Agile HR: Leadership, Coaching a Facilitace

Na závěr se pojďme podívat na to, co Agilní HR vlastně musí znát. Tak primárně je to rozumět agilnímu mindsetu, být schopni tvořit prostředí podporující vznik agilní kultury. Tedy prostředí zaměřená na spolupráci, otevřenost, transparentní zpětnou vazbu, důvěru, týmovost, zodpovědnost. Čím více se organizace staví na konceptu self-organized týmů, tím více je potřeba jednotlivé lidi v rámci organizace učit coachingu, facilitaci a servant leadershipu. A právě tady je role Agilního HR nenahraditelná. Management už zdaleka není ten, co rozhoduje a případně deleguje. Ostatně Agilní organizace daleko méně mluví o managementu a stále častěji z nich zaznívá slovo leader či Leadership. Z podstaty zmíněného servant leadershipu, je cílem leaderů v organizaci podpora růstu dalších leaderů, aby se výhledově celá organizace opravdu stala sítí samoorganizovaných týmů. Asi bych měla připomenout že manager je pozice, na rozdíl od leadera, který je o přístupu. Leaderem se může stát každý. Managerem vás musí někdo jmenovat.

A tady někde začíná smysl existence Agilního HR: Leadership je přesně to, co chceme podpořit a posílit. Dovolím si jednu radikální myšlenku, která ani v dnešním světě agilních organizací zdaleka není obvyklá. Agilní HR by vlastně mělo fungovat v roli ScrumMastera nebo chcete-li Agilního coache pro organizaci jako takovou. V podstatě by měli být schopni efektivně fungovat na třetí úrovni #ScrumMasterWay konceptu a dívat se na organizaci jako na systém. Starat se o její rozvoj, kulturu a růst leaderů napříč organizací. A protože self-organizace stále ještě není pro nás jen tak hračka, je to hodně o podpoře týmů. Ukazuje se, že to, co organizacím nejvíce chybí je leadership, coaching a facilitace. Leadership v kontextu Agilního leadershipu, kde stavíme na principech servant leadershipu a umožňujeme tak vzniknout prostředím takzvané “WE-culture“, coachingu ne ani tak na úrovni jednotlivců a týmů ale celého systému jako například ORSC, a facilitace velkých skupin, které nejsou centrálně řízené jako je například openspace, worldcafe a podobně. A jsme zpět u nadpisu:

Agilní HR = Agilní Leadership + System Coaching + Facilitace velkých skupin.

Agile HR: Úvaha o platech a pozicích

Abych odpověděla na jeden dotaz, co přišel z LinkedIn v návaznosti na předchozí článek. Platy a pozice spolu ve firmě postavené na cross-týmové spolupráci nemají nic společného.

Pozice obecně nejsou potřeba, protože všichni jsou součástí nějakého týmu, jak jde čas, týmy se v závislosti na iniciativách a prioritách mění, a leaderem iniciativy se dynamicky stává ten, kdo se pro danou iniciativu nejvíce hodí. Proto nemluvíme o managementu, který je většinou daný fixně pozicí, ale leadershipu, který je o přístupu. Leaderem může být každý. Je to jen na vás a tom, jestli do toho chcete dát nadšení, energii a zodpovědnost.

Obecně nutnou podmínkou, aby vám to fungovalo, je porozumění a existence nějakého vyššího smyslu existence firmy (tzv. evolutionary purpose), abychom věděli, kam směřujeme a které iniciativy vizi firmy podporují a transparentní kultura založená na spolupráci a samoorganizaci.

Platy pak odpovídají více výsledkům než zásluhám z minulých let, či odsezené pozici. Jen tak pro zajímavost, v USA se teď začíná měnit struktura platů. Když děláte stejnou práci – třeba pracujete ve stejném týmu – máte mít stejný plat, bez ohledu na věk… Samozřejmě, když dokážete transparentně obhájit, že váš přínos je větší než ostatních, tak nikdo větší plat rozporovat nebude. Je to taková menší revoluce :), která nemá s Agilem nic společného, ale snaží se zamezit nižšímu ohodnocovaní žen. Ale filosoficky to dává v agilním světě smysl. V rychle měnícím se světě se buď udržíte mentálně na špičce, a pak nikdo vyšší plat nerozporuje, anebo vás ti, co právě vyšli ze školy strčí do rukávu, a pak není k vyššímu platu žádný důvod.

Chce to jistou sebedůvěru. Spousta zaměstnanců si zvykla na svá teplá místa, kde vlastně nemusí moc nic dělat ani nikomu nic dokazovat a plat běží a pozice se automaticky co dva tři roky zvedne a s ní další plat. Zkuste si chvíli představit, že zaměstnanci nejste a každý den musíte obhájit to, že vaše práce přináší firmě hodnotu. Ať už business hodnotu, investice do lidí okolo vás, nebo přímo peníze.

Jak začít? Máte dvě možnosti. První: půjdete tvrdou cestou – všem nabídnete dvě možnosti. Zůstanu ve firmě, protože věřím, že to má smysl, myslím, že mě to bude mě to bavit, a že mám znalosti a zkušenosti, které firma potřebuje (k tomu je třeba mít silný smysl a vizi organizace – tzv. evolutionary purpose) a věřím, že mě za to firma férově ohodnotí. To je typický startup mindset. Anebo vezmu balíček x platů a půjdu jinam.

Druhá cesta je inkrementální a pozvolná. Nejdříve musíte odpojit platy od pozic a pozice pomalounku polehounku přestat používat. Ostatně když se z nich trojčlenkou nepočítá plat, nikdo je ve firmě postavené na cross-functional týmech nepotřebuje. Tým spolupracuje a pozice se stávají zbytečné. Až se na ně zapomene, tak je odstraníte úplně. To, co vám bude chybět, je kvalitní peer-to-peer feedback. Ten ale s pozicemi nemá nic společného. Nicméně, až se ho jako firma naučíte, bude dobrým vstupem pro výše zmíněné platy.

Jestli musíte něco měnit? Nemusíte. Klidně si nechte to, co máte. Měňte jen věci, které změnu potřebují. Ale kdybyste se do toho chtěli pustit, třeba vám tato úvaha pomůže.

Agile HR: Jak podporujete zaměstnance?

Agilní HR se v Agilním světě často jmenuje Talent Management. Je totiž daleko méně o byrokracii a procesech, výrazně více o rozvoji lidí. Přejmenování často demonstruje odklon od tradičních performance reviews zaměřených na hodnocení, a často bohužel i identifikování lidí, které na základě těchto reviews vyhodíme, směrem k tomu, jak všem v rámci naší organizace dokážeme pomoct identifikovat potenciál a pomoci ho rozvíjet. Jde daleko víc o prostředí, kde se lidé nebojí jít do rizika, že když se jim v nové roli nebude dařit, tak přijdou o místo. Firmy proto často staví na pair-workingu a týmové spolupráci. Umožňují lidem si vyzkoušet, co je zajímá a starají se, jak jim můžou pomoci být úspěšní.

Agilní organizace proto úplně upouští od top-down hodnocení, a posouvají se k hodnocení zaměřenému na rozvoj, kde se každý tým či jednotlivec hodnotí sám v rámci předem definovaných kategorií vybraných tak, aby strategicky organizaci směřovali k rozvoji. Obvykle používáme coachingovou stupnici, kde necháme lidi hodnotit se na stupnici 1-10, kde 1 je nejsem v tom dobrý a 10 znamená jsem super. Nutnou vstupní podmínkou takového samohodnocení je pochopení, že to není hodnocení v pravém slova smyslu, ale nástroj na hledání potenciálu a směřování kam dál. Kam se mám rozvíjet, čemu se mám věnovat. Jak by to vypadalo o stupeň či dva výš? Co by se změnilo pro mne, co pro firmu. To je jen pár otázek na ukázku. Neočekává se, že hodnoty v čase porostou, ba právě naopak. Ti, co jsou v konkrétní roli dlouho, často při změně role propadnou na stupnici níže, neboť si uvědomí svoje vlastní fungování v širším kontextu. Další důležitou věcí, kterou je třeba mít na paměti je, že základem dobrého použití je coaching. Když tento nástroj použijete direktivně, uděláte s ním jako obvykle víc škody než užitku.

O trochu komplexnější metodou, která se dělá primárně pro Leadership pozice, je absolvování Leadership Circle profilu. Je to taková adaptovaná 360tka, kde podobný obrázek jako v předchozím odstavci vzniká na základě nejen vlastního hodnocení, ale i hodnocení ostatních v rámci organizace. Výsledkem je poměrně komplikovaný obrázek, porovnaný a normalizovaný na průměr několika tisíc leaderů po celém světě, který zobrazuje jednotlivé části osobnosti a umožňuje zkušeným coachům pomoci leaderům v jejich rozvoji. Stejně jako v předchozím odstavci – dobrý coaching je klíčem k úspěchu. Promítáním vlastních představ uděláte víc škody než užitku.

Agile HR: Jak nabíráte zaměstnance?

Agilní HR začíná být stále častěji skloňovaný termín. Ale protože většina HR nikdy práci v agilních a Scrum týmech nezažila, jen těžko chápou, co je podstatou změny. Tak úplně první je na začátku je recruiting, hiring, nebo prostě nabírání lidí. Pár klíčových změn, které je potřeba si v agilní firmě uvědomit je, že tím, jak se vše mění a rychle vyvíjí, flexibilita se stává kritickým faktorem úspěchu. V tomto světle konkrétní znalosti zaměstnanců už zdaleka nejsou tak důležité, protože znalosti, které týmy potřebují dnes jsou jiné než ty, co budou potřebovat v budoucnu. Schopnost učit se nové věci a být ochotný se rychle adaptovat na změny, a zapadnout do kultury firmy se tak stává daleko důležitější, než to co daný člověk zná.

“Znalosti lidi naučíme snadno. Mindset musí mít.“

A tak když se nad tím zamyslíte je třeba změnit i styl celého interview, kde se daleko větší důraz klade na feedback týmu a to jak daný kandidát do týmu zapadne, než na to co umí. Spolu s tím se mění i styl, kterým lidi hledáme. Je viditelný odklon od inzerátů na konkrétní pozice s konkrétními znalostmi. Ostatně pozice se v takové agilní firmě taky mění. Máme člena Scrum Development týmu, který dělá to, co jeho cross-functional self-organized tým potřebuje. A to zkuste napsat do inzerátu. Takový inzerát pak popisuje daleko víc firmu a její hodnoty a kulturu, než pozici. “Hledáme člena Scrum týmu. Zn. Nebudete se nudit.“

Popsat se taková pozice moc nedá, a tak firmy velice často členům týmu nabízejí se na den stát členem týmu, aby viděli, jak takový tým funguje zevnitř. A co od práce v organizaci opravdu můžou čekat. Je to zkušenost k nezaplacení. Na obou stranách. I tým si udělá lepší představu, koho si bere do svého středu.

Top 5 bodů co dělá Agilní transformaci úspěšnou

1. Proč?

Asi úplně nejdůležitější je mít cíl. Proč byste se vůbec měli měnit. Protože jestli vše funguje dobře, firma prospívá a je businesově úspěšná, možná si nechte to, co máte. Ne každý musí být Agilní. Když najdete dostatečně kritický důvod pro změnu, určitě se vám to podaří. Důvody pro Agilní transformaci tedy musejí být strategické z pohledu organizace.

2. Postoj a pochopení managementu

Druhým střípkem do mozaiky úspěšné Agilní transformace je pochopení managementu. Co tedy management musí pochopit? V první řadě že Agile je změna mindsetu – tedy kultury, přístupu k věcem, myšlení. Není to jen další proces, který bezmyšlenkovitě implementujete a je to. Bude to stát hodně energie na všech vrstvách firmy. Aby se transformace podařila, musíte ve firmě musíte budovat silný Agile Leadership a pomoci managementu se do transformace zapojit, být její součástí a řídit její směr.

3. Definice Produktu

Dalším důležitým bodem je vědět co děláme. Agilní svět opouští tolik oblíbené projekty a plánuje práci pomocí Product Backlogu. Staví na dobrých Product Ownerech, kteří mají vizi a vědí čeho chceme jako firma dosáhnout.

4. Experimenty

Dalším bodem, který je pro úspěch Agilní transformace nutný je ochota experimentovat. Určitě si říkáte, že na tom nic není. Ale kolik z vás je ochotno přijmout, že hodně experimentů se nepodaří a jsou tak dobrou příležitostí pro zlepšení? Kolik z vás bere chybu jako příležitost k poučení se? To vše je vlastně Inspect and Adapt princip, který je podstatou celého Scrumu. Experimentujete a hledáte cestu? V produktu i vlastním fungování? Pak jste Agilní. Odmítáte takovou možnost jen připustit a hledáte jednoduché recepty? V Agilní transformaci nic takového nenajdete.

5. Trpělivost a odvaha

V neposlední řadě je to trpělivost a odvaha. Trpělivost proto, že taková změna se nestane přes noc a pro velkou korporaci je Agile cesta která trvá několik let a vlastně nikdy úplně nekončí. Agile je o neustálém hledání lepší cesty, neustálém zlepšování. Dobrá zpráva je, že výsledky přijdou hned jak se na cestu dáte, tedy už po pár Sprintech. Odvahu proto, že budete dělat věci jinak než dřív, a dost možná i jinak než ostatní kolem vás. A to odvahy vyžaduje docela dost. Budu vám držet palce 🙂

Agile zdaleka není již jen doménou IT

Vše se mění, a i Agilní metody přecházejí do další fáze. Přestávají být jen výstřelkem IT, kde byly jejich kořeny a hledají nová uplatnění v nových odvětvích jako je hardware, sales, marketing, fungování organizace ale i v soukromém životě. Prostě se z nich stává mainstream. Samozřejmě adopce Agilních přístupů a Agilní kultury není až tak rychlá, jak by mohla být a je jedno zda v IT či mimo něj, ale pomalu nenajdete firmu, kde by o jistém stupni Agility alespoň neuvažovali. Proto asi není překvapením, že občas nastanou události, které se mohou na první pohled zdát docela překvapivé.

Nevím, nakolik tato informace proběhla u nás, ale konkrétně před několika dny oznámená akvizice společnosti SolutionsIQ nadnárodní konzultační firmou Accenture, vyvolala v mezinárodních Agilních komunitách docela překvapení a diskuze na téma „co to znamená“ a kam se ubírá Agile.

Tak můj dnešní blogpost bude taková krátká úvaha, kterou za danou fúzí vidím. Pro začátek, SolutionsIQ byla relativně známá americká společnost zaměřující se na Agilní transformace firem, pravidelný sponzor Globálních Scrum Gatheringů a všech větších a významných akcí Agilního světa. Byla to společnost, která aktivně pomáhala Agilní komunitě (jejich Agile-Amped podcasty jsou legendární včetně mého 🙂 ) a spousta známých Agilních Coachů a Certified Scrum Trainerů s nimi někdy spolupracovala. Accenture jako globální konzultační společnost asi každý zná, takže tu představovat nemusím.

Tento merge může vypadat na první pohled klasicky. O řád větší společnost kupuje menší firmu. To je samozřejmě pravda, ale z pohledu fungování a cílů a kultury, se jedná o společnosti zásadně odlišné. Kupující musí mít důvod do tohoto spojení jít. A tím je podle mne víra v Agilní kulturu a Agilní přístupy a jejich úspěšnost na trhu. Stále více firem je v nějaké podobě Agilní, aniž si to uvědomují včetně governmentu v USA. A to vyvolává požadavky na zkušené Agilní Coache, Scrum Mastery, Product Ownery, prostě lidi, kteří s Agilem praktické zkušenosti mají. I Accenture má své konzultanty (určitě alespoň v USA), kteří se zaměřují na Agile a jeho zavádění, ale nemá jich dostatek. Z tohoto pohledu je akvizice SolutionsIQ pro ně logickým krokem. Koupili si zkušenosti v top kvalitě a velikosti, ve které mohou trénovat jejich další lidi a tak rychle službu Agilní transformace škálovat. Mít dostatek zkušených lidí, kteří budou pomáhat s adopcí Agilu ve velkých firmách, tj. u klasických zákazníků Accentrue, je snem spousty menších Agilních firem. Accenture měl zákazníky, ale neměl dostatečnou znalost a zkušenost, a to byla jejich slabina. Jejich zákazníky zdaleka nejsou jen IT firmy, ale jsou to opravdu firmy celého spektra. A ty se teď budou v daleko větší míře stávat Agilními. A zdá se, že nové zakázky se jen hrnou.

Tato malá zpráva v podstatě znamená, že velcí hráči na konzultačním poli se vrhají na Agilní transformace a že věří v úspěch Agilního řízení. A že se nejedná již jen o IT, ale obecně o firemní řízení. Je to trend, který možná není jednoduché aplikovat, ale je nevyhnutelným krokem vedoucím k úspěchu firem v dnešním komplexním dynamicky se měnícím světě.

Ještě odoláváte? Přijďte se podívat na některý z našich kurzů, například jednu z novinek Certified Agile Leadership, kde se podíváme na to, jak takovou Agilní firmu budovat a jak vypadá role Agilního leadera.

Agilní Leadership

Kdysi dávno jsem se snažila přijít na to, co říct leaderům klasických organizací, aby pochopili, o čem je vlastně Agile a Scrum, a co to pro ně znamená. Jak se mají změnit, co mají a nemají dělat. O trochu později jsem pochopila, že to celé byla úplně špatná otázka 🙂 No, lidi se učí a já taky. Někde tady vznikl koncept Agilního Leadership programu, který dnes úspěšně pomáhá firmám stát se moderními, nebo chcete-li opravdu Agilními.

S tím jak se mění organizace na flexibilnější, reagující na změny komplexního světa, Agilnější, přichází ruku v ruce i změna toho, jak takové firmy řídit. Jako součást svých kurzů pro leadery v Agilních organizacích jsem nakreslila tento model, pomocí kterého provádíme executive leadery, managery, ředitele, vlastníky firem změnou na Agilní organizaci. Není to o žádném konkrétním procesu. Na to máte ve firmách spoustu lidí, kteří je umí a implementují Agile, Scrum, Kanban, Extrem Programming, Lean, za vás. Je to o uvědomění si změny, porozumění a přijmutí nového stavu a schopnosti změnu aplikovat.

Agile Leadership model je založen na pochopení organizace jako systému. Organizace jako sytém je z podstaty věci komplexní. Neexistuje tu jasná vazba mezi příčinou a důsledkem. Je to síť vzájemně se ovlivňujících uzlů. Není předvídatelná, proto klasické metody řízení, které pochází z tradičního světa, selhávají. Očekávají totiž konzistentní predikovatelné chování. Takový byl svět někdy do roku 1970, než globalizace a internet zrychlili a zhustili svět natolik, že přestal být jen komplikovaný a vztah mezi příčinou a důsledkem se již nedá jednoznačně určit.

Prvním bodem Agile Leadership modelu je Awareness – tedy uvědomění si reality, porozumění, informovanost. Organizace jako systém je nekonečným zdrojem signálů, které vám když budete pozorně sledovat, poslouchat a vnímat usnadní jeho pochopení. Druhým bodem je Embrace – tedy schopnost vstřebat realitu bez nutnosti ji hodnotit. Stát se její součástí se vším co to obnáší. Nakonec, je tu poslední bod, Change – schopnost ovlivnit jak se systém chová.

Tohle je ve zkratce Agilní leadership program. Žádná změna není zadarmo, a změna nás samotných je ta nejtěžší. Výsledek ale určitě stojí za to.

S tématem má i souvislost i můj článek Agilní organizace.

Agilní Organizace

Organizace se neustále vyvíjí. V době průmyslové revoluce se svět změnil k nepoznání. Z malých businessů začaly vznikat velké továrny. Bylo potřeba řídit velké množství dělníků a to dalo základy managementu, jak ho známe dnes.

Organization 1.0

organization 1.0 Typickou strukturou byla hierarchická pyramida. Moc, motivace a směřování v podobě cukru a biče, pevná struktura a strmý žebříček pozic bylo v té době dobrou odpovědí na aktuální situaci.

Svět se změnil, a organizace se snažily řídit lidi stejně jako stroje. Definovaly fixní procesy, role, pravidla. Nebylo to nijak špatně, protože složitost většiny problémů na které organizace narážely, se daly vyřešit stanovením best practices. Obecně se mělo za to, že zaměstnanci jsou stejně jen líná banda flákačů a tak je potřeba pevný řád a kontrola. Většina lidí se pohybovala v tribal leadership levelu 2 “My life sucks“, tedy “Můj život je nanic“.

Organization 2.0

img_0752-300x225 Jak šel čas, a prostředí businessu se stávalo složitější, firmy se měnily a hledaly cestu ve specializaci a rozdělení zodpovědností. Všechno se nejprve zanalyzovalo a pak teprve udělalo. Byla snaha složité problémy moderního světa rozsekat na jednoduché činnosti a ty pak řešit best practices na které jsme byli po léta zvyklí.

organization20

Organizace se předháněly v nových procesech a rolích. Stávaly se komplikovanějšími a neohrabanějšími. Hlavní motivací bylo stát se nejlepší na úkor ostatních. Majorita lidí se pohybuje v Tribal Leadersip level 3 “I‘m great, you are not“, tedy “Já jsem nejlepší, a vy ne“. Je to prostředí optimalizující jednotlivce. Jsou v něm manageři, kteří říkají, co mají ostatní dělat. Vzniká “Leader-Follower“ model. Od zaměstnanců se čeká, že se stanou promazanými kolečky složitého stroje.

Organization 3.0

Leader-follower V současnosti, kdy už svět není ani jednoduchý ani komplikovaný ale komplexní, je třeba umět na změny reagovat. Být dostatečně flexibilní, Agilní, chcete-li. Moderní organizace je uzpůsobená tak, aby neustále hledala a optimalizovala business hodnotu. Už není tak důležité, jak efektivně pracují jednotlivci. Podstatný je celkový výsledek a přínos. Komplexita moderního světa s sebou přinesla takovou složitost, že již není možné věci rozmyslet, popsat procesy, vytvořit zodpovědné role.

Agile organization 3.0 Organizace potřebují tvořit adaptivní sítě, které jsou inovativní a kreativní a rychle reagují na změnu prostředí. Odpovědnost se z jednotlivce přenáší na týmy.
Současně s tím je třeba změnit leadership model z “Leader-Follower“ na “Leader-Leader“ kde týmy samy přebírají zodpovědnost a rozhodování v rámci firemní strategie do svých rukou a pomáhají organizaci stát se flexibilní.

Leader-Leader model

Tribal leadership model se postupně mění a většina lidí v takové organizaci jsou v levelu 4 “We are great“ tedy “My jsme nejlepší“. Firma již není tvořena nezávislými specialisty ale týmy, které dohromady tvoří systém. Systém, který je dynamický, flexibilní a dobře reaguje na komplexitu okolního světa. Je to jediná cesta, jak dlouhodobě uspět v současném komplexním světě. Moderní organizace jsou Agilní. Jsou tvořeny z lidí, kteří se vzájemně ovlivňují a spolu v rámci komplexního systému celé organizace reagují na okolní svět. Je to jiný svět, než na který jsme byli zvyklí. Ale je to jediná cesta jak reagovat na to co se děje kolem nás a být dlouhodobě úspěšní.

Jak začít?

– Organizace je tak dobrá, jak dobré má leadery. Upřednostňujte “Leader-Leader” leadership model a tvořte kulturu Tribal Leadership modelu “We are great!” tedy “My jsme nejlepší“.

– Decentralizujte, tvořte sítě and komunity. Umožněte autonomní rozhodování v rámci dobře definovaného prostoru.

– přečtěte si mojí knihu The Great ScrumMaster – #ScrumMasterWay která je dobrým průvodcem nejen pro ScrumMastery ale i leadery, managery a ředitele organizace která se chce stát Agilní Organizací 3.0.

Jak poznat že se tým zlepšuje

Pro všechny managery, ScrumMastery a ostatní co se mě na to ptají.

Jestli čekáte, že vám poradím něco snadno změřitelného, tak vás asi zklamu. Tým se zlepšuje pokaždé v jiné oblasti. To nejde dopředu naplánovat. Na druhou stranu, jak to tedy poznáme? Není nad to jít se podívat. Prohodit pár slov. Do něčeho jen tak šťouchnout. Když to uděláte, zjistíte, že je zcela diametrální rozdíl mezi špatným týmem – který moc nefunguje, dobrým týmem – který tak nějak funguje, je ok, ale žádná sláva to není – a tím opravdovým týmem, který funguje skvěle – můžeme mu říkat třeba self-organized tým, Scrum tým, nebo high-performing tým. Dám příklad, o čem mluvím.

Ta úvodní věta, kterou tým polechtáte, může být třeba „ta tabule je dost k ničemu, nic z ní není vidět“… Nebo cokoli co vás zrovna napadne. Jakákoli ‘pitomost’.

‘Špatný tým‘ buď nereaguje vůbec, není to totiž jejich tabule, ani jejich rozhodnutí ji mít. Dělají jen to, co musí. V horším případě začnou na někoho ukazovat prstem, hádat se a říkat, že to oni nic, že to je vina kolegy, ScrumMastera, managera nebo Scrumu jako takového. Je to reakce malého řvoucího vztekajícího se dítěte.

‘OK tým‘ se většinou urazí, protože jak si někdo z venku týmu dovoluje nás kritizovat. Vždyť o nás nic neví. A buď vám vynadají rovnou, což je zdánlivě lepší varianta, protože máte jistou malou možnost to vysvětlit a začít diskusi, ale oni stejně většinou neposlouchají, tak to vyjde nastejno, jako druhá možnost, kdy si jdou následně stěžovat. Oni přeci jsou dobrý tým, všechno jim přeci funguje. Tak co? Je to reakce hodně frustrovaného labilního teenagera.

Je to analogie situace, kdy se jeden náš zaměstnanec rozčiloval, že nedostal prémie. On přeci vykonal všechno, co mu jeho vedoucí zadal. Tak na ně má nárok. Plní vše, co předpisy říkají. Ale to není to, co dneska firmy potřebují od svých lidí. Starají se o ně, dávají jim prostor, rozvíjejí je a očekávají, že budou takzvanými ‘kreativními workery‘, že u své práce budou přemýšlet a přicházet s nápady, jak to, co dělají dělat lépe. O tom je celý Agile a Scrum.

‘Opravdový tým‘ na takové šťouchnutí reaguje jako sebevědomý dospělý člověk, který se dříve nějak rozhodl, za svým rozhodnutím si stojí, ale není to žádný fanatik a rád se dozví, proč má někdo jiný názor. Je ochoten se nad tím zamyslet a ví, že pohled zvenku často vidí věci, které se lidem zevnitř staly neviditelnými. Obvyklá reakce je „no to je zajímavé, my si to nemyslíme, proč si to myslíš?“

Je to vstup do diskuse, kdy obě strany jsou ochotny si naslouchat a něco se dozvědět. Opravdový tým totiž ví, že ‘perfection‘ není stav, ale cesta. A v tomto kontextu vnímají i Agile a Scrum. Neustále hledají, jak se zlepšit.

Agilními ani ‘Scrumovými‘ se nemůžete stát. Je to přístup k životu, práci, činnostem. Je to kultura a filosofie. Stejně jako koupě růžence z vás neudělá věřícího, stejně tak ani Standup a Retrospektiva z vás neudělají Agilní firmu. Jsou to príma věci. Ale není to cíl, jen prostředek.

Jak tedy poznat že se tým zlepšuje? U prvních dvou je to jasné, dáte si pozor, že směřují o stupínek dál. Že z dítěte roste teenager, a z teenagera dospělý člověk. Co ale dál? Řekla bych, že když tohle pochopíte a máte opravdový tým, stane se tato otázka zbytečná, protože je to najednou jasné. Ale pro úplnost u dospělého opravdového týmu hledáme, jestli jsou lidi proaktivní, přicházejí sami s nápady, jak se zlepšit. Jestli mají jeden cíl, nebo bojují každý za sebe a jsou jen skupinou jednotlivců. Jestli vědí, proč se rozhodli tak, jak se rozhodli. Jestli jsou ochotni převzít ownership sami za sebe. Jestli jsou ochotni převzít plnou zodpovědnost (tak jak ji definuje Christopher Avery Responsibility process) za to, co dělají a nevymlouvají se, tedy zodpovědnost v kontextu co s tím uděláme my, aby se to příště nestalo, co změníme u sebe, jak budeme reagovat příště.

Na závěr varování: jestli z tohoto posledního odstavce uděláte tvrdé metriky typu KPI: A) Každý tým musí vymyslet tři zlepšení týmové práce za kvartál, dvě zlepšení na úrovni produktu a jedno na úrovni firmy. B) Každý člen se musí podílet na fungování alespoň jedné ‘improvement skupiny’. Asi nemusím dál pokračovat. Dopadne to stejně blbě, jako když za metriku kvality týmu použijete zvyšující se nebo striktně konstantní velocity. Zabijete poslední zbytky důvěry a veškeré pokusy o to, vytvořit normální prostředí včetně Agilu a Scrumu skončí neúspěchem.

Myšlenka na závěr… Nenapsala já jsem vlastně návod, jak zabít Agile a Scrum? 🙂 Možná, ale to už umíte i beze mne. Doufám, že vám to pomohlo.

Spolupráce dělá lepší organizace

Myslím, že jen málo z vás navštívilo Agile2015 konferenci ve Washingtonu a slyšelo tak keynote – James Tamm “Want Better Collaboration? Don’t be so Defensive!”. Myslím, že to byla jedna z nejzajímavějších přednášek, co jsem za poslední dobu slyšela. O čem mluvil? Vysvětloval, že existují dva typy organizací – červená a zelená. Červená je zaměřená na individuální výkon a soutěživost, zatímco zelená je o spolupráci.

Asi žádná organizace není čistě červená či zelená, ale ty zelenější jsou úspěšnější, a to řádově. Nechci vás ochudit o překvapení, ale podle zdrojů které James uváděl, jsou organizace, kde hlavními hodnotami jsou spolupráce, důvěra, otevřenost, ochota vzít na sebe riziko a zodpovědnost, vzájemná pomoc a optimismus výrazně úspěšnější jak co se týče zisku, tak ceně akcií, tak růstově.

Co takovou organizaci tedy dělá zelenější?

Úmysl spolupracovat
Pravdomluvnost
Vlastní zodpovědnost
Uvědomění si vlastních kvalit a nebýt defenzivní
Schopnost vyjednávat a řešit problémy

Překvapivě, spoustě organizací nechybí ochota spolupracovat, ale pouze to neumějí. A možná proto mám ráda Agile a Scrum, protože když se dobře aplikuje, Scrum vytváří přesně takovou ‘zelenější’ organizaci a celý Agilní coachig je jen o tom, že učíme lidi opravdu spolupracovat, řešit konflikty společně, bez toho, aniž by jeden druhého zahnali do úzkých. Protože lidi, kteří jsou zahnáni do kouta, jsou defenzivní a místo spolupráce a ‘zeleného‘ chování je u nich vidět bojovnost, předstírání a pomlouvání ostatních. A jestli si myslíte, že se vás to netýká, poslechněte si jeho přednášku. Opravdu stojí za to.