Jak hledat ScrumMastera

ScrumMasterů je na trhu málo. O to méně je těch dobrých. Takže tady je pár tipů, kde lovit dobré ScrumMastery.

Zájem

Hledejte někoho, kdo má jiskru, kdo Agile a Scrum bere jako koníček. Ideálním místem jsou konference. Třeba AgilePrague Conference  je ideálním místem 🙂 Hledejte někoho, kdo se o Scrum opravdu zajímá, kdo čte knihy, píše blogy, nebo navštěvuje pravidelně Agilní setkání.

Přístup

Výborný ScrumMaster je Servant Leader. Někdo, kdo pomáhá ostatním stát se lepším, někdo kdo z ostatních lidí dělá leadery. Někdo, kdo „MY“ dokáže upřednostnit před „JÁ“. Není to asistent týmu ani maminka. Umí postavit dobře fungující tým, je dobrým koučem a facilitátorem, ví, jak se zavádí změna, umí stavět komunity v rámci organizace.

Znalosti

Ty se, i když by náhodou něco nevěděl, naučí. Ostatně vždy ho můžete poslat na Certified ScrumMaster kurz, nebo mu doporučit knihu The Great ScrumMaster: ScrumMasterWay :). Já se většinou na interview ptám, co je to Scrum, co je cílem ScrumMastera, a proč je to důležitá role. Ale na to většinou stejně nepřijde dobrá odpověď, a tak radši přejdeme k simulaci nějaké situace např: „Představte si, že jsme tým, který včera absolvoval školení o Scrumu. Moc se nám to ale nezdá a myslíme si, že to tedy rozhodně není pro nás. Co jako Scrum Master budete dělat“. Když si slepě vede svou, neprošel testem, protože neumí naslouchat, když začne koučovací otázkou, většinou uspěje.

Pokračovat můžeme složitějším příkladem, třeba otázkou na nějaký problém, co nejde nijak dobře vyřešit, např. „Tým má 2 dny do konce Sprintu a nic dokončeného. Tým je v pohodě a říká, že to stihne. Co uděláte?“ Jestli začne řešit za tým co mají dělat a převezme za ně zodpovědnost za dodání, není to správná odpověď. Když jim pomůže rozsah problému vidět a přijít na něco, co by s tím sami mohli dělat, vede to k větší self-organizaci a tedy správným směrem.

Na závěr můžete dát poslední case z venku týmu: „Přišel za vámi Product Owner, že neví, jak má prioritizovat Backlog o 3500 položkách. Co uděláte?“ Jediná rozumná odpověď je zkusit zjistit, jestli vize existuje a pomoct mu to postavit spolu s týmem znovu a pořádně. 3500 věcí je moc a Backlog bez Vize nemá smysl.

A tak bych mohla pokračovat. Ani nejde o správné odpovědi, ale o to, jak dokáže reagovat na překvapení, jak se v dané situaci chová, jestli vnímá signály, co mu dáváte nebo si jen mele svou, jak zareaguje když mu vysvětlíte, proč to není tak, ale jinak. Musí vás to bavit. A kandidáta také. Když se urazí, asi to není dobrý match pro vaši firmu.

Zapadne?

Poslední je asi rychlý check jestli zapadne do firmy. Ideální je den v týmu. Tým dá zpětnou vazbu, jak se mu ScrumMaster líbí a ScrumMaster si udělá představu do čeho jde. Některé firmy nabídnou jen oběd s týmem, jiné třeba jen procházku po prostorách. I ta je dobrá. Divili byste se, kolik se toho dozvíte za 10minutovou procházku po firmě.

Takže šťastnou ruku při výběru.

Co má ScrumMaster umět

Čas od času se nějaká firma zeptá, co by měl ScrumMaster umět a jaký by měl být, aby mohli sepsat pozici ScrumMastera.

Nadšení a zájem

Na prvním místě je určitě nadšení a zájem o Agilní metody a Scrum (navštěvuje konference, sleduje blogy a webináře, zapojuje se do lokální Agilní komunity napr. Agilni Asociace). Agile je změna mindsetu. Agile se nedá jen tak dělat, Agilní musíte být.

Znalosti

Znalosti by měl mít na úrovni na úrovni certifikací CSM – Certified ScrumMaster, případně CSPO – Certified Scrum Product Owner jako doplněk pro coaching Product Ownera.

Zkušenost ze Scrum prostředí. Dobrý ScrumMaster by měl zažít pravý Scrum, zkušenosti ověřené certifikací A-CSM – Advanced Certified ScrumMaster, nebo v lepším případě CSP-SM – Certified Scrum Professional – ScrumMaster, případně jednou z expert level certifikací  Certified Agile Coach (CTC – Certified Team Coach, CEC – Certified Enterprise Coach).

Alespoň základy (a plánuje se rozvíjet v daných oblastech): 

  • coaching
  • facilitace

Alespoň jedna z následujících domén (a plánuje se rozvíjet v ostatních oblastech): 

  • change management
  • leadership (servant leadership & ‘we‘ culture)
  • schopnost stavět dobře fungující týmy, odstraňovat konflikty
  • učí, vysvětluje
  • root cause analysis aby dokázal efektivně pomoci s odstraňováním překážek

Solidní přehled o následujících oblastech: 

Agile, Scrum, Kanban, Lean, Agile organization and culture, Agile Product Ownership, Extreme Programming, System thinking, Scaling (např. LeSS)

Vlastnosti:

Empatie, schopnost naslouchat, pomáhat ostatním, neustále hledat nové myšlenky a zlepšení, a posouvat tým.

 

Není to žádná věda, že? 🙂

 

Pět nejčastějších chyb Agilní a Scrum transformace

ScrumMaster řeší překážky, přece k tomu tady je. A když ne interní, tak alespoň externí. Kdo jiný by to přeci dělal, no ne? Vždyť jinak by tým nebyl efektivní.

ScrumMaster pomáhá týmu, aby si překážky odstranili sami. Facilituje diskuse, vysvětluje, coachuje a pozoruje. ScrumMaster State of Mind model je dobrým nástrojem jak na to.

Product Owner nemá být na retrospektivě. Moc by viděl, jak to děláme, a hlavně, moc by nám říkal, jak to máme dělat.

Product Owner je součástí Scrum týmů, jak jinak chceme takový tým postavit, když společně nepřemýšlíme, jak zlepšit spolupráci. Product Owner i Development tým mají jeden cíl. Dodat hodnotu zákazníkovi. Společně na tom pracují, pomáhají si a společně hledají kde se zlepšit.

Velocity a Story Pointy jsou hlavní metrikou dobré implementace Agilu. Velocity musí růst. Podle toho poznáme, že se zlepšujeme.

Agile a Scrum dávají důraz na dodání hodnoty. Story Pointy ale odhadují effort, komplexitu a risk. A to nemá s hodnotou nic společného. Určitě si umíte představit jednoduchou funkcionalitu, která přinese velkou hodnotu, a hodně komplikovanou věc, která bude mít hodnotu stejnou.

ScrumMaster by měl za tým řešit problémy. A protože to není práce na full-time, tak může být současně i členem týmu.

Cíl ScrumMastera je pomoci týmu se stát skvělým týmem. Takzvaně high-performing. Být self-organized. Nezávislý na ScrumMasterovi. Neustále hledat lepší možnosti, jak bychom mohli pracovat.

Naimplementujeme Agile a Scrum a je to. Odškrtáme pár praktik a jsme s Agilní transformací hotovi.

Agilní transformace je cesta. Cesta, kterou se učíte a neustále hledáte jiné praktiky, jak být lepší. Nikdy nebudete hotovi. Dělat Agilní praktiky nestačí. Musíte být Agilní a neustále hledat, jak se zlepšit. Vítat změny. Je to stav mysli, filosofie. Pokaždé, když dosáhnete svého cíle, který jste si na této cestě definovali, pokaždé se vám otevře obzor a vy uvidíte další nový svět kam se posunout dál.

 

Scrum pro distribuované týmy

Častou otázkou bývá, co s distribuovanými týmy. Takže začněme od začátku. Scrum funguje výborně pro co-lokované týmy. Tedy lidi, kteří sedí na jednom místě a spolupracují. Mají jeden cíl, pomáhají si. Jsou u sebe, a tak je snadné spolupracovat. Nemusí si plánovat žádný meeting, ani si posílat emaily. Prostě se zeptají přímo a hned, jak je to potřeba. Jen v takovém prostředí dokážete vytvořit plnohodnotný cross-functional, self-organised a high-performing tým.

Takže tohle by měl být váš cíl. Někdy je to snadné, stačí lidi přestěhovat v rámci budovy a oddělení, jindy musíte nejdříve investovat do předání zkušeností a znalostí. To nastává např. v případě, kdy máte historicky tým frontend developerů v Praze a backendisty v Brně, nebo třeba experty na systém A v Košicích a Systém B v Bratislavě. Potom je nasnadě vytvoření dočasného distribuovaného týmu. Takový tým je na více lokacích, ale primárním cílem je naučit se od sebe tolik, aby výhledově mohli udělat co-lokované cross-functional týmy na jednom místě. To může trvat třeba půl roku, nebo rok. Ale dlouhodobě to je vyčerpávající. Jak takový distribuovaný tým udělat funkční? To je v dnešní době internetu snadné. Nejúspěšnější je postavit do každé lokace velkou obrazovku, web kameru a celý den mít živou session tak, aby se všichni viděli a slyšeli. Je to asi to jediné, co opravdu funguje. Zároveň je dobré se pokusit naplánovat pravidelná setkání celého týmu, a to nejen na společnou Retrospektivu ale i nějakou zábavu. Klíčem úspěchu je z emailové adresy udělat člověka. Vytvořit vztah. Znát se a být týmem, který drží při sobě.

Druhým dočasným řešením je nedělat distribuované týmy, ale dočasně členy týmů relokovat, aby se naučili to, co potřebují znát pro vytvoření co-lokovaného týmu a předali si zkušenosti a znalosti. To se používá často při mergích nebo v prostředích mergům podobným, kdy část systému je řešena v Německu, část v USA a část v Indii a vzhledem k časovým zónám by spolupráce popsaná výše fungovala jen těžko. Členové týmu se na několik týdnů stanou součástí jiného týmu, a když se zaučí, vrátí se zpět a postaví cross-functional tým na jednom místě.

Samozřejmě existují i výjimečné týmy, které měly na různých kontinentech po jednom členovi týmu a i tak fungovaly výborně. I tak můžete uspět. Je to jen o vás. Ti, o kterých vím, že v takovémto prostředí uspěli, se domluvili, že budou mít flexibilní pracovní dobu. Někdy budou pracovat brzo ráno, někdy začnou odpoledne, jindy ráno, v poledne si vezmou volno a pak zase večer. Tak, jak to tým zrovna potřebuje a oni můžou. Druhou částí dohody bylo, že kdykoliv pracují mají sluchátka a mikrofon a běžící audio session, aby spolu mohli v reálném čase mluvit.

Že se vám to nezdá snadné? Není. Proto Scrum doporučuje co-lokované týmy. A když už trváte na distribuovanosti, tady je pár tipů, které distribuovanost ve velkých korporacích pomohly úspěšně zvládnout. Rozhodnutí, jestli chcete být úspěšní v dnešním měnícím se světě je na vás. Svět ale nepočká. Když se do toho dáte dneska, možná to bude bolet, ale za rok z vás bude úplně jiná firma s daleko širšími možnostmi jak dosáhnout cíle a úspěchu 🙂

Úspěšný ScrumMaster

Tipů, co dělat abyste se stali úspěšným ScrumMasterem je spousta. A spoustu jsem jich popsala ve své knize The Great ScrumMaster: #ScrumMasterWay. Ten nejjednodušší je být konzistentní. Věnovat se svému cíli – postavit ze skupiny lidí výborný tým, který bude self-organized, bude se neustále zlepšovat a posouvat na další a další level. Odolat pokušení vzít to zkratkou a za tým rozhodovat, odstraňovat za ně překážky a říkat jim co mají dělat.

Správný ScrumMaster je dobrým coachem, dokáže pomáhat týmu, aby si sami našli řešení a nespoléhali na nikoho třetího. Otevírá jim obzory. Není to asistent ani maminka, která se v dobré víře stará o své děti a chrání je tak, že nikdy nevyrostou. Nedopustí, aby se jim stala i drobná nepříjemnost. Dobrý ScrumMaster ví, že občas musí nechat tým spálit. Nechat je pracovat, jak říkají že je to nejlepší, a počkat až si sami vyzkouší jaké to je, když na konci Sprintu nemají co prezentovat. Snaží se tomu zabránit, ale občas jsou chvíle, kdy je potřeba je nechat zažít neúspěch, abyste na retrospektivě potom mohli přijít na to, co uděláme příště jinak, aby se nám to už nestalo.

Dobrý ScrumMaster je Servant Leader. Dělá ostatní lidi kolem sebe úspěšné.

Dělá z nich dobré leadery. Podporuje spolupráci v rámci organizace jako takové, podporuje self-organizaci, rozbíjí sila, staví komunity. Je to někdo, o koho se můžete opřít. Kdo vám pomůže postavit pravou Agilní organizaci a posílí kulturu spolupráce. Někdo, kdo vám pomůže být tou nejúspěšnější firmou a dosáhnout tam, kam byste se sami jen těžko dostávali.

Od koho a jaká Scrum certifikace má opravdu hodnotu

Za autora Scrumu je považován Ken Schwaber a Jeff Sutherland. První veřejné školení Scrumu ale nakonec prý realizoval Ken Schwaber společně s Mikem Cohnem. Ono to možná nakonec není až tak důležité, kdo byl a nebyl první, důležité je, že všichni tito zakladatelé Scrumu a dnes vlastně Scrum legendy se v té době sdružili pod křídla Scrum Alliance, kterou založili v roce 2002 (zakladatelé byli Ken Schwaber, Mike Cohn a Esther Derby). Tím se vlastně Scrum Alliance stala první certifikační autoritou, která vydávala Scrum certifikace. Vznik certifikací nepřímo zapříčinila firma Xerox, která potřebovala své zaměstnance nejen proškolit ale i ocertifikovat – tak vzniklo CSM – Certified ScrumMaster.

Postupem času se cesty Kena a ostatních z původní Scrum komumity rozešly, Ken Schwaber si založil Scrum.org a Scrum Alliance pokračovala dál v započaté cestě. Obě tyto společnosti vydávají certifikace na Scrum proces, ale postupem času se jejich přístup k certifikacím diametrálně rozešel. Výsledkem je, že Scrum Alliance se drží původního myšlenky, jak certifikace udělovat a jak držet jejich kvalitu a vydává certifikace, které dnes mají na trhu opravdovou hodnotu. Díky tomu také jejich počet prudce roste a i pozice Scrum Alliance na světovém trhu. Je skvělé, že aktivní součástí Scrum Alliance je dodnes Jeff Sutherland, jeden ze spoluautorů Scrumu. Tím je zabezpečena kontinuita, aktuálnost, ale také kvalita. Ostatně podívejte se na poslední aktualizaci Scrum Guidu – je z roku 2016 a stojí za ním Jeff Sutherland (Scrum Alliance) a Ken Schwaber (Scrum.org).

Nikdo neříká, že nemůžete Scrum umět bez certifikace či certifikace je zlatý grál. Samozřejmě není. Ale pokud o certifikaci opravdu uvažujete, tak si dobře rozmyslete, od koho certifikace je. Díky popularitě Scrumu různá uskupení tvářící se jako certifikační autority tuší zisk snadných peněz – vždyť stačí test za pár dolarů a certifikace je vaše. Ale v tomto případě má tak cenu papíru, na kterém je vytištěna. Ostatně takový papír s nápisem Certifikace si můžete vyrobit i sami ve Wordu a bude mít úplně stejnou hodnotu. A je smutné, že do této skupiny se před lety přidal i Scrum.org, když umožnili certifikaci jen za test, čímž sami popřeli cestu, po které po založení šli a zcela opustili tlak na kvalitu a jméno certifikace. Když už ale do nějaké certifikace investujete, vždy je dobré mít certifikaci od někoho, kdo je pod Scrumem opravdu podepsaný, rozumí mu, a jehož certifikace má opravdu světově uznávanou platnost – a zde je aktuálně jen 1 možnost: certifikace od Scrum Alliance.

Scrum Alliance jako první certifikační autorita má díky své dlouhé historii celosvětově rozhodně větší impact a vlastnictví certifikace od Scrum Alliance je rozhodně výborná volba. Navíc v ČR a na Slovensku školení s certifikacemi od Scrum Alliance dlouhodobě a úspěšně pořádá několik společností a tyto certifikace jsou i na našem trhu velmi dobře známé a uznávané. Školení mohou vést pouze certifikovaní trenéři, kteří musí splnit opravdu náročné podmínky. Získání licence Certified Scrum Trainer není vůbec snadné a certifikační proces trvá rok a déle a zdaleka ne každý v něm uspěje. Díky tomu je laťka na kvalitu školení nastavena opravdu vysoko, čímž se drží i vysoký standard certifikací.

K získání je několik certifikací, ať nejoblíbenější CSM – Certified ScrumMaster, pro produkťáka CSPO – Certified Scrum Product Owner, či developerská CSD – Certified Scrum Developer či relativní novinka pro managery a leadery organizací CAL1 – Certified Agile Leadership I a následný program CAL2 – Certified Agile Leaderhip II. Jako další level je tu Advanced level, tj. A-CSM a A-CSPO po kterém následuje level professional CSP – Certified Scrum Professional kde držitelé musí prokázat praktickou zkušenost se Scrumem. I tento professional level se dnes dělí na dvě možnosti podle role, tj. CSP-SM a CSP-PO. A následně CTC – Certified Team Coach a CEC – Certified Entrprise Coach kteří spolu s CST – Certified Scrum Trainer jsou těmi pravými pomocníky s Agilní transformací.

Jinak pro představu ScrumAlliance je založená jako non-profit organizace, která se snaží investovat do Agilní a Scrum komunity. Pořádá pravidelně každý rok tři globální Scrum Gatheringy (Evropa, USA, Asie), a spoustu regionálních Gatheringů, coach campů, sponzoruje menší konference, podporuje lokální komunity. Mezi trenéry jsou opravdové legendy, ať už zmiňovaní Jeff Sutherland a JJ Sutherland, Mike Cohn, autoři LeSSu (Large Scale Scrum) Craig Larman a Bass Vodde, Maria Matarelli, která posouvá Agile a Scrum za hranice SW vývoje a zaměřuje se na Agilní marketing, Joe Justice, který je expert na Scrum v HW oblasti, Hendrik Kniberg známý ze Spotify, Roman Pichler, evropská legenda produktového vývoje, a tak bychom mohli pokračovat.

Pokud o certifikaci na Scrum uvažujete, dobře zvažte, jakou certifikaci si vyberete. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale pokud mohu něco doporučit, vyhněte se tradičním certifikačním agenturám, které certifikují Waterfall – ti Scrumu nerozumí a jejich certifikace v Agilním světě nemá hodnotu. Vyhněte se různým Indickým agenturám s krásnou fotkou sídla v USA. Vyhněte se agenturám, které nabízí certifikaci za test. Agile = Mindset, a to se testem nedá ověřit. A lidé, co se v Agilním světě pohybují, to dobře vědí, a tak tyto certifikáty nemají větší hodnotu než již ten zmíněný kus papíru, co si ve Wordu napíšete sami. Přeji dobrý výběr.

Update: 2019.

Disclaimer: Jsem Certified Scrum Trainer od Scrum Alliance, takže můžete říct, že jsem „zaujatá“. Ale já opravdu věřím, že školeni s certifikacemi od Scrum Alliance vedené jejich certifikovanými trenéry jsou nejlepší a mají na trhu největší hodnotu. Proto neškolím certifikační Scrum školení pro jiná uskupení. Dostávala jsem na toto téma v poslední době opravdu hodně dotazů, doufám že na ně tento blog-post odpověděl.

Jak řešit chyby ve Scrumu?

Jedním z častých dotazů, které dostávám, je jak řešit ve Scrumu chyby. Je lepší mít separátní tým na chyby a separátní tým na nový development, nebo cross-functional týmy co pracují na tom, co je zrovna potřeba, tedy chybách i nových funkcionalitách. Odpověď je snadná. Scrum optimalizuje business value. Definuje proto týmy jako cross-functional, které dokáží udělat jakoukoli změnu produktu, co přináší business value. Tedy chceme tým (týmy) co pracují na tom, co je zrovna v produktu potřeba. Ať už je to chyba, nebo nová feature.

První, co je třeba si uvědomit je, že chyba je zase jen změna funkcionality, takže není sebemenší důvod, proč by chyby nemohly jít do Backlogu jako jakékoli jiné věci, které chcete ve vašem produktu změnit. Jsou to prostě obyčejné položky Backlogu, které by měl Product Owner prioritizovat podle business value. Když dám příklad, představte si, že máte hru, kde si hráči můžou nastavovat vlastní avatary. A jedním z možných nastavení je i barva vlasů. A co čert nechtěl, pokaždé když se odhlásíte, váš avatar barvu vlasů ztratí a je zase blond. Otrava, že? Jasná chyba, řekli byste. Takže ji musíme dát do Backlogu a opravit. Dokonce na to klidně můžete použít formát User Story a napsat:

Jako hráč,

chci, aby si můj avatar pamatoval barvu vlasů,

abych ji nemusel nastavovat pokaždé znova.

Když to uděláte, stane se zajímavá věc. Z něčeho co se musí opravit, se stane něco, co má business value (abych ji nemusel nastavovat pokaždé znova) a lze prioritizovat relativně vzhledem k ostatním položkám Product Backlogu. V tomto konkrétním případě nás to donutí zjistit, kolik hráčů tuto funkcionalitu s chybou kdy použilo, ale hlavně kolika z nich vadilo, že se přes noc stali blond. A když zjistíte, že existuje jediný hráč, kterému vadí, že nemá barevné vlasy, tak možná položka do Backlogu bude úplně jiná a bude naopak znamenat odstranění funkcionality jako takové.

Co když ale chyba není takhle nedůležitá, ale je kritická? Stojí vám produkce, uživatelé nemůžou produkt používat? No tak ji opravte. Že vám to narušuje Sprint? Je to výjimečná situace, a výjimky se dějí. Když celý tým onemocní, taky to berete jako výjimku a moc to neřešíte. Je třeba si uvědomit, na co klademe důraz. V tradičním světě waterfallu bylo hlavní chybu co nejrychleji opravit. Tím jsme problém považovali za vyřešený. V Agilním světě ji opravíme, a klidně i hned jestli je tak kritická, že nepočká do dalšího Sprintu. Pak si odpočineme, a zamyslíme se, co uděláme příště pro to, aby se nám to už nestalo. Najdeme rootcause, změníme své procesy, refactorujeme, prostě uděláme cokoli, aby se takovéhle kritické chyby neobjevovaly, a ty, které nám přeci jen utečou, jsme mohli v pohodě považovat za výjimky. Protože výjimečné věci se dějí výjimečně, moc nám nevadí. Dokážeme se z toho otřepat. Stejně jako když celý tým onemocní. Naopak obvyklé věci se dějí obvykle a mohou být pěkně vyčerpávající.

Knihu The Great ScrumMaster: #ScrumMasterWay vydalo nakladatelství Addison-Wesley

The Great ScrumMaster:#ScrumMasterWay

Začátkem roku 2016 jsme dopsala svoji další knihu The Great ScrumMaster: #ScrumMasterWay, kterou jsem si původně vydala sama jako elektronickou publikaci a distribuovala ji pomocí Amazonu ve verzi pro Kindle a následně si nechala vytisknout i papírovou limitovanou full-color edici v omezeném nákladu. Kniha se prodávala překvapivě hodně dobře a tak jsem si už byla vyzvednout pěkný šek od Amazonu v americkém Wells Fargu – dáte otisk palce a peníze jsou vaše 🙂 A dvakrát vyprodala limitovanou barevnou papírovou edici. Na rozdíl od první knihy Agilní metody řízení projektů (vydal Computer Press v roce 2014) jsem knihu tentokrát záměrně psala anglicky, protože mi přišlo téma výborného Scrum Mastera jako opomíjené a věřila jsem, že mé dlouholeté zkušenosti jsou aplikovatelné celosvětově, nejen u nás v ČR či na Slovensku, a kniha se prosadí. A měla jsem štěstí a tento názor se mnou sdílí i americké nakladatelství Addison-Wesley Professional (součást skupiny Pearson), které patří mezi jedno z největších světových nakladatelství technické literatury, a právě v těchto dnech moji knihu vydává. Mám z toho opravdu velkou radost, že kniha je pod křídly velkého a známého nakladatelství a bude dostupná na celosvětovém trhu.

Cesta k tomu cíli nebyla úplně snadná a opravdu velkou zásluhu na tom má Mike Cohn, jedna z legend Scrumu, kterého kniha nadchla a doporučil ji jako další publikaci do své série, které pro Addison-Wesley dělá editora. Takže má kniha je teď součástí série: Addison-Wesley Signature Series (Cohn) a jsem tím velmi poctěna. Když se podíváte na ostatní knihy v sérii, myslím, že jsem ve velmi dobré společnosti 🙂 Od doby doporučení Mika Cohna uběhlo mnoho času, kdy editoři pracovali na textu a grafici vylepšovali mé kreslené obrázky, než se dnes kniha objevila na trhu, ale o to větší z ní mám radost. Všichni udělali výbornou práci a já jsem ráda, že jsem mohla pracovat s takovým týmem profesionálů.

Zuzi Sochova & The Great ScrumMaster: #ScrumMasterWay bookJak již z názvu vyplývá, v knize se primárně věnujeme roli ScrumMastera. Kdo je dobrým ScrumMasterem, co by měl ideální ScrumMaster znát a umět, jak si představuji cestu ScrumMastera od prvních kroků až do excelentního stavu. Prostě jak se stát tím nejlepším ScrumMasterem na světě :). Nejedná se o žádnou suchou teorii, snažila jsem se udělat knihu hodně praktickou, vizuální, s hodně příklady, tak aby to bylo opravdu prakticky použitelné a realizovatelné v běžném životě.

Kniha čerpá z mých reálných zkušeností z mnoha týmů a firem, definuje nový koncept #ScrumMasterWay, který ukazuje ScrumMasterům cestu jak se stát skvělým ScrumMasterem.

Mně se o knize špatně píše, a tak vám radši rovnou doporučím si ji přečíst. Pokud by vás zajímaly další detaily, na stránce greatscrummaster.com se můžete dozvědět o knize více. Knihu je možné objednávat na Amazonu. Jestli se vám kniha bude líbit, prosím doporučte ji svým známým a kolegům anebo mi napište recenzi a pomozte mi tak knihu dostat do světa.

Doufám, že se vám bude kniha líbit.

Jak naplánovat Sprint bez odhadů?

Jeden z nejčastějších nešvarů Scrum implementací je odhadování tásků v hodinách a jejich následné poměřování vůči kapacitě týmu. Je to krásná myšlenka, ale v praxi je to nesmysl, který trvá zbytečně dlouho a nic nepřináší. Snad jen to, že můžete nakreslit další zbytečnost – Sprint Burndown.

Myšlenka vychází z nepochopení Scrumu. Je to pozůstatek tradičního myšlení Organizace 1.0 kde jsme věřili, že lidi alias zdroje jsou stejně jen líná banda individuí, kteří když je nebudeme hlídat, tak nic neudělají. Scrum dává práci mnohdy ztracený smysl a tak generuje daleko motivovanější lidi, kteří se sami zlepšují a vymýšlejí jak dělat věci lépe. A kteří toho udělají víc i bez mikromanagementu a detailního vykazování.

Když tedy přestaneme odhadovat kvůli kontrole lidí v týmu, zbývá se podívat, jestli mohou být takhle detailní odhady přínosné týmu samotnému. Podívejme se nejprve na reálnou přesnost takových odhadů. V podstatě, každý odhad je jen jakási předpověď. Slovní spojení ‘přesný odhad‘ je oxymoron. Nemůže nastat. Proto také ve Scrumu neodhadujeme, kdy bude jedna konkrétní věc hotová, ale kolik Product Backlog Items se nám vejde do Sprintu. Nečekané vlivy, které se týmu za Sprint stanou, se tím zprůměrují. Každá individuální story může být výrazně jiná, než jsme čekali, ale v globálu to vyjde. Jedna bude náročnější, jiná snazší, někde se zasekneme, jinde to půjde lépe, než jsme čekali a obavy se nenaplní. Jediné, co je pro plánování Sprintu potřeba, je dobré porozumění Backlogu a jednotlivým Stories. Nikdy bychom neměli do Sprintu plánovat věci, kterým nerozumíme – ale v takovém případě ani pokus o odhady tásků nepomůže.

Praktika, která týmům pomůže porozumět položkám Backlogu a na základě toho je naplánovat do Sprintu je rozpadnout Stories na tásky/aktivity, o kterých věří, že je dokáží dokončit za maximálně den (tedy od Standupu do Standupu). Některé takové tásky budou trvat třeba i tři, čtyři dny, jiné tým dokončí za pár hodin. Není důležité zkoumat tyto výjimky, ty se stanou, ať budete dělat, co budete dělat. A jestli to nejsou výjimky a všechny tásky se ukázaly být příliš malé nebo příliš velké, příští Sprint to napravte tak, aby byly v průměru dokončitelné za den. Je to zdánlivě to samé, také odhadujeme, ale je ohromný rozdíl, jestli na takovou tásku napíšete 8h a nebo se jen každý Standup z odstupu podíváte na vaší Scrum tabuli a zhodnotíte celková posun týmu. Není třeba nic počítat. Scrum je empirický proces, koriguje se sám. Někde začněte a uvidíte. Obecně je nejlepším odhadem včerejší počasí. Stačí naplánovat tolik položek Backlogu, kolik jste dokončili minule. Co se tásků týče, když vám rozpadlé aktivity vyjdou na tak cca na polovinu dní, bude to tak akorát. Obvykle se totiž některé tásky v průběhu rozpadnou na menší kousky a jiné vzniknou. To je zcela normální, neboť řešení vniká teprve v průběhu Sprintu. Zkuste to a uvidíte, jak to půjde. Příští Sprint můžete cokoli změnit tak, abyste našli správný balanc a rytmus.

Sprint Review

Sprint Review je jednoduchý meeting, který ale většina firem nepochopila. Jak se jako Agilní Coach chodím dívat na různé Scrum týmy, nejčastější chybou je, že Sprint Review považují za Sprint nebo Release status. A tak se tenhle zajímavý meeting stává pro spoustu firem noční můrou. Rozhoduje se zde, jestli byl tým úspěšný, kolik slíbil a kolik dodal. Ale to je zcela mimo definici toho, co by se tu mělo dít.

Jestli jste si oddychli, že takhle to u vás není, mám pro vás druhou nejčastější chybu, a to že na Sprint Review prezentuje tým Product Ownerovi co dokončil. Je to asi o chlup lepší, ale pořád úplně vedle. Product Owner je součást Scrum týmu a tedy dokončenou funkcionalitu akceptuje hned jak je hotová, tedy v průběhu Sprintu. Tedy na review už ji dávno viděl a dal na ni zpětnou vazbu.

Další chybou v pořadí je, že neprezentuje tým, ale Product Owner. Tým je přeci banda introvertů co nerozumí businessu, tak jak by mohli předstoupit před zákazníka, že? No alespoň oproti předchozím variantám něco ukazujete zákazníkovi a dostáváte zpětnou vazbu. O tu jde totiž na Sprint Review především.

Ideálním stavem je, že tým prezentuje zákazníkovi, co dokončil. A na oplátku získá zpětnou vazbu od zákazníka. Není to žádná technická prezentace jak je to naimplementované, ani přehlídka jednotlivých User Stories, ale souhrnná prezentace toho, jak jsme doručili za daný Sprint hodnotu definovanou cílem Sprintu.  Jak již jsem naznačila, prezentuje tým. Kdo konkrétně? No to je snadné, kdokoli. Z výborně fungujících týmů je schopný hodnotu Sprintu prezentovat kdokoli. Jak to vypadá v praxi? Přijdete na Sprint Review, tým vylosuje jednoho člena a ten prezentuje. Že to není možné? Když tým spolupracuje v rámci Sprintu vždy na jedné UserStory (viz praktika “One UserStory at a time“), není to problém. Je důležité si uvědomit, že neprezentujeme detailní řešení, ale Sprint Goal, tedy hodnotu dodanou v daném Sprintu.