Když už se rozhodnete odhadovat, odhadujte včas

Spousta týmů dělá stejnou chybu. Odhaduje UserStory – položky Backlogu až na Sprint Planningu. Ale to je už pozdě. Odhady by měly sloužit Product Ownerovi k rozhodnutí, jestli chce do dané funkcionality investovat, nebo jestli je moc drahá a je třeba se nad ní ještě zamyslet, probrat se zákazníkem, či rovnou rozdělit, aby tzv. poměr cena/výkon tedy očekávaná business value/effort vyšlo lépe.

Kdy je tedy správný čas na odhady? Kdykoli tak, abyste dopředu netrávili čas na věcech hluboko v Backlogu, protože ty se ještě určitě změní, ale také abyste v případě potřeby byli schopni doplňující informace včas zjistit, rozmyslet otázky, které padly při hodnocení, a také měli dostatek času rozmyslet, jak na dané položce Backlogu budete jako tým pracovat.

Jak již jsem říkala v úvodu, na Sprint Planningu je již pozdě, protože jakákoli nejasnost Sprint Planning protahuje donekonečna, nebo vede k nepříliš silnému commitmentu typu ‘no tak uvidíme, kolik toho stihneme, stejně nevíme, co že se to přesně má udělat‘.

Obecně mají být odhady součástí Backlog Refinementu, tedy je můžete dělat kdykoli před Planningem. Prakticky to znamená například jako součást Backlog Groomingu v půlce Sprintu, nebo třeba tři dni před začátkem Sprintu na speciálním Estimation meetingu hned po Standupu. Obě dvě řešení zajišťují dostatek času pro opakování estimace nad nejasnými UserStories a obě dvě možnosti vedou ke kratšímu a kvalitnějšímu Sprint Planningu což je rozhodně dobře.

Různé přístupy ScrumMastera – ScrumMaster State of Mind model

Jako ScrumMaster můžete aplikovat několik přístupů. Jedním z modelů, který je popisuje, je ScrumMaster State of Mind, který jsem popsala ve své knize „The Great ScrumMaster – #ScrumMasterWay“, která je online pro Kindle formát na Amazonu a v papírové podobě je jí možné výhodně získat spolu s registrací na Agile Prague Conference.

ScrumMaster State of Mind

ScrumMaster State of Mind je taková mapa, kam se ScrumMaster může vydat. Řekněme, že nejčastější přístup na začátku transformace je vysvětlovat, učit, sdílet zkušenosti. Efektivní učení je pro tým na začátku Agilní transformace kritické. Když nepochopí, co, a hlavně proč dělají, změna mindsetu a kultury ani nenastane.

Dalším přístupem, který ScrumMasteři obvykle volí je odstraňovat překážky. Přeci musí týmu pomoci, od toho tu jsou. Tady se cítí dobře a je za nimi vidět reálná práce. Bohužel to s sebou nese i nevýhodu. ScrumMateři se tu totiž cítí tak dobře, že se často stanou asistentkami týmu a aktivně si hledají práci. Tým se pak ovšem nerozvíjí, nezlepšuje, ani nepřebírá zodpovědnost.

Třetím kvadrantem kde se ScrumMaster může pohybovat je Facilitace. Spousta ScrumMasterů ji omezí jen na vybrané Scrum meetingy, ale to ovšem zdaleka nestačí. ScrumMaster by měl být schopen facilitovat nejen tyto meetingy, ale v podstatě libovolnou komunikaci. Předejde tak konfliktům v jejich počátku, kdy je ještě snadné je odbourat.

Posledním přístupem, který si jako ScrumMasteři můžete vybrat je Coaching. Tady na rozdíl od prvního kvadrantu nepotřebujete mít žádnou znalost o daném tématu. Coaching je totiž jen o schopnosti klást dobré otázky pomocí kterých ScrumMaster nastaví týmu zrcadlo a zvýší jejich vlastní uvědomění a pomůže jim nalézt jejich vlastní řešení.

ScrumMaster State of Mind model

Jak aplikovat ScrumMaster State of Mind model

Když to shrnu, jako ScrumMaster máte na vybranou čtyři přístupy: učit, odstraňovat překážky, facilitovat, coachovat. Mezi nimi si můžete vybrat podle dané situace. To ale ještě není plný obrázek. Podstatnou část ScrumMaster State of Mind modelu tvoří prostřední část, kde ScrumMaster jen pozoruje. A na základě svého pozorování si vybere, který přístup pro danou situaci použije a pak se zas vrátí a podívá se, jak tento přístup zabral. Když funguje, můžete pokračovat. Když ne, je lepší zvolit jiný přístup.

Co dělá ScrumMaster když je tým samoorganizovaný

Dlouho mi vrtala hlavou otázka, co dělá ScrumMaster, když je tým samoorganizovaný. Když totiž přijmeme fakt, že cílem ScrumMastera je ‘nedělat nic‘, tedy že se nemá stát ani asistentkou ani maminkou týmu, ale nechat tým se sám organizovat, je tu problém. Co tedy budu dělat, až se mi to podaří? A protože to byla hodně častá otázka, tady je odpověď.

#ScrumMasterWay

#ScrumMasterWay je koncept, který jsem poprvé popsala ve své knize „Great ScrumMaster – #ScrumMasterWay“, která je dostupná pro Kindle formát na Amazonu a někdy během roku bude k dostání i v papírové podobě. #ScrumMasterWay je tedy odpovědí na otázku nejen co dál, ale i co že to vlastně je ScrumMaster.

#ScrumMasterWay: Můj tým

První úroveň je jednoduchá. Jmenuje se ‘Můj tým‘. V tomto vývojovém stádiu se ScrumMaster většinou stará o svůj development tým. Učí členy týmu pracovat ve Scrumu, společně zlepšují své procesy a praktiky. Tato úroveň je klíčová pro úspěch první etapy Agilní transformace. Cca za šest měsíců byste na této úrovni měli dosáhnout svého cíle a tým by měl být víceméně samostatný v rámci definice self-organized). Bez ohledu na to je ale i v pozdějších fázích transformace důležité se týmu a jeho rozvoji věnovat.

#ScrumMasterWay - MyTeam

#ScrumMasterWay: Vztahy

Druhá úroveň #ScrumMasterWay konceptu se zaměřuje na vztahy týmu s okolím. ScrumMaster už se nemusí tolik věnovat rozvoji týmu samotného, protože jeho členové už umí lépe komunikovat, spolupracovat a zlepšují se. V této vývojové fázi se ScrumMaster primárně zaměřuje na bezprostřední okolí development týmu. Jak funguje vazba týmu a Product Ownera? Jak zná zákazníka a chápe business value? Jak řídíme produkt a jaké metody Agile Product Ownershipu používáme? Jak si tým rozumí se svým managerem? A jak se nám spolupracuje s ostatními týmy? To všechno jsou otázky které vedou ke zlepšení okolí týmu a rozšíření principu samoorganizace na větší celek. V této fázi Agilní transformace obvykle nahrazujeme poslední zbytky tradičního mindsetu Agilní kulturou zaměřenou na spolupráci a převzetí zodpovědnosti. Za cca rok byste měli být na dobré cestě a mít čas se jistou část svého dne věnovat i třetí úrovni #ScrumMasterWay konceptu.

#ScrumMasterWay - Relationships

#ScrumMasterWay: Systém

Poslední úroveň #ScrumMasterWay konceptu je zaměřena na systém jako celek. ScrumMasteři se dívají se na celou organizaci nebo její část jako na systém a aplikujete koncepty jako system thinking, organization and relationship coaching, management 3.0, apod., aby self-organizaci rozšířili na úrovni organizace jako takové. V této úrovni je důležité se zaměřit na mindset, kulturu a hodnoty v rámci celé organizace. ScrumMasteři většinou pracují jako tým a dorostli do opravdových leaderů, kteří organizaci posouvají o stupeň dál.

#ScrumMasterWay - Entire System

Pohybovat se na všech třech úrovních #ScrumMasterWay konceptu je náročné. Je to hodně práce, která na ScrumMastera klade vysoké nároky, aby se stal enterprise Agile coachem, zlepšil se ve facilitaci, ale hlavně se stal leaderem, který organizaci posouvá dál. Ač na některých úrovních #ScrumMasterWay  konceptu budete jako ScrumMasteři trávit většinu času, nezapomeňte, že ostatní úrovně jsou neméně důležité.

Scaling Agile and Scrum

Poslední dobou se vyrojila spousta různých metod jak škálovat Scrum a Agile proces na prostředí velkých produktů. Takže než se chytíte do sítě různých klasicky smýšlejících organizací, které ve Scalingu konečně našly cestu jak naoko aplikovat Scrum, ale praktiky nemuset měnit, tak se zkuste podívat na zcela Agilní přístup jak na to.

Není na tom nic až tak složitého.  Jen musíte rozumět tomu, co je opravdu Scrum. Není to totiž proces jak řídit vývoj, ani něco kvůli čemu máme Backlog a Standupy, ale přístup, filosofie a kultura. Obecně se tomu říká empirický proces. Tedy velice volně definovaná pravidla hry. Každá taková Scrum hra má své hřiště s pevně danými mantinely a pár pravidly jak hrát. Jinak by to byl chaos. Ale už neříká, co přesně v které situaci musíte udělat. K tomu jsou definované best practices. A Scaling Scrum je často ukázkou, jak k tomuto problému lze přistoupit neagilně a nescrumově – tedy kolem Scrum týmů vytvořit složité byrokratické struktury nových rolí, procesů,  meetingů, pojmů.  Viz obrázek, kde ta bílá plocha je to, co je původní Scrum.

Opačný přístup zvolil Bas a Craig s frameworkem LeSS. Stejně tak, jako když Ken kdysi dávno definoval Scrum a měl možnost si zvolit, které praktiky budou součástí Scrumu a které ne, volil spíše méně než více. A protože Scrum je něco, co se stále vyvíjí, je dnes na rozdíl od začátku nedílnou součástí Scrumu Retrospektiva, ale například story pointy, User Stories and Scrum Board jsou jen doporučené praktiky. Proto je Scrum tak úspěšný. Je totiž aplikovatelný úplně kdekoliv. Když se vrátím k LeSS Large-Scale Scrum frameworku, tak přesně to je hlavní filosofií LeSS – ‘Do more with LeSS‘.

Co se tedy podle LeSS musí změnit proti jednoduchému obrázku, kde máme jen jeden Scrum tým? Na první pohled nic zásadního. Pořád máme jeden stejný Sprint, jeden ‘potentional shipable product increment‘, jeden kód a continuous integration. Pořád máme cross-functional týmy které dokážou jako tým samostatně dokončit jakoukoli položku z Product Backlogu. Týmy si dělají své vlastní Standupy a Retrospektivy. Pořád máme všichni jeden cíl, dodat hodnotu zákazníkovi. A tak pro jeden produkt máme jeden Product Backlog a jednoho Product Ownera – a nemusíte se bát, zvládne to. On totiž Product Owner nikdy nepracuje sám a i na tom jednoduchém 1-1 obrázku má spoustu pomocníků.

Takže v podstatě jediné, co se změnilo je, že na úrovni development týmů se zajímáme co dělají ostatní týmy, jednotliví členové spolu řeší závislosti. Ne co se týče businessu, protože položky Backlogu jsou nezávislé, ale závislosti v kódu, dané konkrétním řešením dané Story. Dále obvykle posíláme zástupce týmů, aby chodili jako pozorovatelé na Standup ostatních týmů a identifikovali tak včas případné návaznosti a rizika. Na úrovni produktu už není jen na Product Ownerovi, aby před Sprintem vybral priority pro příští Sprint, ale obvykle se takového výběru zúčastní i zástupci týmů, aby zohlednili jejich různé zkušenosti. Nakonec je tu ještě jeden nový meeting – Overall Retrospective – jejímž cílem je udělat retrospektivu na téma jak nám jde spolupráce. A jak se asi dá očekávat, jsou tam ScrumMasteři, Product Owner, a zástupci týmů a koná se vždy po skončení Sprintu.

Nic složitého. A jestli to funguje? Ale jistě. První implementace Scrumu, ve které jsem se ocitla ještě jako vývojář, byla přesně taková. Tři týmy, jeden produkt. Časem jsem byla ScrumMasterem několika týmů právě v takovém uspořádání, tentokrát pro šest týmů. A jako Agilní coach jsem takové uspořádání pomáhala implementovat v mnoha různých firmách. Takže ano, funguje to, je to snadné, je to Agilní, a přináší to výsledky. Jestli jsem vás nepřesvědčila, můžete se podívat na některou z LeSS case studies nebo na detailní popis LeSS Large-Scale Scrum Frameworku.

Nešvary a nepochopení Standup meetingu

Standup meeting je tak jednoduchý, že by se dalo říct, že je zbytečné o něm psát blog. Ale čím víc týmů vidím, tím důležitější mi přijde si to celé zopakovat.

Nešvar 1: ScrumMaster meeting řídí

V praxi taková věc má různé podoby. Začíná u čistého zahájení meetingu jako třeba “tak pojďme začít“ – jako kdyby tým nevěděl, že je potřeba aby někdo začal. Další nešvar je vyvolávání jednotlivých lidí a nutkavá potřeba je provázet těmi třemi otázkami. A končí to někde u pocitu že ScrumMaster je tu od toho, aby odešel s úkoly a udělal zápis.

Co má správně dělat ScrumMaster je ale pravý opak. Vysvětlit týmu, že to je jejich meeting a nestát jim dál v cestě. Být přítomný a naslouchat, být připraven facilitovat kdyby to bylo třeba, ale jinak je nechat Standup řídit. Je to tak triviální meeting, že to poběží samo už v druhém Sprintu.

Nešvar 2: Je to status

Standup jako status meeting vychází ze zažitých zvyklostí. Statusy jsme dělali vždy, tak co by tenhle divnej meeting byl. Tým se necítí být vlastníkem, a hledá někoho, komu by reportoval. Většinou se té role ochotně ujme ScrumMaster, v některých případech i Product Owner. Vedlejším efektem je, že členové týmu mají pocit, že musí jít do detailů a vysvětlit, na co vše narazili.

Když se budete řídit doporučením v předchozím bodě a nebudete stát před tabulí uprostřed a poutat na sebe všemožně pozornost, poběží meeting sám.

Nešvar 3: Co jsem to všechno dělal

Když začnete hledat, jak má Standup vypadat, doberete se obvykle třech otázek: Co jsem dělal, co budu dělat, a problémy. Klasický průběh je pak obvykle plný vyprávění, co všechno jednotliví členové dělali a jak strastiplný byl jejich den.

Ale to není to, co nás tady zajímá. Správný formát Standup meetingu je ,co jsem dokončil, co dokončím a identifikace problémů. My totiž věříme, že členové týmu strávili svůj den smysluplně. Není to kontrola, jen rychlý check jak stíháme.  Tak rychlý, že do maximálně 5-ti minut jsme hotovi.

Nešvar 4: Nepochopení cíle

Zkuste se členů týmu zeptat, co je cílem Standup meetingu. Obvykle se dozvíte, že odpovědět na tři otázky, co jsme dělali, budeme dělat a identifikovat problémy. Nebo status a reporting. V lepším případě aby ostatní věděli, co jsem dělal a jak na tom jsem. To všechno je maximálně to co na Standupu děláte, ale ani v nejmenším to neodpovídá na otázku proč. A pak se často dostanete do problému, kdy tým říká “Jak teď sedíme spolu, je zbytečné Standup dělat. Řekneme si to vše během dne, přeci s problémy nebudeme čekat na Standup.“ A oni mají pravdu, že?

Jenže ono sdílení informací není cílem, jen prostředkem k rychlé odpovědi na otázku ’Stihneme dokončit, co jsme slíbili – tedy všechny položky Sprint Backlogu v dané kvalitě?‘ A jestli ne, co musíme udělat, abychom toho stihli maximum. Je to takové to pravidelní zastavení se, zamyšlení se jestli chceme něco změnit nebo pokračovat a jedeme dál. Proto se tam žádné detaily neřeší.

Na závěr: Standup je ideální místo kde můžete začít svou cestu ke Scrum 2.0. Tedy nejen naoko přejmenovat staré meetingy a role na nové a navlíknout trička my jsme Scrum tým, ale začít s opravdovou změnou mindsetu, přístupu a kultury. Protože to je teprve ten pravý Scrum.

Planning meeeting na 30 minut – část 2

Jak jsme již říkali v minulém článku, celý Planning meeting se komfortně vejde do 30ti minut. Pojďme se tedy podívat, jak vypadá jeho druhá část. Tým má vybrané User Story na tabuli a v rámci této fáze rozpadá jednotlivé funkcionality na konkrétní činnosti, které nebudou podle jejich předpokladu větší, než aby šly dokončit v rámci jednoho dne.

Na rozpadu pracuje celý tým najednou a paralelně plní tabuli lístečky s jednodenními tásky. Když jednotliví členové týmu rozpad dokončí, společně revidují, jestli na něco nezapomněli. Stejně jako v minulém případě, je dobré se podívat kolik tásků na tabuli vzniklo. Obecně platí, že User Story s vyšším ohodnocením se rozpadá na více drobných aktivit než menší User Story.

Ale není to matematika. Jestli jste naplánovali Sprint Backlog, kde počet lístečků odpovídá práci týmu na dva dny, máte buď příliš nízký commitment, nebo jsou jednotlivé tásky výrazně větší než jeden den, a nebo vám některé aktivity zcela chybí. Naopak, naplánovali-li jste tásků stejně jako je dnů*počet členů týmu, máte vysokou pravděpodobnost, že to nestihnete. Vždycky se něco protáhne a na něco jsme vždy zapomněli. Polovina tohoto čísla může být reálná.

Když jako tým souhlasíte s rozpadem, podíváme se ještě jednou na výsledný Sprint Backlog a eventuálně ho upravíme (přidáme / ubereme nějakou User Story) a o výsledném commitmentu informujeme Product Ownera.

Nutnou podmínkou takového rychlého Planningu je dobrá příprava. Tým nesmí vidět User Story poprvé na Planningu – už se s nimi dobře seznámil na Backlog Groomingu, kde je i ohodnotil. Zanedbat se nesmí ani příprava na rozpad User Stories na jednotlivé aktivity. Tým zná prioroty pro další Sprint několik dní dopředu a může si tak zavčas popovídat o řešení a připravit se na jejich rozpad.

Zkuste a uvidíte, že to není zas tak těžké, a že to funguje. A navíc, jako bonus ušetříte spoustu času a získáte kvalitnější Sprint commitment.

Planning meeeting na 30 minut – část 1

Často s týmy diskutuji na téma, že Scrum jsou jen samé meetingy. A tak začínám tím, že s nimi projdu, jak mají být jednotlivé meetingy dlouhé. Většinou se zasekneme na Planningu, který byste měli v pohodě zvládnout za 30 minut. Jak takový planning vypadá? Tým si nejdříve v cca 15 minutách vybere, které User Story z priorit Product Ownera by mohl dokončit. Ideální je, když opravdu fyzicky vybírá, které z kartiček na stole dá na svoji Scrum tabuli. Jednotlivé User Story a jejich business hodnotu si může tým ještě upřesnit s Product Ownerem, ale výběr je na nich.

Je tedy nasnadě, že jich Product Owner musí přinést dostatek, aby bylo z čeho vybírat. Tým tím přebírá větší zodpovědnost, a také musí produktu po všech stránkách více rozumět, než když jen bere User Stories jednu po druhé podle přesných priorit Product Ownera. Zároveň je to také často efektivnější, protože tým může vybrané User Story přizpůsobit svým zkušenostem a znalostem a optimalizovat tak dokončenou funkcionalitu v rámci priorit Product Ownera.

Fyzická reprezentace ve formě kartiček jako obvykle pomůže. Usnadňuje to týmu převzít kolektivní ownership a zodpovědnost za výběr. Jak jednotliví členové týmu navrhují, které User Stories by tým mohl stihnout, někde se to ve výběru zastaví. A členové týmu si již nejsou jisti, jestli by další věc stihli nebo ne.

Tým si může ještě udělat rychlá cross-check obvyklé velocity, když vyšlo řádově jiné číslo, tak je to dobrý indikátor k zamyšlení se, co nás vede k tomu, že toho tentokrát stihneme dvojnásobek, nebo naopak polovinu, a případné revizi návrhu Sprint Backlogu.

Tady první část Planningu končí, Product Owner i Scrum Master nechávají tým pokračovat druhou 15ti minutovou částí a odchází.

Jako včerejší počasí

Na jednoduchý problém existuje jednoduchá pomoc. Tým neustále overcommituje. Tedy slíbí sedm User Stories a dodá čtyři. Příští Sprint slíbí osm a dodá jen tři, další se zaváže dodat sedm a dodá pět. A tak to pokračuje Sprint po Sprintu. Když se zeptáte co s tím tým dělal, obvykle odpoví, že to řešili na retrospektivě a že příště už se to povede.

Jak dobře odhadovat, kolik se nám toho vejde do Sprintu? Tak předně věřte tomu, že obvyklé věci se dějí obvykle a výjimečné jen výjimečně. Tedy, že když několik sprintů za sebou dodáváte méně, než plánujete, tak se tak asi bude dít i v budoucnu. Důvody pro to se mohou různit, ale na úrovni týmu a Sprintu to vždycky vyjde.

Existuje rychlá medicína. Příští Sprint si do Sprint Backlog vezměte přesně tolik, kolik jste minule stihli dokončit. Takzvaně “včerejší počasí“. Ostatně říká se, že kdyby předpověď počasí byla dělaná podle včerejšího dne, že bude přesnější, než když se ji snažíme odhadovat. Nevím, jak s počasím, ale tady to funguje a výsledek se dostaví okamžitě. A teď, když už to umíme, tak se můžeme pozvolna zaměřit na to, jak rychlost týmu zvednout. Je to první úspěch a na tom se dá stavět. A můžete začít tím, že ho společně zajdete oslavit.

Backlog Grooming

Také se ptáte k čemu je Backlog Grooming? Cílem tohoto meetingu je zajistit, aby tým rozuměl celému Backlogu. Proto na úplně prvním Groomingu začínáme tím, že Product Owner v 15ti minutách představí vizi produktu /releasu a všechny Epicy. V druhých 15ti minutách představí střední vrstvu Backlogu, tzv. Super User Stories – tedy předpřipravené funkcionality, které přijdou na řadu za několik Sprintů. Nejsou ještě dostatečně malé ani úplně konkrétní, ale už mají obvykle formu User Story. Takových Super User Stories by mělo být připraveno na 5-10 sprintů. A zbývající čas Backlog Groomingu věnuje Product Owner konkrétním User Stories na vrcholu Backlogu. Ty už musí být INVEST, tedy jasné, konkrétní a dostatečně malé, aby se daly kdykoliv naplánovat a v rámci Sprintu dokončit. Takových User Stories potřebujeme v Backlogu na cca 2-3 Sprinty.
Backlog Grooming

Každý další Grooming už většinou Product Owner spolu s týmem prochází User Story podle priorit tak, aby měli pokaždé připraveno dostatek práce pro další Sprinty. Grooming se obvykle dělá v půlce Sprintu, aby v případě potřeby bylo dost času si danou funkcionalitu promyslet a to jak ze strany Product Ownera, tak týmu. Obvyklou součástí Backlog Groomingu je i ohodnocení User Stories Story Pointy, aby se Product Owner mohl rozhodnout na základě komplexity o prioritě, tým si ověřil, že to všichni chápou stejně a společně ev. dodefinovali akceptační kritéria, či User Story rozdělili.
Jak dlouho takový Backlog Grooming trvá? To záleží na přípravě, kterou tým jednotlivým User Stories věnuje, na připravenosti a kvalitě jednotlivých User Stories, a schopnosti efektivně komunikovat. První Groomingy obecně trvají dlouho, další mohou běžně trvat kolem 30-60minut.

Backlog Grooming

Chcete-li Grooming krátký, a navíc nemáte rádi meetingy, můžete zvážit jako tým na fotce ho dělat u tabule ve stoje. Určitě se omezí dlouhé nikam nevedoucí diskuse a posílí příprava týmu. Zároveň fyzická reprezentace umožňuje se zapojit do dodefinování User Stories každému, a nečekáte na Product Ownera až to dopíše do systému. Takže rozhodně doporučuju. Určitě to zkuste.

Je Scrum samospasitelný?

Nejhorší ze všeho jsou zkratky. Něco nám nefunguje, třeba dodáváme aplikace zákazníkům pozdě, s chybami a nevíme co s tím. Někde zaslechneme, že existuje nová metodika, jejímž jádrem je jakýsi Scrum. Tak si to rychle někde přečteme, zajdeme na školení a vše změníme, jenom abychom měli Scrum. Moc nad tím nepřemýšlíme, přeci Scrum je přesně tohle a tamto. Přesně dané postupy, jako v každé metodice. Když to budeme “přesně“ aplikovat, tak bude konečně vše dobré. Ale ono to tak často není. Ba co víc, z pohledu zvenku je vše stejné, nic se nezměnilo, a pohledem uvnitř je vidět spousta vyhozené energie na tuny meetingů které nic nepřináší. Máme sice jakýsi Scrum, ale výsledek je stejný. Kdo za to může? Scrum? My? My přece ne, takže je to jasné, Scrum.

Klidně můžeme říct, že Scrum je k ničemu. A můžeme mít i pravdu protože vás zázračně nezachránil. Ale problém je v tom, že tato změna není snadná. Neexistuje žádná kuchařka, co musíte udělat, aby to fungovalo. Jen sada doporučení, které by se daly shrnout do dvou principů:

  • Pochopte, jak vypadá správně Scrum a proč by tak měl vypadat. Rozlište co je důležité a co jen berlička která vám pomůže se se Scrumem sžít. I kdyby se ta představa zdála být nedosažitelná.
  • Začněte co nejdříve. Aplikujte maximum toho co je Scrum. A pak takový proces postupně měňte. Vyměňujte berličky, abyste se víc a víc blížili cíli.

Když neuspěcháte první krok, bude to fungovat. Slepé kopírování postupů často k cíli nevede. Ani Scrum není samospasitelný. Vlastní úsudek a zdravý rozum při implementaci je také velmi důležitý. Pak nás Scrum může a často také spasí.