Sprint | Zuzi's Blog o Agilu a Scrumu

Scrum Eventy: Sprint Review

Sprint Review je klíčovým prvkem Scrumu. Probíhá na konci každého Sprintu, aby Scrum tým zjistil, jestli jde správným směrem. Nutnou podmínkou úspěchu je dodávat hodnotu, ne jen nahodilé technické tásky.

Cíl: Získat zpětnou vazbu od zákazníků, případně interních stakeholderů.

Délka: Podle počtu týmů a zákazníků bude Sprint Review trvat něco mezi 15 min a dvěmi hodinami (pro produkty dodávané více týmy).

Jak: Hlavní je si uvědomit, že cílem Sprint Review není akceptace, ale zpětná vazba od zákazníků.

Sprint Review není prezentace pro Product Ownera, ten je součástí Scrum týmu a na Sprint Review společně s Developery ukazují hodnotu zákazníkům.
Členové týmu prezentují zákazníkům hodnotu, kterou dodali, nikoliv technické řešení. Zákazníci dávají týmu zpětnou vazbu.
Na zpětnou vazbu není třeba nijak reagovat, jen ji pochopit. Co s danou funkcionalitou uděláme je součástí Backlog Refinementu.
Je vhodné, aby Product Owner neprezentoval, ale byl dobrým posluchačem a zaměřil se na získání zpětné vazby.
Sprint Review není o prezentaci, ale o zpětné vazbě. Často tedy místo ukazování funkcionality necháte zákazníky produkt používat a díváte se, jak s produktem pracují.
Na Sprint Review musíte pozvat ty stakeholdery a zákazníky kteří vám na danou funkcionalitu mohou dát relevantní zpětnou vazbu.

Scrum Eventy: Daily Scrum

Daily Scrum je nejkratší Scrum event který máme. Funguje jako zpětná vazba na spolupráci v týmu a probíhá každý den. Často se mu říká Standup nebo Daily. Aby fungoval musíte mít tým co má společný cíl, ne jen skupinu jednotlivců, co si rozdá úlohy a pak na nich samostatně pracuje.

Cíl: Cílem Daily Scrumu je podívat se, jak jsme pokročili vzhledem ke Sprint Goalu.

Délka: Jestliže vám Daily Scrum pravidelně trvá víc než 5 min, pravděpodobně tam řešíte věci, které na Daily Scrum nepatří.

Jak: Daily Scrum je reflexí týmu na self-management. I když jde vše dobře, je dobré se čas od času zastavit a podívat se, jestli vše ještě stihneme podle plánu anebo se musíme zorganizovat jinak.

Daily Scrum by měl být každý den ve stejný čas. Tedy nikde není řečeno, že by měl být ráno.
Sprint Goal není status jednotlivce a ani by neměl sklouznout k detailním konverzacím o řešení.
S problémy by členové týmu neměli čekat až na Daily Scrum, ale měli by je řešit v průběhu Sprintu.
Daily Scrum by neměl být jedinou příležitostí kdy se tým vidí. Scrum tým musí aktivně spolupracovat v průběhu celého Sprintu.
Daily Scrum je dobrou příležitostí se na chvíli zastavit a přeorganizovat, jak spolupracujeme.
Daily Scrum je pro Developery, nikoliv pro ScrumMastera nebo Product Ownera.
Jednotlivé položky Sprint Backlogu nevlastní jednotlivci, ale vždy celý tým.
V průběhu Sprintu je vhodné minimalizovat work in progress, tedy jako tým pracovat jen na jedné položce Sprint Backlogu v jeden čas, a dokončovat je tak postupně (Swarming). Tým pak má větší focus, pocit vlastnictví, a také zodpovědnost za dokončení.
Je doporučené nejen v rámci týmu spolupracovat na jedné položce backlogu ale i na jednotlivých táskách (Pairing, Mobbing).
Daily Scrum je nejen o reflexi ale i pomáhání si navzájem. Jednotlivé tásky nikomu nepatří, a tedy se často přesouvají mezi jednotlivými členy, aby tým optimalizoval práci, která je potřeba dokončit.

Scrum Eventy: Sprint Planning

Na začátku každého Sprintu tým říká, co si myslí že dokončí, tedy vybírá Sprint Backlog. Je to taková předpověď toho, co asi budou dělat, tedy je možné ji kdykoliv v průběhu Sprintu změnit. Tým se ale zavazuje, že udělá maximum pro dosažení cíle Sprintu, který se naopak v průběhu Sprintu nemění.

Cíl: Na Sprint Planning přichází Product Owner se Sprint Goalem na základě kterého potom členové týmu (Developers) vybírají Sprint Backlog a domlouvají se, jak budou jako tým spolupracovat.

Délka: Když tým rozumí Product Backlogu, business hodnotě jednotlivých položek backlogu a prioritám je Sprint Planning je poměrně jednoduchý a netrvá déle než dvacet minut. Když ovšem tým dělá Backlog Refinement až na planningu, takový Sprint Planning trvá klidně i několik dní.

Jak na to: Prerequisitou Sprint Planningu je dobré porozumění Backlogu. Prioritní položky Backlogu by měly být připravené v takové kvalitě, aby tým rozuměl dané potřebě zákazníka a věděl, jak jí bude řešit.

Sprint Planning je dobré vizualizovat například na Scrum Boardu, aby všichni členové týmu viděli, co plánují dělat.
Začínající týmy si většinou na planningu rozpadnou vybrané položky Backlogu na konkrétní tásky aby každý člen týmu rozuměl konkrétním činnostem a lépe se jim plánovalo, jak na dané položce backlogu budou spolupracovat.
Sprint Goal se během Sprintu nemění, položky Sprint Backlogu a tásky se mohou měnit kdykoliv existuje lepší cesta, jak maximalizovat hodnotu vzhledem ke Sprint Goalu.
Sprint Goal je pro Sprint jenom jeden, aby určoval směr, položek Sprint Backlogu může být více. Obvykle týmy plánují 3-5 položek backlogu na Sprint, kde ta největší by měla být týmem dokončitelná maximálně za půl Sprintu.
Sprint Goal je řízený potřebou zákazníka, Sprint Backlog naopak definuje, co můžeme udělat my abychom potřebu zákazníka naplnili. Tásky potom reprezentují konkrétní činnosti například business analýzu, změnu backendu, frontendu, testování apod.

Scrum Eventy: Sprint

Sprint je největší event, který ve Scrumu máme. Je to takový kontejner na všechno ostatní. Mezi jednotlivými Sprinty není žádná mezera, když jeden skončí, další začíná.

Cíl: Cílem Sprintu je dodat co nejvíce business hodnoty zákazníkovi. Tato hodnota je definovaná Sprint Goalem.

Délka: Nejčastější délka Sprintu je 2 týdny, ale v dnešní době týmy často přechází na týdenní Sprinty, aby byly flexibilnější. Obecně platí, že čím kratší, tím lepší. Cokoli delší než 2 týdny se v současné době nepovažuje za dostatečně adaptivní, nebo chcete-li agilní. Sprint je fixní časový úsek, tedy jeho délka by se neměla měnit. Pravidelnost totiž přináší předvídatelnost. Všichni si zvyknou, tým i zákazníci.

Jak na to: Scrum nedefinuje kdy má Sprint začínat, ale ukazuje se, že začínat v pondělí a končit v pátek není moc praktické. Proto týmy začátek obvykle posouvají, aby běžel například od středy do úterý.

Business hodnota je ve Sprintu definovaná takzvaným Sprint Goalem, tedy cílem Sprintu. Cíl Sprintu se v průběhu Sprintu nemění a určuje tak pro tým směr, kterým se daný Sprint mají ubírat. Vybrané položky Sprint Backlogu se naopak v rámci Sprintu můžou změnit, kdykoliv existuje lepší cesta jak maximalizovat hodnotu vzhledem ke Sprint Goalu.
Sprint Goal se v rámci Sprintu nemění. Když ale Sprint Goal přestane být relevantní, může Product Owner Sprint zrušit. V takovém případě se všechna práce vrátí na začátek a naplánuje se nový Sprint. Je to poměrně nepříjemná a drahá situace, takže se to v praxi děje poměrně výjimečně například při akvizici nebo zásadní změně na trhu.
Sprint Goal definuje směr, kterým v rámci Sprintu směřujeme. Product Owner může definovat i produktové cíle (Product Goals) ve formě businessových KPIs nebo OKRs, které by naopak měly být konkrétní a dlouhodobé. Většinou trvá několik Sprintů, než se týmu podaří jich dosáhnout.
Sprint Goal definuje směr, ne co konkrétně se má dokončit.

Každý Sprint má obvykle jiný Sprint Goal.

Retrospektiva není pro stížnosti

Jednou z nejdůležitějších věcí, které Scrum zavádí do firem je Retrospektiva. Učí nás brát chyby a neúspěchy jako dobrou věc, tedy jako příležitost ke zlepšení. Co když se nám nepovede dobře se zorganizovat a nic na konci Sprintu nedodáme? Nevadí. Na konci Sprintu si dáme Retrospektivu, a zamyslíme se nad tím, co příště uděláme jinak, aby se nám to už nestalo. Co když toho tři Sprinty za sebou naplánujeme moc a pokaždé dodáme jen část? Dáme si Retrospektivu a zamyslíme se nad tím, jak změníme plánování Sprintů tak, aby odhad více odpovídal realitě. Některé věci jsou akutní a bolestivé a dostanou se na retrospektivu hned, jiným to chvíli trvá. Ale když se budou dít pravidelně, dříve či později je někdo bude považovat za tak otravné, že je zmíní. Retrospektiva ale není o tom si postěžovat a odejít, ale příležitost pro zlepšení. Proto každá Retrospektiva věnuje většinu času nikoliv stížnostem, co všechno nefunguje, ale hledání příčin proč se to děje a následně možností, co bychom s tím jako tým mohli udělat příští Sprint. Každá Retrospektiva proto musí končit alespoň jedním konkrétním krokem co tým udělá příští Sprint jinak, aby se daná oblast zlepšila. Nemusí se hned vyřešit, ale každé zlepšení se počítá. Obecně platí, že když máte takových akcí moc, často se tým rozptýlí a neudělá nic. Proto by takových akčních kroků nemělo být příliš. Vyberte si jen to nejdůležitější a s tím pohněte. Jednu dvě, maximálně tři akce. Příští retrospektivu si zase můžete vybrat něco jiného, nebo v tom stejném tématu pokračovat, podle důležitosti.

Kdyby vás retrospektiva zajímala, můžete si pustit mé video. Je starší, ale stále platné 🙂

Sprint Goal – příklad

Jedna z častých otázek je, jak má správně vypadat Sprint Goal. Pojďme se ale nejdřív podívat, co to je. Sprint Goal dává Sprintu smysl. Definuje, čeho chceme dosáhnout. Dává dostatečně silný důvod jeho existence. Proč by měl Product Owner do Sprintu investovat (čas i peníze). Vyplatí se to? Sprint Goal je nedílnou součástí prioritizace Backlogu. Sprint totiž není o dodání jednotlivých položek Backlogu, ale o dosáhnutí cíle Sprintu, tedy Sprint Goalu.

Jak by mohl takový Sprint Goal vypadat? Když o něm slyšíte úplně poprvé, můžete začít třeba Sprint Goalem, který je implementací větší položky Backlogu. Jako je třeba:

Ve Sprint Backlogu potom budou různé položky Backlogu, které tvoří jednotlivé části Dashboardu.

Sprint Goal: “Dashboard“

Příklad PBIs: “Tabulka s příjmy a náklady, graf cash-flow, semafor zdravosti financí, seznam nezaplacených faktur.“

Když budete chtít v pochopení Sprint Goalu pokračovat, tak o trochu lepším cílem sprintu je podívat se na to z pohledu business hodnoty a zákazníka a identifikovat tak potřebu, například:

Jednotlivými položkami Backlogu, které pak tým následně vybere z Backlogu budou nejen položky tvořící Dashboard, ale například notifikace, které užitečnosti přehledu o financích můžou přispět i více než samotný dashboard.

Spring Goal: “Zvýšit přehled o financích“

Příklad PBIs: “Tabulka s příjmy a náklady, graf cash-flow, semafor zdravosti financí, notifikace o překročených limitech, notifikace o fakturách po splatnosti“.

Na závěr už zbývá jen přidat příklad, jak by takový Sprint Goal nikdy vypadat neměl. “Dokončit PBI1, PBI2, PBI4 a PBI6 podle definice“. Takový Sprint Goal je příkladem tradičního mindsetu a naprostého nepochopení toho o čem Scrum je. Tedy zaměňuje Sprint Goal za konkrétní specifikaci, a Backlog za ToDo list. Ale ani jedno není Scrum. Scrum je takzvaně ‘purpose driven‘. Tedy řízený nějakým vyšším smyslem, něčím, co přináší hodnotu pro zákazníka. Něčím, do čeho byste byli ochotni investovat svoje peníze, abyste další Sprint zaplatili. A pak další, a další. Něco, čemu věříte natolik, že byste do toho šli.

Na které věci můžete v Agilním prostředí zapomenout

Specifikace

Specifikace v takovém tom klasickém slova smyslu je mrtvá. Agilní prostředí se daleko více zajímá o to co je to minimum, které musíme implementovat abychom dodali maximum business value, než co všechno musíme naimplementovat abychom se do nějaké té business hodnoty trefili. Jak říkal jeden můj známý ScrumMaster, klasické organizace často se zavázanýma očima střílí na kachny. A protože střílí hodně, občas nějakou trefí. Agilní organizace pochopily, že méně je někdy více, a přestali trávit hodiny času specifikací toho co všechno bychom taky mohli udělat. Na místo toho se v rámci Inspect and Adapt principu a časté zpětné vazby snaží pochopit co přináší nejvyšší business hodnotu a na tu se soustředí. Ano, je to změna, a bude to těžké, ale o tom Agile právě je.

Častým nepochopením je že organizace mají pocit, že v rámci UserStory musí psát detailní popis, jak danou potřebu adresovat například formou Akceptačních kritérií. To ale vůbec nepatří do UserStory. Ta by měla pouze definovat potřebu konkrétního uživatele/persony, ‘jak’ji budeme řešit je na dohodě týmu v rámci Sprintu. Ano, pre-rekvizitou je pochopení toho co děláme celým týmem, tedy dobrý Product Owner a Backlog Refinement. Jinak vám ale Scrum ani Agile fungovat nebude. Agile i Scrum je customer centric, business driven. Takže zapomeňte na specifikaci, zkuste se zcítit do zákazníků a pochopte jejich potřeby. Jen tak dosáhnete lepších výsledků.

Projekty

Další věcí, která se dříve či později octne na smetišti dějin, jsou projekty. Stejně jako role project managera. Ale o tom třeba zase příště. Projekt je totiž jen kontejner, v jehož rámci řídíme a zpracováváme práci v klasickém světě. V agilním světě nám stejnou službu dělá Product Backlog, jeho položky a krátké Sprinty/iterace se zpětnou vazbou. Product Backlog je navíc daleko lépe optimalizovaný na vysokou adaptivnost systému, reakce na změny a obecně práci v komplexním prostředí. A tak důležitost světa produktů postupně uvadá. Že jste projektovými managery? Určitě se pro vás najde uplatnění. Project manageři se nejčastěji stávají stakeholdery, kteří pomáhají týmům pochopit kontext zákazníků, častá bývá i změna na Product Ownera, výjimečně ScrumMastera. Většinou platí, že když jste byli potřeba v předchozí neagilní struktuře, budete potřeba i v té nové. Jen vaše role a práce se změní. Ale to platí nejen pro projektové managery, ale i developery, testery, analytiky, a managery. V agilním světě je všechno jinak a jednoduchý mapping neexistuje. Agile je změna mindsetu, a ta začíná ve vaší hlavě. 🙂

Jak řešit chyby ve Scrumu?

Jedním z častých dotazů, které dostávám, je jak řešit ve Scrumu chyby. Je lepší mít separátní tým na chyby a separátní tým na nový development, nebo cross-functional týmy co pracují na tom, co je zrovna potřeba, tedy chybách i nových funkcionalitách. Odpověď je snadná. Scrum optimalizuje business value. Definuje proto týmy jako cross-functional, které dokáží udělat jakoukoli změnu produktu, co přináší business value. Tedy chceme tým (týmy) co pracují na tom, co je zrovna v produktu potřeba. Ať už je to chyba, nebo nová feature.

První, co je třeba si uvědomit je, že chyba je zase jen změna funkcionality, takže není sebemenší důvod, proč by chyby nemohly jít do Backlogu jako jakékoli jiné věci, které chcete ve vašem produktu změnit. Jsou to prostě obyčejné položky Backlogu, které by měl Product Owner prioritizovat podle business value. Když dám příklad, představte si, že máte hru, kde si hráči můžou nastavovat vlastní avatary. A jedním z možných nastavení je i barva vlasů. A co čert nechtěl, pokaždé když se odhlásíte, váš avatar barvu vlasů ztratí a je zase blond. Otrava, že? Jasná chyba, řekli byste. Takže ji musíme dát do Backlogu a opravit. Dokonce na to klidně můžete použít formát User Story a napsat:

Jako hráč,

chci, aby si můj avatar pamatoval barvu vlasů,

abych ji nemusel nastavovat pokaždé znova.

Když to uděláte, stane se zajímavá věc. Z něčeho co se musí opravit, se stane něco, co má business value (abych ji nemusel nastavovat pokaždé znova) a lze prioritizovat relativně vzhledem k ostatním položkám Product Backlogu. V tomto konkrétním případě nás to donutí zjistit, kolik hráčů tuto funkcionalitu s chybou kdy použilo, ale hlavně kolika z nich vadilo, že se přes noc stali blond. A když zjistíte, že existuje jediný hráč, kterému vadí, že nemá barevné vlasy, tak možná položka do Backlogu bude úplně jiná a bude naopak znamenat odstranění funkcionality jako takové.

Co když ale chyba není takhle nedůležitá, ale je kritická? Stojí vám produkce, uživatelé nemůžou produkt používat? No tak ji opravte. Že vám to narušuje Sprint? Je to výjimečná situace, a výjimky se dějí. Když celý tým onemocní, taky to berete jako výjimku a moc to neřešíte. Je třeba si uvědomit, na co klademe důraz. V tradičním světě waterfallu bylo hlavní chybu co nejrychleji opravit. Tím jsme problém považovali za vyřešený. V Agilním světě ji opravíme, a klidně i hned jestli je tak kritická, že nepočká do dalšího Sprintu. Pak si odpočineme, a zamyslíme se, co uděláme příště pro to, aby se nám to už nestalo. Najdeme rootcause, změníme své procesy, refactorujeme, prostě uděláme cokoli, aby se takovéhle kritické chyby neobjevovaly, a ty, které nám přeci jen utečou, jsme mohli v pohodě považovat za výjimky. Protože výjimečné věci se dějí výjimečně, moc nám nevadí. Dokážeme se z toho otřepat. Stejně jako když celý tým onemocní. Naopak obvyklé věci se dějí obvykle a mohou být pěkně vyčerpávající.

Jak naplánovat Sprint bez odhadů?

Jeden z nejčastějších nešvarů Scrum implementací je odhadování tásků v hodinách a jejich následné poměřování vůči kapacitě týmu. Je to krásná myšlenka, ale v praxi je to nesmysl, který trvá zbytečně dlouho a nic nepřináší. Snad jen to, že můžete nakreslit další zbytečnost – Sprint Burndown.

Myšlenka vychází z nepochopení Scrumu. Je to pozůstatek tradičního myšlení Organizace 1.0 kde jsme věřili, že lidi alias zdroje jsou stejně jen líná banda individuí, kteří když je nebudeme hlídat, tak nic neudělají. Scrum dává práci mnohdy ztracený smysl a tak generuje daleko motivovanější lidi, kteří se sami zlepšují a vymýšlejí jak dělat věci lépe. A kteří toho udělají víc i bez mikromanagementu a detailního vykazování.

Když tedy přestaneme odhadovat kvůli kontrole lidí v týmu, zbývá se podívat, jestli mohou být takhle detailní odhady přínosné týmu samotnému. Podívejme se nejprve na reálnou přesnost takových odhadů. V podstatě, každý odhad je jen jakási předpověď. Slovní spojení ‘přesný odhad‘ je oxymoron. Nemůže nastat. Proto také ve Scrumu neodhadujeme, kdy bude jedna konkrétní věc hotová, ale kolik Product Backlog Items se nám vejde do Sprintu. Nečekané vlivy, které se týmu za Sprint stanou, se tím zprůměrují. Každá individuální story může být výrazně jiná, než jsme čekali, ale v globálu to vyjde. Jedna bude náročnější, jiná snazší, někde se zasekneme, jinde to půjde lépe, než jsme čekali a obavy se nenaplní. Jediné, co je pro plánování Sprintu potřeba, je dobré porozumění Backlogu a jednotlivým Stories. Nikdy bychom neměli do Sprintu plánovat věci, kterým nerozumíme – ale v takovém případě ani pokus o odhady tásků nepomůže.

Praktika, která týmům pomůže porozumět položkám Backlogu a na základě toho je naplánovat do Sprintu je rozpadnout Stories na tásky/aktivity, o kterých věří, že je dokáží dokončit za maximálně den (tedy od Standupu do Standupu). Některé takové tásky budou trvat třeba i tři, čtyři dny, jiné tým dokončí za pár hodin. Není důležité zkoumat tyto výjimky, ty se stanou, ať budete dělat, co budete dělat. A jestli to nejsou výjimky a všechny tásky se ukázaly být příliš malé nebo příliš velké, příští Sprint to napravte tak, aby byly v průměru dokončitelné za den. Je to zdánlivě to samé, také odhadujeme, ale je ohromný rozdíl, jestli na takovou tásku napíšete 8h a nebo se jen každý Standup z odstupu podíváte na vaší Scrum tabuli a zhodnotíte celková posun týmu. Není třeba nic počítat. Scrum je empirický proces, koriguje se sám. Někde začněte a uvidíte. Obecně je nejlepším odhadem včerejší počasí. Stačí naplánovat tolik položek Backlogu, kolik jste dokončili minule. Co se tásků týče, když vám rozpadlé aktivity vyjdou na tak cca na polovinu dní, bude to tak akorát. Obvykle se totiž některé tásky v průběhu rozpadnou na menší kousky a jiné vzniknou. To je zcela normální, neboť řešení vniká teprve v průběhu Sprintu. Zkuste to a uvidíte, jak to půjde. Příští Sprint můžete cokoli změnit tak, abyste našli správný balanc a rytmus.

Sprint Review

Sprint Review je jednoduchý meeting, který ale většina firem nepochopila. Jak se jako Agilní Coach chodím dívat na různé Scrum týmy, nejčastější chybou je, že Sprint Review považují za Sprint nebo Release status. A tak se tenhle zajímavý meeting stává pro spoustu firem noční můrou. Rozhoduje se zde, jestli byl tým úspěšný, kolik slíbil a kolik dodal. Ale to je zcela mimo definici toho, co by se tu mělo dít.

Jestli jste si oddychli, že takhle to u vás není, mám pro vás druhou nejčastější chybu, a to že na Sprint Review prezentuje tým Product Ownerovi co dokončil. Je to asi o chlup lepší, ale pořád úplně vedle. Product Owner je součást Scrum týmu a tedy dokončenou funkcionalitu akceptuje hned jak je hotová, tedy v průběhu Sprintu. Tedy na review už ji dávno viděl a dal na ni zpětnou vazbu.

Další chybou v pořadí je, že neprezentuje tým, ale Product Owner. Tým je přeci banda introvertů co nerozumí businessu, tak jak by mohli předstoupit před zákazníka, že? No alespoň oproti předchozím variantám něco ukazujete zákazníkovi a dostáváte zpětnou vazbu. O tu jde totiž na Sprint Review především.

Ideálním stavem je, že tým prezentuje zákazníkovi, co dokončil. A na oplátku získá zpětnou vazbu od zákazníka. Není to žádná technická prezentace jak je to naimplementované, ani přehlídka jednotlivých User Stories, ale souhrnná prezentace toho, jak jsme doručili za daný Sprint hodnotu definovanou cílem Sprintu. Jak již jsem naznačila, prezentuje tým. Kdo konkrétně? No to je snadné, kdokoli. Z výborně fungujících týmů je schopný hodnotu Sprintu prezentovat kdokoli. Jak to vypadá v praxi? Přijdete na Sprint Review, tým vylosuje jednoho člena a ten prezentuje. Že to není možné? Když tým spolupracuje v rámci Sprintu vždy na jedné UserStory (viz praktika “One UserStory at a time“), není to problém. Je důležité si uvědomit, že neprezentujeme detailní řešení, ale Sprint Goal, tedy hodnotu dodanou v daném Sprintu.