Agile | Zuzi's Blog o Agilu a Scrumu

Agile HR: Leadership, Coaching a Facilitace

Na závěr se pojďme podívat na to, co Agilní HR vlastně musí znát. Tak primárně je to rozumět agilnímu mindsetu, být schopni tvořit prostředí podporující vznik agilní kultury. Tedy prostředí zaměřená na spolupráci, otevřenost, transparentní zpětnou vazbu, důvěru, týmovost, zodpovědnost. Čím více se organizace staví na konceptu self-organized týmů, tím více je potřeba jednotlivé lidi v rámci organizace učit coachingu, facilitaci a servant leadershipu. A právě tady je role Agilního HR nenahraditelná. Management už zdaleka není ten, co rozhoduje a případně deleguje. Ostatně Agilní organizace daleko méně mluví o managementu a stále častěji z nich zaznívá slovo leader či Leadership. Z podstaty zmíněného servant leadershipu, je cílem leaderů v organizaci podpora růstu dalších leaderů, aby se výhledově celá organizace opravdu stala sítí samoorganizovaných týmů. Asi bych měla připomenout že manager je pozice, na rozdíl od leadera, který je o přístupu. Leaderem se může stát každý. Managerem vás musí někdo jmenovat.

A tady někde začíná smysl existence Agilního HR: Leadership je přesně to, co chceme podpořit a posílit. Dovolím si jednu radikální myšlenku, která ani v dnešním světě agilních organizací zdaleka není obvyklá. Agilní HR by vlastně mělo fungovat v roli ScrumMastera nebo chcete-li Agilního coache pro organizaci jako takovou. V podstatě by měli být schopni efektivně fungovat na třetí úrovni #ScrumMasterWay konceptu a dívat se na organizaci jako na systém. Starat se o její rozvoj, kulturu a růst leaderů napříč organizací. A protože self-organizace stále ještě není pro nás jen tak hračka, je to hodně o podpoře týmů. Ukazuje se, že to, co organizacím nejvíce chybí je leadership, coaching a facilitace. Leadership v kontextu Agilního leadershipu, kde stavíme na principech servant leadershipu a umožňujeme tak vzniknout prostředím takzvané “WE-culture“, coachingu ne ani tak na úrovni jednotlivců a týmů ale celého systému jako například ORSC, a facilitace velkých skupin, které nejsou centrálně řízené jako je například openspace, worldcafe a podobně. A jsme zpět u nadpisu:

Agilní HR = Agilní Leadership + System Coaching + Facilitace velkých skupin.

Agile HR: Úvaha o platech a pozicích

Abych odpověděla na jeden dotaz, co přišel z LinkedIn v návaznosti na předchozí článek. Platy a pozice spolu ve firmě postavené na cross-týmové spolupráci nemají nic společného.

Pozice obecně nejsou potřeba, protože všichni jsou součástí nějakého týmu, jak jde čas, týmy se v závislosti na iniciativách a prioritách mění, a leaderem iniciativy se dynamicky stává ten, kdo se pro danou iniciativu nejvíce hodí. Proto nemluvíme o managementu, který je většinou daný fixně pozicí, ale leadershipu, který je o přístupu. Leaderem může být každý. Je to jen na vás a tom, jestli do toho chcete dát nadšení, energii a zodpovědnost.

Obecně nutnou podmínkou, aby vám to fungovalo, je porozumění a existence nějakého vyššího smyslu existence firmy (tzv. evolutionary purpose), abychom věděli, kam směřujeme a které iniciativy vizi firmy podporují a transparentní kultura založená na spolupráci a samoorganizaci.

Platy pak odpovídají více výsledkům než zásluhám z minulých let, či odsezené pozici. Jen tak pro zajímavost, v USA se teď začíná měnit struktura platů. Když děláte stejnou práci – třeba pracujete ve stejném týmu – máte mít stejný plat, bez ohledu na věk… Samozřejmě, když dokážete transparentně obhájit, že váš přínos je větší než ostatních, tak nikdo větší plat rozporovat nebude. Je to taková menší revoluce :), která nemá s Agilem nic společného, ale snaží se zamezit nižšímu ohodnocovaní žen. Ale filosoficky to dává v agilním světě smysl. V rychle měnícím se světě se buď udržíte mentálně na špičce, a pak nikdo vyšší plat nerozporuje, anebo vás ti, co právě vyšli ze školy strčí do rukávu, a pak není k vyššímu platu žádný důvod.

Chce to jistou sebedůvěru. Spousta zaměstnanců si zvykla na svá teplá místa, kde vlastně nemusí moc nic dělat ani nikomu nic dokazovat a plat běží a pozice se automaticky co dva tři roky zvedne a s ní další plat. Zkuste si chvíli představit, že zaměstnanci nejste a každý den musíte obhájit to, že vaše práce přináší firmě hodnotu. Ať už business hodnotu, investice do lidí okolo vás, nebo přímo peníze.

Jak začít? Máte dvě možnosti. První: půjdete tvrdou cestou – všem nabídnete dvě možnosti. Zůstanu ve firmě, protože věřím, že to má smysl, myslím, že mě to bude mě to bavit, a že mám znalosti a zkušenosti, které firma potřebuje (k tomu je třeba mít silný smysl a vizi organizace – tzv. evolutionary purpose) a věřím, že mě za to firma férově ohodnotí. To je typický startup mindset. Anebo vezmu balíček x platů a půjdu jinam.

Druhá cesta je inkrementální a pozvolná. Nejdříve musíte odpojit platy od pozic a pozice pomalounku polehounku přestat používat. Ostatně když se z nich trojčlenkou nepočítá plat, nikdo je ve firmě postavené na cross-functional týmech nepotřebuje. Tým spolupracuje a pozice se stávají zbytečné. Až se na ně zapomene, tak je odstraníte úplně. To, co vám bude chybět, je kvalitní peer-to-peer feedback. Ten ale s pozicemi nemá nic společného. Nicméně, až se ho jako firma naučíte, bude dobrým vstupem pro výše zmíněné platy.

Jestli musíte něco měnit? Nemusíte. Klidně si nechte to, co máte. Měňte jen věci, které změnu potřebují. Ale kdybyste se do toho chtěli pustit, třeba vám tato úvaha pomůže.

Agile HR: Pozice a kariérní růst

A jako pokračování Agile HR série se pojďme podívat, co dál by se mělo změnit. Dobrou praxí bývá oddělit pozice od platů. Ono totiž klasická představa zaměstnance, který pro firmu pracuje celý život a po celou dobu se posouvá po virtuálním žebříčku pozic, se poněkud přežila. Většina lidí v Agilních firmách pracuje v týmech, které samy o sobě dávají možnost realizace, kreativity a inovací, takže daleko lépe odpovídají potřebám jednotlivců než předem definovaný kariérní růst. Ukazuje se, že pozice, i vysoko v žebříčku hierarchie firmy se nikdy nedá vyvážit autonomií spojenou se zodpovědností za svá rozhodnutí. To, že firma umožní lidem dělat různé experimenty je často lepší než milión benefitů, které stejně nikdo nevyužije. A v momentě, kdy zploštíte strukturu pozic a přestanete generovat milióny specializovaných cestiček, tak najednou v klasickém světě ztrácíte možnost lidem přidat peníze. Asi nejen proto se peníze oddělují od pozice. Ostatně v mnoha korporacích narazíte na managery bez podřízených. To je takový nešvar vzniklý z příliš fixních pravidel. Aby expert, kriticky důležitý pro vaši firmu mohl dostat přidáno a neutekl vám ke konkurenci, musíte z něj udělat managera. Ale protože lidi řídit nechce a ani se na to nehodí, tak mu raději žádné podřízené nedáme. Takový procesní Kocourkov.

V hodně agilních firmách, které jsou celé postavené na self-organizaci cross-functional týmů často pozice úplně ztrácí význam, a tak je firmy opouští úplně. Každá pozice jen vytváří sila, která mezi sebou nespolupracují. Ukazuje se, že je lepší dynamicky tvořit týmy pro konkrétní problém kde potřebné role (jsou-li nějaké opravdu nutné) se obsadí na místě. V jiné situaci se tým poskládá jinak a ti, co určité role zastávali, je zdaleka nemusí zastávat i v tomto kontextu. Je to taková dynamická tekutá struktura blízká “Teal firmám“.

V ještě agilnější firmě, které to vše, co tu bylo řečeno a kdy napsáno, berou jako samozřejmost, jste ready na otevřené platy. Necháte na týmu nejen to, co dělají a jak, ale i to, jakou odměnu se dohodnou že si zaslouží. Když to zkusíte moc brzo, hodně rychle se vám to vrátí jako bumerang. A omlátí vám to o hlavu všechno, co v týmu ne úplně dobře funguje. Takže opatrně. Je to vhodné jen pro ty nejagilnější týmy 🙂

Agile HR: Jak podporujete zaměstnance?

Agilní HR se v Agilním světě často jmenuje Talent Management. Je totiž daleko méně o byrokracii a procesech, výrazně více o rozvoji lidí. Přejmenování často demonstruje odklon od tradičních performance reviews zaměřených na hodnocení, a často bohužel i identifikování lidí, které na základě těchto reviews vyhodíme, směrem k tomu, jak všem v rámci naší organizace dokážeme pomoct identifikovat potenciál a pomoci ho rozvíjet. Jde daleko víc o prostředí, kde se lidé nebojí jít do rizika, že když se jim v nové roli nebude dařit, tak přijdou o místo. Firmy proto často staví na pair-workingu a týmové spolupráci. Umožňují lidem si vyzkoušet, co je zajímá a starají se, jak jim můžou pomoci být úspěšní.

Agilní organizace proto úplně upouští od top-down hodnocení, a posouvají se k hodnocení zaměřenému na rozvoj, kde se každý tým či jednotlivec hodnotí sám v rámci předem definovaných kategorií vybraných tak, aby strategicky organizaci směřovali k rozvoji. Obvykle používáme coachingovou stupnici, kde necháme lidi hodnotit se na stupnici 1-10, kde 1 je nejsem v tom dobrý a 10 znamená jsem super. Nutnou vstupní podmínkou takového samohodnocení je pochopení, že to není hodnocení v pravém slova smyslu, ale nástroj na hledání potenciálu a směřování kam dál. Kam se mám rozvíjet, čemu se mám věnovat. Jak by to vypadalo o stupeň či dva výš? Co by se změnilo pro mne, co pro firmu. To je jen pár otázek na ukázku. Neočekává se, že hodnoty v čase porostou, ba právě naopak. Ti, co jsou v konkrétní roli dlouho, často při změně role propadnou na stupnici níže, neboť si uvědomí svoje vlastní fungování v širším kontextu. Další důležitou věcí, kterou je třeba mít na paměti je, že základem dobrého použití je coaching. Když tento nástroj použijete direktivně, uděláte s ním jako obvykle víc škody než užitku.

O trochu komplexnější metodou, která se dělá primárně pro Leadership pozice, je absolvování Leadership Circle profilu. Je to taková adaptovaná 360tka, kde podobný obrázek jako v předchozím odstavci vzniká na základě nejen vlastního hodnocení, ale i hodnocení ostatních v rámci organizace. Výsledkem je poměrně komplikovaný obrázek, porovnaný a normalizovaný na průměr několika tisíc leaderů po celém světě, který zobrazuje jednotlivé části osobnosti a umožňuje zkušeným coachům pomoci leaderům v jejich rozvoji. Stejně jako v předchozím odstavci – dobrý coaching je klíčem k úspěchu. Promítáním vlastních představ uděláte víc škody než užitku.

Agile HR: Jak hodnotíte zaměstnance?

A jako pokračování Agile HR série se pojďme podívat na hodnocení zaměstnanců, takzvaná performace reviews. V klasických organizacích, kdy manageři určovali, co zaměstnanci dělají, to bylo snadné: Zadám úkol, zkontroluji úkol. Navíc vzhledem k tomu, že svět se zase až tolik neměnil, stačilo plnění úkolů vyhodnocovat ročně. Z tohoto světa vychází klasická KPIs a roční bonusy. V agilní organizaci je ale vymyslet smysluplné roční KPIs docela oříšek, protože většina z takto definovaných cílů se v průběhu roku několikrát změní. Druhým problémem je menší fokus na jednotlivce ve prospěch týmu. To je druhá oblast, ve které klasická performance reviews selhávají.

Takže co s tím? První, obvykle poměrně snadná změna, je postavit cíle pro týmy, nikoli jednotlivce a tím je směřovat jako celek. Tým už se o své členy postará sám. Ostatně ne nadarmo jsme investovali spoustu energie z nich udělat agilní tým, kde si jednotliví členové věří, jsou otevření, přebírají zodpovědnost, který je jedním slovem self-organized. Scrum na formování takového týmu má speciální roli ScrumMastera. Takže na tom není nic složitého, stačí dělat pravidelné retrospektivy a pro okořenění můžete použít některé praktiky Management 3.0 například Kudo cards. Feedback od kolegů, kteří s vámi pracují je daleko efektivnější než feedback od managera, co toho o vašem fungování zas tak moc neví.

Jedna z oblíbených agilních praktik hodnocení v rámci týmu je založená na našem vztahu k penězům. Dejte každému určitou sumu s tím, že ji můžou jakkoli rozdělit členům týmu, ale nesmí si ji nechat. Tým získá okamžitou zpětnou vazbu o tom, jak si koho jednotliví členové váží, a koho přínos naopak nevidí. Nedostat nic je ostrá zpětná vazba, a tak tuto praktiku používejte až v týmech, o kterých si myslíte, že jsou v performingu. Když ji použijete na tým ve Formingu, nebo Stormingu, obvykle se nestačíte divit a výsledek se blíží katastrofě 🙂

Agile HR: Jak nabíráte zaměstnance?

Agilní HR začíná být stále častěji skloňovaný termín. Ale protože většina HR nikdy práci v agilních a Scrum týmech nezažila, jen těžko chápou, co je podstatou změny. Tak úplně první je na začátku je recruiting, hiring, nebo prostě nabírání lidí. Pár klíčových změn, které je potřeba si v agilní firmě uvědomit je, že tím, jak se vše mění a rychle vyvíjí, flexibilita se stává kritickým faktorem úspěchu. V tomto světle konkrétní znalosti zaměstnanců už zdaleka nejsou tak důležité, protože znalosti, které týmy potřebují dnes jsou jiné než ty, co budou potřebovat v budoucnu. Schopnost učit se nové věci a být ochotný se rychle adaptovat na změny, a zapadnout do kultury firmy se tak stává daleko důležitější, než to co daný člověk zná.

“Znalosti lidi naučíme snadno. Mindset musí mít.“

A tak když se nad tím zamyslíte je třeba změnit i styl celého interview, kde se daleko větší důraz klade na feedback týmu a to jak daný kandidát do týmu zapadne, než na to co umí. Spolu s tím se mění i styl, kterým lidi hledáme. Je viditelný odklon od inzerátů na konkrétní pozice s konkrétními znalostmi. Ostatně pozice se v takové agilní firmě taky mění. Máme člena Scrum Development týmu, který dělá to, co jeho cross-functional self-organized tým potřebuje. A to zkuste napsat do inzerátu. Takový inzerát pak popisuje daleko víc firmu a její hodnoty a kulturu, než pozici. “Hledáme člena Scrum týmu. Zn. Nebudete se nudit.“

Popsat se taková pozice moc nedá, a tak firmy velice často členům týmu nabízejí se na den stát členem týmu, aby viděli, jak takový tým funguje zevnitř. A co od práce v organizaci opravdu můžou čekat. Je to zkušenost k nezaplacení. Na obou stranách. I tým si udělá lepší představu, koho si bere do svého středu.

Na které věci můžete v Agilním prostředí zapomenout

Specifikace

Specifikace v takovém tom klasickém slova smyslu je mrtvá. Agilní prostředí se daleko více zajímá o to co je to minimum, které musíme implementovat abychom dodali maximum business value, než co všechno musíme naimplementovat abychom se do nějaké té business hodnoty trefili. Jak říkal jeden můj známý ScrumMaster, klasické organizace často se zavázanýma očima střílí na kachny. A protože střílí hodně, občas nějakou trefí. Agilní organizace pochopily, že méně je někdy více, a přestali trávit hodiny času specifikací toho co všechno bychom taky mohli udělat. Na místo toho se v rámci Inspect and Adapt principu a časté zpětné vazby snaží pochopit co přináší nejvyšší business hodnotu a na tu se soustředí. Ano, je to změna, a bude to těžké, ale o tom Agile právě je.

Častým nepochopením je že organizace mají pocit, že v rámci UserStory musí psát detailní popis, jak danou potřebu adresovat například formou Akceptačních kritérií. To ale vůbec nepatří do UserStory. Ta by měla pouze definovat potřebu konkrétního uživatele/persony, ‘jak’ji budeme řešit je na dohodě týmu v rámci Sprintu. Ano, pre-rekvizitou je pochopení toho co děláme celým týmem, tedy dobrý Product Owner a Backlog Refinement. Jinak vám ale Scrum ani Agile fungovat nebude. Agile i Scrum je customer centric, business driven. Takže zapomeňte na specifikaci, zkuste se zcítit do zákazníků a pochopte jejich potřeby. Jen tak dosáhnete lepších výsledků.

Projekty

Další věcí, která se dříve či později octne na smetišti dějin, jsou projekty. Stejně jako role project managera. Ale o tom třeba zase příště. Projekt je totiž jen kontejner, v jehož rámci řídíme a zpracováváme práci v klasickém světě. V agilním světě nám stejnou službu dělá Product Backlog, jeho položky a krátké Sprinty/iterace se zpětnou vazbou. Product Backlog je navíc daleko lépe optimalizovaný na vysokou adaptivnost systému, reakce na změny a obecně práci v komplexním prostředí. A tak důležitost světa produktů postupně uvadá. Že jste projektovými managery? Určitě se pro vás najde uplatnění. Project manageři se nejčastěji stávají stakeholdery, kteří pomáhají týmům pochopit kontext zákazníků, častá bývá i změna na Product Ownera, výjimečně ScrumMastera. Většinou platí, že když jste byli potřeba v předchozí neagilní struktuře, budete potřeba i v té nové. Jen vaše role a práce se změní. Ale to platí nejen pro projektové managery, ale i developery, testery, analytiky, a managery. V agilním světě je všechno jinak a jednoduchý mapping neexistuje. Agile je změna mindsetu, a ta začíná ve vaší hlavě. 🙂

Tribe firmu agilní neudělá

Všechny české organizace asi v poslední době napadl virus ‘fake Agile & Scrum’. Jak se virus pozná? Přesvědčil jinak docela rozumně uvažující organizace, že když department přejmenují na tribe, bude všechno lepší. Inspiraci jde asi hledat ve Spotify (která se sama svým “modelem“, co nikdy model nebyl, neřídí), nebo v holandské ING, která terminologii v rámci své transformace použila a znovu zpropagovala. Obě zmiňované case-study mají jedno společné. Obě organizace prošly zásadní transformací hodnot, přístupu, kultury. Ti, co je slepě aplikují však nejdou cestou změny mindsetu, ale přelabelováním existujícího. Nové šaty ale člověka samy o sobě nezmění. A tak tyto organizace docela bolestivě failují. Jedna nejmenovaná korporace, co přešla na ‘Spotify model’ po roce musela v podstatě zahodit všechno co udělala a vrátit se v produktech o rok zpět.

Však ono těm organizacím o žádnou změnu ani nejde. Stejně jako u SAFe se jen snažíme chytře umožnit firmám, aby si odškrtli agile jako ‘done‘, a nemuseli se měnit. SAFe na to jde chytře a generuje tisíce naprosto nesmyslných rolí a názvů jako train, release train engineer a pak jakási ‘kolečka‘, asi od toho vlaku :). Naopak ‘Triby‘ jsou tu pro ty co jsou cool a nějaké vlaky jim přijdou v 21. století trochu nemoderní. Ale vyjde to nastejno. Škoda. Jedna velká americká organizace nedávno začala svou v pořadí třináctou Agilní transformaci. Nojo, fakt. Prý se jim to tentokrát už možná povede. Už pochopili, že Agile není jen o terminologii, ale je to změna myšlení, přístupu, mindsetu. Tak jestli se vás tento virus ‘fake Agile & Scrum’ týká, nesmutněte. Ještě tak 5 pokusů a ono to vyjde. Není to těžké, chce to jen přestat předstírat, že se měnit nemusíte a pohlédnout pravdě do očí :).

Dobrá zpráva je, že v zahraničí už “Spotify model” nefrčí. Když jsem to zmínila na Agile2018 v SanDiegu, všichni se divili proč by to kdo kopíroval. Takže ta dobrá zpráva je, že tato móda přejde, stejně jako móda džínů do zvonu. Občas se vrátí, ale už nikdy to nebude hýbat světem. Takže stačí počkat a možná za pár let budeme opravdu řešit otázky, které jsou strategické a mají smysl. Hodně mě překvapilo kam se konference posunula of roku 2012, kdy jsem tam mluvila naposledy. K lepšímu. Takže když příští rok budete chtít vidět co se opravdu děje v Agilním světě, Agile Alliance Agile 2019 je to správné místo. Jen musíte trochu našetřit do kasičky 🙂

Agilní leader a jeho kompetence

Jak již jsem psala, Agilní Leadership se stává stále častěji skloňovaným termínem. S tím jak si firmy uvědomují, že klíčem k celkovému úspěchu firmy je podpora moderního Leadershipu a rozvoj leaderů v rámci celé organizace, tak začíná další fáze Agilní transformace, která už nemá nic společného s IT, ale s managementem, kulturou a celkovým fungováním organizace.

Jak tedy budovat moderní Agilní Leadership a jaké vlastnosti by tedy moderní Agilní Leader v Agilní organizaci měl mít?

“Agilní Leadeři mají čtyřmi základní kompetence – schopnost definovat vizi, motivovat, získávat zpětnou vazbu a implementovat změnu.”

Schopnost formulovat vizi je motorem změny i motivace. Vize není nutně spojená s produktem a businessem, ale měla by být zaměřená i na organizaci jako takovou. Čeho chceme dosáhnout, proč, co nám to přinese na úrovni organizace? Kam směřijeme, kdo jsme. A také často kdo nejsme. Dobrá vize definuje identitu organizace a lidi spojuje a směřuje. Dobrá vize je takovým “vyšším smyslem” existence celé organizace.

Druhou kompetencí je schopnost motivovat a dodávat energii. Je to kompetence úzce spojená s vizí. Když máte dobrou vizi, motivuje sama o sobě. Agilní leadership hodně staví na takzvané vnitřní motivaci, na posílení autonomie jednotlivců a týmů, na self-organizaci, prostředí a kultuře. Daleko méně důležité jsou takzvané vnější motivátory jako jsou pozice, hierarchie, platy, nebo odměny ať už v jakékoli podobě.

Třetí ze základních kompetencí Agilního leadera je zpětná vazba. Zpětná vazba je pro Agilní organizaci součástí DNA. Umění získat zpětnou vazbu na úrovni systému jako takového je pro leadery kritické. Není to jen o tom umět zpětnou vazbu dát, ale i o tom být schopen ji vnímat sám na sobě.

Poslední základní kompetencí Agilního leaders je umění ovlivňovat. Změnit věci, lidi a jejich chování, podpořit a upevnit vznikající kulturu. Agilní leadership začíná změnou sama sebe, svého uvažování, hodnot a chování, svého stylu práce. Druhý bod je změnit to, jak ovlivňuji lidi kolem sebe, jaké s nimi mám interakce, jak je dokážu nadchnout, aby se stali týmem a všichni táhli za jeden provaz a stávali se sami leadery. Třetím elementem je změna na úrovni systému, změna celé organizace a její kultury. Ale tím se ze začátku nemusíte až tak trápit. Kultura firmy bude vaši vnitřní změnu následovat.

Agile Leadership Wheel

Kromě již zmíněných základních kompetencí je Agilní leadership o schopnosti identifikovat, kdy je vhodnější se rozhodnout a kdy lze rozhodnutí či na věcech spolupracovat s ostatními, jak spolupráci udělat efektivní a smysluplnou, jak zapojit ostatní, aby přicházeli s dobrými nápady a sami za jejich implementaci přebírali zodpovědnost a jak si pohlídat že takové týmy táhnou za jeden provaz. Současně se musí umět rozhodnout kdy chce být nezávislým facilitátorem a kdy coachem. Nemluvíme tu ani tak o coachingu jednotlivců, který samozřejmě také může být užitečný, ale o coachingu celého systému – tedy týmů a organizace jako celku. Výborní Agilní leadeři se Agilními leadery nenarodili, ale neustále hledají cesty, jak se stát lepšími a jak výše zmíněné kompetence získat a posílit.

Chcete vědět více? Na Agilní Leadership a roli Agilního Leadera se zaměřuje Certified Agile Leadership kurz.

Nejčastější nepochopení Scrumu

Scrum je velmi jednoduchý framework. Bohužel ale není vůbec snadný aplikovat. Je to velká změna myšlení, přístupu, hodnot. Když se půjdete do běžné firmy podívat, tohle asi budou nejčastější nedorozumění, a nepochopení, na které narazíte:

Daily Scrum jako status meeting

Daily Scrum alias Standup meeting je tak triviální věc, že by jeden řekl že se snad ani nedá zkazit. Chyba lávky. 80% firem ho bere jako status meeting, kde každý jednotlivec referuje (managerovi, ScrumMasterovi, nebo ostatním členům týmu) co dělal. A kosmetické změny ScrumGuidu, které se snaží vysvětlit, že je to celé o synchronizaci týmu, jejich diskusi, jak dosáhnou cíle Sprintu (Sprint Goal), zůstávají bez povšimnutí. Kde jinde bychom ty líné vývojáře kontrolovali a řídili, vždyť jinak nebudou nic dělat.

“Cílem Daily Scrumu je synchronizace členů týmu a jejich dohoda, jak budou dále pracovat na dosáhnutí cíle Sprintu, tedy Sprint Goalu.“

Sprint Backlog se nesmí měnit, je klíčový

Když už jsem zmínila Sprint Goal, pojďme u něj zůstat. Většina firem žádné Sprint Goaly nepoužívá. Vystačí si se Sprint Backlogem, který navíc mylně vnímá jako neměnnou specifikaci, která do detailu popisuje, co přesně má tým (rozuměj ‘coding monkeys‘) naimplementovat. Sprint Backlog je ale jen rámcovou dohodou, jak chceme dosáhnout cíle Sprintu. Klíčovým artefaktem je Sprint Goal, který definuje, čeho z pohledu business value chceme dosáhnout. Ten by se měnit neměl, protože to je to do čeho v rámci Sprintu investujete. Sprint Backlog se naopak v závislosti na situaci a dohodě týmu klidně měnit může. V podstatě s tím, jak se ve Scrumu začal Sprint Goal více používat, přestal být Sprint Backlog téměř potřeba, natož aby byl neměnný.

“Sprint Goal definuje smysl Sprintu, čeho chceme z pohledu business value dosáhnout. Sprint Backlog nám pouze pomáhá udělat dohodu ‘jak’ toho chceme dosáhnout. “

Sprint Review je o akceptaci

A do třetice všeho dobrého, nebo spíš zlého :), takové běžné Sprint Review alias Demo velmi často skončí jako prezentace technických scénářů Product Ownerovi. Proč prezentujeme něco někomu, kdo měl být celou dobu přitom, je mi záhadou. Někde prezentujeme Product Ownerovi proto, že nikoho jiného technické scénáře nezajímají, jinde protože se bojíme členy týmu komukoli ukázat, aby neudělali ostudu, jinde ani Product Owner nechodí a děláme to jen protože Scrum. Sprint Review je klíčovým prvkem Scrumu, protože právě tady získáváme zpětnou vazbu na doručený Sprint Goal, tedy funkční inkrement produktu, nebo jinak řečeno dodanou business hodnotu. Jdeme správným směrem? Je tohle opravdu business hodnota? Dosáhli jsme očekávaného impactu? To jsou otázky, které je dobré si v rámci Sprint Review položit.

“Cílem Sprint Review je získat zpětnou vazbu od zákazníků, stakeholderů, uživatelů abyste se na jejím základě mohli adaptovat. Je to klíčovým prvkem a by vám fungoval proncip Inspect and Adapt.“

Jestli jste se ve výše zmíněných příkladech nepoznali, dobrá zpráva. Asi jste se už vymanili z područí ‘Technického Scrumu’, nebo ’Dark Scrumu’ a jste o krok blíže změně mindsetu. Jen tak dál 🙂