Začala bych s něčím menším, na čem organizaci ukážete že selforganizace a decentralizovaný styl práce funguje.

Trojka vám dává šanci to zkusit, ale budete muset hodně vysvětlovat a ujišťovat. Když se vám první takový workshop povede prodat v rámci organizace, máte většinou vyhráno a čas od času takový nástroj můžete použít.

Pětka je znamením, že jste na vaší agilní cestě došli tak daleko, že už se nad Agilem nikdo nepozastavuje a přešel vám do krve. Agile je to co nejen děláte, ale žijete. Open Space workshopy se stanou běžnou součástí vašeho firemního života a začnou je organizovat i ostatní lidé v rámci firmy, kdykoli budou řešit problém, kde je potřeba kreativita a zapojení větší skupiny lidí.

Agilní leader a jeho kompetence

Jak již jsem psala, Agilní Leadership se stává stále častěji skloňovaným termínem. S tím jak si firmy uvědomují, že klíčem k celkovému úspěchu firmy je podpora moderního Leadershipu a rozvoj leaderů v rámci celé organizace, tak začíná další fáze Agilní transformace, která už nemá nic společného s IT, ale s managementem, kulturou a celkovým fungováním organizace.

Jak tedy budovat moderní Agilní Leadership a jaké vlastnosti by tedy moderní Agilní Leader v Agilní organizaci měl mít?

“Agilní Leadeři mají čtyřmi základní kompetence – schopnost definovat vizi, motivovat, získávat zpětnou vazbu a implementovat změnu.”

Schopnost formulovat vizi je motorem změny i motivace. Vize není nutně spojená s produktem a businessem, ale měla by být zaměřená i na organizaci jako takovou. Čeho chceme dosáhnout, proč, co nám to přinese na úrovni organizace? Kam směřijeme, kdo jsme. A také často kdo nejsme. Dobrá vize definuje identitu organizace a lidi spojuje a směřuje. Dobrá vize je takovým “vyšším smyslem” existence celé organizace.

Druhou kompetencí je schopnost motivovat a dodávat energii. Je to kompetence úzce spojená s vizí. Když máte dobrou vizi, motivuje sama o sobě. Agilní leadership hodně staví na takzvané vnitřní motivaci, na posílení autonomie jednotlivců a týmů, na self-organizaci, prostředí a kultuře. Daleko méně důležité jsou takzvané vnější motivátory jako jsou pozice, hierarchie, platy, nebo odměny ať už v jakékoli podobě.

Třetí ze základních kompetencí Agilního leadera je zpětná vazba. Zpětná vazba je pro Agilní organizaci součástí DNA. Umění získat zpětnou vazbu na úrovni systému jako takového je pro leadery kritické. Není to jen o tom umět zpětnou vazbu dát, ale i o tom být schopen ji vnímat sám na sobě.

Poslední základní kompetencí Agilního leaders je umění ovlivňovat. Změnit věci, lidi a jejich chování, podpořit a upevnit vznikající kulturu. Agilní leadership začíná změnou sama sebe, svého uvažování, hodnot a chování, svého stylu práce. Druhý bod je změnit to, jak ovlivňuji lidi kolem sebe, jaké s nimi mám interakce, jak je dokážu nadchnout, aby se stali týmem a všichni táhli za jeden provaz a stávali se sami leadery. Třetím elementem je změna na úrovni systému, změna celé organizace a její kultury. Ale tím se ze začátku nemusíte až tak trápit. Kultura firmy bude vaši vnitřní změnu následovat.

Agile Leadership Wheel

Kromě již zmíněných základních kompetencí je Agilní leadership o schopnosti identifikovat, kdy je vhodnější se rozhodnout a kdy lze rozhodnutí či na věcech spolupracovat s ostatními, jak spolupráci udělat efektivní a smysluplnou, jak zapojit ostatní, aby přicházeli s dobrými nápady a sami za jejich implementaci přebírali zodpovědnost a jak si pohlídat že takové týmy táhnou za jeden provaz. Současně se musí umět rozhodnout kdy chce být nezávislým facilitátorem a kdy coachem. Nemluvíme tu ani tak o coachingu jednotlivců, který samozřejmě také může být užitečný, ale o coachingu celého systému – tedy týmů a organizace jako celku. Výborní Agilní leadeři se Agilními leadery nenarodili, ale neustále hledají cesty, jak se stát lepšími a jak výše zmíněné kompetence získat a posílit.

Chcete vědět více? Na Agilní Leadership a roli Agilního Leadera se zaměřuje Certified Agile Leadership kurz.