Proč píšeme User Story?

Proč v agilních a Scrum týmech píšeme User Story a proč nestačí jen tasky s popisem co se má udělat? K čemu je, že se držíme formátu „Jako Uživatel, chci Funkcionalitu abych dostal Business Value“? Není to zbytečné pořád dokola opakovat slovíčka ‘Jako’, ‘chci’ a ‘abych’? Může se to tak zdát. Pojďme se na to ale podívat od začátku.

User Story vám říká nejen, co chcete dělat, ale i pro koho a hlavně proč. User Story má vytvářet obrázek, popisuje příběh. Lidský mozek vnímá obrázky a příběhy daleko snadněji než technický popis v bodech. Zkuste si teď porovnat jeden příklad z praxe:

1. US: „Kontaktní formulář“ (jaký jste si představili?)
2. US: „Jako administrátor chci kontaktní formulář, abych se včas dozvěděl o chybách systému“.

Jsem si téměř jistá, že když jste to četli, šlo o dvě různé věci. Myslíte si, že je to z kontextu firmy a produktu jasné? Ne vždy. Většinou je to jasné pouze Product Ownerům, ti mají v hlavách obrázky, jak přesně se má systém chovat a jak má vypadat. Ti jsou součástí příběhu zákazníka, ale v User Stories jde o to, aby ten obrázek, co mají v hlavě, sdělili ostatním tak, aby ho ani oni nikdy nezapomněli. A aby se i oni stali jeho součástí.

User Story by měla být jednoznačně popsatelná, vytvářet obrázek, nezávislá, přinášet hodnotu, a také malá. Je-li User Story příliš velká je většinou těžké říct co je jejím obsahem a co už ne, a je tak pro tým neuchopitelná. A jak se pozná, že je User Story hotová? Od toho jsou tu akceptační kritéria.

User Story můžete samozřejmě dělit na menší User Story, pořád ale musí přinášet nějakou hodnotu. Nejsou to technologické aspekty problému. Díváme se na ní z pohledu businessu, z pohledu uživatelů. Techlologie přichází na řadu až při rozpadu User Stories na jednotlivé tásky.

A na závěr tu mám pár příkladů pro elektronickou půjčovnu domácích zvířat:

Jako rodič si chci půjčit zvíře aby moje děti věděli, jaké to je se o nějaké zvíře starat, než si ho koupíme.

Jako rodič si chci přečíst maximum informací o bezpečnosti a vhodnosti jednotlivých zvířat abych si mohl vybrat vhodné zvíře pro své dítě.

Jako příbuzný chci mít možnost koupit upomínkový předmět s fotkou půjčeného zvířete, abych měl pro děti dárek.

Jako dítě si chci vybrat z obrázků, které zvíře si půjčíme, aby se mi líbilo.

Jako dítě chci mít přístup k deníku svého zvířere, abych věděl co se s ním stalo když jsme ho vrátili.
A tak dál…

Jednotlivé User Stories mají různou hodnotu, různou náročnost. Ne všechny jsou kritické pro produkt, ne všechny se vyplatí implementovat. Ale o tom zase příště. Děkuji Daniele a Vojtovi za příklad 🙂

Pozvánka na konferenci Agile Prague 2011

Jak asi jako čtenáři tohoto blogu víte, pořádám v září konferenci zaměřenou na agilní metody. A protože jsem přes víkend napsala takovou pěknou pozvánku, přišlo mi škoda se o ni s vámi nepodělit. 🙂

Konference Agile Prague 2011

První mezinárodní konference zaměřená na agilní metody řízení proběhne ve dnech 29. – 30. září v Praze v konferenčním centru CITY na Pankráci. Přijďte se dozvědět něco nového. Buďte s námi agilní.

Co si představíte pod slovem Agilní? Dynamický, flexibilní, rychlý, mít schopnost reagovat na změnu, komunikovat se zákazníkem, ptát se po jeho potřebách. Pracovat jen na tom, co přináší hodnotu. V krátkých cyklech. Učit se, zlepšovat se, měnit sebe i svoje procesy… Je to pro vás něco nového? Nebo se již staly agilní metody nedílnou součástí nejen vašich projektů, ale i života? Ať již odpovíte na tuto otázku jakkoliv, konference Agile Prague je událostí, kterou byste rozhodně neměli minout.

Konference proběhne ve dvou dnech a dvou paralelně běžících sekcích, během nichž se vám představí 28 přednášejících z různých koutů světa, kteří se s vámi podělí o své zkušenosti s agilními metodami, Scrum Procesem, Extrémním programováním či Kanbanem.

Přemýšlíte, pro koho je konference vhodná? Pro vývojáře, testery, team leadery, managery, ředitele, majitele firem. Pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco nového. Pro všechny, kteří chtějí být efektivnější, flexibilnější, mít spokojené zákazníky, a v neposlední řadě chtějí, aby práce byla i zábava.

Začínáte? Říkáte si, co to vlastně ty agilní metody jsou, a jestli by vám to nemohlo něco přinést u vás ve firmě? Přijďte si poslechnout zkušenosti z firem, které v posledním roce na agilní metody přešly. V praktických case-studies se s vámi podělí o své zkušenosti. Co očekávali, co se jim povedlo, ale i co bylo těžší, než si mysleli, či co se jim stále nedaří. Zajímá vás, proč firma LMC začala se Scrum procesem a jak se změnili jako celá firma? Proč se rozhodli být agilní? Ondřej Mysliveček se s Vámi podělí o své zkušenosti z této změny. Nebo chcete vědět, jak se mění velká korporace jako T-Mobile, a co je k takové změně vedlo? Jindřich Otčenášek má s touto změnou čerstvé zkušenosti.

Jste součástí agilního týmu? Popovídejte si s  J. B. Rainsbergerem (Canada) a určitě nevynechte jeho key-note přednášku, kterou uvádí slovy: “Každý měsíc se mě někdo ptá, jak přesvědčím svého managera, aby mi dovolili refactoring”. Pokračovat můžete přednáškou představující praktický úvod do Kanbanu, který uvede Joakim Sundén (Švédsko), poslechnout si, jak naložit s agilními metodami v oblasti UX, kde se o zkušenosti z Keria podělí Petr Douša, či se jít podívat na přednášku Tomáše Perglera jak se Scrumem naložili v Seznam.cz, nebo Pavla Teichmana na jeho zkušenosti z Pojišťovny DIRECT.

Pracujete pro státní instituce a nevíte jak, a jestli vůbec je možné agilní metody použít? Využijte jedinečnou možnost si poslechnout, jak s prostředím Evropské Komise, která si s ničím nezadá s českými státními institucemi, naložil Andrej Zachar (Simpleway) a  Sjerk Van Riel z Belgie, nebo jak Pat Guariglia z USA nasadil Agile a Scrum do New York State Government Agency.

Jste Scrum Master nebo Product Owner? Nevynechte možnost poslechnout si zkušenosti jiných Scrum Masterů a Product Ownerů. Poslechněte si, proč Alan Bustamante považuje Agile jako “nejlepší způsob jak získat ze softwarových projektů nejvyšší hodnotu“, nebo si zahrajte na Scrum a postavte si s Thorstenem Kalninem letiště z Lega.

Vedete více týmů? Chtěli byste, aby byly efektivnější a motivovanější? Přijďte si poslechnout přednášku, kde Ola Ellnestam (Švédsko) bude mluvit o tom, co to znamená být agilní, Andrea Provaglio (Itálie) vysvětlí jak docílit samoorganizujícího (self-organized) se týmu a Chris Matts (Velká Británie) se zaměří na business analýzu v agilních týmech. Nakonec vám Alan Brown (Španělsko) z IBM poradí jak odolat tlaku na dokončení všeho ještě rychleji a levněji než doposud.

Vlastníte nebo řídíte firmu?
Vidíte, jak se svět zrychluje, je dynamičtější a klade na Vás čím dál tím vyšší nároky? Máte strach, že neudržíte krok s konkurencí? Přijďte se podívat, co vám agilní metody mohou přinést, jak agilní metody komunikovat, jak je nasadit. Začít můžete hned na naší první key-note přednášce – Christopher Avery (USA) – Your Agile Leadership Gift. Určitě budete souhlasit, že komunikace je čím dál tím důležitější. A to jak v rámci týmu, tak i externě se zákazníkem, businessem či managery. Jak v praxi komunikovat si vyzkoušíte na interaktivní přednášce Zuzany Šochové a Eduarda Kunce.

Jste Agilní? A jen se chcete posunout trochu dál? Něco se dozvědět? Máte pocit, že Vám možná něco uteklo, nebo že potřebujete pár nových nápadů? Zapojte se do open-space diskuse, podělte se s námi o krátký lightning talk, nebo volně diskutujte s přednášejícími i účastníky v příjemných prostorách konferenčního centra na Pankráci.

Jsme rádi, že v rámci aktivit Agilní Asociace spolu s partnery můžeme agilní komunitě v Čechách přinést akci světového formátu. Akci, která pomůže širokému spektru firem být úspěšnější, akci, na kterou se budete těšit zase příští rok.

Těšíme se na setkání s Vámi.

Tým Agile Prague Conference

http://agileprague.com

Kdo je to Scrum Master? A kdo Product Owner?

Chcete vědět co je podstatou role ScrumMaster a ProductOwner v rámci Scrum procesu? Tady je stručné shrnutí těchto rolí.

SCRUM MASTER role

ScrumMaster především:

  • pomáhá týmu dosáhnout jeho cílů
  • odstraňuje problémy
  • motivuje tým k lepším výsledkům
  • chrání tým před vnějšími vlivy, které by ho mohly odvádět od soustředěné práce na definovaném cíli

Není to teamleader v klasickém slova smyslu, ale pracuje jako mezičlánek mezi týmem a jakýmkoli rušivým elementem zvenku.

Stará se o to aby Scrum proces byl efektivní a fungoval, má na starosti jeho dodržování, ale zároveň i možnost ho změnit je-li to třeba.

ScrumMaster by měl upřednostňovat koučovací principy, podporovat tým a jednotlivce v jejich rozvoji, být komunikativní, vnímavý a utlumovat případné konflikty v rámci týmu.
ScrumMaster role
ScrumMaster je ten, kdo se stará aby se “kola týmu točila” a který “zametá cestičku”, aby se týmu dobře šlo a pracovalo. ScrumMaster je součástí týmu a měl by být týmu kdykoli k dispozici. Sedí proto v jedné místnosti s týmem.

Funguje-li ScrumMaster dobře, nedá se jeho pozice chápat jako vícenáklad. To že rozpohybuje tým a zajistí tak vyšší efektivitu, kvalitu a motivaci v celkovém rozsahu ušetří vice peněz než ScrumMaster teoreticky stojí.

PRODUCT OWNER role

ProductOwner je vlastníkem produktu. Má na starosti definování vize projektu a její transparentní komunikaci týmu, zákazníkům, firmě. ProductOwner definuje priority, rozhoduje, na které funkcionalitě se bude pracovat dříve, na které později a na které vůbec. Má na starosti Business Value, a také ROI produktu.

ProductOwner je týmu pravidelně a podle potřeby k dispozici, ale na rozdíl od ScrumMastera už s týmem nesedí v jedné místnosti. Tráví dostatek času se zákazníky, aby vstřebal jejich prostředí a dokázal se vždy správně rozhodnout kde je pravá hodnota pro zákazníka.
Product Owner role
ProductOwner neřídí jednotlivé členy týmu ani tým, nemá možnost jim přikazovat, co musí dokončit, jen stanovuje, co se má dělat a v jakém pořadí (priority).

Primárním cílem ProductOwnera je tedy porozumění produktu, zákazníkovi a definice, komunikace, a jasné vysvětlení cíle, kam jdeme, proč a jak. A to jak týmu, tak managementu a zákazníkům. Cíl musí být pro všechny stejný, jazyk, kterým ho komunikuje, bude však odlišný.

Role by neměla být kombinována s rolí ScrumMastera.

Ne – certifikační kurz na Scrum proces?

Krize je pomalu za námi, firmy začínají zase investovat do vývoje nových funkcionalit a produktů a přemýšlí jak být rychlejší, flexibilnější, efektivnější. Jak být lepší než konkurence. A najdou agilní metody a Scrum proces. Ty organizovanější přijdou na to, že potřebují certifikaci, aby jim to opravdu šlo. Co je tedy certifikace v podání Scrum Aliance? Ty, co by čekali nějakou zkoušku či test, musím zklamat. Nic takového certifikace neobsahuje.

Na trhu jsou obecně k dispozici dva kurzy – Certified Scrum Master kurz CSM a Certified Scrum Product Owner kurz CSPO. Oba jsou velmi drahé. Důvodem je to, že takový kurz smí školit jen Certifikovaný trenér, a těch je vzhledem k procesu definovanému Scrum Aliancí relativně málo, a to i v celosvětovém měřítku. Důvodem je starost Scrum Aliance o kvalitu trenérů. Neříkám, že tito trenéři nejsou dobří, jen říkám, že i skvělého (necertifikovaného) trenéra z USA/EU seženete za polovic.

Absolvovala jsem CSPO, a určitě jsem se hodně dozvěděla. A určitě to mělo nějaký přínos. Očekávat ale, že tím že necháte přecertifikovat Scrum Mastera a Product Ownera zajistíte, že budou schopni zavést Scrum, je poněkud přehnané. Oba certifikační kurzy jsou jen dvoudenní kurzy, kde se účastníci něco dozvědí. O certifikaci jejich opravdových znalostí a schopností však nemůže být ani zmínka.

Máte-li pocit, že nevíte na koho z necertifikovaných trenérů a koučů se obrátit, a chtěli byste raději někoho z USA/EU, ráda vám někoho doporučím. Za stejný budget dostanete víc, než certifikací. A nakonec trváte-li na certifikaci, i mezi těmito trenéry jsou velké rozdíly.

No a pro ty, co nesměřují ani k certifikaci, ani nemíří do ciziny, můžu nabídnout své zcela obyčejné české kurzy Scrum procesu a agilních metod, na kterých se dozvíte vše, co potřebujete vědět o agilních metodách a Scrum procesu 🙂

Co mi přineslo WebExpo 2010 – část 3

WebExpo, tedy agilní sekce konference o které teď volně píšu zážitky, mi přineslo i překvapení, že někteří z přednášejících berou agilní praktiky velmi striktně. Třeba Boris říkal, že ScrumMastera prostě musíte mít na full time na projektu. Zdůvodnění dávalo smysl, říkal, že ScrumMaster zefektivní tým o více jak 100% a tedy se ta investice hned zaplatí. Ovšem jeho odpověď na otázku co dělat když mám malý tým – radil, že mám dva týmy pracující pro různé zákazníky spojit do jednoho – mi už úplně realistická nepřipadala. Působilo to hodně procesně orientované, bez ohledu na realitu. Ideální svět neexistuje. Je dobré znát ideální řešení, ale je dobré ho i upravit když toto ideální řešení z nějakého důvodu nelze použít. Asi mi byl bližší přístup Davida, který říkal, že když praktikujete stand-up meeting, rozumíte jeho cílům, víte jak se má dělat, ale nepřináší vám očekávanou hodnotu, tak je pro Vás možná lepší ho nedělat vůbec, protože třeba není pro Vás.

Odhlédneme-li od spíše filozofické diskuze jestli se musíme spíše my přizpůsobit praktikám, či raděj přizpůsobit praktiky, Boris vysvětloval poměrně často zmiňovaný problém co dělat s tím, že některé úlohy potřebují nejprve strategicky rozmyslet a teprve potom se můžou implementovat. Následující obrázek ukazuje, jak se na danou problematiku můžete dívat z pohledu velocity. Jednou z možností je samozřejmě ohodnotit i tyto strategické práce, ale na druhou stranu, to že jeden den rozmýšlíte co dál, nemá pro zákazníka žádnou konkrétní prezentovatelnou hodnotu. A tedy je těžké to nějak ohodnotit. Proto mě zaujal princip navržený Borisem, který doporučoval počítat jen hodnotu pro features (zelená) a nikoli hodnotu kterou jsme věnovali strategickému rozvažování co a jak dál. Následující obrázek ukazuje, co mám na mysli.

StrategicAspects-Velocity

Na závěr dodávám, že se chystám na Borisem vedený certifikační kurz CPO – tedy Certified Product Owner, a jsem tedy docela zvědavá, co mi takový kurz přinese. Ale o tom zase příště.

Co mi přineslo WebExpo 2010 – část 1

WebExpo 2010 mělo letos oproti minulým ročníkům sekci zaměřenou na agilní metody. Když bych měla hodnotit úspěch agilní sekce, kterou jsem po programové stránce celou organizovala, myslím, že splnila má očekávání. Úroveň přednášejících byla dobrá, přednášky zajímavé a témata různorodá. Lidí přišlo hodně, něco mezi 60-100 účastníky. Tedy se zdá, že agilní metody zajímají hodně firem. Nemá smysl opakovat, co bylo na WebExpu řečeno, ale ráda bych se podělila o pár zajímavých myšlenek, které přednášky přinesly mě osobně.

Panel Discussion at WebExpo 2010 - Andrea, Lubos, Paul, Alex, Maria, Pierluigi (from the right)

Davis Hussaman mi mluvil z duše, když říkal, že Scrum není dogma. Není to žádné náboženství, které byste měli slepě následovat bez toho, aniž byste pochopili smysl Vašeho počínání. Lidé ve spoustě firem “chtějí Scrum“ ale málo z nich přemýšlí, proč ho vlastě chtějí a co je jejich cílem. A to nemluvíme ani o tom, že cíl se často někam posouvá a mění a možná právě proto jsou iterativní metody úspěšnější než ty klasické, kde všichni očekávají, že to co si jednou rozmyslíte tak bude navěky věků.

Další zajímavou myšlenkou bylo, že co neznáte, Vás bolí nejvíce. A jsme zase zpět u toho proč je vlastně Scrum iterativní. Abychom se pravidelně zastavili, udělali reflexi, něco se naučili, něco změnili, zrevidovali, jestli je cíl ještě stále tam kde si myslíme, a co se nám to vlastně děje. Protože víte-li že nestihnete projekt dodat včas již v polovině projektu, máte pořád ještě spoustu možností to napravit (přidat resourcy, omezit funkcionalitu, vyjednávat, … ). Ale zjistíte-li to až těsně před odevzdáním, máte jen velmi omezené možnosti s tím cokoli udělat.

Víte co je nejčastější metodologie řízení projektů? ‘Hope methodology‘. Všichni do jednoho nakonec jen doufají, že projekt bude úspěšný a že to nějak stihnou.

A nečekejte, že někde najdete best practices jak zavádět agilní metody. Best practices fungují na jednoduché situace jako je pečení dortu. Ale proces zavádění agilních metod je komplexní a komplikovaný. Jediné co Vám pomůže je mít vizi a jasný cíl a tuto vizi sdílet s celým týmem či firmou. Ale taková vize většině firem chybí a možná přesahuje rámec jejich myšlení. A tak se raději zaměřují na jednotlivé praktiky. Je to jako již zmíněné náboženství, kde se vize vytratila…

Ostatně když nevíte, kam směřujete, je snadné minout cíl i kdyby Váš iterativní proces byl sebelepší.

Ještě jedna větu jsem si poznamenala: Lidé nechtějí špatné produkty včas. Tedy jestli si říkáte, že dodržíte termín za každou cenu, a že to zákazník ocení, nemusí to tak být. Zákazník bude většinou radši, když dostane to, co potřebuje, i kdyby to mělo být o pár dní později. Zvláště když tuto skutečnost ví s předstihem.