Kultura Agilní firmy

Existuje spousta více či méně formálních frameworků jak Agile a Scrum aplikovat na úrovni celé firmy. V Agilní komunitě o tom nepanuje shoda a vedou se dlouhé diskuse, který framework je lepší či horší, který je agilnější či scrumovatější. Více než potřeba přidat další meetingy jako Scrum of Scrums nebo role, je zde ale potřeba posunout hodnoty Scrumu a agilních přístupů na úroveň firmy. Být týmovými hráči, otevřeně o všem komunikovat, budovat důvěru a posilovat zodpovědnost.

A když už tu o tom mluvíme, pěkným příkladem, jak na to, může být třeba Spotify. Spotify je dneska hodně Agilní firma, která už rozhodně není na začátku své Agilní transformace. Naopak, ve Spotify mají Agile a Scrum už několik let a za tu dobu se naučili Agilní opravdu být a jejich praktiky jsou rozhodně inspirativní.

Přečíst o Spotify modelu si můžete tady:
A jestli se vám nechce moc číst, a chcete se podívat jak takovou Agilní kulturu vybudovat, jako obvykle se Henrikovi podařilo moc pěkné video: část 1 a část 2.

Jaká je budoucnost Agilu a Scrumu

Před nějakým časem jsme v Praze pořádali setkání se členy boardu Agile Alliance. Byla to pěkná diskuse, která končila otázkou, jaká je budoucnost Agilu. Na odpovědi se můžete podívat tady:

Když to trochu rozšíříme, plně souhlasím. Za nějakou dobu, až se zase svět vinou evoluce pootočí o kousek dál, tady nebude ani Agile ani Scrum. Bude tu něco zcela jiného, třeba tomu můžete říkat “Queguer”. Nebo jakkoli jinak. Ale dokud se nenaučíme cestovat v čase, těžko říct, co to bude. Možná, že to bude něco zcela jiného, něco na způsob změny, jakou vyvolala průmyslová revoluce. A možná že ne, možná, že to bude zatím jen něco velice blízkého současnému Agilu a Scrumu. Drobné nuance, které udělají ohromný rozdíl.

Kdybych si měla tipnout, bude to něco, co si nikdo neumí představit. Za 60-70 let tu bude “Queguer”, a těžko odhadnout, co to bude. Mně by se líbilo něco rychle se měnícího, adaptujícího se na změny, něco veselého, spokojeného. Ale já nemám jako business věštírnu, ale coaching, takže jistojistě nic lepšího než vy nevymyslím. A tak nezbývá než se zeptat… Zavřete oči a představte si, že jste právě cestovali v čase o třeba 69 let do budoucnosti. A je to. “Queguer”. Rozhlédnete se, a je všude kolem. Všichni se snaží být více “Queguerovatí”. Je to těžké, ale stojí to za to…. Co by takový “Queguer” byl pro vás? Jak byste si přáli, aby vypadal?

Překlad Agilních termínů

Minulý týden jsem školila Agile a Scrum na Slovensku. Večer jsme diskutovali na téma, jestli se mají výrazy překládat, nebo ne. A že i v mé knize jich mám příliš v originále. Já na to oponovala, že nejsem obrozenec, a že nebudu vymýšlet žádnou další “čistonosoplenu“. Na to padnul docela relevantní názor, že když začínaly počítače, tak to bylo taky všechno anglicky. A pak přišel Microsoft a ty v té době divné výrazy prostě komunitě svých uživatelů vnutil. Ti se chvíli kroutili a prskali, ale nakonec si zvykli a dnes to nikomu nepřijde divné.

Druhý den tým si tým na to sedl a při ranní kávě vytvořili toto. Když jsem přišla, už to na mě čekalo. Posuďte sami 🙂

A teď vážně. Asi v podstatě souhlasím. Nedávno jsem překládala otázky do testu pro Certified Scrum Master CSM certifikaci a je to náročné. Přeložit, nebo nechat? Pochopí to pak Scrum Masteři? A protože i překlad Agilního Manifestu, do kterého jsem se zapojila, vznikal týmově, pojďme to zkusit. Pošlete návrhy pod tento článek a třeba z toho vyjde nové české a slovenské Agilní názvosloví.

Certified Scrum Master kurz CSM poprvé i v češtině, aneb jak se to stalo

Byla k tomu dlouhá cesta. Někdy před rokem jsem se potkala na Scrum Gatheringu v Indii s Bobem Hartmanem, který zastupoval na konferenci Scrum Allianci. Část konference party jsme diskutovali o tom, že Scrum Alliance chce změnu, že se chce více otevřít novým lidem, nebýt už tolik tím uzavřeným elitním klubem, co mezi sebe nepustí nikoho nového, bez ohledu na to, jestli je člověk dobrý či ne. A tak jsem si říkala, že je asi na čase to zkusit. Využila jsem pro to jejich provisional CST proces. A začala sepisovat žádost, takový aplikační balíček. Byla to docela legrace. Bylo toho opravdu hodně a bylo to hodně detailní. Zkušenosti, doporučení, cotrainingy, mentoring… Když to zkrátím, trvalo téměř rok, než jsem se dopracovala k interview a po pár dnech čekání na výsledek to tu bylo. Nejdříve PCST – tedy Provisional Certified Scrum Trainer. A krátce na to Certified Scrum Trainer – CST. O co těžší a méně přehledný ten proces byl, asi o to větší z toho mám nakonec radost.

Proč byste měli chtít CSM certifikaci? Neměli. Žádná certifikace z vás odborníka neudělá. A certifikační kurz není nutně v ničem lepší než ten bez certifikace… Ale pro spoustu lidí je to určitý krok dál. Někde si ho odškrtnou ve svém vlastním interním rozvojovém plánu. Já vlastně nikdy certifikace nechtěla a dostávala je tak trochu náhodou… ve správný čas na správném místě. A překvapivě je nikdo nechtěl ani po mně, což mě vždy udivovalo. A proč jsem se tedy do toho celého kolotoče se Scrum Alliance a CST tedy pustila? Asi abych si dokázala, že na to mám. Přišlo mi trapné říkat, že nepotřebujete certifikaci, stačí vám můj necertifikační kurz, ale žádný certifikační kurz sama nenabízet. Je to jako ta bajka o lišce a hroznech vína. “Stejně jsou kyselé,” říká liška, když zjistí, že ani omylem na žádný hrozen nedosáhne. A tak jsem si říkala, že nechci být jako ta liška. A proč zrovna Scrum Alliance a Certified Scrum Trainer (CST)? Asi že není snadné takovou CST certifikaci dostat. Tyhle hrozny se prostě zdály být nejvýš. Tohle všechno jsou asi často motivace lidí jako jednotlivců. Jako důvod můžete přidat lepší šanci uspět u pohovorů, ale to stejně v praxi moc nefunguje.

Proč ale firmy chtějí certifikaci? Asi abyste jako firma dodali celému procesu důležitost, my to opravdu myslíme vážně, a opravdu Scrum chceme nasadit. Vidíte? Anebo abyste svým novým Scrum Masterům pomohli vytrvat, vydržet všechna ta příkoří a složitosti, kterými si při Agilní transformaci musí projít, zvednout jim sebevědomí, že to dokážou. Zvládnou to, mají přeci certifikaci. To oni jsou ti, kteří znají Scrum a pomůžou vám ho nasadit a adaptovat tak, aby fungoval. Když se nad tím zamyslíte, asi na tom něco je.

Takže jestli žádnou certifikaci nechcete, je to fajn. Váš Agilní život nebude o nic méně úspěšný. Tedy za předpokladu, že se nestěhujete třeba do Indie, kde každým získaným certifikátem významně stoupá společenské postavení jednotlivce. Ale jestli vás certifikace láká, teď máte první a jedinečnou příležitost absolvovat CSM – Certified ScrumMaster kurz nejen v angličtině, ale i v češtině.

Jak vypadá Agilní transformace?

Nevíte přesně co si představit? Je to náročné. Je to velká změna. A trvá to, než vám dojde v čem je to jiné. Na začátku je často nedůvěra. Tohle že by mohlo fungovat? A pak, po delší době zjistíte, že ejhle ono to funguje.

Tady je takový model transformace firmy. Není to o jednotlivcích, ale o celkovém mindsetu společnosti. O tom co si myslí tzv. “Third Entity“.

Agile Transformation Model

První stádium říká zcela jasně „Ne!“ – tohle my nikdy dělat nebudeme. Takovou pitomost. To se nám vůbec nelíbí. A tak vymýšlíte milióny důvodů, proč to doposud bylo dobré a proč to nové, agilní, u nás stejně nemůže fungovat. Když to nevzdáte, po čase se dostanete do stavu „!?!?!“ ono to tu pořád je? Oni to snad fakt chtějí nasadit. Blbouni. Vždyť to nikdy nemůže fungovat. A Když to pořád nevzdáte, firma se pomalu ale jistě šplhá po hraně Agilní transformace směrem k bodu zlomu. Je to náročné a vyčerpávající. Nastává stádium „???“ Je tohleto možné? My snad fakt budeme Agilní.

A jsme v bodu zlomu. Tady konečně přijde úleva. „He He“ říkáte si. Začíná to být pěkná legrace. Tu jízdu po tobogánu si užijme. A pak se odrazíte a jedete. „Jupíííí“. To nám to pěkně jde. Agile není zas tak špatný.

A ve finále si říkáte no jo, Agilní už jsme tak „Co dál?“. Nezměníme zase něco? Bude legrace :).

Agilní transformace at Acision

Jak se tedy pozná, kde jste? Podle úrovně energie. Podle schopnosti dělat si z věcí legraci, mít radost. Takže jak vypadá Agilní transformace ve firmě, která už se na takový bod zlomu Agilní transformace dostala a užívá si to? Podívejte se na pár fotek, co jsem nedávno pořídila v Acision. Jejich start velkého Agilního produktu byla opravdu zábava.

Agilní transformace

Jak pomáhám Agilní přístupy nasazovat v různých firmách, vždycky se našel někdo, kdo se z legrace ptal, jestli až budou opravdu Agilní, budou mít také tak barevné vlasy jako já. Ale až do teď to nikdo neuskutečnil. Na to se firmy většinou berou moc vážně. Ale když chcete změnu, je potřeba lidi nějak rozpohybovat.

Avatar na Scrum tabuli

A když jsem se po týdnu chodila dívat po standupech, ta schopnost dělat si legraci zůstala. A tak máme na Scrum tabuli asi největšího avatara, aby bylo vidět, jak jsem navrhovala, kdo na té věci pracuje.

Scrum tabule: Buďme konkrétní

Scrum tabule: Buďme konkrétní

Jednotlivé tásky na Scrum boardu pojmenováváme konkrétně, aby to bylo vypovídající a všichni věděli, o co se jedná.

Scrum board task

A čísla chyb na Scrum tabuli píšeme římskými číslicemi, protože jsme přeci šikovní a umíme to rozlouskat.

Agile Prague Conference 2014

Jako každý rok je tady doporučení, co byste neměli minout, na konferenci Agile Prague. Těšit se můžete na Lindu Rising, která v Praze na Agile Prague byla před dvěma lety, a osobně její přednášky považuji bez ohledu na téma za vynikající. Ze známých tváří se dále můžete těšit na Andrea Provaglio, který se vrací do Prahy již popáté a tentokrát to bude na téma očekávání – The Expectation. Anebo Kevlin Henney, který kromě přednášek vede i jednodenní workshop na téma Agilní architektury – Architecture with Agility.

Kdo na druhou stranu bude v Praze poprvé a rozhodně stojí za zmínku je Vasco Duarte. Jeastli vás zajímá, o čem to bude, podívejte se na tweety #NoEstimates. Jak to s těmi odhady je vysvětlí v přednášce How to improve software project estimates – The #NoEstimates view.
Několik přednášek se také věnuje tomu, jak aplikovat Agile a Scrum pro více týmů – například keynote, kde Dean Leffingwell mluví o Scaled Agile Framework (SAFe).

Stejně jako předchozí roky se i letos věnujeme developerům i testerům, dáváme prostor i místním firmám, aby mohly prezentovat jak na tom vlastně jsou, v praktických case-studies.
Během konference vám své Agilní certifikace představí i ICAgile, která své certifikace zaměřuje na Agilní metody v širším kontextu než je jen Scrum proces.

Konference není jen o poslouchání talků. Možná nejdůležitější jsou diskuse s ostatními účastníky a speakery. Proto pořádáme první den networking party, kde se můžete seznámit s ostatními a společně prodiskutovat, jaké máte zkušenosti. Druhý den je pro tyto diskuse vyhrazen kromě přestávek a dlouhého oběda open jam session.

Doufám. že se vám program konference i letos bude líbit.

Agilní Architektura

Poslední dobou dostávám hodně otázek na to, jak má fungovat architektura v Agilních týmech. Čistý Scrum roli architekta nemá. Mluví o samoorganizujících se zastupitelných týmech. Když to škálujeme dál, tak se mluví o Scrum of Scrums. Ale architekti nikde. To ale neznamená, že nejsou potřeba.

Jak to tedy vypadá v jednoduchém případě jeden Product Owner, jeden produkt, jeden Scrum tým. Tam je architekt součástí týmu. Je to zkušený vývojář, který se dívá dopředu na celý produkt a pomáhá týmu zvolit takové řešení, které vyhovuje celkové vizi produktu. A protože Scrum má pravidlo, že tým pomáhá Product Ownerovi, pak takový architekt spolupracuje s Product Ownerem na tvorbě Backlogu. Pomáhá mu odstraňovat rizika, dodefinovává akceptační kriteria.

Když to škálujeme na větší produkty, kde je více týmů, pak obvykle máme dva typy architektů. Jednoho – ‘velkého‘ – který je na úrovni celého produktu a stanovuje pro týmy takzvanou runway, v rámci které by se měli držet. Takový architekt je součástí týmu Product Ownera a dívá se spolu s ním klidně i několik let dopředu. Zároveň v každém týmu je takový ‘menší‘ architekt, který týmu pomáhá porozumět dané architektonické runway a dělat v rámci ní každodenní drobná rozhodnutí. Všichni tito architekti jsou samozřejmě v častém kontaktu a společně definují architekturu produktu. Jedna z dobrých best practices je, že na takovýchto velkých projektech dělají týmy nejen review mezi sebou, ale věci zrevidované v rámci týmu posílají na takzvané architecture review ‘velkému‘ architektovi. Ten samozřejmě neprochází v detailu všechny změny, ale dává pozor, aby změny byly konzistentní a odpovídaly dané architektonické runway.

No a jestli chcete o Agilní architektuře vědět víc, přihlaste se na workshop “Architecture with Agility“ který vede Kevlin Henney před konferencí Agile Prague 2014, v pátek 12. září. Nebo na konferenci samotnou 15.-16. září, kde jedna z keynote, kterou přednese Peter Eeles, je na téma “Architecture, Agile and DevOps“.

A co o workshopu píše Kevlin?

  • I will be covering the following topics during the day:
  • Defining software architecture as a service to the business
  • The relationship between development process and software architecture
  • The relationship between architecture and development teams and practices
  • The importance of code habitability
  • Empirical processes and architectural decisions as hypotheses
  • The Worse Is Better approach versus the up-front approach to architecture
  • Dealing with uncertainty and change, and using uncertainty and change to define the architecture
  • Architectural properties and requirements
  • Different architectural styles and patterns and their trade-offs
  • Identifying and managing technical debt
  • Refactoring, rewriting and re-engineering
  • Decoupling and dependency management

Jsou odhady zbytečné? #NoEstimates

Poslední dobou začíná být hodně populární neodhadovat User Stories. Proč? No když je umíte dobře definovat, stačí spočítat počet User Stories za Sprint a máte velocity. Bez dlouhých diskusí o bodech. Umožňuje vám to jak plánovat reálné množství práce, tak předvídatelnost v rámci produktu. Ono na tom něco je, když totiž umíte dobře definovat User Stories, tak to opravdu stačí. Ale… Co když neumíte, a teprve začínáte se Scrumem, nebo Agilem experimentovat? Jste zvyklí na mandays a hodiny, místo User Stories máte klasické requirementy? Pak je tato praktika téměř nereálná. Relativní jednotky – body – vám totiž pomáhají se spoustou věcí. A to číslo je překvapivě jen vedlejším produktem. Není samo o sobě důležité. Takže proč odhadujeme v bodech? Pomáhá nám to soustředit se na hodnotu pro zákazníka a ne na technické komponenty. Pomáhá nám to zvolit takové řešení, abychom co nejsnadněji dosáhli business cíle. Pomáhá nám to učit se komunikovat napříč departmenty (development, testing, business), a všechna ta diskuse, kterou okolo funkcionalit vedeme, z nás dělá dobrý tým. Učíme se dobře definovat funkcionality tak, aby tomu tým rozuměl. Diskuse okolo ohodnocení nám také pomáhají prioritizovat jednotlivé funkcionality. Ze začátku jsou nekonečně dlouhé. Tak byste radši vzali zkratku a než se naučíte chodit, jezdit na kole, lyžích, bruslích byste raději začali rovnou řídit auto nebo pilotovat letadlo. Teoreticky to možné je, ale v praxi takové zkratky moc nefungují. Takže jestli už nejen děláte Agile, ale jste opravdu Agilní, rozumíte Agilnímu mindsetu, máte pravý samoorganizující Scrum tým, tak je možná na čase to zkusit.

Jestli chcete vědět víc, ráda vás pozvu na konferenci Agile Prague 2014, 15.-16. září, kde o tom bude mluvit Vasco Duarte ve své přednášce “How to improve software project estimates – The #NoEstimates view“.

Podcast – Agile vs. Scrum

Poslední ze série agilních podcastů, které jsme spolu s Etneterou natočili, je na téma jak se Agile a Scrum. V Agilních metodách a Scrumu jde primárně o pochopení jiného mindsetu, změnu hodnot, přístupu. Nejde o to používat agile a řídit se Scrumem, ale být agilní a žít podle hodnot Scrumu.

A jestli se vám videa líbily, nemusíte být smutní, že tato série Agilních rozhovorů končí. Po delší pauze jsme se rozhodli s Etneterou natočit druhou sérii Agilních rozhovorů, tentokrát více profi. Tak uvidíme, jak se to podaří zlepšit.