Tag: facilitace

Facilitace je klíč úspěchu

Posledních několik blog postů jsem tady psala o Scrum Eventech a Refinementu. Mají jedno společné. Jsou o spolupráci a vyžadují dobrou facilitaci. Když jsem začínala, myslela jsem si, že facilitace je o technikách. Vybrala jsem si pár a ty jsem se naučila. A že jich je. Dám vám pár příkladů na ukázku.

  • Checkin facilitační technika se hodí na začátek abyste zvedli energii v týmu, všichni promluvili. Použít můžete spoustu technik od klasického Weather checkin – kdybyste byli počasí/auto/filmová postava, jaké počasí/auta/filmové postavy byste byli až po různé hry. Základ je ale jednoduchost, rychlost a zábavná forma.
  • Round-robin facilitační technika – kde dáte týmu třeba míček, plyšáka, nebo fixu, a oni si sami určují kdo bude mluvit. Mluví jen ten, kdo má míček a až skončí, hodí ho dalšímu. Všichni tak mají možnost promluvit, ale tým si sám řídí, kdo bude další. Ve virtuálním světě tato technika funguje stejně. Jen přijdete o zábavu s házením vtipného předmětu a ten kdo mluví jen jednoduše řekne kdo je další.
  • Brainstorming facilitační technika se používá na sběr dat o dané oblasti. Sbírat můžete nápady, problémy, zlepšení, obavy,… Forma brainstormingu je flexibilní, můžete diskutovat, nápady zapisovat, generovat postit možnosti na zeď, tabuli, Miro/Mural board, můžete nechat lidi brainstormovat po skupinkách a pak výsledky prezentovat nebo to dělat ve skupině. Vše je možné.
  • Dot-voting je jednou z mnoha technik, kde potřebujete ze spousty nápadů udělat výběr důležitějších, kterým se pak budete věnovat v detailu. Každý má několik hlasů, řekněme tři, a ty může volně rozdat tématům. Klidně i všechny jednomu tématu které je pro něj nejdůležitější. Na papírové postity děláme tečky, odtud vznikl název dot-voting. Virtuální tabule jako je Mural a Miro vabízí dot-voting jako běžnou funkcionalitu.

A tak bych mohla pokračovat. Bez dobré facilitace se v agilním světě neobejde ani ScrumMaster ani Product Owner a ve finále nikdo kdo chce spolupracovat s ostatními. Je to nástroj, který v agilním prostředí potřebují umět manageři i členové týmu.

Ale to hlavní není o technikách. To, co dělá facilitátory úspěšnými, je umění vnímat co se ve skupině děje, pracovat s energií, předcházet konfliktům, utdžovat zdravé prostředí. A to je teprve to pravé umění.

Chcete se stát skvělým facilitátorem a vyzkoušet si facilitaci na praktických ukázkách z agilního světa? Agile Facilitation workshop je tím pravým začátkem.

Facilitace velkých workshopů: World Café

World Café je dalším formátem, který můžete použít při facilitaci větších workshopů v agilní organizaci. Je to skvělý nástroj pro škálování konverzace a využití kreativity systému. Staví na principech self-organizace a cross-functionality, tedy nic, co by v agilní organizaci bylo neobvyklé. V podstatě na tom nic není. Lidé sedí v malých skupinkách kolem stolů, jako v kavárně, odtud ostatně máme ten název, a diskutují o tématu. K dispozici je obvykle spousta barevných fixek, post-its a flipchart, aby účastníci mohli zajímavé body z diskuze zapsat, nebo nakreslit. Po každém kole diskuse se účastníci náhodně zamíchají do nových týmů a pokračují v konverzaci.

World Café začíná vysvětlením celého formátu. Potom facilitátor připomene očekávání od konkrétního World Café workshopu, aby všichni věděli, co je cílem. World Café je skvělý nástroj k popsání možností řešení nějakého komplexního problému, který zahrnuje hodně týmů.  Poprvé jsem se World Café účastnila na XP2011, kde jsme jako zástupci agilních komunit hledali vizi ALE – Agile Lean Europe network, později jsem tento formát využila mnohokrát ve velkých firmách, abychom si udělali představu o procesech, které se v reálu používají, a jak se liší od těch oficiálních popsaných, co chceme od nových prostor v organizaci, nebo jak zlepšit mezi-týmovou spolupráci. Nejde ani tak o nástroj pro rychlé rozhodování, ale pomáhá velkým a různorodým skupinám přemýšlet o současném stavu, naslouchat hlasům systému a získat povědomí o tom, jaké jsou různé perspektivy. A to se hodí v podstatě kdekoliv.

World Cafe

Na začátku poprosíme účastníky, aby vytvořili co nejrůznorodější týmy s různými rolemi, zkušenostmi a znalostmi, aby pokryly co nejvíce perspektiv. Obvykle se diskuse vede ve třech (nebo více) 20-ti minutových konverzacích na dané téma, kde každé kolo konverzace ovlivňuje otázka. Otázky se netýkají tří různých témat, ale místo toho se dívají na stejné téma ze tří různých úhlů, aby pomohly lidem prozkoumat danou oblast z různých perspektiv a zapojit kreativitu celého systému. V každém kole skupinka vybere jednoho člověka, který ve skupině zůstane, a vysvětlí na začátku dalšího kola novým účastníkům podstatu předchozí konverzace. Užitečným artefaktem je vizuální facilitace na flipchartu. Zbytek lidí si náhodně zvolí jiný stůl pro konverzaci, přičemž má na paměti rozmanitost a cross-funkcionalitu skupin. Na konci posledního kola všechny skupiny prezentují své výsledky ostatním a vyvěsí summary na flipchartech, aby bylo vidět k čemu došli. Tady World Café končí. Cílem není věci vyřešit, ale zvýšit transparentnost o dané situaci či oblasti. Jako follow-up můžete pokračovat jakoukoli facilitační technikou konvergující k výběru řešení nebo akčních kroků, ale to už je nový workshop.

Jak na Open Space – část 5

V předchozích příspěvcích jsem se věnovala tématům co je to Open Space, jak začít a skončit, jaké má role, a kde všude by se dal formát Open Space použít. Tak se teď pojďme podívat, jak začít. Nebát se. To, co z Open Space vzejde, ještě není nutně to, co se musí přesně takhle implementovat. Je to jen začátek, co jedna skupina navrhuje. K implementaci ještě vede dlouhá cesta, kdy je třeba o nápadu přesvědčit ostatní. Tedy, nemusí být až tak dlouhá, ale to, co jsem chtěla zdůraznit je to, že co skupina lidí navrhne, není automaticky rozhodnutí. Někdy trvá následná změna jednotky minut, kdy se všech na konci zeptáte na to jak to vidí a když všichni souhlasí, změnu uděláte. Někdy finální implementace trvá měsíce, protože nápad musí projít právníci, finance, či jiná oddělení a domyslet konkrétní podobu. A někdy se nápad nikdy nestane, protože se neukáže z pohledu organizace jako praktický. I to se může stát.

OpenSpace

Je to formát, který staví na kreativitě a dívá se na věci jinak, takže z něj často vzniknou zajímavé návrhy, které by standardně nikoho nenapadly. Je to formát postavený na dobrovolnosti, takže má nadšené lidi již od začátku a nemusí se potýkat s demotivací. Je to formát, který staví na diversitě a umožňuje lidem zaměřit se na tu část problému, která jim připadá nejzajímavější a tu společně zkusit o kousek posunout. Pravidla jsou pro lidi s agilním mindsetem jednoduchá a ničím neobvyklá. V agilní organizaci se nad takovým stylem práce nikdo nepozastaví a workshop poběží v podstatě sám. V tradiční organizaci, kde mají lidé pořád pocit, že na to, aby se něco stalo, musíte mít reporting a centrální řízení, vzbudí obvykle takový formát pozdvižení a někdo z managementu ho radši ‘včas’ zastaví. Ještě by zaměstnanci vymysleli něco, co my nechceme a co pak? Je lepší je k ničemu nepustit. Takže přestože je facilitace jednoduchá a workshop samotný nemůže špatně skončit, na některé organizace a managery působí jako červený hadr na býka. Je to ve finále advanced technika agilního světa. Možná podle reakce na takový Open Space poznáte, jestli jste agilní nebo zase až tak moc ne. Představte si podobnou konverzaci ve vaší organizaci:

„Chtěli bychom zorganizovat půldenní workshop na téma, jak zlepšit [xxx]. [xxx] je náš největší problém, stojí nás měsíčně [yyy] času/peněz a zatím se nám ho nedaří zlepšit. Chtěli bychom pozvat všechny členy týmů, aby se společně v rámci Open Space zamysleli, co bychom s tím mohli udělat.“

Jaká asi bude reakce vašeho okolí?

[0]: „Žádné změna v této oblasti nepřipadá v úvahu. Stačí když budete dělat to co máte (je v procesech).“

[1]: „Kolik to bude stát? Nemůžeme tomu věnovat půl den, musíme pracovat na dodávce.“

[2]: „Nemůžete přeci pozvat všechny. Jestli se tomu opravdu chcete věnovat, udělejte malou skupinku a té to dejte na starosti.“

[3]: „Opravdu je účast dobrovolná? A co když …?“

[4]: „Dejte mi vědět, jak to dopadlo.“

[5]: „Můžu také přijít?“

Je to jednoduchý test. Počet bodů, které jste v průměru získali ukazuje nakolik agilní jako organizace jste.

Nula znamená, že vaše organizace na podobné agilní praktiky není ready a je hluboko v tradičním mindsetu. Začala bych s něčím menším, na čem organizaci ukážete že selforganizace a decentralizovaný styl práce funguje.

Trojka vám dává šanci to zkusit, ale budete muset hodně vysvětlovat a ujišťovat. Když se vám první takový workshop povede prodat v rámci organizace, máte většinou vyhráno a čas od času takový nástroj můžete použít.

Pětka je znamením, že jste na vaší agilní cestě došli tak daleko, že už se nad Agilem nikdo nepozastavuje a přešel vám do krve. Agile je to co nejen děláte, ale žijete. Open Space workshopy se stanou běžnou součástí vašeho firemního života a začnou je organizovat i ostatní lidé v rámci firmy, kdykoli budou řešit problém, kde je potřeba kreativita a zapojení větší skupiny lidí.

Začátek a konec Open Space – část 3

V předchozích příspěvcích jsem se věnovala tomu, co je to Open Space a jaké role obsahuje. Teď se na něj podíváme prakticky. Co potřebujete? Velkou místnost, kde bude probíhat takzvaný marketplace, tedy tržiště nápadů. Jak to vypadá? Většinou máte židle v kruhu, pro větší skupiny klidně i v několika řadách, uprostřed stojí facilitátor, který Open Space uvádí. Vysvětlí, jaké jsou pravidla a principy, připomene ještě jednou téma celého Open Space a otevře tržiště nápadů. Účastníci potom jeden po druhém představí ostatním oblast, které se chtějí věnovat, napíšou ji i se svým jménem na papír a ten přiřadí na tabuli konkrétnímu místu a času.

OpenSpace

Někdy se vlastníci oblastí domluví na jejich sdružení, protože jsou to podobná témata, a někdy ještě na poslední chvíli změní čas, aby se mohli zúčastnit konverzace o jiné zajímavé oblasti. Ten, kdo téma nadhodil, může přijít s vlastním nápadem, nebo jen facilitovat diskusi mezi účastníky a nechat nápady na nich. Formě se meze nekladou. Každé místo má flipchart, aby účastníci mohli zaznamenat podstatné body konverzace pro ostatní a výstupy konverzace nezapadly. Na konci se znovu všichni sejdou a za každou skupinu odprezentují ostatním, k jakým výstupům došli.

Open Space bývá většinou vstupem dalším aktivitám či workshopům. Open Space to většinou nekončí.

V dalších příspěvcích se podíváme na to, kde se dá Open Space použít, a jak na na to.

Role Open Space – část 2

Lidé jsou různí. A takhle otevřený formát, jako je Open Space, potřebuje různorodost vstřebat a akceptovat jako hlavní princip. Jak již jsme řekli, cokoliv se děje, je ta správná věc, která se dít má. Co tedy můžete v rámci Open Space dělat? Nebo chcete-li, jaké Open Space definuje role? Tak kromě facilitátora neboli hostitele Open Space, a těch co se účastní konkrétní diskuse v kroužku účastníků, můžete použít “law of two feet”, tedy kdykoli máte pocit, že vám diskuse až tak moc nepřináší, nebo že potřebujete chvilku času strávit co se děje, tak se seberete a jdete jinam. A právě proto Open Space definuje dvě role: “Bumble Bee” a “Butterfly” tedy Čmeláky a Motýly.

Čmelák (“BumbleBee”)

Čmeláci volně poletují od jedné skupinky ke druhé. Vždy si poslechnou si kus konverzace, a pak zas přeskočí k další skupince a konverzaci. Často se stane že inspiraci, kterou získali v jedné skupince přenesou do jiné a tím vlastně dělají takový most mezi konverzacemi.

Open Space

Motýl (“Butterfly”)

Druhou rolí, která není plným účastníkem konkrétní konverzace je motýl. Motýli poletují kolem. Občas něco zaslechnou, a potřebují si nápady nechat uzrát v hlavě, a tak se posadí někam bokem aktivních konverzací a využijí daný čas na reflexi. Občas se stane, že si další motýli přisednou a vznikne tak zcela neplánovaná skupinka na aktuální téma. Nebraňte se.“Kdykoliv to začne, je ten správný čas“, “Kdokoli přijde, je ten správný účastník“ a hlavně “Co se stane, je jediné, co se mohlo stát“. 

Open Space

Open Space vás k ničemu nenutí. Je to naprosto volný formát. Tak se nebojte, a buďte sami sebou. Uvidíte, že se vám Open Space bude líbit. 🙂

Facilitace velkých workshopů: Open Space – část 1

V poslední době jsem několikrát zmiňovala formát Open Space (Open Space Technology – OST). Překvapivě ani zkušení agilisté ho často neznají. Pojďme se tedy podívat, co to vlastně Open Space je. Open Space formát je facilitační technika, která umožňuje zapojit kreativitu systému a umožnit velké skupině lidí distribuovaně pracovat na společném tématu. Využívá samoorganizace a dává lidem prostor, aby si sami vybrali konkrétní body, kterým se budou věnovat.

Open Space

Zní to komplikovaně, ale není na tom nic složitého. Open Space formát má jen jedno poměrně jasné pravidlo a čtyři hodně filosofické principy. Pamatuji si, že mě na začátku dost odrazovaly. Jsou psané takovým zvláštním jazykem, prostě moc komplikovaně napsané. 🙂 Ale v podstatě popisují samoorganizaci. Takže v momentě, kdy jsem přestala přemýšlet o principech, začal se mi Open Space líbit a šlo to vlastně samo.

“Law of Two Feet“

Pravidlo je takzvané “Law of Two Feet “, tedy takzvaně zákon dvou nohou, které každému umožňuje převzít zodpovědnost za to, co ho zajímá a v případě, že se octne v konverzaci kde se ani nic nového nedozvídá, ani sám ničím nepřispívá, musí použít svých nohou a odejít na nějaké jiné místo, kde bude konverzace pro něj přínosnější. To je asi klíčem úspěchu Open Space. Jen si představte, že byste tohle pravidlo používali v práci každý den. Na kolika meetingách byste zůstali? A o kolik zajímavější by byly konverzace, kterých byste se účastnili, protože by vám na ně najednou zbylo spousta času? Pravidlo vlastně definuje účast jako dobrovolnou. Každý se může zúčastnit, a každý může odejít, když mu účast už nic nepřináší.

OpenSpace - Law of Two Feet

Pravidlo je základ, principy potom pomáhají účastníkům se v Open Space prostoru pohybovat a vlastně definují samoorganizaci účastníků:

“Kdokoli přijde, je ten správný účastník“

Kdokoliv, koho konverzace zajímá, je tím nejlepším účastníkem. Účast je tedy otevřená naprosto všem. Nemůžete ji nijak omezit, a to ani počtem, ani zkušenostmi či znalostmi. Open Space musí být otevřený všem a neklást účasti žádná omezení.

“Co se stane, je jediné, co se mohlo stát“

Nepřemýšlejte, co by se stalo kdyby. Konverzace běží směrem, kterým běží. Přišli ti, co přišli. To, co se děje právě teď, je to jediné, co se dít má. V podstatě by se dalo říct, že jsme všichni do jisté míry ovlivněni svými zkušenostmi, představami a plány, které nás neustále nutí přemýšlet o minulosti nebo budoucnosti. Tento princip nás vrací do současnosti, kde nehodnotíme, co by se mohlo stát, ale plně se soustřeďujeme na to, co se děje právě teď, v přítomnosti.

“Kdykoliv to začne, je ten správný čas“

Tvůrčí duch nejde naplánovat a naším úkolem je nebránit toku kreativity. Kdykoli začne, je to ten správný čas. A jestli to znamená, že potřebujete pokračovat déle, než jste plánovali, pokračujte v konverzaci. A jestli to znamená, že začnete až později, nic se neděje.

“Kdykoliv to skončí, je konec“

Kreativita má svůj vlastní rytmus, zaměřte se na něj a věnujte mu pozornost. Čas není pro skončení konverzace až tak důležitý. Když máte pocit, že by bylo dobré téma ukončit, zeptejte se skupiny. Když souhlasí, přejděte k další věci, která vás zajímá a láká ke konverzaci, když ne, pokračujte.

Jak vidíte, není na tom nic složitého. Ale asi toho už je pro dnešek dost. V dalších příspěvcích se podíváme na to, jak Open Space začít a skončit, kde se dá Open Space použít, a jak na na to.`

Agile HR: Leadership, Coaching a Facilitace

Na závěr se pojďme podívat na to, co Agilní HR vlastně musí znát. Tak primárně je to rozumět agilnímu mindsetu, být schopni tvořit prostředí podporující vznik agilní kultury. Tedy prostředí zaměřená na spolupráci, otevřenost, transparentní zpětnou vazbu, důvěru, týmovost, zodpovědnost. Čím více se organizace staví na konceptu self-organized týmů, tím více je potřeba jednotlivé lidi v rámci organizace učit coachingu, facilitaci a servant leadershipu. A právě tady je role Agilního HR nenahraditelná. Management už zdaleka není ten, co rozhoduje a případně deleguje. Ostatně Agilní organizace daleko méně mluví o managementu a stále častěji z nich zaznívá slovo leader či Leadership. Z podstaty zmíněného servant leadershipu, je cílem leaderů v organizaci podpora růstu dalších leaderů, aby se výhledově celá organizace opravdu stala sítí samoorganizovaných týmů. Asi bych měla připomenout že manager je pozice, na rozdíl od leadera, který je o přístupu. Leaderem se může stát každý. Managerem vás musí někdo jmenovat.

agilehrA tady někde začíná smysl existence Agilního HR: Leadership je přesně to, co chceme podpořit a posílit. Dovolím si jednu radikální myšlenku, která ani v dnešním světě agilních organizací zdaleka není obvyklá. Agilní HR by vlastně mělo fungovat v roli ScrumMastera nebo chcete-li Agilního coache pro organizaci jako takovou. V podstatě by měli být schopni efektivně fungovat na třetí úrovni #ScrumMasterWay konceptu a dívat se na organizaci jako na systém. Starat se o její rozvoj, kulturu a růst leaderů napříč organizací. A protože self-organizace stále ještě není pro nás jen tak hračka, je to hodně o podpoře týmů. Ukazuje se, že to, co organizacím nejvíce chybí je leadership, coaching a facilitace. Leadership v kontextu Agilního leadershipu, kde stavíme na principech servant leadershipu a umožňujeme tak vzniknout prostředím takzvané “WE-culture“, coachingu ne ani tak na úrovni jednotlivců a týmů ale celého systému jako například ORSC, a facilitace velkých skupin, které nejsou centrálně řízené jako je například openspace, worldcafe a podobně. A jsme zpět u nadpisu:

Agilní HR = Agilní Leadership + System Coaching + Facilitace velkých skupin.

Agilní leader a jeho kompetence

Jak již jsem psala, Agilní Leadership se stává stále častěji skloňovaným termínem. S tím jak si firmy uvědomují, že klíčem k celkovému úspěchu firmy je podpora moderního Leadershipu a rozvoj leaderů v rámci celé organizace, tak začíná další fáze Agilní transformace, která už nemá nic společného s IT, ale s managementem, kulturou a celkovým fungováním organizace.

Jak tedy budovat moderní Agilní Leadership a jaké vlastnosti by tedy moderní Agilní Leader v Agilní organizaci měl mít?

“Agilní Leadeři mají čtyřmi základní kompetence – schopnost definovat vizi, motivovat, získávat zpětnou vazbu a implementovat změnu.”

Schopnost formulovat vizi je motorem změny i motivace. Vize není nutně spojená s produktem a businessem, ale měla by být zaměřená i na organizaci jako takovou. Čeho chceme dosáhnout, proč, co nám to přinese na úrovni organizace? Kam směřijeme, kdo jsme. A také často kdo nejsme. Dobrá vize definuje identitu organizace a lidi spojuje a směřuje. Dobrá vize je takovým “vyšším smyslem” existence celé organizace.

Druhou kompetencí je schopnost motivovat a dodávat energii. Je to kompetence úzce spojená s vizí. Když máte dobrou vizi, motivuje sama o sobě. Agilní leadership hodně staví na takzvané vnitřní motivaci, na posílení autonomie jednotlivců a týmů, na self-organizaci, prostředí a kultuře. Daleko méně důležité jsou takzvané vnější motivátory jako jsou pozice, hierarchie, platy, nebo odměny ať už v jakékoli podobě.

Třetí ze základních kompetencí Agilního leadera je zpětná vazba. Zpětná vazba je pro Agilní organizaci součástí DNA. Umění získat zpětnou vazbu na úrovni systému jako takového je pro leadery kritické. Není to jen o tom umět zpětnou vazbu dát, ale i o tom být schopen ji vnímat sám na sobě.

Poslední základní kompetencí Agilního leaders je umění ovlivňovat. Změnit věci, lidi a jejich chování, podpořit a upevnit vznikající kulturu. Agilní leadership začíná změnou sama sebe, svého uvažování, hodnot a chování, svého stylu práce. Druhý bod je změnit to, jak ovlivňuji lidi kolem sebe, jaké s nimi mám interakce, jak je dokážu nadchnout, aby se stali týmem a všichni táhli za jeden provaz a stávali se sami leadery. Třetím elementem je změna na úrovni systému, změna celé organizace a její kultury. Ale tím se ze začátku nemusíte až tak trápit. Kultura firmy bude vaši vnitřní změnu následovat.

Agile Leadership Wheel

Kromě již zmíněných základních kompetencí je Agilní leadership o schopnosti identifikovat, kdy je vhodnější se rozhodnout a kdy lze rozhodnutí či na věcech spolupracovat s ostatními, jak spolupráci udělat efektivní a smysluplnou, jak zapojit ostatní, aby přicházeli s dobrými nápady a sami za jejich implementaci přebírali zodpovědnost a jak si pohlídat že takové týmy táhnou za jeden provaz. Současně se musí umět rozhodnout kdy chce být nezávislým facilitátorem a kdy coachem. Nemluvíme tu ani tak o coachingu jednotlivců, který samozřejmě také může být užitečný, ale o coachingu celého systému – tedy týmů a organizace jako celku. Výborní Agilní leadeři se Agilními leadery nenarodili, ale neustále hledají cesty, jak se stát lepšími a jak výše zmíněné kompetence získat a posílit.

Chcete vědět více? Na Agilní Leadership a roli Agilního Leadera se zaměřuje Certified Agile Leadership kurz.

 

Jak vybrat Scrum Mastera aneb proč i zkušení Scrum Masteři selhávají v Agilní transformaci

Role Scrum Mastera není zdaleka snadná, a ne nadarmo se považuje za klíčovou k úspěchu týmu a nasazení Scrum procesu. Scrum Masterem je typově někdo jiný než se hodí na běžnou roli team leadera (který často vše určuje za tým), nebo experta (který se neptá, ale za tým rovnou odpovídá, protože jako expert zná vždy tu správnou odpověď), nebo projektového managera (který často mikromanaguje, vše řídí sám a to včetně organizace týmu, priorit a celé dodávky). Scrum Master není zodpovědný za dodání, ale za to, že tým funguje jako samoorganizovaný tým, že tým přebírá zodpovědnost za svůj vnitřní proces, že se zlepšuje, je motivovaný, prostě v dlouhodobém pohledu funguje optimálně. Krátkodobě klidně nechá tým v rámci Sprintu nedodat nic, ale nenechá takovou situaci vyrůst v běžný zvyk a obvyklý stav. Když máte plně Agilní firmu a zaběhnutý, zkušený tým, je to relativně snadné. Stačí najít Scrum Mastera, který rozumí Scrum procesu a podstatě své role, je vnímavý, empatický, umí naslouchat a dá týmu prostor, aby se sám rozhodoval a nesl v rámci procesu za svá rozhodnutí zodpovědnost. Koučuje, facilituje, staví tým. A tým funguje.

Problém nastává, když ale Scrum Mastera zvyklého takhle pracovat dáte do týmu, který ani neví, co je Scrum, proč jednotlivé praktiky aplikují a co by jim měly přinést. A takový Scrum Master si nevzpomene na své začátky, a jen pomocí coachingu a facilitace vykonává roli Scrum Mastera v ideálním týmu tak, jak byl zvyklý. To samozřejmě nestačí. Scrum Master musí být i mentorem a týmu Scrum proces vysvětlit, prodat. Ne přikázat, ale poradit. A postupně je učit Agilu jako mindsetu, Scrumu jako procesu, kde jde primárně o zodpovědnost, samoorganizaci. Čistý koučing a facilitace nestačí. Tým prostě neví co a jak. Nemá zkušenosti. Nikdy nic podobného nezažil.

Další častou chybou Scrum Mastera v začínajícím týmu (a takový tým může začínat i dva roky) je pocit, že tým musí ‘rychle začít fungovat a že vysvětlování ‘proč‘ by vše jen zdržovalo. Prostě jim řekne, jaké mají dělat meetingy a co na nich říkat, a žádným školením ani vysvětlováním proč to všechno se nebude zdržovat. Vždyť je to jasné. Výsledkem je v lepší případě technický Scrum. Bez pochopení, bez energie, bez výsledku. Takové loutkové divadlo. Kdo je za takový stav odpovědný? No zcela jistě nezkušený Scrum Master, který neupravil svůj styl týmu. Problém je, že na interview to často nepoznáte. Scrum Master ví, jaká je jeho role, co má dělat, ví proč a jak Scrum funguje, jen nepovažuje za nutné to týmu vysvětlit. Vždyť už agilní jsou, říkali to.

Dalším problémem, který je ve firmách častý, je Scrum Master idealista. Stejně jako v předchozích případech, na pohovoru vše vypadá dobře, ba ideálně. Scrum Master je pravým odborníkem na Scrum. Ví jak funguje, rozumí své roli, a v jednom dobře fungujícím týmu úspěšně Scrum Masteroval. Jen se často zapomene na to, že on ten Scrum neimplementoval a často ani nezažil v rámci větší organizace, a tedy se s mnoha problémy běžnými při transformaci velké organizace nikdy nesetkal. Stačilo rozumět Scrum procesu a mít nadšení. Ve velké organizaci ale nejde implementovat všechno hned a ideálně. Musíte dělat kompromisy. Zbytku organizace často trvá hodně dlouho, než Agilní proces vezme na vědomí a ještě déle, než ho akceptuje a pochopí. Předchází tomu hodně komunikace, diplomatického vyjednávání a PR. Ale Scrum Master idealista na nic nečeká a Scrum tlačí silou hlava nehlava. Product Owner musí, manager nesmí, tým neřekne, protože to není jeho zodpovědnost, proces se musí změnit, pozice upravit, ohodnocování změnit, … Výsledek je jak po procházce slona v porcelánu. Víc škody než užitku. A to nejen mimo tým ve zbytku organizace, ale i v rámci týmu, který takového Scrum Mastera často odmítne stejně jako v předchozích případech. Co z toho plyne? Transformaci velké organizace nemůžete nechat na lidech, co nikdy žádnou takovou organizaci neměnili a s podobnou transformací nemají zkušenosti. A to bez ohledu na to, jak dobrými se zdají být Scrum Mastery. Zdá se to být jasné, ale firmy si často roli Agilních coachů se Scrum Mastery pletou a pak jsou překvapení, že Scrum Master se neosvědčil.