Kanban nebo Scrum

Na letošní Agile Prague konferenci se vyrojilo mnoho CaseStudies na téma Kanban nebo Scrum. A protože konference bude až v září (nečekejte s registrací příliš dlouho, protože máme skoro vyprodáno) tak nevím, o čem budou jednotliví speakeři mluvit. Ale inspirovalo mě to k napsání toho, co vidím v rámci Agilního Coachingu a workshopů až příliš často. Dalo by se to shrnout větou Scrum nás moc nutí se měnit, stát se Agilními nejen jako tým, ale jako celá organizace. A to je moc práce, tak radši přejdeme na Kanban. Tam není tolik pravidel, nemusíme vytvořit žádné další role, a vlastně můžeme dělat to, co do teď a i přesto být Agilní. Odškrtnuto a bez práce. Kanban má totiž hrozně blízko k metodice jen s jedním pravidlem: Dělat všechno dobře. Je to dobrá metodika, stejně jako Kanban, ale většina firem ji nezvládne naimplementovat. Kanban sám o sobě je obsažen v DNA Scrumu. Scrum vznikal až po něm, takže veškeré Kanban principy zakomponoval do svého jádra fungování. Ostatně ani to, že ve Scrumu nemůžete dělat Continuous Delivery, neobstojí. Stačí přeci rozšířit Definition of Done tak, aby obsahovala i nasazení na produkci a tým pak nasazuje v průběhu Sprintu tak, jak jednotlivé UserStory dokončuje. Jestli když už jste tak daleko, že máte funkční cross-functional týmy, které nasazují v průběhu Sprintu na produkci, potřebujete Scrum je těžko říct. Možná ne, protože máte Agilní mindset a kulturu už dávno tak v kostech, že i doporučení ‘dělejte všechno dobře‘ vyústí v Agilní firmu. Na druhou stranu, v takových firmách kde Scrum zvládli, pomáhá jim, se ho nezbavují jen proto, že jim něco nejde nebo že našli nové jméno.

Samozřejmě existují prostředí, kde je Kanban vhodnější než Scrum. Ale rozhodně to nejsou produktové firmy, ani když dělají hodně maintanance nebo mají prostředí, kde se stakeholdeři nechtějí domluvit, co mají týmy dělat a proč, a neustále se mění priority. Agile nikdy neměl být chaos.

K Agilnímu mindsetu samozřejmě nevede jen Scrum, ale i Kanban a třeba XP. Jen čistě z mé zkušenosti úspěšnost Scrumu na cestě k Agilnímu mindsetu je výrazně vyšší než úspěšnost Kanbanu. Vede tam i cesta přes doporučení ‘dělejte všechno dobře‘. Ale ta je ještě o řád méně úspěšná.

Jsem zvědavá co case-studies na Agile Prague Conference přinesou do diskuse k této tématice. A budu ráda, když se dozvím něco nového a zajímavého na téma proč by se mohlo vyplatit jít od Scrumu ke Kanbanu.

Agilní Marketing

Už máte Agilní SW část firmy a zajímá vás co dál? Tak můžete začít třeba na marketingu. Agilní Marketing začíná být čím dál tím častěji skloňovaným tématem. Svět se změnil. Je rychlejší, dynamičtější, a vyžaduje zcela jiný přístup k produktu a marketingu. Tradičně marketingová oddělení produkovala jednorázové reklamy, videa, texty. Dnes musíte cíleně produkovat specifický obsah pro každou cílovou skupinu. Je to dlouhodobá aktivita. A výsledky nejsou vidět hned. Proč tomu tak je? Protože chování zákazníků se změnilo. 80% zákazníků si dnes najde a následně vybere produkt samo na internetu ještě předtím, než se setká s prvním obchodníkem. A vy chcete ovlivnit, aby si sami vybrali právě váš produkt. Na to reaguje digitální marketing, který pravidelně a konzistentně generuje zajímavý “kontent”, který případné zájemce přesvědčí.

Proč tedy Agilní Marketing… Firmy dnes generují spousty funkcionalit, ale málo z nich se zaměřuje na doručení plnohodnotného zážitku svým zákazníkům. Málokdo dnes zkoumá, jak zákazníci reagují, co se jim líbí, komunikuje s nimi, odpovídá na otázky a stížnosti. Agilní přístup k Marketingu vás přesně k tomu vede.

Jak začít. V podstatě můžete aplikovat standardní Scrum. Postavit cross-functional content tým, ScrumMastera, Content Ownera – lidi z marketingu mají často problém porozumět co je to vlastně produkt, tak se zdá, že ‘kontent‘ je snáze pochopitelný. Společně vymyslíte vizi, popíšete persony a vytvoříte Backlog. Stejně jako u softwarových týmů, je klíčová schopnost prioritizovat business value a aplikovat koncept jednoduchosti (simplicity). Jednotlivé položky backlogu napíšete ve formě UserStory a ty pak content tým ohodnotí třeba pomocí Planning Pokeru. A pak už jen naplánujete Sprint a spolupracujete na vytváření obsahu (contentu). Na konci Sprintu uděláte Retrospektivu a Sprint Review, a pravidelně získáváte zpětnou vazbu od vaší cílové skupiny. Nic složitého, nic co by potřebovalo cokoli specifického a jiného, než je standardní Agilní Manifest a Scrum.

Jestli se o tom chcete dozvědět víc, doporučuji si přečíst knihu Jeff Julian – Agile Marketing: Building Endurance for Your Content Marketing Team, anebo se domluvit na workshopu, který pro vaši firmu rádi uspořádáme.

Scaling Agile and Scrum

Poslední dobou se vyrojila spousta různých metod jak škálovat Scrum a Agile proces na prostředí velkých produktů. Takže než se chytíte do sítě různých klasicky smýšlejících organizací, které ve Scalingu konečně našly cestu jak naoko aplikovat Scrum, ale praktiky nemuset měnit, tak se zkuste podívat na zcela Agilní přístup jak na to.

Není na tom nic až tak složitého. Jen musíte rozumět tomu, co je opravdu Scrum. Není to totiž proces jak řídit vývoj, ani něco kvůli čemu máme Backlog a Standupy, ale přístup, filosofie a kultura. Obecně se tomu říká empirický proces. Tedy velice volně definovaná pravidla hry. Každá taková Scrum hra má své hřiště s pevně danými mantinely a pár pravidly jak hrát. Jinak by to byl chaos. Ale už neříká, co přesně v které situaci musíte udělat. K tomu jsou definované best practices. A Scaling Scrum je často ukázkou, jak k tomuto problému lze přistoupit neagilně a nescrumově – tedy kolem Scrum týmů vytvořit složité byrokratické struktury nových rolí, procesů, meetingů, pojmů. Viz obrázek, kde ta bílá plocha je to, co je původní Scrum.

Opačný přístup zvolil Bas a Craig s frameworkem LeSS. Stejně tak, jako když Ken kdysi dávno definoval Scrum a měl možnost si zvolit, které praktiky budou součástí Scrumu a které ne, volil spíše méně než více. A protože Scrum je něco, co se stále vyvíjí, je dnes na rozdíl od začátku nedílnou součástí Scrumu Retrospektiva, ale například story pointy, User Stories and Scrum Board jsou jen doporučené praktiky. Proto je Scrum tak úspěšný. Je totiž aplikovatelný úplně kdekoliv. Když se vrátím k LeSS Large-Scale Scrum frameworku, tak přesně to je hlavní filosofií LeSS – ‘Do more with LeSS‘.

Co se tedy podle LeSS musí změnit proti jednoduchému obrázku, kde máme jen jeden Scrum tým? Na první pohled nic zásadního. Pořád máme jeden stejný Sprint, jeden ‘potentional shipable product increment‘, jeden kód a continuous integration. Pořád máme cross-functional týmy které dokážou jako tým samostatně dokončit jakoukoli položku z Product Backlogu. Týmy si dělají své vlastní Standupy a Retrospektivy. Pořád máme všichni jeden cíl, dodat hodnotu zákazníkovi. A tak pro jeden produkt máme jeden Product Backlog a jednoho Product Ownera – a nemusíte se bát, zvládne to. On totiž Product Owner nikdy nepracuje sám a i na tom jednoduchém 1-1 obrázku má spoustu pomocníků.

Takže v podstatě jediné, co se změnilo je, že na úrovni development týmů se zajímáme co dělají ostatní týmy, jednotliví členové spolu řeší závislosti. Ne co se týče businessu, protože položky Backlogu jsou nezávislé, ale závislosti v kódu, dané konkrétním řešením dané Story. Dále obvykle posíláme zástupce týmů, aby chodili jako pozorovatelé na Standup ostatních týmů a identifikovali tak včas případné návaznosti a rizika. Na úrovni produktu už není jen na Product Ownerovi, aby před Sprintem vybral priority pro příští Sprint, ale obvykle se takového výběru zúčastní i zástupci týmů, aby zohlednili jejich různé zkušenosti. Nakonec je tu ještě jeden nový meeting – Overall Retrospective – jejímž cílem je udělat retrospektivu na téma jak nám jde spolupráce. A jak se asi dá očekávat, jsou tam ScrumMasteři, Product Owner, a zástupci týmů a koná se vždy po skončení Sprintu.

Nic složitého. A jestli to funguje? Ale jistě. První implementace Scrumu, ve které jsem se ocitla ještě jako vývojář, byla přesně taková. Tři týmy, jeden produkt. Časem jsem byla ScrumMasterem několika týmů právě v takovém uspořádání, tentokrát pro šest týmů. A jako Agilní coach jsem takové uspořádání pomáhala implementovat v mnoha různých firmách. Takže ano, funguje to, je to snadné, je to Agilní, a přináší to výsledky. Jestli jsem vás nepřesvědčila, můžete se podívat na některou z LeSS case studies nebo na detailní popis LeSS Large-Scale Scrum Frameworku.

Složitost světa

Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem se dobrala porozumění Cynefin frameworku. David Snowden o něm dokáže krásně vědecky vyprávět, ale většinou jsem se v tom někde ztratila a aplikace jeho teorie mi unikala. Takže se pojďme podívat, o čem to celé je, laicky řečeno. Složitost světa lze klasifikovat několika kategoriemi.

Jasný, triviální

To je svět, kde je na první pohled zřejmé, co máte udělat. Nemusíte to analyzovat ani přemýšlet. Prostě to víte. Je to svět, na který se dá napsat kuchařka. Je to práce u pásu.

Složitý

Tady už se musíte zamyslet. Udělat analýzu. Vymyslet, jak na to. Na základě informací co máte, se rozhodnout. To je svět waterfallu. To je svět, kde si myslíme, že když vše dobře rozmyslíme, tak to pak stačí jen udělat podle plánu.

Komplexní

Tohle je svět, kdy jsme si poprvé přiznali, že nevíme, co se stane. Může to být tak, ale i zcela jinak. Může přijít překvapení.‘Jeejej. On zákazník vlastně nepotřebuje detailní přehledy pro mzdy, přestože je celou dobu chtěl.. jeeejej.. on to vlastně používá jinak, divně, aha, to ale znamená že musíme udělat něco jiného.‘ Určitě jste to zažili. A tady přichází na řadu Agilní přístup s filosofií ‘Inspect and Adapt‘. Nevíme, máme nějaké nápady, nějaké hypotézy. Tak si je pojďme otestovat a teprve na základě zpětné vazby se rozhodneme.

Chaos

Pak je tu chaos. David Snowden jako příklad uvádí dětskou párty. Ještě jsem žádnou nepořádala, ale asi si to umím představit. Veškeré pokusy to nějak řídit selhávají a vy se omezujete jen na minimalizaci dopadu katastrof, které již nastaly nebo by mohly nastat. I tady se můžete občas se svým softwarem octnout. Třeba když vám spadne produkce a vy se chaoticky jeden přes druhého snažíte ji zase nahodit a tím rozbíjíte další a další věci.

Disorder

Posledním stavem je cosi těžko definovaného uprostřed. Nevýhodou je, že se těžko pozná, do které kategorie daná situace spadá. Zdá se to být snadné, ale… pojďme se raději zamyslet… hmmm těžko říct, zkusíme to… není to zbytečné tím trávit čas… je to přeci snadné, tak to pojďme hned udělat. V takové situaci týmy inklinují k jednoduchým řešením, která ovšem nejsou vždy nejlepším řešením složitých problémů.

Typickým příkladem je nová UserStory v průběhu Sprintu. Je to potřeba, tak to pojďme hned udělat. Bez ohledu na Scrum. Jenže když tomuto klamu podlehnete, obvykle zjistíte, že to nebylo tak snadné, že to má další konsekvence a výsledek je, že často neuděláte nic a ještě rozbijete něco kolem.

SW vývoj

Dalo by se říct, že existují příklady jednoduchého SW např. web pro restauraci, složitého jako web pro konferenci a komplexního pro nový produkt. Ale kdykoliv jsem se snažila dát příklad takové aplikace, zjistila jsem, že ani zdánlivě snadná věc s pár uživateli není v kategorii jednoduchá. A ze zkušenosti s různými většími SW produkty se zdá, že ač některá zadání vypadají snadně, nebo ne moc složitě, většinou končí mnoha iteracemi změn. Tedy jsou v kategorii ‘komplexní’. Tak proč se na ně raději nepřipravit a nepoužít na vývoj SW již od začátku proces, který je vhodný na komplexní problémy – tedy Agile a Scrum. 🙂

Global Scrum Gathering® Prague 2015

Tak máme za sebou Global Scrum Gathering, tentokrát dokonce v Praze. Jaké to bylo být chairem takové velké konference (přes 600 Agilních nadšenců z celého světa)? Upřímně, byla to zábava. Bylo příjemným překvapením pracovat s profi týmem, který se stará o logistiku, a věnovat se jen programu a účastníkům. Takže suma sumárum, skvělé. Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost takovou akci pořádat a ovlivnit její průběh. S výsledkem jsem byla moc spokojená.

Co mě zaujalo? Kolik lidí mluvilo o tom, že nestačí Scrum na úrovni týmů ale, že je nutné se na organizaci dívat jako na systém. Že se organizace jako taková se musí změnit. A že Taylorismus je mrtvý, prostě se přežil. V době digitálních technologií a globalizace tento skvělý management styl z doby industriální revoluce prostě selhává. A to je stále pro mnoho lidí těžké zjištění. Drží se toho, co kdysi fungovalo jak klíšťata. Jinými slovy dávno jednou na mrtvém koni. Jsou jako zombie (jak jistě víte, správný zombie neví o tom, že je mrtvý…). Je třeba si přiznat, že svět už není jen složitý, jako býval, ale je komplexní. Přináší překvapení. A na ty nelze reagovat procesem a standardizací. Ale nástroji jako System Thinking a Organization and Relationship Systems Coaching.

Global Scrum Gathering je opravdu unikátní akce. Jezdí na ní experti a profesionálové z celého světa. Škoda že tam nebylo moc Čechů, jen přibližně 15 účastníků. Doufala jsem, že i místní nadšenci si nenechají příležitost se taková akce zúčastnit. Důvodem malé lokální účasti je asi cena. A tak na závěr moje doporučení. Je to drahé – ale určitě to co dostanete, stojí za vynaložené peníze a čas. Takže rozhodně doporučuji některý z příštích Global Scrum Gatheringů.

Jak poznat že se tým zlepšuje

Pro všechny managery, ScrumMastery a ostatní co se mě na to ptají.

Jestli čekáte, že vám poradím něco snadno změřitelného, tak vás asi zklamu. Tým se zlepšuje pokaždé v jiné oblasti. To nejde dopředu naplánovat. Na druhou stranu, jak to tedy poznáme? Není nad to jít se podívat. Prohodit pár slov. Do něčeho jen tak šťouchnout. Když to uděláte, zjistíte, že je zcela diametrální rozdíl mezi špatným týmem – který moc nefunguje, dobrým týmem – který tak nějak funguje, je ok, ale žádná sláva to není – a tím opravdovým týmem, který funguje skvěle – můžeme mu říkat třeba self-organized tým, Scrum tým, nebo high-performing tým. Dám příklad, o čem mluvím.

Ta úvodní věta, kterou tým polechtáte, může být třeba „ta tabule je dost k ničemu, nic z ní není vidět“… Nebo cokoli co vás zrovna napadne. Jakákoli ‘pitomost’.

‘Špatný tým‘ buď nereaguje vůbec, není to totiž jejich tabule, ani jejich rozhodnutí ji mít. Dělají jen to, co musí. V horším případě začnou na někoho ukazovat prstem, hádat se a říkat, že to oni nic, že to je vina kolegy, ScrumMastera, managera nebo Scrumu jako takového. Je to reakce malého řvoucího vztekajícího se dítěte.

‘OK tým‘ se většinou urazí, protože jak si někdo z venku týmu dovoluje nás kritizovat. Vždyť o nás nic neví. A buď vám vynadají rovnou, což je zdánlivě lepší varianta, protože máte jistou malou možnost to vysvětlit a začít diskusi, ale oni stejně většinou neposlouchají, tak to vyjde nastejno, jako druhá možnost, kdy si jdou následně stěžovat. Oni přeci jsou dobrý tým, všechno jim přeci funguje. Tak co? Je to reakce hodně frustrovaného labilního teenagera.

Je to analogie situace, kdy se jeden náš zaměstnanec rozčiloval, že nedostal prémie. On přeci vykonal všechno, co mu jeho vedoucí zadal. Tak na ně má nárok. Plní vše, co předpisy říkají. Ale to není to, co dneska firmy potřebují od svých lidí. Starají se o ně, dávají jim prostor, rozvíjejí je a očekávají, že budou takzvanými ‘kreativními workery‘, že u své práce budou přemýšlet a přicházet s nápady, jak to, co dělají dělat lépe. O tom je celý Agile a Scrum.

‘Opravdový tým‘ na takové šťouchnutí reaguje jako sebevědomý dospělý člověk, který se dříve nějak rozhodl, za svým rozhodnutím si stojí, ale není to žádný fanatik a rád se dozví, proč má někdo jiný názor. Je ochoten se nad tím zamyslet a ví, že pohled zvenku často vidí věci, které se lidem zevnitř staly neviditelnými. Obvyklá reakce je „no to je zajímavé, my si to nemyslíme, proč si to myslíš?“

Je to vstup do diskuse, kdy obě strany jsou ochotny si naslouchat a něco se dozvědět. Opravdový tým totiž ví, že ‘perfection‘ není stav, ale cesta. A v tomto kontextu vnímají i Agile a Scrum. Neustále hledají, jak se zlepšit.

Agilními ani ‘Scrumovými‘ se nemůžete stát. Je to přístup k životu, práci, činnostem. Je to kultura a filosofie. Stejně jako koupě růžence z vás neudělá věřícího, stejně tak ani Standup a Retrospektiva z vás neudělají Agilní firmu. Jsou to príma věci. Ale není to cíl, jen prostředek.

Jak tedy poznat že se tým zlepšuje? U prvních dvou je to jasné, dáte si pozor, že směřují o stupínek dál. Že z dítěte roste teenager, a z teenagera dospělý člověk. Co ale dál? Řekla bych, že když tohle pochopíte a máte opravdový tým, stane se tato otázka zbytečná, protože je to najednou jasné. Ale pro úplnost u dospělého opravdového týmu hledáme, jestli jsou lidi proaktivní, přicházejí sami s nápady, jak se zlepšit. Jestli mají jeden cíl, nebo bojují každý za sebe a jsou jen skupinou jednotlivců. Jestli vědí, proč se rozhodli tak, jak se rozhodli. Jestli jsou ochotni převzít ownership sami za sebe. Jestli jsou ochotni převzít plnou zodpovědnost (tak jak ji definuje Christopher Avery Responsibility process) za to, co dělají a nevymlouvají se, tedy zodpovědnost v kontextu co s tím uděláme my, aby se to příště nestalo, co změníme u sebe, jak budeme reagovat příště.

Na závěr varování: jestli z tohoto posledního odstavce uděláte tvrdé metriky typu KPI: A) Každý tým musí vymyslet tři zlepšení týmové práce za kvartál, dvě zlepšení na úrovni produktu a jedno na úrovni firmy. B) Každý člen se musí podílet na fungování alespoň jedné ‘improvement skupiny’. Asi nemusím dál pokračovat. Dopadne to stejně blbě, jako když za metriku kvality týmu použijete zvyšující se nebo striktně konstantní velocity. Zabijete poslední zbytky důvěry a veškeré pokusy o to, vytvořit normální prostředí včetně Agilu a Scrumu skončí neúspěchem.

Myšlenka na závěr… Nenapsala já jsem vlastně návod, jak zabít Agile a Scrum? 🙂 Možná, ale to už umíte i beze mne. Doufám, že vám to pomohlo.

Spolupráce dělá lepší organizace

Myslím, že jen málo z vás navštívilo Agile2015 konferenci ve Washingtonu a slyšelo tak keynote – James Tamm “Want Better Collaboration? Don’t be so Defensive!”. Myslím, že to byla jedna z nejzajímavějších přednášek, co jsem za poslední dobu slyšela. O čem mluvil? Vysvětloval, že existují dva typy organizací – červená a zelená. Červená je zaměřená na individuální výkon a soutěživost, zatímco zelená je o spolupráci.

Asi žádná organizace není čistě červená či zelená, ale ty zelenější jsou úspěšnější, a to řádově. Nechci vás ochudit o překvapení, ale podle zdrojů které James uváděl, jsou organizace, kde hlavními hodnotami jsou spolupráce, důvěra, otevřenost, ochota vzít na sebe riziko a zodpovědnost, vzájemná pomoc a optimismus výrazně úspěšnější jak co se týče zisku, tak ceně akcií, tak růstově.

Co takovou organizaci tedy dělá zelenější?

Úmysl spolupracovat
Pravdomluvnost
Vlastní zodpovědnost
Uvědomění si vlastních kvalit a nebýt defenzivní
Schopnost vyjednávat a řešit problémy

Překvapivě, spoustě organizací nechybí ochota spolupracovat, ale pouze to neumějí. A možná proto mám ráda Agile a Scrum, protože když se dobře aplikuje, Scrum vytváří přesně takovou ‘zelenější’ organizaci a celý Agilní coachig je jen o tom, že učíme lidi opravdu spolupracovat, řešit konflikty společně, bez toho, aniž by jeden druhého zahnali do úzkých. Protože lidi, kteří jsou zahnáni do kouta, jsou defenzivní a místo spolupráce a ‘zeleného‘ chování je u nich vidět bojovnost, předstírání a pomlouvání ostatních. A jestli si myslíte, že se vás to netýká, poslechněte si jeho přednášku. Opravdu stojí za to.

Co mi dal Organization and Relationship Systems Coaching – ORSC

O tom jak se stát Agilní a kde primárně vidím využití Organization and Relationship Systems Coachingu – ORSC jsem psala minule. A protože to bylo hodně obecné, zkusím uvést pár příkladů, co mi to dalo. Celý kurz byl organizován do pěti modulů: Fundamentals, Intelligence, Geography, Path a System Integration. První část jsem měla v Londýně, zbytek v Kanadě. Ostatně cestování mě vždy bavilo, tak proč ne. Jak již jsem psala, Organization and Relationship Systems Coachingu – ORSC je zaměřený na coachování systému – tedy týmu, departmentu, organizace a jeho vztahů. A každá část se na to celé dívala z trochu jiného úhlu. Až závěr – Systém Integration – ve finále propojil všechny pohledy do jednoho. Bylo to celé hodně praktické. Business scénáře střídaly coachovaní soukromých vztahů a problémů v nich.

Tady je pár konceptů, které mě vzhledem k agilním týmům zaujaly (a protože pár už jsem popsala v angličtině, najdu nějaké další):

3^rd Entity

Je metoda, kterou nás učili jako jednu z prvních. Asi proto, že je relativně snadná. Od té doby jsem toto cvičení použila v nejrůznějších podobách a velmi úspěšně. Podstatou je, že jako kouč nechám klienta se podívat na svůj vztah s někým z různých úhlů. Jak situaci vidím já, jak ji vidí druhá strana a jak z ptačí perspektivy vidím náš vztah. Je to coaching, takže nejde o vaše pochopení, ale aby si koučovaný uvědomil jaké má možnosti a co může v dané situaci udělat. Navíc většina konfliktů se dá dobrou komunikací a pochopením druhé strany vyřešit. To celé se dá samozřejmě dělat se skupinou, což je pro mě obvykle to zajímavé.

Allignment coaching

Allignment coaching se používá při řešení konfliktů, kde není snadné dosáhnout dohody. Například rozvody, ale i v business světě třeba přerostlý konflikt mezi kolegy, podřízeným a šéfem, problémy v týmu. Stejně jako obvykle v Organization and Relationship Systems Coachingu nehledáme řešení, ale snažíme se posílit vztah natolik, aby byl dostatečně silný pro to najití vlastního řešení. Důležitou součástí je taková zajímavá drobnost, kdy identifikujete problém a pak ho v nějaké fyzické interpretaci dáte před koučovanou skupinu. My používali například sešit. Když se to udělá dobře, psychologicky to skvěle zafunguje. Zajímavé, že i taková blbost jako sešit, který leží před vámi a reprezentuje váš problém, funguje tak, že vám umožní situaci vidět z jiného úhlu. Samozřejmě je třeba ještě dobře vyventilovat frustraci, než začneme něco dávat dohromady. A pár dalších věcí, ale celkově je allignment coaching velmi zajímavá praktika. A funguje – ostatně věci, které mi zatím nešly, tady nepíšu 🙂

Role

A na závěr jedna z těch složitějších věcí. Pozadí konfliktů je často zapříčiněno špatným rozložením rolí a očekávání od nich. Jeden modul jsme se tedy věnovali tomu, jak role kterou mám, nemusí odpovídat tomu, kterou roli chci mít nebo mám mít, a jaký vliv má taková situace na systém. Příkladem může být změna z klasické individuální práce specialisty vývojáře na týmově orientovaného člena development Scrum týmu. Pro některé týmy je to snadné, pro jiné zcela nepřestavitelné jak to teď nově ve Scrumu bude fungovat. A podobné scénáře jsme ORSC nástroji řešili. Celé je to o to složitější, že role mají několik úrovní – nejen tu primární (např.: developer / tester), ale vnitřní (odpovídající vlastnostem), skryté (v podobě psychologických aspektů osobnosti, kterých má v sobě každý několik) a takzvané duchy (kterými může být někdo, kdo už u nás dávno není (např. bývalý šéf Honza, šikovný tester Karel, protivný analytik Franta). A to vše pravděpodobně má vliv na tým jako takový. Některé role jsou nejasné, jiné v systému chybí, některé další sice teoreticky existují, ale nikdo je nevykonává. To v běžných situacích není problém a týmy se sami přizpůsobí, ale existují situace, kde už to z nějakého důvodu nejde tak snadno a pak přichází na řadu tento specifický coaching, který týmu odkrývá, kde mají problém.

A to samozřejmě zdaleka není vše. Navíc žádný z těchto ORSC nástrojů se obvykle nepoužívá izolovaně. Některé jsou vhodné pro řešení konfliktů, jiné zprostředkovávají pochopení situace z různých úhlů, další cílí na zlepšení, kreativitu, ujasnění si smyslu našeho směřování. Je to hodně rozmanité. Ale to coaching je vždy. Z osobního či týmového coachingu se posouváme na enterprise level, tedy můžeme mluvit o enterprise coaching a enterprise coachovi.

Jak vybudovat Agilní organizaci – Organization and Relationship Systems Coaching (ORSC)

Nedávno jsem prošla docela náročným, a to jak časově tak komplexitou, tréninkem Organization and Relationship System Coaching – ORSC. K čemu je to dobré? Umět posunout firmu na další level. Není to zaměřené na jednotlivce, ale na týmy, oddělení a celé organizace. A není to ani explicitně specializované na Agilní prostředí, nicméně je to v obecné rovině zaměřené přímo na ‘Level 3‘ mé práce, tedy jak posunout firmu, která už Agilní je, na další level. Ale začněme pro jistotu od začátku. Zkusím v rychlosti na jednoduchém modelu vysvětlit, jak vlastně dneska pracuji. A pokud to již znáte, můžete přeskočit rovnou na ‘Level 3: Next level‘.

Level 1: Školení týmu

Obvykle to začíná workshopem. Jako první krok uděláme dvoudenní školení pro jeden pilotní tým nebo samozřejmě i rovnou všechny vaše týmy, když už máte jasno v tom, že Agile je ta cesta, kterou se chcete vydat. Předcházet může půldenní workshop s managementem, kde si ujasníme očekávání od takové změny. Projdeme přehled Agilních přístupů, praktik a metod, kde se na závěr společně domluvíme, jak začneme. Je to o předávání zkušeností s Agilními přístupy, ale hlavně o nastartování změny mindstetu a celkové kultury. Na jak dlouho to je? Stačí dva dny prakticky vedeného workshopu.

Level 2: Transformace

Když už nějaký základ máte a chcete pokračovat dál, je tu fáze zvaná Agilní transformace. Co to znamená? Že jste se rozhodli, že do toho opravdu jdete. Že vaše očekávání od takové změny je dostatečně velké a díky nim dokážete změnu dotáhnout do konce, jinými slovy že vám to stojí za to. A nikdo nesliboval, že to půjde samo, ani že to bude snadné. Každá změna něco stojí, takže i při Agilní transformaci budeme narážet na spoustu nedorozumění, nepochopení, resistence, překážek, ale samozřejmě i úspěchů již na úplném začátku.

Agilní coaching se zaměřuje převážně na Scrum Mastery, Product Ownery a managery. Je to o facilitaci, coachingu, vysvětlování Agilních praktik, a hlavně praktických doporučení. Je to fáze, která má změnu dotáhnout do konce tak, aby vám přešla do krve, aby byla dlouhodobě udržitelná a prostě fungovala. Zkušenosti z Agilních týmů v různých prostředích je tu zcela klíčové. S čistou teorií si tu nevystačíme. Jak dlouho taková fáze trvá? No obvykle 3 měsíce až rok, v závislosti na kontextu a velikosti firmy. Intenzita obvykle jeden den za Sprint.

Recharge

No a následuje třetí level … Ne však vždy rovnou po Agilní transformaci, ale často je mezi těmito dvěma levely takzvaná ‘Recharge‘ perioda, kdy firma pokračuje sama, spokojená s tím jak se transformace povedla. Pozvolna se zlepšuje, zkouší nové věci, posouvá se dál. Po nějaké době ale získá pocit, že by byl třeba nový pohled, že by bylo potřeba to posunout o level dál. A je čas na Level 3 a Organization and Relationship Systems Coaching.

Level 3: Next level

Poslední fáze tzv. Next Level vás posune vždy o kus dál. Obvykle se jedná o firmy, které už Agilní jsou, rozumí konkrétním metodám nejen po povrchu, ale mají i vlastní zkušenost. Ale v podstatě můžeme takhle pomoct jakékoli firmě či týmu bez ohledu na to jestli jsou Agilní či ne. Použité principy a postupy postě fungují obecně, což je fajn. Je to chvíle, kdy vám to jde, ale někde v kostech cítíte, že by to mohlo jít lépe. V takový okamžik přichází na řadu coaching na úrovni systému. Tedy týmu, oddělení, nebo organizaci jako celku. Samozřejmě v Agilním světě jsou tyto metody doplněné znalostmi a zkušenostmi z Agilního světa. Na rozdíl od individuálního coachingu tu klientem nejsou jednotlivci, ale páry a skupiny, tedy systém. Nezaměřujeme se na vyřešení konkrétních problémů jednotlivců, ale na celou entitu a vytvoření, zlepšení či upevnění vztahů mezi jednotlivými lidmi, protože dobře fungující systém si takové problémy už zvládne vyřešit sám. V rámci Organization and Relationship Systems Coachingu se díváme na tým, oddělení, nebo firmu z ptačí perspektivy a v rámci coachingu takovým entitám pomáháme vidět věci jinýma očima. V podstatě coach nastaví celému systému zrcadlo, ve kterém nejsou detaily ani individuální pohledy jednotlivců na věc, ale je vidět jak celý systém funguje. A právě ORSC je frameworkem, který na takové úrovni pomáhá coachům pracovat. Není to snadné, chce to tréning. Ale funguje to skvěle. Věci, se kterými klasickými metodami nejde hnout, se najednou odblokují.

Jak jsem již psala, Organization and Relationship Systems Coaching – ORSC je framework který je zaměřený na páry a skupiny. Spektrum použití je opravdu široké. Pomáhá úspěšně řešit konflikty ať již v osobním životě, nebo pracovním. Je výborný pro zvýšení motivace, posílení aktivity týmů, pomáhá takové týmy tvořit.

A tak třebaže ORSC není přímo zaměřený na Agilní svět, je v tomto prostředí výborně použitelný. Protože o čem jiném je Agile než o schopnosti spolupracovat a vytvořit dobrý tým – ať už se zaměříte na development tým, Scrum tým, celý produktový tým, nebo virtuální týmy které jdou přes celou organizaci a starají se například o lepší Continuous Integration nebo testing. V tomto kontextu je OSRC ideálním souborem nástrojů jak takový Agilní tým postavit a udělat rychle efektivní a funkční.

Tahle fáze je obvykle periodická. Může probíhat s frekvencí 3 dny dva až třikrát do roka, nebo intenzivněji, řekněme den v týdnu po dobu 3-6ti měsíců s následným delším rechargem. ‘Perfection’ totiž není cíl, ale cesta. Tedy řečeno jinými slovy, ideální tým neexistuje, ale pokaždé je tu nějaký prostor jak se zlepšit. Japonci tomu říkají Kaizen, Agile a Scrum to nazývá continuous improvement. Ale v každém případě je tady v každý okamžik prostor pro změnu a zlepšení. A takový prostor v této fázi hledáme a využíváme.

Konference Agile Prague 2015

Jako každý rok je tu konference Agile Prague. Letos už to bude popáté. Můžete se tedy těšit 14.-15.září 2015 na dva dny plné zajímavých přednášek, case-studies, her a workshopů. Když vybíráte vlastní program na konferenci, je těžké říct, co je nejlepší či nejzajímavější. Při představování letošního programu tedy tentokrát pominu hlavní hvězdy, které už možná znáte – o těch najdete více v oficiální sekci o konferenci a soustředím se na ty, kteří vám možná unikli a vyplatí se zajít na jejich přednášku či s nimi strávit čas v rámci přestávek nebo pondělní networking párty – ano, máme přestávky záměrně dlouhé a to hlavně proto, abyste měli příležitost zeptat se speakerů, ale i sebe navzájem na cokoli co vás zajímá.

Ostatně takhle velkou zkušenou Agilní skupinu byste jindy těžko hledali 🙂 a proto letos chystáme i Open Jam session, kde každý může navrhnout téma či se k některému připojit. A v rámci open space formátu diskutovat, ptát se, sdílet zkušenosti. Možná vám to připadá zvláštní, ale ti, co se zúčastnili těchto formátů v minulých letech, hodnotí takovou session jako nejcennější z celé konference.

A teď k doporučením – s kým si dát drink na pondělní networking party.

Senta Jakobsen – chcete-li vědět něco o distribuovaných týmech, rozhodně se přijďte podívat na její přednášku. Ale hlavně popovídejte si s ní během oběda či přestávky. Já jsem při našem posledním setkání na konferenci vyměnila keynote za diskusi s ní u nakonec docela dlouhé snídaně. A to jsem to původně ani v nejmenším neměla v úmyslu.

Bas Vodde – protože zajímavějšího člověka co se scalingu Scrumu týče, byste jen těžko hledali. Takže nevynechte příležitost se s ním seznámit.

Liz Keogh – taky nevíte jak na BDD nebo co to vlastně je? Máte unikátní příležitost to zjistit.

Pawel Brodzinski – je jedním z nejzajímavějších osobností Kanban světa. Je to také leader Lunar Logic, a i kdyby vás zrovna nezajímal Kanban, zeptejte ses ho na to, jak vede tuto firmu. Je to velmi inspirující.

A pro ty, co se rádi vrací k těm, kteří je zaujali – přijede David Hussman, Jurgen Appelo, Andrea Provaglio, Angel Medinilla, či třeba Vasco Duarte.

Ráda vás uvidím na Agile Prague 14.-15.září 2015.

Agile Prague web site
Program Agile Prague 2015
Registrace Agile Prague 2015