Planning meeeting na 30 minut – část 2

Jak jsme již říkali v minulém článku, celý Planning meeting se komfortně vejde do 30ti minut. Pojďme se tedy podívat, jak vypadá jeho druhá část. Tým má vybrané User Story na tabuli a v rámci této fáze rozpadá jednotlivé funkcionality na konkrétní činnosti, které nebudou podle jejich předpokladu větší, než aby šly dokončit v rámci jednoho dne.

Na rozpadu pracuje celý tým najednou a paralelně plní tabuli lístečky s jednodenními tásky. Když jednotliví členové týmu rozpad dokončí, společně revidují, jestli na něco nezapomněli. Stejně jako v minulém případě, je dobré se podívat kolik tásků na tabuli vzniklo. Obecně platí, že User Story s vyšším ohodnocením se rozpadá na více drobných aktivit než menší User Story.

Ale není to matematika. Jestli jste naplánovali Sprint Backlog, kde počet lístečků odpovídá práci týmu na dva dny, máte buď příliš nízký commitment, nebo jsou jednotlivé tásky výrazně větší než jeden den, a nebo vám některé aktivity zcela chybí. Naopak, naplánovali-li jste tásků stejně jako je dnů*počet členů týmu, máte vysokou pravděpodobnost, že to nestihnete. Vždycky se něco protáhne a na něco jsme vždy zapomněli. Polovina tohoto čísla může být reálná.

Když jako tým souhlasíte s rozpadem, podíváme se ještě jednou na výsledný Sprint Backlog a eventuálně ho upravíme (přidáme / ubereme nějakou User Story) a o výsledném commitmentu informujeme Product Ownera.

Nutnou podmínkou takového rychlého Planningu je dobrá příprava. Tým nesmí vidět User Story poprvé na Planningu – už se s nimi dobře seznámil na Backlog Groomingu, kde je i ohodnotil. Zanedbat se nesmí ani příprava na rozpad User Stories na jednotlivé aktivity. Tým zná prioroty pro další Sprint několik dní dopředu a může si tak zavčas popovídat o řešení a připravit se na jejich rozpad.

Zkuste a uvidíte, že to není zas tak těžké, a že to funguje. A navíc, jako bonus ušetříte spoustu času a získáte kvalitnější Sprint commitment.

Planning meeeting na 30 minut – část 1

Často s týmy diskutuji na téma, že Scrum jsou jen samé meetingy. A tak začínám tím, že s nimi projdu, jak mají být jednotlivé meetingy dlouhé. Většinou se zasekneme na Planningu, který byste měli v pohodě zvládnout za 30 minut. Jak takový planning vypadá? Tým si nejdříve v cca 15 minutách vybere, které User Story z priorit Product Ownera by mohl dokončit. Ideální je, když opravdu fyzicky vybírá, které z kartiček na stole dá na svoji Scrum tabuli. Jednotlivé User Story a jejich business hodnotu si může tým ještě upřesnit s Product Ownerem, ale výběr je na nich.

Je tedy nasnadě, že jich Product Owner musí přinést dostatek, aby bylo z čeho vybírat. Tým tím přebírá větší zodpovědnost, a také musí produktu po všech stránkách více rozumět, než když jen bere User Stories jednu po druhé podle přesných priorit Product Ownera. Zároveň je to také často efektivnější, protože tým může vybrané User Story přizpůsobit svým zkušenostem a znalostem a optimalizovat tak dokončenou funkcionalitu v rámci priorit Product Ownera.

Fyzická reprezentace ve formě kartiček jako obvykle pomůže. Usnadňuje to týmu převzít kolektivní ownership a zodpovědnost za výběr. Jak jednotliví členové týmu navrhují, které User Stories by tým mohl stihnout, někde se to ve výběru zastaví. A členové týmu si již nejsou jisti, jestli by další věc stihli nebo ne.

Tým si může ještě udělat rychlá cross-check obvyklé velocity, když vyšlo řádově jiné číslo, tak je to dobrý indikátor k zamyšlení se, co nás vede k tomu, že toho tentokrát stihneme dvojnásobek, nebo naopak polovinu, a případné revizi návrhu Sprint Backlogu.

Tady první část Planningu končí, Product Owner i Scrum Master nechávají tým pokračovat druhou 15ti minutovou částí a odchází.

Jak na performance metriky?

Jedním z častých problémů, na které firmy v průběhu Agilní transformace narážejí, je jak řešit performance metriky. Moje doporučení je zaměřit se více na soft ukazatele než tvrdé hard metriky. Mně se osvědčilo používat relativní coachingovou stupnici 1-10. Kde 1 je nic moc, 10 je super. Ideální je, když necháte lidi, ať se sami ohodnotí. Otázka, na kterou je dobré se zaměřit, je třeba co by se muselo stát, aby to bylo místo šesti sedm, nebo osm.

A protože každá metrika se dá ohnout tak, že přestane fungovat, ideální je metriky měnit. A když chcete jít ještě dál, zkuste umožnit zaměstnancům, ať si svoje metriky zvolí sami. Podpoříte tak jejich zapojení a zodpovědnost. Je to jistě zásadní změna, ale ve finále, proč to nezkusit. Nechte týmy, ať se domluví i na týmových metrikách. Jedním z pravidel je, že metriky mají sloužit ke zlepšení týmu, jednotlivců nebo procesů, mají něco měnit. Jinak nemají smysl. A právě proto musíte měřit pokaždé něco trochu jiného, často i protichůdné ukazatele. Jak na základě měření upravujete vaše procesy a praktiky, tak se potřeba jednotlivých ukazatelů také mění.

Na závěr zbývá dodat, že takové metriky a ukazatele je třeba často vyhodnocovat. Jinak ztrácejí smysl a jediným výsledkem může být demotivace zaměstnanců. Nechte systém transparentní, ale nemikromanagujte jednotlivá čísla. O zlepšení na základě volněji definovaných ukazatelů se pak postarají jednotlivci a týmy. Výsledek daleko předčí jakékoli shora definované KPIs. Těmi už nebudete muset ztrácet čas. Ale než o tom přesvědčíte vaše HR a management, je dobré si takový systém vyzkoušet a naměřit jeho přínosy. Jinak budete klasicky fungující organizaci přesvědčovat jen těžko.

Deset let s Agilem

Kdo by to byl řekl, jak ten čas letí. Tuhle jsem si uvědomila, že to je 10 let, co jsem poprvé potkala Agilní metody. Vše se seběhlo rychle a jak už to tak bývá, tak to bylo hodně i dílem náhody.

Po návratu z dovolené v Etiopii na konci února 2005 jsem se dozvěděla, že za tři týdny odjíždím do USA k našemu zákazníkovi, firmě Medtronic (kdo Medtronic nezná, tak je to jeden z největších světových výrobců zdravotní techniky, fakt velký kolos, kótovaný na burze – MDT).  No a než jsem se rozkoukala, byla jsem v Minneapolis, kde má Medtronic headquarter. Spolu se mnou přijelo několik kolegů z Holandské pobočky a společně jsme se měli zapojit do týmů a pomáhat s vývojem aplikací pro kardiostimulátory a defibrilátory. Což je samo o sobě docela legrace. Jenže v Medtronicu v té době začala probíhat docela zásadní změna a to přechod k Agilnímu způsobu vývoje. A já jsem dostala šanci být u toho hned od začátku, takže tak trochu štěstí, i když v té době bychom to asi s kolegou úplně štěstím nenazvali. Šlo to rychle, v podstatně větším stylu než v nějaké malé firmě kde se o všem strašně dlouho diskutuje a řeší se, co by na to který developer či tester řekli. Ale zas na druhou stranu měli jasno v tom, proč to dělají, co očekávají a dali nám podporu výborného Agilního kouče. Začínali jsme rovnou aplikovat Scrum pro více týmů spolupracujících na jednom produktu, učili se spolupracovat, posilovali cross-functionalitu týmů, párově programovali, učili se jak nastavit continuous integration, aplikovali základní Extreme programming (XP) principy a později i Test Driven Development (TDD).

Po návratu do Prahy jsem měla za úkol postavit dva týmy a naučit je Scrum, aby spolupráce úspěšně mohla pokračovat. Tady se ukázalo, jak v různých kulturách jsou různé věci akceptovány různě. Ale po překonání úvodní nejistoty a resistence nám to docela fungovalo. Samozřejmě to prostředí mezinárodní spolupráce a life-critical segmentu nebylo snadné. Distribuované týmy, práce v různých časových zónách, synchronizace více týmů, spolupráce několika Scrum Masterů. Prostě komplexní prostředí, se všemi klady i zápory.

To že jsem se Agile a Scrum neučila v male firmičce či startupu o 10 lidech, ale ve velké korporaci se mi v podstatě hodí do teď. A bylo dobře i mít zkušenost z life-critical segmentu. Člověk si hned vyzkoušel, jak takové věci fungují ve složitém prostředí a následná aplikace na menší firmy už to vlastně všechno jen zjednodušovala. Byla to super škola a zkušenost.

Když jsem nakonec začala pracovat jako Agilní Coach ve své vlastní firmě, byly to zkušenosti k nezaplacení. Jak šel čas, pomáhala jsem malým startupům, firmám které rychle vyrostly, různým korporacím, produktovým firmám i společnostem dodávajícím služby v oblasti vývoje SW. V množství různorodých klientů byly i marketingové firmy, operations týmy, HW firmy. Pracovala jsem s distribuovanými týmy USA-Evropa-Asie. Takže 3 časové zóny a hlavně kulturní rozdíly. Přeci jen Vietnam či Indie je kulturně hodně odlišné prostředí a to se v implementaci Agilních přístupů projeví. I přes časté cesty do zahraničí mám stále většinu práce doma v Praze, hodně jsem i v Brně a na Slovensku.

S kolegy jsme před několika lety založili Agilní Asociaci (agilniasociace.cz), kde v rámci lokální Agilní komunity umožňujeme sdílení zkušeností z Agilního světa. Pořádáme pravidelná otevřená setkání tzv. open café a každoroční konferenci Agile Prague (agileprague.com). Ale tu určitě znáte – a kdyby náhodou ne, letos bude 14-15. září v Praze na Pankráci.

Sama se snažím hodně cestovat na různé konference, sbírat nápady jak pro týmy, kterým pomáhám Agilní metody pochopit, tak právě i pro konferenci Agile Prague. Jedna z nejzajímavějších zkušeností byla přednáška na konferenci Agile 2012 v Texasu – pravděpodobně největší Agilní konferenci na světě. Přednášela jsem i na několika Scrum Gathering konferencích, kde je většina přednášek praktická, formou mini-workshopů.  Své zkušenosti s Agilními metodami jsem se snažila shrnout v knize “Agilní metody řízení projektů”, která se během půl roku vyprodala, takže musel být vydán dotisk. Bylo docela příjemné zjištění, že ta kniha hodně lidem pomohla a často si ji chválí. V loňském roce jsem se zase profesně posunula dál, díky získání certifikace od Scrum Alliance – Certifikovaný Scrum Trenér (CST – Certified Scrum Trainer) tak mohu také školit certifikační kurzy, jako například certifikovaný ScrumMaster (CSM – Certified ScrumMaster). Nejde ani tak o certifikaci, které můžu školit, ale o možnost být součástí Scrum světové špičky. Začala jsem vlastně náhodou a jsem ráda, že se mi tím složitým procesem podařilo úspěšně projít.

Je to až neuvěřitelné, co se za těch deset let všechno událo. Za to, že se vše povedlo, ale musím poděkovat hlavně i vám všem, kteří jste mě během těch let pomohli – ať již jako zákazníci anebo kamarádi při některé z mnou/námi pořádaných akcí. Díky moc!

Kultura Agilní firmy

Existuje spousta více či méně formálních frameworků jak Agile a Scrum aplikovat na úrovni celé firmy. V Agilní komunitě o tom nepanuje shoda a vedou se dlouhé diskuse, který framework je lepší či horší, který je agilnější či scrumovatější. Více než potřeba přidat další meetingy jako Scrum of Scrums nebo role, je zde ale potřeba posunout hodnoty Scrumu a agilních přístupů na úroveň firmy. Být týmovými hráči, otevřeně o všem komunikovat, budovat důvěru a posilovat zodpovědnost.

A když už tu o tom mluvíme, pěkným příkladem, jak na to, může být třeba Spotify. Spotify je dneska hodně Agilní firma, která už rozhodně není na začátku své Agilní transformace. Naopak, ve Spotify mají Agile a Scrum už několik let a za tu dobu se naučili Agilní opravdu být a jejich praktiky jsou rozhodně inspirativní.

Přečíst o Spotify modelu si můžete tady:
A jestli se vám nechce moc číst, a chcete se podívat jak takovou Agilní kulturu vybudovat, jako obvykle se Henrikovi podařilo moc pěkné video: část 1 a část 2.

Jaká je budoucnost Agilu a Scrumu

Před nějakým časem jsme v Praze pořádali setkání se členy boardu Agile Alliance. Byla to pěkná diskuse, která končila otázkou, jaká je budoucnost Agilu. Na odpovědi se můžete podívat tady:

Když to trochu rozšíříme, plně souhlasím. Za nějakou dobu, až se zase svět vinou evoluce pootočí o kousek dál, tady nebude ani Agile ani Scrum. Bude tu něco zcela jiného, třeba tomu můžete říkat “Queguer”. Nebo jakkoli jinak. Ale dokud se nenaučíme cestovat v čase, těžko říct, co to bude. Možná, že to bude něco zcela jiného, něco na způsob změny, jakou vyvolala průmyslová revoluce. A možná že ne, možná, že to bude zatím jen něco velice blízkého současnému Agilu a Scrumu. Drobné nuance, které udělají ohromný rozdíl.

Kdybych si měla tipnout, bude to něco, co si nikdo neumí představit. Za 60-70 let tu bude “Queguer”, a těžko odhadnout, co to bude. Mně by se líbilo něco rychle se měnícího, adaptujícího se na změny, něco veselého, spokojeného. Ale já nemám jako business věštírnu, ale coaching, takže jistojistě nic lepšího než vy nevymyslím. A tak nezbývá než se zeptat… Zavřete oči a představte si, že jste právě cestovali v čase o třeba 69 let do budoucnosti. A je to. “Queguer”. Rozhlédnete se, a je všude kolem. Všichni se snaží být více “Queguerovatí”. Je to těžké, ale stojí to za to…. Co by takový “Queguer” byl pro vás? Jak byste si přáli, aby vypadal?

Překlad Agilních termínů

Minulý týden jsem školila Agile a Scrum na Slovensku. Večer jsme diskutovali na téma, jestli se mají výrazy překládat, nebo ne. A že i v mé knize jich mám příliš v originále. Já na to oponovala, že nejsem obrozenec, a že nebudu vymýšlet žádnou další “čistonosoplenu“. Na to padnul docela relevantní názor, že když začínaly počítače, tak to bylo taky všechno anglicky. A pak přišel Microsoft a ty v té době divné výrazy prostě komunitě svých uživatelů vnutil. Ti se chvíli kroutili a prskali, ale nakonec si zvykli a dnes to nikomu nepřijde divné.

Druhý den tým si tým na to sedl a při ranní kávě vytvořili toto. Když jsem přišla, už to na mě čekalo. Posuďte sami 🙂

A teď vážně. Asi v podstatě souhlasím. Nedávno jsem překládala otázky do testu pro Certified Scrum Master CSM certifikaci a je to náročné. Přeložit, nebo nechat? Pochopí to pak Scrum Masteři? A protože i překlad Agilního Manifestu, do kterého jsem se zapojila, vznikal týmově, pojďme to zkusit. Pošlete návrhy pod tento článek a třeba z toho vyjde nové české a slovenské Agilní názvosloví.

Certified Scrum Master kurz CSM poprvé i v češtině, aneb jak se to stalo

Byla k tomu dlouhá cesta. Někdy před rokem jsem se potkala na Scrum Gatheringu v Indii s Bobem Hartmanem, který zastupoval na konferenci Scrum Allianci. Část konference party jsme diskutovali o tom, že Scrum Alliance chce změnu, že se chce více otevřít novým lidem, nebýt už tolik tím uzavřeným elitním klubem, co mezi sebe nepustí nikoho nového, bez ohledu na to, jestli je člověk dobrý či ne. A tak jsem si říkala, že je asi na čase to zkusit. Využila jsem pro to jejich provisional CST proces. A začala sepisovat žádost, takový aplikační balíček. Byla to docela legrace. Bylo toho opravdu hodně a bylo to hodně detailní. Zkušenosti, doporučení, cotrainingy, mentoring… Když to zkrátím, trvalo téměř rok, než jsem se dopracovala k interview a po pár dnech čekání na výsledek to tu bylo. Nejdříve PCST – tedy Provisional Certified Scrum Trainer. A krátce na to Certified Scrum Trainer – CST. O co těžší a méně přehledný ten proces byl, asi o to větší z toho mám nakonec radost.

Proč byste měli chtít CSM certifikaci? Neměli. Žádná certifikace z vás odborníka neudělá. A certifikační kurz není nutně v ničem lepší než ten bez certifikace… Ale pro spoustu lidí je to určitý krok dál. Někde si ho odškrtnou ve svém vlastním interním rozvojovém plánu. Já vlastně nikdy certifikace nechtěla a dostávala je tak trochu náhodou… ve správný čas na správném místě. A překvapivě je nikdo nechtěl ani po mně, což mě vždy udivovalo. A proč jsem se tedy do toho celého kolotoče se Scrum Alliance a CST tedy pustila? Asi abych si dokázala, že na to mám. Přišlo mi trapné říkat, že nepotřebujete certifikaci, stačí vám můj necertifikační kurz, ale žádný certifikační kurz sama nenabízet. Je to jako ta bajka o lišce a hroznech vína. “Stejně jsou kyselé,” říká liška, když zjistí, že ani omylem na žádný hrozen nedosáhne. A tak jsem si říkala, že nechci být jako ta liška. A proč zrovna Scrum Alliance a Certified Scrum Trainer (CST)? Asi že není snadné takovou CST certifikaci dostat. Tyhle hrozny se prostě zdály být nejvýš. Tohle všechno jsou asi často motivace lidí jako jednotlivců. Jako důvod můžete přidat lepší šanci uspět u pohovorů, ale to stejně v praxi moc nefunguje.

Proč ale firmy chtějí certifikaci? Asi abyste jako firma dodali celému procesu důležitost, my to opravdu myslíme vážně, a opravdu Scrum chceme nasadit. Vidíte? Anebo abyste svým novým Scrum Masterům pomohli vytrvat, vydržet všechna ta příkoří a složitosti, kterými si při Agilní transformaci musí projít, zvednout jim sebevědomí, že to dokážou. Zvládnou to, mají přeci certifikaci. To oni jsou ti, kteří znají Scrum a pomůžou vám ho nasadit a adaptovat tak, aby fungoval. Když se nad tím zamyslíte, asi na tom něco je.

Takže jestli žádnou certifikaci nechcete, je to fajn. Váš Agilní život nebude o nic méně úspěšný. Tedy za předpokladu, že se nestěhujete třeba do Indie, kde každým získaným certifikátem významně stoupá společenské postavení jednotlivce. Ale jestli vás certifikace láká, teď máte první a jedinečnou příležitost absolvovat CSM – Certified ScrumMaster kurz nejen v angličtině, ale i v češtině.

Jak vypadá Agilní transformace?

Nevíte přesně co si představit? Je to náročné. Je to velká změna. A trvá to, než vám dojde v čem je to jiné. Na začátku je často nedůvěra. Tohle že by mohlo fungovat? A pak, po delší době zjistíte, že ejhle ono to funguje.

Tady je takový model transformace firmy. Není to o jednotlivcích, ale o celkovém mindsetu společnosti. O tom co si myslí tzv. “Third Entity“.

Agile Transformation Model

První stádium říká zcela jasně „Ne!“ – tohle my nikdy dělat nebudeme. Takovou pitomost. To se nám vůbec nelíbí. A tak vymýšlíte milióny důvodů, proč to doposud bylo dobré a proč to nové, agilní, u nás stejně nemůže fungovat. Když to nevzdáte, po čase se dostanete do stavu „!?!?!“ ono to tu pořád je? Oni to snad fakt chtějí nasadit. Blbouni. Vždyť to nikdy nemůže fungovat. A Když to pořád nevzdáte, firma se pomalu ale jistě šplhá po hraně Agilní transformace směrem k bodu zlomu. Je to náročné a vyčerpávající. Nastává stádium „???“ Je tohleto možné? My snad fakt budeme Agilní.

A jsme v bodu zlomu. Tady konečně přijde úleva. „He He“ říkáte si. Začíná to být pěkná legrace. Tu jízdu po tobogánu si užijme. A pak se odrazíte a jedete. „Jupíííí“. To nám to pěkně jde. Agile není zas tak špatný.

A ve finále si říkáte no jo, Agilní už jsme tak „Co dál?“. Nezměníme zase něco? Bude legrace :).

Agilní transformace at Acision

Jak se tedy pozná, kde jste? Podle úrovně energie. Podle schopnosti dělat si z věcí legraci, mít radost. Takže jak vypadá Agilní transformace ve firmě, která už se na takový bod zlomu Agilní transformace dostala a užívá si to? Podívejte se na pár fotek, co jsem nedávno pořídila v Acision. Jejich start velkého Agilního produktu byla opravdu zábava.

Agilní transformace

Jak pomáhám Agilní přístupy nasazovat v různých firmách, vždycky se našel někdo, kdo se z legrace ptal, jestli až budou opravdu Agilní, budou mít také tak barevné vlasy jako já. Ale až do teď to nikdo neuskutečnil. Na to se firmy většinou berou moc vážně. Ale když chcete změnu, je potřeba lidi nějak rozpohybovat.

Avatar na Scrum tabuli

A když jsem se po týdnu chodila dívat po standupech, ta schopnost dělat si legraci zůstala. A tak máme na Scrum tabuli asi největšího avatara, aby bylo vidět, jak jsem navrhovala, kdo na té věci pracuje.

Scrum tabule: Buďme konkrétní

Scrum tabule: Buďme konkrétní

Jednotlivé tásky na Scrum boardu pojmenováváme konkrétně, aby to bylo vypovídající a všichni věděli, o co se jedná.

Scrum board task

A čísla chyb na Scrum tabuli píšeme římskými číslicemi, protože jsme přeci šikovní a umíme to rozlouskat.